o zaplacení částky 36 204,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2023, č. j. 32 Cm 42/2023-128,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil v bodě I. výroku žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 424,64 Kč s příslušenstvím, v bodě II. výroku zamítl žalobu o zaplacení částky 15 779,91 Kč s příslušenstvím a v bodě III. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 003 Kč.

2. V odůvodnění uvedl, že částka 36 204,55 Kč představuje nevyplacený podíl na zisku žalované v letech 2016 až 2018. Žalobkyně je společnicí žalované, druhým společníkem je [právnická osoba]. Dohoda o společném postupu při vypořádání vzájemných vztahů ve společnosti uzavřené 30. 12. 2019 mezi žalobkyní, žalovanou a druhým společníkem (dále jen „Dohoda“) obsahovala kromě procesu ukončení působení žalobkyně v žalované též závazek žalované vyplatit žalobkyni dosud nevyplacený podíl na zisku za roky 2016 až 2018, do tří měsíců od uzavření dohody. Podle Společenské smlouvy se zisk rozděluje mezi společníky tak, že žalobkyni připadá jedna čtvrtina. Za rok 2016 měl být žalobkyni vyplacen podíl na zisku ve výši 10 271 Kč, za rok 2017 ve výši 15 037,33 Kč a za rok 2018 ve výši 17 374 Kč. Žalovaná částečně plnila dne 30. 4. 2020 částku 4 767 Kč a dne 19. 5. 2020 částku 2 271 Kč, aniž by uvedla, na co má být plnění započteno. Žalobkyně je proto započetla nejdříve na úroky z prodlení a poté na jistinu.

3. Žalovaná uvedla, že se nachází na hranici úpadku, a proto nelze společníkům vyplácet zisk podle § 40 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“). Žalobkyně nemá právo na zisk, neboť se na činnosti žalované mnoho let nepodílí. Z výkazu zisku a ztráty za požadované období vyplývá, že případný nárok žalobkyně na podíl na zisku je nižší. V předžalobní výzvě žalobkyně uplatnila nižší nárok, neboť částečné plnění započetla na jistinu. Výdajový pokladní doklad o výplatě podílu na zisku druhému společníkovi, neodpovídá údajům z účetních závěrek, které obsahují objektivně zjištěný výsledek hospodaření. Podíly na zisku nebyly druhému společníkovi fakticky vyplaceny, neboť současně poskytl společnosti zápůjčku společníka. Druhý společník dále půjčil žalované dne 27. 8. 2021 částku 110 000 Kč. Současný dluh žalované vůči němu dosahuje okolo 150 000 Kč.

4. Po provedeném dokazování (výpisem z obchodního rejstříku, dohodou o společném postupu při vypořádání vzájemných vztahů ve společnosti [Jméno žalované A] ze dne 30. 12. 2019, Společenskou smlouvou, potvrzeními o přijatých platbách, výdajovým pokladním dokladem ze dne 31. 12. 2017, výpisy z účtu žalované v měně EUR a v měně Kč, výslechem svědkyň [Anonymizováno] a [Anonymizováno], rozvahou, výkazem zisku a ztráty, interním dokladem č. [Anonymizováno] ze dne 31. 12. 2016, rozvahami, výkazy zisku a ztráty a interními doklady č. [Anonymizováno] ze dne 31. 12. 2017, č. [Anonymizováno] ze dne 31. 12. 2018 a č. [Anonymizováno] ze dne 31. 12. 2019) soud uzavřel, že žalovaná se zavázala do 30. 3. 2020 vyplatit žalobkyni podíly na zisku za roky 2016 až 2018. Podíl žalobkyně na zisku činí jeho jednu čtvrtinu. Žalovaná v roce 2016 dosáhla zisku 19 066,77 Kč (podíl žalobkyně činí 4 766,69 Kč), v roce 2017 dosáhla zisku 22 147,23 Kč (podíl žalobkyně činí 5 536,81 Kč) a v roce 2018 dosáhla zisku 67 245,27 Kč (podíl žalobkyně 16 811,32 Kč). Žalovaná byla od 31. 3. 2020 do 30. 4. 2020 (31 dnů) v prodlení se zaplacením částky 27 114,82 Kč, kdy zaplatila žalobkyni 4 767 Kč. Úroky z prodlení za uvedené období činily 230,29 Kč. Od 1. 5. do 19. 5. 2020 (19 dnů) byla v prodlení se zaplacením částky 22 578,11 Kč (27 114,82 Kč - 4 767 + 230,29), když dne 19. 5. 2020 zaplatila žalobkyni 2 271 Kč. Úroky z prodlení za uvedené období činily 117,53 Kč. Od 20. 5. 2020 je v prodlení se zaplacením částky 20 424,64 Kč (22 578,11 - 271 + 117,53). Žalovaná při plnění neuvedla, na co má být započítáno.

5. Soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní (znalecký posudek pro zjištění výše zisku žalované v letech 2016 až 2018, výslech blíže neurčené osoby, která vedla žalované účetnictví, daňová přiznání společníků k dani z příjmů fyzických osob za roky 2016 až 2018) a žalovanou (znalecký posudek pro zjištění platební schopnosti či předlužení či hrozící předlužení žalované, předžalobní výzvy, žaloba na vyloučení žalobkyně ze společnosti). Výši zisku a podíl žalobkyně na něm lze zjistit z účetních dokladů. Skutečnosti předcházející uzavření Dohody ze dne 30. 12. 2019 nemají pro rozhodnutí význam. Znalecké zkoumání aktuálního finančního stavu žalované není potřebné pro rozhodování o vyplacení podílu na zisku za roky 2016 až 2018 podle předmětné dohody, nadto o finančním stavu vypovídají jiné důkazy (např. výslech svědkyně).

6. Při právním posouzení vycházel soud z § 34, § 40 a § 112 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, a § 1932 odst. 1 o. z.

7. Soud shledal žalobu částečně důvodnou, neboť žalobkyně má právo na výplatu podílu na zisku dosaženého žalovanou v letech 2016 až 2018 v celkové výši 27 114,82 Kč. Žalovaná zaplatila ve dvou splátkách 7 038 Kč. Soud vycházel z obsahu Dohody, jejíž součástí byl závazek žalované vyplatit žalobkyni podíly na zisku, a to v nově určené lhůtě, což neučinila, pročež se ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.). Žalovaná byla proto povinna platit úroky z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z.). Jelikož v Dohodě nebyla ujednána konkrétní výše podílu na zisku, vycházel soud z výsledků hospodaření žalované podle výkazů zisku a ztráty, rozvah a interních dokladů o rozdělení zisku. Z nich vyplývá, že žalovaná dosáhla v uvedených letech zisku, který byl rozpočítán mezi společníky podle jejich podílů. Žalobkyně správnost účetních závěrek zpochybňovala kvůli rozporu účetní závěrky za rok 2016, popřípadě za rok 2017 s výdajovým pokladním dokladem ze dne 31. 12. 2017, podle něhož si měl druhý společník vyplatit podíl 45 112 Kč. Existence tohoto účetního dokladu není způsobilá zpochybnit správnost účetních závěrek, neboť z uvedeného dokladu není zřejmé, za jaké období měl být zisk vyplacen, což potvrdily i obě slyšené svědkyně. I kdyby si druhý společník vyplatil zisk, který mu nenáležel, neznamená to, že má žalobkyně právo na vyšší podíl na zisku, než by odpovídal výsledkům hospodaření žalované. Ve veřejné obchodní společnosti nejvyšší orgán, jímž jsou společníci, nerozhoduje o rozdělení zisku, ale pouze o schválení účetní závěrky. Je tomu proto, že se rozděluje mezi společníky veškerý zisk rovným dílem, popř. podle sjednaných podílů. Podíly na hospodářském výsledku společnosti jsou převáděny společníkům přímo a stávají se součástí jejich hospodářského výsledku a základu daně.

8. Žalovaná tvrdila, že podmínkou vyplacení podílu na zisku bylo schválení účetní závěrky nejvyšším orgánem, k čemuž nedošlo. Zákon nevyžaduje, aby byla schválena písemným právním jednáním (§ 34 z. o. k.). To, že ke schválení účetních závěrek společníky došlo, vyplývá z účetních dokladů o rozdělení zisku mezi společníky, z publikace rozvah ve zkráceném znění ve sbírce listin obchodního rejstříku, jakož i z Dohody, která byla uzavřena za účasti obou společníků a společnosti a bylo v ní dohodnuto vyplacení podílů na zisku žalobkyni, což implicitně předpokládá, že nárok na výplatu podílu na zisku již vznikl, tedy že byly schváleny účetní závěrky, které jsou podkladem pro zjištění výše podílu na zisku. Také druhý společník si podíly na zisku vyplatil, byť nemuselo dojít ke skutečnému převodu peněžních prostředků, ale ke vzniku pohledávky společníka za společností. Pokud by nebyla schválena účetní závěrka, nemohla by společnost evidovat ani dluhy vůči společníkům z nevyplaceného zisku, jejichž existenci potvrdila i účetní žalované. Žalovaná rovněž opomíjí, že se Dohodou zavázala ve stanovené lhůtě podíly vyplatit, což také částečně učinila. Její argumentace o nezákonnosti výplaty podílu z důvodu neschválení účetní závěrky se jeví jako účelová.

9. Námitka žalované týkající se možného předlužení žalované, resp. její platební neschopnosti, která by mohla vzniknout v důsledku vyplacení požadovaných podílů, není důvodná, neboť odst. 1, ani odst. 3 § 40 z. o. k. nestanoví nic jiného, než aby korporace před rozhodnutím o rozdělení a výplatě zisku společníkům provedla tzv. test úpadku, který zahrnuje jednak test předlužení poměřující hodnotu dlužníkova majetku oproti výši jeho závazků a test likvidity zjišťující, zda je schopen platit závazky, které se stanou splatnými. Soud se neztotožňuje s argumentem, že test úpadku by měl být prováděn i po rozhodnutí o rozdělení a výplatě zisku. O výplatě zisku rozhoduje statutární orgán, jímž jsou oba společníci. Rozhodnutí o výplatě zisku společníkům bylo učiněno nejpozději v okamžiku uzavření Dohody. Pokud si druhý společník peněžní prostředky z rozděleného zisku fakticky nevyplatil, ale poskytl společnosti půjčku, nic to nemění na tom, že bylo rozhodnuto o výplatě podílu na zisku. Z výpovědi svědkyně [Anonymizováno] nevyplývá, že by společnost byla předlužená nebo byla v platební neschopnosti. Žalovaná by měla problémy s likviditou jen v případě, že by vyplatila veškeré dosud nevyplacené podíly na zisku oběma společníkům, tedy i podíly za roky 2019 až 2022, jejichž vyplacení není předmětem řízení. Žalovaná je přitom dlouhodobě zisková. Vznik úpadku vyplacením požadovaných podílů na zisku se jeví nepravděpodobným. Důvodnou není ani námitka žalované, že by žalobkyně s ohledem na tvrzenou neúčast na podnikání společnosti „z principu“ neměla mít právo na podíl na zisku. V osobní obchodní společnosti se sice předpokládá osobní zapojení společníků do její činnosti, ale právo na podíl na zisku není přímo bez dalšího odvislé od skutečně vykonané činnosti společníka. Žalobkyně započetla částečné plnění žalované v souladu s § 1932 odst. 1 o. z. nejprve na úroky z prodlení, pak na jistinu, neboť žalovaná při plnění neurčila jiný způsob zápočtu. To, že žalobkyně v předžalobní výzvě uvedla ohledně zápočtu něco jiného, je nepodstatné, neboť věřitel neurčuje, na co se má plnění dlužníka započítat, ale uplatní se zákonná úprava.

10. Soud žalobě vyhověl co do částky 20 424,64 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně ode dne 20. 5. 2020 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu (15 779,91 Kč s 10 % úrokem z prodlení) ji pro nedůvodnost zamítl.

11. Žalovaná napadla rozsudek, konkrétně bod I. a III. výroku, včasným odvoláním, v němž navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá. Uvedl, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí v podstatě na tom, že nárok žalobkyně má smluvní povahu, resp. byl založen Dohodou. Žalovaná v rámci možností výplatu podílu na zisku provedla. Pokud však více vyplatit nemohla, resp. hrozilo, že výplatou bude způsoben její úpadek, další výplatu provést nesměla. Bez ohledu na Dohodu nelze rezignovat na kogentní ustanovení z. o. k. a zákonem předvídané případy, kdy je výplata zisku zakázána. Ustanovení § 40 z. o. k chrání nejen žalovanou, ale i zájmy jejích věřitelů před rizikem odčerpání prostředků žalované do rukou společníků. Byť bylo v Dohodě sjednáno vyplacení zisku, nepřestala být výplata regulována ustanoveními z. o. k. Citované ustanovení se vztahuje i na veřejnou obchodní společnost. Předpokladem pro výplatu podílu na zisku je schválení účetní závěrky společníky žalovaného, k čemuž nedošlo. Soud prvního stupně se uvedené snaží překlenout „faktickými“ okolnostmi. Schválení však musí být jasným a konkrétním projevem vůle společníků. Žalobkyně se dlouhodobě na chodu žalované nepodílí a nečinila ani žádné „faktické“ úkony směřující ke schválení účetních závěrek za roky 2016, 2017 a 2018. V řízení je také činila spornými. Závěr, že účetní závěrky za uvedené roky byly oběma společníky schváleny nemůže obstát. Soud prvního stupně nerozlišuje mezi rozhodnutím o „rozdělení“ zisku a jeho „vyplacením“. Kritéria § 40 odst. 3 z. o. k. je třeba aplikovat v čase, kdy má být prováděna výplata zisku a v tomto čase řešit, zda nebude jeho výplatou způsobem žalované úpadek. Opačný postup by popíral smysl citovaného ustanovení. Soud prvního stupně vychází z toho, že žalovaná měla podíl na zisku vyplatit, zavázala-li se k tomu v Dohodě, bez ohledu na další okolnosti nastalé při jeho výplatě. Takový výklad odporuje zákonu. Žalovaná má za to, že má-li být vyplacen jakýkoliv zisk, je třeba zvážit aktuální ekonomickou situaci subjektu, nikoliv pouze ve vztahu k zisku vyplácenému za předchozí účetní období, ale i za období starší, neboť i taková výplata může způsobit úpadek subjektu.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdit. Uvedla, že odvolání bylo podáno opožděně a mělo by být odmítnuto. Žalovaná se brání tím, že nemohla podíl na zisku vyplatit, neboť by hrozilo, že výplatou bude způsoben úpadek. Druhému společníkovi podíl na zisku však vyplácí. Žalovaná odmítá zpřístupnit žalobkyni doklady, z nichž by mohla vypočítat výši svého nároku, a vynakládá platby na právního zástupce bez souhlasu žalobkyně, aby nemusela vyplácet bagatelní dluh. Takové jednání je nemravné a nepřísluší mu ochrana. § 40 odst. 3 z. o. k. se nevztahuje na žalovanou jako veřejnou obchodní společnost, která je povinna rozdělit veškerý zisk mezi společníky. Podstatnější je pak to, že žalovaná neprokázal, že by vyplacením žalovaných částek přivodila úpadek. Vedle ujednání o procesu ukončení působení žalobkyně v žalované byl sjednán i závazek žalované vyplatit žalobkyni podíly za tam uvedené roky. Závazek splněn nebyl, ač byla sjednána tříměsíční splatnost ode dne uzavření Dohody. Samotný charakter závazku vylučuje aplikaci § 40 odst. 3 z. o. k.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ § 212, 212a o. s. ř.), a shledal odvolání žalované nedůvodným. Jednal v nepřítomnosti řádně předvolané žalované, která svou účast na jednání omluvila (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

14. Předně je třeba říci, že odvolání bylo podáno včas, když žalované, resp. jejímu právnímu zástupci byl rozsudek doručen do datové schránky dne 15. 12. 2024 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky) a odvolání bylo do datové schránky soudu prvního stupně doručeno poslední den patnáctidenní lhůty, tj. dne 2. 1. 2024 (viz záznam o ověření elektronického podání doručené na elektronickou podatelnu).

15. Odvolací soud vzal shodně se soudem prvního stupně za prokázané, že žalobkyně je spolu se [Anonymizováno] společníkem žalované s tím, že oba jsou současně jejím statutárním orgánem. Obecné předpoklady pro vznik práva na podíl na zisku jsou upraveny zákonem o obchodních korporacích, zvláštní pak mohou vyplývat ze zakladatelského právního jednání nebo rozhodnutí nejvyššího orgánu korporace. Z povahy věci je zřejmé, že některá ustanovení nebudou aplikovatelná na osobní společnosti, kterou veřejná obchodní společnost je, a to přesto, že zákon pro tyto společnosti žádnou výjimku nestanoví. Podle § 34 odst. 1 z. o. k. se podíl na zisku stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace. U osobních společností zákon nestanoví, který orgán zabezpečuje vedení účetnictví, tj. který orgán zabezpečuje a je odpovědný za sestavení účetní závěrky. Protože společenská smlouva uvedené neupravuje a sestavení účetní závěrky nespadá pod „rozhodování“ ve věcech společnosti, jsou za sestavení účetní závěrky odpovědní společníci, kteří jsou členy statutárního orgánu. V posuzované věci účetní závěrky za roky 2016 až 2018 sestaveny byly, jak vyplývá z provedeného dokazování. Z citovaného ustanovení současně vyplývá, že pro stanovení podílu na zisku nestačí sestavení podkladové účetní závěrky, ale dalším nezbytným krokem je její schválení nejvyšším orgánem společnosti. Uvedené neplatí u osobních společností, v níž společníci, kteří jsou statutárním orgánem a kteří sestavují účetní závěrku, zjistí hospodářský výsledek před zdaněním a rozdělí jej mezi společníky. Rozdělení zisku společníkům je tedy již součástí samotné účetní závěrky; je vykázáno ve výkazu zisku a ztráty. Vyžadovala-li Společenská smlouva dohodu všech společníků ke schválení účetní závěrky, je odvolací soud toho názoru, že sestavili-li společníci žalované, kteří jsou jejím statutárním orgánem, účetní závěrku, jejíž součástí bylo rozdělení zisku (v poměru stanoveném Společenskou smlouvou), lze mít nutně za to, že tak došlo z jejich strany i k jejímu schválení (zákon ani Společenská smlouva pro toto právní jednání nestanoví žádnou formu). Přijatý závěr lze dovodit i z dohody ze dne 30. 12. 2019, v níž žalobkyně, žalovaná a [právnická osoba] jako druhý společník žalované sjednali, že k vyplacení podílů na zisku za uvedené roky žalobkyni dojde ve lhůtě tří měsíců od uzavření dohody. Sjednali-li uvedení tento závazek, museli si být vědomi, že právo na podíly na zisku společníkům vzniklo, tj. byly splněny předpoklady pro jejich vyplacení. Obranu žalované, že vyplacení podílu na zisku brání absence schválení účetní závěrky společníky, s ohledem na shora uvedené neshledal odvolací soud důvodnou. Ostatně, sama žalovaná z této obrany učinila do určité míry účelovou záležitost, když se současně bránila tím, že výplatu podílu provedla v rámci svých možností a ve výplatě dosud nevyplacené části podílu na zisku jí brání možný úpadek (§ 40 z. o. k.). Je přitom zřejmé, že uplatněné obrany se navzájem vylučují. Právo na výplatu podílu na zisku není vázáno na aktivní zapojení společníka do činnosti veřejné obchodní společnosti, byť se předpokládá. I kdyby se tedy žalobkyně na činnosti žalované nepodílela, na vznik nároku na podíl na zisku by to nemělo žádný vliv. Zákon vznik tohoto práva s mírou angažovanosti společníka nespojuje; spíše lze mít za to, že stupeň angažovanosti nachází svůj odraz v procentuálním vyjádření části, která z celkového podílu na zisku společníkovi připadne.

16. Vyplývá-li ze zákona, že podíl na zisku se stanoví výhradně na základě účetní závěrky (ať řádné či mimořádné), postupoval soud prvního stupně správně, nevyšel-li při určení výše zisku z výdajových pokladních dokladů předložených žalobkyní, ale výhradně z údajů uvedených ve výkazu zisku a ztráty, potažmo interních dokladů č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], z nichž vyplývá, jaká výše zisku připadla na žalobkyni (25% z výsledku hospodaření) a na druhého společníka žalované (75% z výsledku hospodaření). Za předmětné tři roky činí podíl na zisku žalované 27 114,82 Kč (součet podílů na zisku v roce 2016 ve výši 4 766,69 Kč, v roce 2017 ve výši 5 536,81 Kč v roce 2018 ve výši 16 811,32 Kč).

17. Z dohody ze dne 30. 12. 2019 vyplývá, že účastníci a druhý společník žalované se dohodli na splatnosti podílů na zisku odlišně, než je uvedeno v čl. 9 Společenské smlouvy, přičemž z této dohody žalobkyně při uplatnění nároku na úrok z prodlení v zákonné výši vyšla. To, že částečné plnění poskytnuté žalovanou započetla žalobkyně nejprve na úroky z prodlení a teprve pak na jistinu, odpovídá úpravě obsažené v § 1932 o. z., neboť žalovaná neurčila při plnění jinou vůli, tj. neurčila, že plní na jistinu. Po započtení částečného plnění na úroky z prodlení a poté jistinu zbýval k vyplacení podíl na zisku ve výši 20 424,64 Kč, jak správně uvedl soud prvního stupně (ohledně bližšího výpočtu odkazuje odvolací soud na bod 17 odůvodnění napadeného rozsudku).

18. Dále se odvolací soud zabýval tím, zda na veřejnou obchodní společnost dopadá § 40 odst. 3 z. o. k. a zda předpoklady v něm uvedené byly v posuzované věci naplněny. Citované ustanovení upravuje test insolvence, který musí provést obchodní korporace před výplatou podílu na zisku. Vzhledem k tomu, že citované ustanovení hovoří o obchodní korporaci (nikoliv kapitálové společnosti a družstvu jako předchozí odstavce téhož ustanovení), nepochybně test insolvence musí provést i veřejná obchodní společnost. Výplata podílu na zisku nesmí způsobit platební neschopnost, ani předlužení. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že test insolvence nemusí být provádět po rozhodnutí o rozdělení a výplatě zisku. Test insolvence je třeba provést jak před rozhodnutím o rozdělení zisku (což platí zejména pro kapitálové společnosti; u veřejné obchodní společnosti vyplývá zisk k rozdělení mezi společníky již ze sestavené účetní závěrky), tak před jeho výplatou. Opačný výklad by neměl logiku. Teprve samotné vyplacení podílu na zisku (nikoli rozhodnutí o jeho vyplacení) se promítne do aktiv obchodní korporace. Za to, že test insolvence bude před vyplacením podílu na zisku proveden, pak odpovídá statutární orgán, tj. žalobkyně a druhý společník. Na druhou stranu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vyplacení podílu na zisku nic nebrání. Svědkyně Kaiserová, účetní žalované, vypověděla, že žalovaná není předlužena. Vypovídala-li o tom, že vyplacení všech závazků by způsobilo nedostatek disponibilních prostředků, z dokazování současně nevyplynulo, zda jde o závazky více věřitelů a závazky po dobu delší třiceti dnů po splatnosti, obzvláště s přihlédnutím k tomu, že jako závazky jsou evidovány i zálohy na zájezdy placené klienty (do výnosů jsou zaúčtovány až po realizaci zájezdu). Současně z výpovědi svědkyně vyplynulo, že žalované se daří, prodává více zájezdů (což sice znamená růst závazků, na druhou stranu následně i vyšší výnos). Žalovaná také až na výjimku v roce 2023 vykazovala kladné hospodářské výsledky. Pokud jde o nepatrný záporný hospodářský výsledek vykázaný ve zmíněném roce, platí, že stejně jako na zisku se společníci podílejí i na ztrátě, a to v poměru stanoveném Společenskou smlouvou. Odvolací soud si je vědom návrhu žalované na provedení důkazů znaleckým posudkem ke zjištění, zda je žalovaná předlužená nebo v platební neschopnosti. Jeho provedení však s ohledem na výši přiznaného nároku považuje za vysoce nehospodárné, neboť z praxe je odvolacímu soudu známo, že znalecké posudky z oboru ekonomika, potažmo účetnictví, patří jak k časově, tak cenově náročnějším, a odměna znalce by velmi pravděpodobně převýšila samotný nárok.

19. Odvolací soud z důvodů shora uvedených rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. v bodě I. a III. výroku, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni. Jí vynaložené náklady v celkové výši 5 420,80 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 3 880 Kč (2 úkony x 1 940 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 5. 6. 2024) podle § 7 bod 5 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 advokátního a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobkyně, ve výši 940,80 Kč.