o zaplacení 281 926 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. února 2022, č. j. 54 Cm 38/2020-207

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaná podala odvolání proti rozsudku ze dne 11. 11. 2021, č. j. 54 Cm 38/2020-194 a zároveň požádala o osvobození od placení soudního poplatku. Z předloženého Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) soud zjistil, že žalovaná je rozvedená, je „jednou osobou v domácnosti“, nejsou na ní závislé žádné jiné osoby. Ohledně svých příjmů uvedla, že je OSVČ a výše příjmu za rok 2020 činila 115 405 Kč. Pobírá invalidní důchod ve výši 10 864 Kč. Žádný majetek vyšší hodnoty neuvedla, vlastní pouze prostředky nezbytné k životu, tj. nábytek, ošacení, pračku. Pokud se týká závazků, uvedla žalovaná tyto: ČSSZ 24 000 Kč (exekuce, výše měsíční splátky 1 502 Kč), ČPZP 78 000 Kč (exekuce, výše měsíční splátky 3 000 Kč), [Anonymizováno] 9 189,17 Kč (exekuce), kontokorent ČS 22 694 Kč (zrušen účet). Pokud jde o měsíční výdaje, uvedla žalovaná tyto částky: 2 588 Kč sociální pojištění, 2 393 Kč zdravotní pojištění, 500 Kč místní poplatky, 4 000 Kč hypotéka, stavební spoření. Do výdajů zahrnula i částku 193 553,20 Kč, kterou je povinna zaplatit na základě rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 55 Cm 181/2020-29. Dále žalovaná uvedla, že byla v srpnu hospitalizovaná na neurologii v [adresa], stále se léčí a její potíže přetrvávají. Dle svého sdělení není schopna provozovat své podnikání, a to nejméně do jara 2022, kdy předpokládá zlepšení svého zdravotního stavu.

2. S poukazem na podmínky poplatkové moderace vymezené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. a judikatorní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu soud prvního stupně uzavřel, že podle předloženého Prohlášení činí celkový měsíční příjem žalované cca 20 500 Kč, pravidelné výdaje cca 14 000 Kč. Tento měsíční příjem měla žalovaná v roce 2020, nyní lze předpokládat příjem nižší vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu. Nezanedbatelné jsou však závazky, které činí více než 300 000 Kč, přičemž na žalovanou je nařízeno vícero exekucí. Z Prohlášení není zřejmé, jak žalovaná získává prostředky na úhradu těchto výdajů, na splátky dluhů a k zajištění dalších životních potřeb. Její tvrzení proto soud vyhodnotil jako nedostatečná, nekonkrétní a nevěrohodná. Protože nebylo možno posoudit, zda poměry žalované osvobození od soudních poplatků odůvodňují či nikoli, rozhodl soud tak, že jí osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

3. Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, aby jí bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Uvedla, že by bylo zjevně nespravedlivé, pokud by jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pouze kvůli dílčím nepřesnostem formálního rázu, které nemají na popis jejích majetkových a výdělkových poměrů vliv. Z podané žádosti muselo být zřejmé, že se žalovaná nachází ve velmi nepříznivé a tíživé finanční situaci. Nemůže jí být přičítáno k tíži to, že z jejího Prohlášení údajně není zřejmé, jakým způsobem získává prostředky na úhradu svých výdajů, když ani netvrdila, že by své dluhy splácela. Příslušná část Prohlášení evidentně směřuje pouze na výši dluhů žadatele a z pouhé existence těchto dluhů není možné předpokládat, že je žadatel skutečně splácí, tak jak to nepochopitelně činí soud prvního stupně. Co se týče výdajů na zajištění životních potřeb žalované, tak tyto je schopna s velkými obtížemi hradit ze svého invalidního důchodu, případně i s pomocí svého okolí. Soud prvního stupně navíc sám konstatoval, že lze předpokládat, že současný příjem žalované je vzhledem k jejímu nepříznivému zdravotnímu stavu ještě nižší, než v roce 2020. Pokud by jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, byl by zcela popřen smysl a účel tohoto institutu. Touto otázkou se soud vůbec nezabýval. I pokud by se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že Prohlášení je nevěrohodné, pak může vycházet z podaného daňového přiznání, z něhož vyplývá, že úhrada poplatku ve výši 14 000 Kč je pro žalovanou naprosto neschůdná. Nedá se mimo to hovořit ani o tom že by se v jejím případě jednalo o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Žalovaná uzavřela, že napadené rozhodnutí je v příkrém rozporu s jejím právem na spravedlivý proces a na přístup k soudu.

4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle ustanovení § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

6. Pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, odvolací soud konstatuje, že tento opravný prostředek byl podán včas, žalovaná byla k jeho podání nepochybně oprávněna a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že odvolání je zcela zjevně bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoli předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.

7. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci žalovaná předložila soudu Prohlášení, v němž uvedla, že je rozvedená, je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem 115 405 Kč za rok 2020, za rok 2021 ještě Přiznání k dani nemá, pobírá invalidní důchod ve výši 10 864 Kč měsíčně, nemá žádný majetek větší hodnoty. Má dluh vůči [Anonymizováno] ve výši 24 000 Kč s výší měsíční splátky 1 500 Kč z důvodu exekuce, dále dluh vůči [Anonymizováno] ve výši 78 000 Kč s výší měsíční splátky 3 000 Kč z důvodu exekuce, dluh vůči [Anonymizováno] ve výši 9 189,17 Kč z důvodu exekuce (výše měsíční splátky neuvedena) a dluh vůči [Anonymizováno]. ve výši 22 694 Kč z důvodu zrušení účtu (výše měsíční splátky neuvedena). Mimo to žalovaná vykázala tyto své další výdaje: sociální pojištění ve výši 2 588 Kč měsíčně, zdravotní pojištění ve výši 2 393 Kč měsíčně, místní poplatky ve výši 500 Kč měsíčně, hypotéky, stavební spoření [Anonymizováno] cca 235 000 Kč ve výši 4 000 Kč měsíčně a „rozsudek VS Praha 55 Cm 181/2020-29“ ve výši 193 553,20 Kč. Mezi jinými okolnostmi, které by mohly mít vliv na osvobození, uvedla, že kromě exekuce na důchod 1502 platí ostatní závazky pouze dle možností z toho, co jí zůstane po nákupu potravin pro domácnost. Telefon a internet jí platí kamarád. Kromě základních potřeb nic nekupuje. Navíc byla v srpnu (rok neuveden) hospitalizovaná v nemocnici v [adresa] a léčení a potíže stále přetrvávají. Jako OSVČ momentálně nemůže vykonávat svoje podnikání a pokud se její stav zlepší, tak nejdříve na jaře 2022.

8. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ale i v celé řadě dalších svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (srov. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaná v posuzované věci zcela zjevně nesplnila, jak správně uzavřel soud prvního stupně, neboť o svých příjmových a majetkových poměrech poskytla pouze kusé informace, které navíc ničím nedoložila. Zůstala tak zcela neobjasněna nejen aktuální výše jejích příjmů (v tomto směru žalovaná v Prohlášení vykázala pouze čerpání invalidního důchodu ve výši 10 864 Kč měsíčně, nepředložila však v rozporu s poučením, které jí bylo poskytnuto v bodu VI. formuláře, ani rozhodnutí o přiznání této dávky, ani potvrzení plátce), vůbec nic však nesdělila, tím méně doložila, ohledně svých případných dalších příjmů – rubriky týkající se příjmů z pracovního poměru, příjmů z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr či z dalších zdrojů žalovaná v Prohlášení zcela pominula. Neuvedla nic ani o výši příjmů ze své podnikatelské činnosti za poslední zdaňovací období (tj. za rok 2021), přičemž skutečnost, že dosud nevyhotovila Přiznání k dani z příjmů za situace, kdy se domáhá přiznání výjimky ze zákonem uložené poplatkové povinnosti, nic nemění na její povinnosti řádně tvrdit a prokázat veškeré skutečnosti, významné pro posouzení jejích aktuálních poměrů. Údaje, vztahující se k příjmům z podnikatelské činnosti dosaženým v roce 2020, jsou v tomto směru irelevantní, neboť o poměrech žalované ke dni vzniku její poplatkové povinnosti ničeho nevypovídají.

9. Objasněn dále nebyl ani úhrn pravidelných měsíčních výdajů žalované, a to ani v odvolacím řízení, v němž se odvolatelka omezila pouze na polemiku se závěrem soudu prvního stupně ohledně neúplnosti a nevěrohodnosti předloženého Prohlášení a na neurčité tvrzení ohledně pomoci svého okolí. Souhlasit nelze ani s argumentací, že žalovaná „ani netvrdila, že by své dluhy splácela.“ Z obsahu bodu X. Prohlášení je zcela zřejmé, že jeho účelem je zjištění veškerých pravidelných měsíčních výdajů žadatele, s tím, že jejich výši je třeba doložit, ať již jde o plnění vyživovací povinnosti vůči jiným osobám, o úhradu dluhů či o hrazení dalších výdajů (placení daní, sociálního či zdravotního pojištění, místních poplatků, aj.). Je jen obtížně uvěřitelné, že by žalovaná jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění nerozuměla významu pojmu „výdaje“, či jej zaměňovala s prostým výčtem všech svých závazků po splatnosti, jak argumentuje v odvolání. Doložen konečně nebyl ani tvrzený nepříznivý zdravotní stav žalované a jeho případný vliv na dosažení příjmů z podnikatelské činnosti. Nejedná se přitom o „dílčí nepřesnosti formálního rázu“, jak argumentuje odvolatelka, ale o zásadní mezery v jejích tvrzeních, které ve svém souhrnu brání tomu, aby její poměry mohly být komplexně zjištěny a posouzeny.

10. K argumentaci týkající se zajištění práva na soudní ochranu odvolací připomíná, že ustanovení čl. 36 zák. č. 23/1991 Sb., jímž se uvozuje Listina základních práv a svobod, přiznává každému právo domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu; současně však výslovně uvádí i to, že se tak musí dít „stanoveným postupem“. To v poměrech posuzované věci znamená buďto zaplacení zákonem stanoveného soudního poplatku za odvolání, nebo podání přesvědčivého důkazu o tom, že tuto svou povinnost žadatel objektivně není schopen splnit. To se však v posuzované věci z důvodů, které jsou shora uvedeny, nestalo.

11. Protože neúplné a nevěrohodné údaje, které o svých poměrech žalovaná poskytla, zcela vylučují, aby jí mohlo být přiznáno, byť i jen částečné, osvobození od soudních poplatků postupem podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud napadené rozhodnutí podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.