o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 74 Cm 135/2021-185

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu pozemku ve znění, uvedeném ve výroku I. rozsudku a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 18 690 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle žaloby byli žalobci členy [adresa] (dále jen „družstvo“) a po zániku jejich členství dne 19. 9. 2018 jim náleželo vypořádání spočívající v povinnosti družstva převést na ně odpovídající podíl na pozemcích družstva. Tuto povinnost žalovaný přes výzvu žalobců nesplnil. Žalovaný oponoval žalobě tvrzením, že žalobou uplatněný nárok nemá oporu v zákonné úpravě ani ve stanovách.

2. Z provedeného dokazování (smlouvou o převodu bytové jednotky ze dne 19. 2. 2016, přípisem ze dne 19. 9. 2018, stanovami družstva ze dne 4. 5. 2016, výpisy z katastru nemovitostí, předžalobními upomínkami) soud zjistil, že smlouvou ze dne 19. 2. 2016 převedlo družstvo na žalobce bytovou jednotku č. [Anonymizováno] o výměře 73,1 m2 v budově č. p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno] a stojící na pozemku parc.č. [Anonymizováno] a pozemku parc.č. [Anonymizováno] obec [adresa], k.ú. [adresa], včetně souvisejících podílů na společných částech nemovitých věcí. Dne 19. 9. 2018 oznámili žalobci žalovanému své vystoupení z družstva a vyzvali jej „k vypořádání členství“ v žalovaném. Ze stanov družstva ze dne 4. 5. 2016 bylo zjištěno, že dle čl. 8 odst. 2 v případě zániku členství člena družstva, který není nájemcem družstevního bytu a je „členem družstva již jen z titulu podílu na dalších pozemcích“, se vypořádací podíl na dalších pozemcích nevyplácí v penězích, ale převodem „odpovídajícího podílu na dalších pozemcích.“ Dle čl. 15b odst. 2 písm. a) stanov je žalovaný povinen stanovit pravidla určení hodnoty ideálního spoluvlastnického podílu na dalších pozemcích, jimiž se rozumějí všechny pozemky ve vlastnictví družstva s výjimkou pozemků uvedených v odst. 1. Podle výpisů z katastru nemovitostí je družstvo vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 2 203 m2 v obci [adresa], k.ú. [adresa], a dále vlastníkem domů [adresa] a [Anonymizováno] č. p. [Anonymizováno] o celkové výměře 10 180,90 m2, nacházejících se ve stejném katastrálním území. Upomínkami ze dne 11. 12. 2019 a 13. 7. 2020 žalobci vyzvali družstvo k převodu podílu na dalších pozemcích.

3. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 10 odst. 1 a § 1787 odst. 1 a 2 o. z. Vyšel z toho, že žalobcům poté, co zaniklo jejich členství v družstvu vystoupením, vzniklo porávo na vypořádací podíl v podobě podílu na dalších pozemcích žalovaného. Ačkoliv k převodu odpovídajícího vypořádacího podílu byl žalovaný žalobci vyzván, dosud tak neučinil a ani nestanovil pravidla pro určení jeho výše dle ust. § 15b odst. 2 písm. a) stanov. Vzhledem k tomu, že není výslovné ustanovení řešící nesplnění smluvní povinnosti spočívající v uzavření smlouvy, kromě úpravy týkající se smluv o smlouvě budoucí, soud věc posoudil dle ust. § 1787 o. z. jako ustanovení nejbližšího ve smyslu ust. § 10 odst. 1 o. z. Protože družstvo nevyhovělo výzvě žalobců k převodu odpovídajících podílů na dalších pozemcích, soud jeho vůli k uzavření smlouvy nahradil dle ust. § 1787 o. z. Výše vypořádacího podílu byla určena dle zásad § 1787 o. z. a odvíjí se od způsobu určení výše dalšího členského vkladu dle čl. 6b odst. 2 písm. a) stanov. Je podílem plochy bytu žalobců ve výši 73,1 m2 na celkové ploše bytových domů ve vlastnictví žalobce v obci [adresa], k. ú. [adresa] ve výši 10 180,9 m2, přičemž tento podíl činí 0,718 %. Tento podíl byl pak použit jako podíl odpovídající vypořádacímu podílu na dalších pozemcích žalovaného ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. c) stanov. Žalobci požadovali pouze převod podílu na pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 2 203 m2 v obci [adresa], k. ú. [adresa]. Soud proto uzavřel, že je po právu nahradit vůli žalovaného k uzavření smlouvy na převod vlastnického podílu na uvedeném pozemku ve výši 0,718 % a žalobě proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci měli ve věci plný úspěch.

4. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že žalobci uplatněný a soudem přiznaný nárok nemá oporu v právních předpisech ani ve vnitřních předpisech (stanovách) žalovaného. Ustanovení § 1787 o. z., aplikované soudem prvního stupně, není na danou věc použitelné, a to ani za podmínek ustanovení § 10 odst. 1 o. z. V dané věci se žalobci domáhají svého vypořádacího podílu v důsledku zániku svého členství v žalovaném. Práva vyplývající ze zániku členství jsou v daném případě upravena zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“), ve znění pozdějších předpisů. Ani okolnost, že z ustanovení čl. 8 odst. 2 stanov žalovaného vyplývá, že vypořádání při zániku členství v žalovaném (s výjimkami tam uvedenými, avšak na daný případ nedopadajícími), se provádí převodem odpovídajícího podílu na dalších pozemcích, nevede k možnosti přiměřené aplikace ust. § 1787 o. z. Namítl dále, že ustanovení § 161 odst. 3 o. s. ř., podle něhož pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení, nepředstavuje univerzální klauzuli, která by bez dalšího zmocňovala žalobce žádat po žalovaném libovolné prohlášení vůle. Jde (jen) o procesní ustanovení, které se týká vykonatelnosti. Povinnost učinit prohlášení vůle proto musí pro žalovaného vyplývat ze zákona, ze smlouvy nebo z porušení povinností. Soud prvního stupně měl tedy posoudit, zda žalobci uplatněný nárok co do svého základu a rozsahu vyplývá z hmotného práva. Odvolatel dále vznesl námitku ohledně „výpočtu“ podílu žalobců na dalších pozemcích ve smyslu ust. čl. 8 odst. 2 stanov a zdůraznil, že v době, kdy došlo k zániku členství žalobců, již více než tři roky nebyli „členy žalovaného z titulu užívání bytové jednotky č. 306/9.“ Stanovení poměru podlahové plochy bytové jednotky ve vlastnictví žalobců k „celkové ploše všech bytových domů“ ve vlastnictví žalovaného ve vztahu ke stanovení výše podílů žalobců na tzv. dalších pozemcích ve smyslu ust. čl. 8 odst. 2 stanov postrádá jakoukoli vypovídací hodnotu. Žalobci tvrzený podíl „výměry bytové jednotky“ oproti „celkové výměře všech bytových domů“ nebyl ani předmětem dokazování. Dle názoru žalovaného pak důvodem pro „petrifikaci“ žalobci předkládaného výpočtu výše podílu na tzv. dalších pozemcích nemůže být ani soudem zmiňovaná okolnost, že žalovaný (dle soudu) nestanovil pravidla pro určení výše vypořádacího podílu podle ust. § 15b odst. 2 písm. a) stanov žalovaného. Odvolatel uzavřel, že smlouva, jejíž text je součástí výroku I. napadeného rozsudku, obsahuje povinnosti, které žalovanému neplynou ze zákona, smlouvy či z porušení povinnosti, a tedy ve vztahu k takovým povinnostem nelze vůli žalovaného nahradit smlouvou.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.

6. Podle ust. § 36 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), při zániku účasti společníka v obchodní korporaci za jejího trvání bez právního nástupce vzniká právo na vypořádání (dále jen „vypořádací podíl“), ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

7. Podle ust. § 748 z. o. k., stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu (odstavec 1). Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu (odstavec 2). Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného (odstavec 3).

8. Podle § 161 odst. 3 o. s. ř. pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení.

9. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nesvědčí-li žalovanému povinnost učinit určitý projev vůle (ať už ze zákona nebo ze smlouvy či jiného právního jednání), nemůže být úspěšný návrh na nahrazení prohlášení vůle žalovaného soudním rozhodnutím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3175/2016 a ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1469/2020).

10. V posuzované věci byl žalobou uplatněn nárok na nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu části pozemku parc. č. [Anonymizováno] o celkové výměře 2 203 m2, nacházejícího se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [adresa], na LV č. [Anonymizováno], do výlučného vlastnictví žalobců. Uvedený nárok žalobci odůvodňovali tím, že ke dni 31. 12. 2018 zaniklo jejich členství v družstvu a podle čl. 8 odst. 2 stanov jim vznikl „nárok na vypořádací podíl na dalších pozemcích, který má být vypořádán převodem odpovídajícího podílu na dalších pozemcích.“ Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci poté, co na ně bylo převedeno vlastnické právo k bytové jednotce specifikované v rozsudku, k níž jim dosud svědčilo právo nájmu, ukončili přípisem ze dne 19. 9. 2018 své členství v družstvu vystoupením a vzniklo jim tak právo na zaplacení vypořádacího podílu. Z odůvodnění napadeného rozsudku však není zřejmé, z čeho soud dovodil právo žalobců (a tomu odpovídající povinnost žalovaného) na uzavření smlouvy ve znění, uvedeném v žalobě, ani to, z jakého důvodu podřadil svá skutková zjištění pod právní úpravu smlouvy o smlouvě budoucí obsaženou v ustanovení § 1787 o. z.

11. Jak je shora uvedeno, právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce a bytovým družstvem, je obsažena v zákoně č. 90/2012 Sb., jehož ustanovení § 748 odst. 1 umožňuje bytovému družstvu určit ve stanovách způsob výpočtu vypořádacího podílu odchylně od pravidla, obsaženého ve druhém odstavci tohoto ustanovení. V daném případě obsahují stanovy družstva v čl. 8 odst. 2 větě třetí ustanovení, podle něhož v případě zániku členství člena družstva, který není nájemcem družstevního bytu a je členem družstva „již jen z titulu podílu na dalších pozemcích (čl. 15b odst. 2), se vypořádací podíl na dalších pozemcích nevyplácí v penězích, ale převodem odpovídajícího podílu na dalších pozemcích.“ Podle čl. 15b odst. 2 stanov družstvo je při dodržení postupu stanoveného zvláštním ustanovením (čl. 20 odst. 10 písm. c) a bez porušení ostatních povinností při převodech bytů, zejména pravidel o lhůtách, oprávněno

a) stanovit pravidla určení hodnoty ideálního spoluvlastnického podílu na dalších pozemcích, jimiž se rozumějí všechny pozemky ve vlastnictví družstva s výjimkou pozemků uvedených v odst. 1,

b) rozhodnout o jiném způsobu využití těchto dalších pozemků, včetně možnosti jejich vynětí z okruhu nemovitostí převáděných na člena (dále jen „zvláštní nakládání s dalšími pozemky“).

12. V daném případě se soud prvního stupně omezil pouze na konstatování, že družstvo nestanovilo pravidla pro určení výše vypořádacího podílu a bez dalšího vyšel z tvrzení žalobců, že jim náleží podíl ve výši 0,718 % o výměře 15,82 m2 na jimi určeném pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Zcela tak rezignoval na výklad shora uvedených ustanovení stanov, který by umožňoval přijetí závěru, zda žalobcům náleží vypořádací podíl ve výši stanovené § 748 odst. 2 z. o. k., či zda stanovy obsahují platné ujednání, na jehož základě vznikla žalovanému povinnost učinit projev vůle, jehož nahrazení se žalobci v tomto řízení domáhají. Odvoláním napadený rozsudek tak není pro nedostatek důvodů přezkoumatelný.

13. Z důvodů, které jsou shora uvedeny, odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, v němž bude třeba postupovat shora uvedeným způsobem a provést výklad stanov družstva nezbytný ke zjištění, zda nárok uplatněný žalobou je po právu. Soud prvního stupně přitom vezme v úvahu, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je zakladatelské právní jednání (a tedy i stanovy družstva) právním jednáním sui generis, které se od jiných typů právních jednání liší zejména tím, že se jím z vůle zakladatelů (smluvních stran) zakládá nová právnická osoba, jejíž právní poměry upravuje, a že vedle stran této smlouvy zavazuje (po jejím vzniku) i jí založenou právnickou osobu, členy jejích (volených) orgánů, jakož i další osoby, které se posléze stanou členy (společníky) této právnické osoby (korporace). Zvláštní povaha tohoto jednání pak odůvodňuje i specifickou (od jiných právních jednání částečně odlišnou) metodu jeho výkladu. Jelikož zakladatelské právní jednání korporace zavazuje i osoby, které nejsou stranou tohoto právního jednání (jí založenou právnickou osobu, jakož i členy jejích orgánů), respektive které nebyly zakladateli právnické osoby (a staly se smluvní stranou až v důsledku pozdějšího nabytí účasti v korporaci), nelze při výkladu zakladatelského právního jednání korporace zásadně použít pravidlo určené ustanovením § 556 odst. 1 věty první o. z., a vycházet ze skutečné vůle stran. Obsah zakladatelského právního jednání je tudíž nutno zásadně vykládat podle pravidla obsaženého v § 556 odst. 1 větě druhé o. z., tj. tak, jak by mu rozuměla osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností. Zároveň platí, že stejně jako v případě jiných právních jednání je i v případě zakladatelského právního jednání nutné dát vždy přednost výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti určitého ujednání, je-li takový výklad možný (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, jehož závěry se dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, obdobně uplatní i při výkladu zakladatelských právních jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014).

14. Ve svém novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně též o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).