o zaplacení 434 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 49 Cm 15/2017-237 ze dne 25. 11. 2019

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 15/2017-26 ze dne 16. 3. 2017 a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 162 962,80 Kč žalovanému. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení směnečné pohledávky ve výši 434 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, a to na základě vlastní směnky, vystavené žalovaným 1) na řad žalobkyně dne 19. 4. 2017, splatné dne 18. 7. 2019, za výstavce avalované žalovaným 2). Na směnku nebylo plněno.

2. Podle obsahu spisu v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vydanému soudem k návrhu žalobkyně, žalovaná namítla, že si není vědoma vystavení nebo avalování vlastní směnky. Údajný podpis není jejím pravým podpisem. Dále uvedla, že jí žalobkyně z finančních prostředků, získaných od [právnická osoba]. a [právnická osoba]., zapůjčila v hotovosti částku 400 000 Kč. Na tento závazek již uhradila ve splátkách 357 390 Kč. Splátky dle ujednání platila nikoli na účet žalobkyně, vůči níž bylo vedeno několik exekucí, ale na účet osoby, která se žalobkyní sdílí společnou domácnost, paní [Anonymizováno]. Část splátek dne 20. 3. 2014, 18. 1, 19. 7 a 20. 9. 2013 platila přímo [právnická osoba]. na úhradu dluhu žalobkyně. Jednu splátku z 26. 6. 2013 uhradila žalobkyni na bankovní účet jejího syna. Dne 29. 11. 2012 žalobkyni proti potvrzení uhradila 47 000 Kč. Uplatnění směnky žalobkyní je nepoctivé, v rozporu s dobrými mravy a nepožívá právní ochrany. Žalobkyně při nabývání směnky vědomě jednala ke škodě dlužníka. Jednání žalobkyně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy. Finanční prostředky, zapůjčené v době před vystavením směnky, žalovaná splácela nepravidelně. Žalobkyně na ni vyvíjela nátlak, aby podepsala blankosměnku. Jejího podpisu si však žalovaná není vědoma, nicméně z procesní opatrnosti namítá neexistenci dohody, opravňující žalobkyni k doplnění blankosměnky. Vzhledem k tomu, že jí nebyla dle ust. § 142a o. s . ř. zaslána předžalobní výzva, nenáleží žalobkyni náhrada nákladů řízení.

3. Dále z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně podala vyjádření k námitkám. V něm potvrdila úhradu částky 390 000 Kč žalovanou. Protože však výše půjček činila 434 000 Kč, celkový dluh navýšený o úroky a poplatky činí 850 000 Kč, zbývá žalované uhradit cca 500 000 Kč.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (prvopisem směnky, znaleckým posudkem [Anonymizováno] z 28. 1. 2018, doplněným o její výslech, žalobkyní předloženým znaleckým posudkem [Anonymizováno], účastnickým výslechem žalobkyně, svědeckou výpovědí [Anonymizováno]) uzavřel, že sporná směnka, obsahující číselné označení 1, byla vystavena dne 26. 11. 2013 v [Anonymizováno] ve prospěch žalobkyně, na směnečný peníz 434 000 Kč, je splatná u žalobkyně, [Anonymizováno] a jako její výstavce je na směnce uvedena žalovaná. Pravost podpisu žalované na směnce nebyla prokázána ani jedním ze znaleckých posudků. Znalkyně [Anonymizováno], která ustanovena soudem přijala závěr, že sporný podpis žalované na směnce pravděpodobněji padělek psaný se snahou o nápodobu. Znalkyně [Anonymizováno] v posudku, předloženém žalobkyní, přijala kategorický závěr, že žalovaná je pisatelem ručně psaných identifikačních údajů v kolonce určené pro výstavce směnky, ohledně sporného podpisu žalované však přijala, že jde pravděpodobně pravý podpis. Jedná se však pouze o pravděpodobnostní závěr ve střední rovině pravděpodobnosti. Ten pravost podpisu bez jakýchkoliv pochybností neprokazuje. Podpis směnky žalovanou neprokazuje ani svědecká výpověď svědky [Anonymizováno]. Ze vzdálenosti několika kroků u vedlejšího stolu mohla sice vidět, že žalovaná podepisuje nějaké listiny, ale na tuto vzdálenost nemohla svědkyně rozeznat, o jaké listiny se jedná. To, že se jednalo o směnky, jí žalobkyně sdělila až následně. Neuvěřil ani výpovědi žalobkyně, že směnku žalovaná podepsala, neboť ostatní důkazy, zejména znalecké posudky, věrohodnost této výpovědi snižují.

5. Na základě shora zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že směnka neobsahuje pravý podpis výstavce a nesplňuje tak zákonem stanovené náležitosti. Z této směnky žalobkyně nemůže uplatnit postihová práva dle čl. I § 48 zákona směnečného a šekového. Z uvedených důvodů směnečný platební rozkaz podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. zrušil a o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení úspěšné žalované.

6. Žalobkyně napadla rozsudek v celém rozsahu včas podaným odvoláním. Navrhla, aby jej odvolací soud změnil a rozhodl, že směnečný platební rozkaz se potvrzuje (ponechává v platnosti), případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkla soudu, že nezjistil úplně skutkový stav věcí a jím provedené hodnocení důkazů není v souladu s ust. § 132 o. s. ř. Soud neprávně hodnotil zejména znalecké posudky. Z nich učiněná zjištění nejsou úplná. Soudem ustanovená znalkyně [Anonymizováno] zkoumala výhradně podpis žalované. Výslovně upozornila na to, že žalovaná i při změněném sklonu a psaní parafy psala podpisy, které nevybočují z variability srovnávacího materiálu. V graficky znázorněné stupnici přijala závěr „nízká pravděpodobnost ne“. Tomu neodpovídá soudem přijatý závěr, že je zde velká pravděpodobnost, že podpis žalované je padělkem. Rozsah srovnávacího materiálu, který měla znalkyně k dispozici, byl velmi omezený. Zahrnoval pouze listiny, poskytnuté Magistrátem [adresa] (podpisy na občanském průkazu a cestovním pasu). Podle posudku podpisy, vykazující takovou míru zjednodušení jako sporný podpis, znalkyně k dispozici neměla. Znalkyně [Anonymizováno] zkoumala nejen podpis žalované, ale také ručně psané identifikační údaje u osoby výstavce a údaj data 31. ledna 2014. Tato znalkyně měla k dispozici nesrovnatelně širší rozsah srovnávacího materiálu, zahrnujícího i zjednodušenou verzi podpisu a tzv. parafu. Na zkoušku písma se žalovaná nedostavila. Pokud jde o ručně psané údaje, přijala kategorický závěr, že jejich pisatelem je žalovaná. Ohledně sporného podpisu přijala závěr v třetím stupni devítistupňového hodnocení, tedy závěr „pravděpodobně ano“. Podpis i ručně psané záznamy vykazují podle znalkyně znaky úmyslného měnění. S těmito zjištěními se soud při hodnocení důkazů nevypořádal. Vyslechl pouze znalkyni [Anonymizováno], znalkyni [Anonymizováno] však nevyslechl a v důsledku toho nejsou skutková zjištění soudu dostatečná. Znalkyně [Anonymizováno] měla být vyslechnuta nejen ke svému posudku, ale měla se vyjádřit také k posudku [Anonymizováno]. Povrchní, jednostranné až spekulativní bylo i hodnocení výpovědi svědkyně [Anonymizováno]. Na obsah této výpovědi a zjištění z plynoucí žalobkyně dále odkázala.

7. Žalobkyně v závěru odvolání své výhrady shrnula tak, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci, s částí zjištění z provedených důkazů se nevypořádal a při hodnocení důkazů nerespektoval zásadu volného hodnocení důkazů (ust. § 132 o. s. ř.). Byla-li žalovaná jednoznačně pisatelem části ručně psaných údajů na směnce, je nelogické a nesmyslné, že by někdo jiný napodobil pouze její podpis. V souvislosti s námitkou falza podpisu žalobkyně odkázala na závěry, přijaté Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, z nichž mimo jiné vyplývá, že znalecký posudek je jen jedním z důkazních prostředků a že je třeba využít i jiné důkazy, např. výpovědi svědků, přítomných podpisu sporné listiny.

8. Včas podaným odvoláním napadla rozsudek také žalovaná. Její odvolání směřuje pouze do nákladového výroku rozsudku, který požaduje změnit tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů v celkové výši 175 497, 80 Kč. Vytkla soudu, že jí nepřiznal náhradu za tři učiněné úkony právní služby, a to za dvě porady právního zástupce se žalobkyní a za písemné podání soudu ze dne 1. 6. 2019. Minimálně o jeden z těchto úkonů žádá přiznané náklady navýšit a přiznat tak částku shora uvedenou.

9. Odvolací soud věc projednal bez nařízení jednání (ust. § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.). Neshledal předpoklady pro změnu ani potvrzení rozsudku.

10. Obsahové náležitosti rozsudku upravuje ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení musí soud v rozsudku uvést, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku pak musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

11. Napadený rozsudek tyto obsahové náležitosti nesplňuje. Skutečný rozsah námitkové obrany žalované, jak byla shora zjištěna odvolacím soudem, v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zúžil jen na dvě námitková tvrzení, a to tvrzení o falzu podpisu a tvrzení o výši dluhu žalované vůči žalobkyni. Všechna ostatní námitková tvrzení nejen v rozsudku nevylíčil, ale zcela opomněl se s nimi jakkoliv, alespoň velmi stručně vypořádat v odůvodnění (např. tak, že tyto ostatní námitky s ohledem na přijatý skutkový závěr o falzu podpisu shledal bez významu). Zcela nedostatečné je také právní posouzení věci, tedy výklad ustanovení příslušného zákona nebo jiného právního předpisu, z nichž soud vycházel a která aplikoval, včetně toho, proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav, jak ustanovení vyložil a jaká práva a povinnosti z nich účastníkům vyplývají. Soud prvního stupně sice přijal závěr, že směnka nesplňuje zákonem stanovené náležitosti, nevymezil však příslušná zákonná ustanovení, o něž tento právní závěr opírá ani neuvedl právní důsledky z nich plynoucí. Pouhý odkaz na čl. I § 48 zák. č. 191/1950 Sb. postačovat nemůže, neboť toto ustanovení upravuje pouze taxativní výčet postižních nároků, které může majitel směnky žádat postihem, nikoliv důvody, pro které majiteli právo postihu nenáleží.

12. V rámci hodnocení důkazů se soud prvního stupně stručně se všemi v řízení provedenými důkazy, tedy s oběma znaleckými posudky, svědeckou výpovědí svědkyně [Anonymizováno] i s účastnickým výslechem žalobkyně sice velmi stručně vypořádal, jím přijaté závěry ohledně znaleckých posudků však nemohou obstát. Zcela zásadní je, že se jedná o posudky, jejichž závěry jsou zcela rozporné. Při hodnocení pravosti zkoumaných podpisů používají písmoznalci standardně devítibodovou stupnici. Od středu této stupnice, založené na závěru, že vůbec nelze určit, zda se jedná o pravý podpis pisatele či o falzum, se odvíjí dvě opačné pravděpodobnostní roviny, negativní a pozitivní. Každá z těchto rovin obsahuje čtyři další stupně. Jedná se o tři stupně pravděpodobnostní (nízká, střední a vysoká pravděpodobnost), následované kategorickým závěrem o falzu v rovině negativní a o pravosti podpisu pisatele v rovině pozitivní. Kategorické závěry, které se v praxi vyskytují spíše výjimečně, se zpravidla zakládají na zjištění znalce o absenci jakýchkoliv shodných (v případě závěru o falzu podpisu), případně odlišných znaků (v případě závěru o pravosti) ve sporném podpisu a srovnávacím materiálu, včetně zkoušek písma. Znalecké posudky, v nichž znalkyně přijaly závěr ohledně pravosti podpisu z opačných rovin pravděpodobnosti, vedle sebe obstát nemohou. Soud prvního stupně pochybil, když za dané situace nevyslechl znalkyni [Anonymizováno], jejíž výslech byl navíc výslovně žalobkyní v řízení navržen. Zejména když závěry obou znaleckých posudků jsou rozporné a kdy z obsahu posudků vyplývá, že rozsah srovnávacího materiálu, které měly obě znalkyně k dispozici a z něhož vycházely při svém zkoumání plyne, je zcela nepoměrně odlišný. Pokud se soudu tento rozpor po slyšení obou znalkyň nepodaří odstranit, je v takovém případě na místě rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1336/10, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 57, roč. 2011, pod č. 7).

13. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v němž s ohledem na rozpory znaleckých posudků vyslechne znalce a v případě, že jejich výslech, případně doplnění posudků neumožní soudu přijetí jednoznačného závěru, bude na místě přezkoumání obou znaleckých posudků revizním znaleckým posudkem. V následném novém rozhodnutí ve věci samé bude soud prvního stupně dbát na to, aby obsahovalo všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 157 o. s. ř. a rozhodne také o nákladech tohoto odvolacího řízení.