o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, č. j. 20 Cm 10/2024-87,

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným usnesením rozhodl o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému.

2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalovaným poskytnutá tvrzení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech nepovažuje za úplná a pravdivá. Žalovaný nepředložil, přestože k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, výpisy ze svých bankovních účtů za období posledních šesti měsíců, aniž by tvrdil, že žádný účet nevlastní, nedoložil ani výpis z katastru nemovitostí či výpis z registru vozidel. Soud prvního stupně měl dále za to, že žalovaný nejasně popsal situaci ohledně svých měsíčních příjmů a výdajů. Sdělil totiž, že jeho jediným příjmem je mzda ve výši 39 270 Kč měsíčně, soud prvního stupně však z obchodního rejstříku zjistil, že žalovaný je jednatelem v celkem v devíti obchodní společnostech ([právnická osoba]., IČO [IČO], [právnická osoba]., IČO [IČO], [Anonymizováno]., IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], a [právnická osoba], IČO [IČO]), přičemž žalovaný toto angažmá zamlčel a nesdělil, jaké mu z něj plynou příjmy. Soud prvního stupně dále žalovanému vytýkal, že pokud tvrdil existenci finanční výpomoci od manželčiny rodiny a od přátel, nesdělil výši a četnost takové pomoci a nevylíčil majetkové poměry vypomáhajících osob, přestože i k tomu byl vyzván. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalovaný nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil jeho poměry. Namítal, že mu nelze vytýkat, že nevyužil ustáleného formuláře pro sdělení skutečností týkajících se jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů, které podle jeho názoru vylíčil úplně a jasně již v původním podání, proto již nereagoval na následující výzvu soudu prvního stupně. Jeho požadavky nadto žalovaný „shledal jako rozporné s jeho zájmem na ochranu soukromí ve smyslu Listiny základních práv a svobod“. Žalovaný dále namítal, že jasně uvedl, že nevlastní ani vozidla, ani nemovitý majetek, což lze ověřit ve veřejně přístupných rejstřících. Co se týče jeho angažmá ve společnostech, tak některé z nich nikdy nevykonávaly činnost, další se staly zcela neaktivními od doby úpadku společnosti [adresa] tedy výstavce směnky, o které je vedeno nynější řízení. Žalovaný tedy z titulu jednatelství nemá žádné příjmy. Osoby, které žalovanému finančně vypomáhají, to činí z morálních důvodů, nehodlají však sdělovat žalovanému, a tedy ani soudu, své majetkové poměry. Rozhodně však od nich nelze očekávat, že by za žalovaného zaplatily soudní poplatek, na něj potřebné prostředky si žalovaný, právě s ohledem na svou celkovou majetkovou situaci, není schopen žádným způsobem opatřit. Žalovaný ve výsledku navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, č. j. 20 Cm 10/2024-63, proti němuž podal žalovaný včasné odvolání, v návaznosti na výzvu k zaplacení soudního poplatku ve výši 100 334 Kč požádal žalovaný podáním ze dne 8. 11. 2024 o osvobození od soudních poplatků, zároveň popsal své osobní, majetkové a výdělkové poměry tak, že bydlí se svou manželkou [Anonymizováno], má vyživovací povinnost k synům z prvního manželství ve výši 7 000 Kč měsíčně a 5 000 Kč měsíčně, synům dále platí životní pojištění 1 018 Kč a 1 231 Kč měsíčně. Příjem žalovaného představuje mzda od zaměstnavatele [právnická osoba], která činila ve druhém kalendářním čtvrtletí roku 2024 v průměru 39 270 Kč měsíčně. Žalovaný dále sdělil, že nemá žádné příjmy mimo pracovní poměr, ani příjmy z podnikání nebo z pronájmu, nepobírá důchod ani dávky sociálního zabezpečení, příjem jeho manželky ze zaměstnání činí v průměru 29 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný taktéž tvrdil, že nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty (tj. nemovitosti, motorová vozidla, šperky, umělecká díla). Žalovaný dále uvedl, že splácí úvěr u [právnická osoba] ve výši 1 000 000 Kč s měsíční splátkou 11 179 Kč, spotřebitelský úvěr u [právnická osoba] ve výši 500 000 Kč s měsíční splátkou 6 941 Kč a spotřebitelský úvěr u [právnická osoba] ve výši 200 000 Kč s měsíční splátkou 2 780 Kč. Manželka žalovaného hradí dva hypoteční úvěry s měsíčními splátkami 15 713 Kč a 5 916 Kč. Žalovaný konečně tvrdil, že jsou s manželkou odkázáni na pomoc manželčiny rodiny a přátel žalovaného, kteří občas vypomohou peněžitým darem. Ze spisu se také podává, že soud prvního stupně vyzval žalovaného usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 20 Cm 10/2024-86, mimo jiné k předložení výpisů ze všech účtů za období šesti posledních kalendářních měsíců, k doložení příjmů manželky a výše a důvodu dluhů. Žalovaný na uvedené rozhodnutí nijak nereagoval.

6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

7. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnostem si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Rozhodnutí soudu musí vždy odpovídat požadavku, aby účastníku nebylo jen pro nepříznivou majetkovou situaci, pro kterou by nemohl zaplatit soudní poplatek, znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc od počátku soudního řízení. Žadatel je povinen své poměry prokázat.

8. Podle ustálené judikatury platí, že důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese zásadně ten, kdo o osvobození od soudních poplatků žádá (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014, dostupné na www.nsoud.cz). Je tedy na žadateli, aby věrohodně tvrdil, že jeho celkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, a aby tato svá tvrzení doložil. A contrario se tedy zásadně nejedná o povinnost soudu. Ustálená judikatura dále vychází z teze, že vyjevení skutečného rozsahu příjmů a majetku je podmínkou pro přiznání osvobození od soudních poplatků (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12, dostupné na www.usoud.cz).

9. Podle názoru odvolacího soudu, za respektování uvedených hledisek a zjištění, která z obsahu spisu vyplývají, je namístě žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznat. Jedním z kritérií, která jsou rozhodná pro úvahu, zda jsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, je splnění povinnosti žadatele poskytnout soudu úplný a ucelený obraz o své osobní, majetkové a výdělkové situaci, což v nyní posuzovaném případu nenastalo.

10. Žalovaný sice sdělil výši svých příjmů a výdajů spojených s dětmi, což obojí i doložil. Jeho sdělení ohledně výši příjmů manželky se ale již pohybuje pouze v rovině nijak neprokázaných tvrzení, stejně tak sdělení o výši jeho závazků. Žalovaný ale především nesplnil povinnost uloženou mu soudem prvního stupně předložit výpisy z účtů, když zároveň ani netvrdí, že žádným účtem nedisponuje, přičemž taková situace by byla v současných obvyklých poměrech finančního fungování více než výjimečná. Již jen tato skutečnost je sama o sobě způsobilá k přijetí závěru, že žalovaný nevylíčil, a především neprokázal své poměry způsobem, který předpokládá možnost přiznání dobrodiní, jímž osvobození od soudních poplatků bezesporu je. Žalovaný rovněž víceméně odmítá sdělit další údaje nezbytné pro celkové posouzení jeho situace, a to výši a četnost jím tvrzené finanční výpomoci od příbuzných a přátel, což ve výsledku rovněž nevede k transparentnosti jeho finanční situace.

11. V tomto ohledu odvolací soud, v návaznosti na námitky žalovaného, uvádí, že každá osoba má samozřejmě právo na soukromí. Míru jeho ochrany je ale nutno poměřovat v kontextu s tím, čeho se taková osoba ve vztahu ke státu domáhá. Tj. požaduje-li výhodu co do osvobození od soudních poplatků, jakožto poměrně značnou úlevu na poplatkové povinnosti, je přímo úměrně tomu povinna sdělit veškeré údaje, na základě, kterých má být takový požadavek posouzen a poplatkové zatížení přesunuto do sféry veřejných rozpočtů, tj. na ostatní spoluobčany. A to žalovaný neučinil, což není možné tolerovat.

12. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem odvolací soud uzavírá, že žalovaný nevyjevil skutečný rozsah svých příjmů (které představují právě i tvrzené finanční výpomoci), což je podle ustálené judikatury podmínkou, jejíž nedostatek sám o sobě brání přiznání osvobození od soudních poplatků.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.