o zaplacení směnečného peníze ve výši 248 000 Kč s postižními právy, k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2020, č. j. 34 Cm 120/2019-117,

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně odvolací řízení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění uvedl, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku, čímž mu vznikla poplatková povinnost. Protože žalovaný poplatkovou povinnost nesplnil, vyzval jej soud k zaplacení soudního poplatku ve výši 12 442 Kč. Výzva mu byla doručena dne 21. 4. 2020. Žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu nebylo usnesením ze dne 3. 7. 2020, č. j. 34 Cm 120/2019-20, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2020, přiznáno. Poté soud žalovaného opětovně vyzval k úhradě soudního poplatku; výzva mu byla doručena dne 21. 10. 2020. Protože jej žalovaný neuhradil, soud odvolací řízení zastavil. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném zjištění skutkového stavu a na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný poté, co byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, zaslal soudu prvního stupně žádost o prodloužení lhůty k jeho úhradě vzhledem ke svým majetkovým poměrům. Žádná odpověď nepřišla. Před tím, než soud prvního stupně zastavil odvolací řízení, měl rozhodnout o žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, odvolání není důvodné.

4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný podal proti rozsudku ze dne 25. 2. 2020, č. j. 34 Cm 120/2019-48 včasné odvolání. Usnesením ze dne 15. 4. 2020, č. j. 34 Cm 120/2019-55, které bylo žalovanému, resp. jeho právní zástupkyni doručeno dne 21. 4. 2020 a 21. 10. 2020, byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 12 442 Kč ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení, za současného poučení o zastavení odvolacího řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě soudem určené. Usnesením ze dne 3. 7. 2020, č. j. 34 Cm 120/2019-102, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 12 Cmo 214/2020-110, byl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků zamítnut. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27. 10. 2020 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku do 30. 11. 2020.

5. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991, O soudních poplatcích, dále jen ZoSP). Z citovaných ustanovení pro žalovaného vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podal, tj. dne 9. 4. 2020. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnil, byl soudem usnesením ze dne 21. 4. 2020 vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 12 442 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalovanému v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku. Žalovaný ani v této dodatečné lhůtě, ani v průběhu následujících téměř osmi měsíců, kdy bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek nezaplatil a vyvolal tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991, o soudních poplatcích).

6. Výhrada žalovaného týkající se postupu soudu prvního stupně nemá vliv na správnost odvoláním napadeného usnesení. Je pravdou, že o žádosti žalovaného na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku soud prvního stupně nerozhodl, nicméně fakticky jí vyhověl tím, že řízení o odvolání proti rozsudku zastavil až po datu, které žalovaný v žádosti sám uvedl jako datum, do kterého jím bude soudní poplatek uhrazen (30. 11. 2020).

7. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil.

8. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, když žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.