o zaplacení směnečného peníze ve výši 11 551 euro s postižními právy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 27. 5. 2020, č. j. 8 EVCm 10/2014-236,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 11 551 euro s 6 % úrokem z této částky ode dne 26. 10. 2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 370,99 euro a v bodě II. výroku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 125 126,32 Kč.

2. V odůvodnění soud uvedl, že žalobce se návrhem na vydání evropského platebního rozkazu domáhal na žalovaném zaplacení částky 11 551 euro s 6 % úrokem z této částky od 26. 10. 2012 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 370,99 euro ze směnky vystavené žalovaným v [Anonymizováno] dne 15. 5. 2012 na řad žalobce na částku 111 297 euro, splatnou dne 25. 10. 2012 v Praze. Na směnku byla postupně zaplacena částka 99 746 euro. Soud vydal dne 26. 9. 2014 evropský platební rozkaz pod č. j. 8 EVCm 10/2014-12, proti kterému podal žalovaný odpor. Ve vyjádření uvedl, že stroj na plnění krémů byl původně majetkem obchodní společnosti [právnická osoba]., zastoupené [Anonymizováno] [Jméno žalobce], jež stroj prodal společnosti [právnická osoba]. Ve skutečnosti byl stroj určený společnosti [Anonymizováno], kterou zastupoval žalovaný. Tento plnící stroj byl nefunkční, protože linka na plnění krémů neumí dávkovat malé objemy krémů a gelů. Pokud by se nepodařilo se dohodnout, zašle soudu alespoň část dokumentace.

3. Žalobce v reakci uvedl, že společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO] jako prodávající a [právnická osoba] jako kupující uzavřely kupní smlouvy, jejichž předmětem byl převod vlastnického práva ke strojům na výrobu farmaceutického a obdobného zboží a podle nichž byly dodány čtyři plnící linky. Předmět převodu byl ve všech případech určen k dalšímu převodu konečnému uživateli - společnosti [Anonymizováno], jejímž jednatelem je žalovaný. Při jednání o dodatku ke smlouvě o dodávce čtvrté linky na výrobu kapslí byla vystavena směnka, která je předmětem řízení. Směnka měla sloužit jako zajišťovací prostředek pro případ, že by kupující nezaplatil kupní cenu za dodanou plnící linku. Směnku vlastní vystavil žalovaný dne 12. 5. 2012 na řad žalobce na směnečnou sumu odpovídající kupní ceně plnící linky na kapsle, splatné 25. 10. 2012. Právo z vadného plnění uplatněno nebylo. Plnící linka na krémy a gely nemá se směnkou nic společného.

4. Žalobce je státním občanem [Anonymizováno], žalovaný je státním občanem [Anonymizováno], s bydlištěm na území [Anonymizováno]. Pravomoc soudu je dána dle čl. 5 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, Brusel I. Rozhodné právo plyne z čl. 4 bod 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní vztahy (Řím I.) s ohledem na místo placení.

5. Žalovanému bylo dne 17. 2. 2020 doručeno předvolání k jednání na den 27. 5. 2020. Žalovaný soudu sdělil, že se k jednání nemůže dostavit kvůli zákazu vycestovat. Soud v emailové reakci žalovaného upozornil, že ode dne 27. 5. 2020 je možné vycestovat ze [Anonymizováno] do [Anonymizováno] (bez dalších omezení) na 48 hodin. Od 18. 5. 2020 mohli občané [Anonymizováno] cestovat na území [Anonymizováno] bez povinnosti prokázat se negativním testem na COVID-19 v naléhavých a mimořádných situacích, pokud délka předpokládaného pobytu na území [Anonymizováno] nepřesáhne 24 hodin. Za takovou událost je považována účast na základě předvolání státního orgánu [Anonymizováno]. Žalovaný o termínu jednání věděl a překážka, která mu dle jeho sdělení bránila v účasti na jednání, neexistovala. K odročení jednání tak soud neshledal důvod a podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. K tomuto rozhodnutí přispěl i obsah spisu, z něhož je zřejmé, že všechna dosud nařízená jednání byla odročena z viny žalovaného. Naposledy žádal žalovaný o odročení v roce 2016 proto, že mu jeho dosavadní zástupce vypověděl plnou moc. Svou žádost ze dne 5. 5. 2016 odůvodnil též tím, že zmocní nového zástupce, který se musí náležitě seznámit s podstatou věci. Od té doby uplynuly čtyři roky a žalovaný si žádného zástupce nezvolil.

6. Po provedeném dokazování (směnkou, výzvou k úhradě dluhu ze dne 4. 6. 2014, dodatkem č. 2 kupní smlouvy [právnická osoba] ze dne 26. 4. 2012, písemným slibem žalovaného ze dne 24. 10. 2013, kupní smlouvou ze dne 16. 4. 2010, č. [Anonymizováno]) soud uzavřel, že žalobcem předložená směnka obsahuje všechny náležitosti vyžadované čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“), a je tudíž směnkou platnou. Žalovaný jako výstavce předmětné směnky je podle čl. I § 78 odst. 1 a čl. I § 28 z. s. š. přímým dlužníkem a byl povinen ji při splatnosti jejímu majiteli zaplatit. Není-li směnka zaplacena, má majitel proti výstavci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle čl. I § 48 z. s. š. Žalovaný proti nároku ze směnky namítal vady plnění vztahující se k předmětu smlouvy o dodávce strojů linky na výrobu krémů a gelů. Bylo však prokázáno, že směnka byla vystavena jako zajišťovací institut ke smlouvě, jejímž předmětem byla dodávka strojů linky na výrobu a balení kapslí. Ohledně tohoto plnění však žalovaný nic netvrdil. Poukázal na zásadu upravenou v § 326 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření smluv, podle něhož žádná ze stran není oprávněna odepřít plnění z důvodu, že závazek druhé strany z jiné smlouvy nebyl splněn řádně nebo včas. Protože tvrzení žalovaného nejsou způsobilá zprostit jej povinnosti zaplatit směnečnou pohledávku, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle úspěchu žalobce ve sporu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

7. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jej zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že důvody odvolání spatřuje v § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Rozsudek je nepřezkoumatelný, pokud jde o hodnocení kauzálních námitek. Ve vyjádření ze dne 8. 1. 2015 namítl žalovaný, že stroj na výrobu krémů dodaný společnosti [právnická osoba]. podle kupní smlouvy, k níž se směnka vázala, byl vadný a nefunkční, což zapříčinilo neuhrazení směnky. Je možné, že žalovaný zaměnil stroj na výrobu krémů za stroj na výrobu kapslí, podstata námitky však zůstala shodná. Žalobce neměl na úhradu směnky právo, protože prodávající neměl právo na plnění ze smlouvy ve směnce označené z důvodu vad dodaného zboží. Fakt, že podle směnečné dohody zajišťovala předložená směnka závazky z jiného než směnečného vztahu, plyne nejen ze záhlaví směnky, ale i z rubu. Sám žalobce potvrdil, že „směnka byla vystavena při jednání o kupní smlouvě na stroje“ a že „směnečná suma odpovídala výši dlužné části kupní ceny“. Soud neobjasnil, zda žalobce při uplatnění směnky postupoval v souladu se směnečnou dohodou, která vyplynula z dokazování. Soud žalovaného podle § 118a o. s. ř. nevyzval, aby upřesnil svá tvrzení, tj. aby upřesnil, zda jeho námitky směřují proti kupní smlouvě č. [Anonymizováno] nebo smlouvě jiné a zda byla uplatňována nějaká práva z vad plnění prodávajícího. Závěry soudu je třeba považovat za předčasné. Soud se nijak nezabýval otázkou, zda je žalobce řádně označen a zda je směnka platným cenným papírem. Je-li nepochybné, že směnka zajišťovala práva jiného subjektu než žalobce ([právnická osoba]., jejímž byl žalobce [Anonymizováno]), zdá se označení remitenta neurčitým. Údaj „na řad [Anonymizováno], prokura [právnická osoba]., r. č. [RČ]“ umožňuje dvojí výklad. Buď měl být remitentem skutečně žalobce, nebo mohla být remitentem právnická osoba a osobní údaje žalobce identifikují osobu jednající za právnickou osobu. Vady směnky způsobují její neplatnost, k níž měl soud přihlédnout z úřední povinnosti, byť to žalovaný nenamítal. Směnka rovněž neobsahuje doložku „bez protestu“ a žalobce nebyl zproštěn povinnosti, aby k zachování postihových práv dal učinit protest pro nepřijetí nebo pro neplacení. Nesplnění protestační povinnosti má vliv na existenci prodlení. To má význam, neboť soud přiznal žalobci právo na úrok z prodlení ještě před podáním žaloby, na nějž by při porušení protestační povinnosti nárok neměl, neboť žalovaný nebyl v prodlení. Po žalovaném nemohl nikdo spravedlivě požadovat, aby se k nařízenému jednání s ohledem na epidemiologickou situaci dostavil. Ze strany soudu nebylo správné požadovat, aby ohrozil své zdraví a vystavil se nákaze. Soud rovněž nehodnotil dopravní možnosti žalovaného. Žalovanému byla odepřena možnost účastnit se jednání, když soud nevyhověl jeho žádosti o odročení, čímž bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek potvrdit. Zdůraznil, že tvrzení o vadnosti stroje na krémy a gely nebylo pouhým „pochybením“ dřívějšího právního zástupce žalovaného, ale konzistentním tvrzením, které bylo zmíněno již v podání ze dne 23. 6. 2016. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že směnka nemá vztah ke kupní smlouvě na dodávku stroje na výrobu krémů a gelů. Povinnost tvrzení a důkazní stíhala žalovaného, který ji mohl splnit od roku 2014. O tom, že by směnka nebyla uplatněna řádně, žalovaný nic neuváděl. Soud nebyl povinen vyzývat žalovaného k upřesnění tvrzení. Nelze klást k tíži soudu, že žalovaný uplatnil tvrzení ke směnce se nevztahující. Posouzením směnky se soud zabýval a shledal ji s odkazem na čl. I § 75 z. s. š. platnou. Žalovaný namítá nedostatky směnky a absenci protestace poprvé až v odvolání, byť tak mohl učinit dříve. Takové tvrzení nemůže v odvolacím řízení obstát. Soud také nepochybil, jednal-li v nepřítomnosti žalovaného. Samotná sdělení žalovaného, že se na jednání nedostaví, není žádostí o odročení jednání, jak konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005. I kdyby žalovaný o odročení jednání požádal, postupoval soud správně. Žalovaný se celé řízení snaží jednat obstrukčně a oddalovat vydání rozhodnutí. O tom svědčí opakované odročení jednání či nepřevzetí předvolání k jednání. Ještě před zahájením jednání žalovaný sliboval předmětnou částku uhradit, jak vyplývá ze zápisu ze dne 24. 10. 2013. S nabídkou úhrady celé částky včetně nákladů řízení kontaktoval žalovaný žalobce na podzim 2019. Na zaslaný návrh smíru však žalovaný nereagoval. V době konání jednání mohl žalovaný do České republiky bez omezení vycestovat na dobu 48 hodin a mohl se tak na jednání dostavit. Důvod omluvy z jednání neexistoval.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1 o. s. ř.) a neshledal odvolání žalovaného důvodné.

10. Žalovaný při jednání doplnil, že k neplatnosti směnky měl soud prvního stupně přihlédnout z úřední povinnosti. Na uplatnění tvrzení týkající se neplatnosti se zásada tzv. neúplné apelace nevztahuje.

11. Žalobce v reakci uvedl, že směnka byla soudem prvního stupně posouzena správně jako platná, remitent je řádně označen.

12. Odvolací soud se neztotožnil s obranou žalovaného založenou na porušení práva na spravedlivý proces spočívající v odepření účasti na jednání. Žalovaný byl řádně předvolán k jednání nařízenému na den 27. 5. 2020. Žalovaný svou účast na jednání omluvil z důvodu zákazu vycestování. Poté, co jej soud informoval o tom, že vycestovat do [Anonymizováno] dne 27. 5. 2020 možné je, žalovaný poukázal na nezbytnost negativního testu na COVID-19 a neexistenci mezinárodní přepravy a požádal o přeložení jednání. Jím uváděný důvod (nutnost testu a neexistence mezinárodní přepravy, ostatně ani zákaz cestování) ke dni 27. 5. 2020 neexistoval, když od uvedeného dne bylo možné ze [Anonymizováno] vycestovat do [Anonymizováno] bez jakéhokoliv omezení na dobu 48 hodin. Rovněž nebyla zrušena veškerá veřejná doprava mezi jmenovanými státy. Pokud měl žalovaný skutečně zájem se jednání účastnit, nic zásadního mu v tom shora uvedený den nebránilo. Důvod pro odročení jednání jím uváděný nebylo možné považovat za důvod důležitý, neboť nereflektoval měnící se situaci v přeshraničním styku. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud žádosti žalovaného nevyhověl a jednání neodročil. V tomto směru odvolací soud doplňuje, že svůj zdravotní stav či obavu o své zdraví či život jako důvod žádosti o odročení žalovaný neuváděl. K argumentaci, že žalovanému byla odňata možnost se k uplatněnému nároku vyjádřit, je třeba uvést, že návrh na vydání evropského platebního rozkazu byl podán již dne 25. 7. 2014 a žalovaný tak měl na písemné vyjádření téměř šest let.

13. Soudem prvního stupně byla správně posouzena jak pravomoc soudů [Anonymizováno], tak právo rozhodné, podle kterého bude věc posouzena (čl. 5 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, Brusel I. a čl. 4 bod 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní vztahy, Řím I.).

14. Odvolací soud dále vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování. Shodně s ním konstatuje, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní (čl. I § 75 ZSŠ), z níž žalobci, dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a čl. I § 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. vznikl vůči žalovanému jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou.

15. Žalovaný se proti uložené platební povinnosti bránil tím, že důvodem neuhrazení částky bylo, že stroj na výrobu krémů dodaný žalobcem nebyl funkční (stroj neumí dávkovat malé krémy a gely, jen velké objemy) a oprava nebyla dosud provedena. Tato obrana byla jednoznačně vyvrácena provedeným dokazováním. Již z textu směnky je zřejmé, že byla vydána ke kupní smlouvě [Anonymizováno], dodatek č. 2. Z citované kupní smlouvy (dodatku č. 2), uzavřené mezi kupujícím [právnická osoba] a prodávajícím [právnická osoba]., jednoznačně vyplývá, že jejím předmětem byla dodávka strojů linky na výrobu a balení kapslí a že se prodávající a kupující dohodli s konečným uživatelem, tj. žalovaným, že v případě neplnění splátek kupujícím přebírá závazek dlužníka zaplatit částku 111 297 Eur, na níž vystaví vlastní směnku. Byla-li směnka vystavena k zajištění úhrady kupní ceny za dodávku strojů linky na výrobu a balení kapslí, nemůže mít na povinnost takovou směnku zaplatit vliv nefunkčnost stroje na výrobu krémů, tj. nefunkčnost kvalitativně zcela jiného předmětu plnění. Nelze souhlasit se žalovaným, že záměna stroje na výrobu krémů za stroj na výrobu kapslí neměla vliv na podstatu obrany. Je pravdou, že vždy byly tvrzeny vady dodaného zboží, nicméně pokaždé jiného. Jinými slovy, žalovaný založil obranu proti platební povinnosti na zcela jiném skutku, než jaký uvedl v odvolání. S ohledem na uvedený závěr nebyl důvod, aby soud prvního stupně žalovanému poskytl poučení o povinnosti doplnit tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř., když žalovaný tvrzení o rozhodných skutečnostech uplatnil. Předmětné poučení nemá za cíl nasměrovat žalovaného ke změně tvrzení či návodu, čím se proti uplatněnému nároku bránit, a to bez ohledu na to, zda jde o účastníka právně zastoupeného či nikoliv. Obsah obrany si měl žalovaný ujasnit již před tím, než se k uplatněnému nároku vyjádřil; ostatně v době podání prvního vyjádření byl žalovaný zastoupen advokátem, a k jaké kauze se směnka váže, bylo seznatelné z údajů na ní uvedených.

16. Odvolání je ve sporném řízení vybudováno na systému tzv. neúplné apelace, což znamená, že skutečnosti a důkazy uplatňují účastníci zásadně v řízení před soudem prvního stupně; v odvolacím řízení mohou být skutečnosti a důkazy před soudem prvního stupně neuvedené uplatněny pouze výjimečně, za podmínek stanovených v § 205a odst. 1 o. s. ř. Z pohledu řečeného jsou tvrzení žalovaného o kauze směnky, její neplatnosti a nesplnění protestační povinnosti, tvrzeními „novými“, přičemž nejde o žádnou z výjimek uvedených ve shora citovaném ustanovení. Proto se odvolací soud těmito tvrzeními nezabýval, ostatně ani zabývat nemohl. Tvrzení týkající se samotné směnečné listiny jsou postavena na roveň jakékoliv jiné obraně (ať již směnečné či kauzální) a shora zmíněná zásada se tak uplatní i ve vztahu k nim.

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Předmět řízení byl stanoven podle kurzu platného pro nákup valut, který byl uveden v kurzovním lístku České národní banky vydaném k prvnímu dni měsíce, v němž se o náhradě nákladů řízení rozhodovalo, tj. ke dni 1. 4. 2021. Kurz byl 26,085 Kč/1 Eur. Předmětem odvolacího řízení byla částka 11 921,99 euro, tj. 310 985,10 Kč Náklady odvolacího řízení v celkové výši 26 177,10 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 19 160 Kč (2 úkony x 9 580 Kč/úkon - sepis vyjádření proti odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 14. 4. 2021), podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět v celkové výši 600 Kč (6 půlhodin jedna zpáteční cesta x 100 Kč/půlhodina) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky a náhradu cestovních výdajů za cestu [adresa] a zpět (224 km) ve výši 1 274 Kč, vykonanou automobilem s průměrnou spotřebou 4,73 l/100 km a cenou motorové nafty - 27,20 Kč. Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášek č. 119/1992 Sb. a č. 589/2020 Sb., a to včetně ceny pohonných hmot. Vzdálenost byla zjištěna z plánovače tras. Náklady řízení tvoří nakonec i 21% daň z přidané hodnoty z odměny, náhrady hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovních výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 4 543,10 Kč.