o zaplacení částky 2 192 913 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020, č. j. 49 Cm 104/2019-46

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 529 913 Kč s příslušenstvím a odměnou (výrok I.), dále zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 6. 11. 2019, č. j. 49 Cm 104/2019-16 vůči žalovanému 2) „co do částky 600 000 Kč se směnečným úrokem ve výši 6 % z částky 2 192 913 Kč od 21. 9. 2019 do 8. 1. 2020, když zůstává v platnosti ohledně částky 1 529 913 Kč s úrokem 6 % od 9. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku 6 % z částky 2 192 913 Kč od 21. 9. 2019 do 8. 1. 2020 ve výši 36 409,60 Kč a směnečné odměny ve výši 7 309,71 Kč“ (výrok II.), uložil žalované 1) zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 207 236,92 Kč, a to společně a nerozdílně se žalovaným 2) „z jeho povinnosti platit náklady řízení vyplývající ze směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Plzni dne 6. 11. 2019, č. j. 49 Cm 104/2019-16 a ve výroku IV. tohoto rozsudku“ (výrok III.) a konečně uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 44 287,92 Kč, „když tato povinnost je dána společně a nerozdílně se žalovanou č. 1 dle výroku III. tohoto rozsudku“ (výrok IV.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný 2) podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž uvedl, že na směnce nebyly v době jeho podpisu vyplněny údaje o výši směnečného peníze a datu splatnosti. Dohoda o vyplňovacím právu k blankosměnce je neurčitá, není zřejmé, jak měla být blankosměnka doplněna a pokud byla přesto doplněna, nebyla doplněna v souladu s dohodou a ke směnce nelze přihlížet. Nesprávně vyplněná blankosměnka nemůže zakládat žalobou uplatněný nárok. Žalovaný 2) dále namítl, že žalobkyni nedluží částku tvrzenou v žalobě a uvedenou na směnce. Pohledávka, kterou by měla zajišťovat předmětná směnka, neexistuje.

2. Jak dále uvedl soud prvního stupně, při námitkovém řízení došlo k zastavení řízení co do částky 600 000 Kč, když žalobkyně vzala v této částce žalobu zpět, když žalovaný 2) zaplatil po podání návrhu částku 600 000 Kč ve třech splátkách.

3. Z provedeného dokazování (směnkou, dohodou o splátkách dluhu, dohodou o vyplňovacím právu k bianco směnce, bianco směnkou, dopisem žalobkyně ze dne 11. 9. 2019) soud zjistil, že směnka byla vystavena žalovanou 1) v Sokolově dne 19. 3. 2019 na částku 2 192 913 Kč splatnou dne 20. 9. 2019 ve prospěch žalobkyně, žalovaný 2) je avalistou. Z dohody o splátkách dluhu na základě jeho předchozího uznání soud zjistil, že žalovaná 1) uznala vůči žalobkyni pohledávky ve výši 2 443 013 Kč, které se zavázala zaplatit bezhotovostně v devíti měsíčních splátkách (8 x 300 000 Kč, 1 x 43 013 Kč), a to pod ztrátou výhody splátek. Z dohody o vyplňovacím právu k bianco směnce a z bianco směnky soud zjistil, že žalobkyně a žalovaní se dohodli na zajištění pohledávky žalobkyně na kupní cenu za dodávky hutního materiálu a služeb s tím spojených podle rámcové kupní smlouvy. Prodávající byl oprávněn doplnit na směnce směnečnou částku a datum splatnosti v případě, že kupující neuhradí kupní cenu v termínu podle podmínek stanovených v rámcové kupní smlouvě a obchodních podmínkách. Dále se žalobkyně zavázala uvědomit písemně formou doporučeného dopisu kupujícího o tom, že využila svého vyplňovacího práva a že hodlá směnku předložit k placení. Z dopisu žalobkyně ze dne 11. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou 1) o využití vyplňovacího práva, když kontrolou účetních dokladů bylo zjištěno, že na úhradu uznaného dluhu bylo zaplaceno pouze 250 100 Kč a zbývá tedy uhradit 2 192 913 Kč. Výzva k plnění byla zaslána i žalovanému 2).

4. Předmětnou směnku vyhodnotil soud prvního stupně jako platnou vlastní směnku, obsahující všechny náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobkyni jako jejímu majiteli vzniklo právo postihu, tak jak bylo uplatněno žalobou, dle čl. I § 48 ZSŠ. Proto soud návrhu žalobkyně vůči žalované 1) vyhověl. Výrokem III. rozsudku byla dále úspěšné žalobkyni podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 207 236,92 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 110 011,50 Kč, odměny advokáta za 4,5 úkonu právní služby po 17 100 Kč, pěti náhrad hotových výdajů po 300 Kč, cestovného z [Anonymizováno] a zpět ve výši 1 302 Kč, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč a z 21 % náhrady DPH ve výši 16 873,92 Kč. Povinnost žalované 1) je „společná a nerozdílná s žalovaným č. 2 z jeho povinnosti platit náklady řízení vyplývající ze směnečného platebního rozkazu a výroku IV. tohoto rozsudku.“

5. Námitky žalovaného 2) proti směnečnému platebnímu rozkazu, podle nichž je dohoda o vyplňovacím právu k bianco směnce neurčitá, není zřejmé, jak měla být směnka vyplněna, a nesprávně vyplněná směnka nemůže zakládat žalobou uplatněný nárok, vyhodnotil soud jako nedůvodné. Konstatoval, že směnka byla vyplněna v souladu s dohodou o vyplňovacím právu k bianco směnce, kdy je přesně zřejmé, kdy dojde k vyplnění a za jakých podmínek a navíc byla žalobkyně informována o využití vyplňovacího práva v souladu s dohodou o vyplňovacím právu k bianco směnce. Jak vyplynulo z bianco směnky, která byla také „konstatována k důkazu“, došlo skutečně k vyplnění pouze směnečné sumy a data splatnosti. Soud nemá za to, že by dohoda o vyplňovacím právu k bianco směnce byla jakkoliv neurčitá. Je naprosto korektní a platná a v souladu s ní došlo k vyplnění bianco směnky.

6. K námitce, že žalovaní nedluží žalobkyni částku tvrzenou v žalobě a uvedenou na směnce, když směnkou zajištěná pohledávka neexistuje, soud uvedl, že se týká „fakticky toho, že vyplněná směnečná suma odpovídá dluhu.“ V tomto byla námitka projednatelná, nicméně chyběly důkazy o tom, že žalovaní žalobkyni ničeho nedluží. Žalovaný 2) přes poučení ze strany soudu ke svému tvrzení neoznačil žádné důkazy a tedy ohledně této námitky neunesl své důkazní břemeno.

7. Soud proto podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. zrušil směnečný platební rozkaz co do částky 600 000 Kč, ohledně níž bylo řízení zastaveno, neboť žalovaný 2) po podání žaloby tuto částku žalobkyni uhradil.

8. Výrokem IV. rozsudku soud byla žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 42 287 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k námitkám, účast u jednání) po 17 100 Kč, dvě paušální náhrady po 300 Kč, cestovné z [Anonymizováno] a zpět ve výši 1 302 Kč, náhradu za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč a z 21 % náhrady DPH, „kdy soud opět rozhodl o povinnosti platit náklady společně a nerozdílně se žalovanou č. 1 dle výroku III. tohoto rozsudku.“

9. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz zrušen a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vytkl soudu, že učinil nesprávné právní závěry a nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem, resp. se s nimi nesprávně vypořádal. Soud učinil správný závěr o vystavení neúplné směnky a o uzavření dohody o vyplňovacím právu. Žalovaný již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu tvrdil, že podle této dohody se jedná o směnku vystavenou žalovanou 1) jako kupující na vlastní řad s doložkou bez protestu, kterou akceptovala v celém rozsahu žalobkyně, zajišťující závazek žalované 1) zaplatit kupní cenu dodaného zboží. Tato tvrzení jsou v rozporu s textem předložené směnky i s obsahem žaloby. V kontextu této dohody je předmětná směnka zmatečná a není možné k ní přihlížet. K těmto rozporům soud prvního stupně uvedl, že směnka byla vyplněna v souladu s uzavřenou dohodou, kdy je přesně zřejmé, kdy dojde k vyplnění a za jakých podmínek a navíc byla žalobkyně informována o využití vyplňovacího práva v souladu s dohodou o vyplňovacím právu k blankosměnce. Jak vyplynulo z blankosměnky, která byla také konstatována k důkazu, došlo skutečně k vyplnění pouze směnečné sumy a data splatnosti. Soud nemá za to, že by dohoda o vyplňovacím právu byla jakkoliv neurčitá. Je konkrétní a platná a v souladu s ní došlo k vyplnění blankosměnky. Dle žalovaného soud prvního stupně tyto závěry nesprávně posoudil, neboť v kontextu dohody o vyplňovacím právu je předmětná směnka zmatečná a nelze k ní přihlížet (má se jednat o směnku vystavenou žalovanou 1 na vlastní řad s doložkou bez protestu, kterou akceptovala v celém rozsahu žalobkyně). Dále odvolatel namítl, že soud nesprávně posoudil správnost vyplnění blankosměnky. V dohodě o jejím vyplnění není uvedeno, jaká směnečná částka má být doplněna a jak se má směnečný peníz určit. Dohoda je proto neurčitá a ke směnce nelze přihlížet, neboť byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu. V dohodě není dále uvedeno, jaký údaj splatnosti má být na blankosměnku doplněn a jak se splatnost má určit. Rovněž z tohoto důvodu není možné ke směnce přihlížet a dovozovat z ní jakékoli skutečnosti. Nesprávně vyplněná blankosměnka nemůže zakládat žalobkyní uplatněný nárok.

10. Žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Vyjádřila nesouhlas s argumentací žalovaného 2), že text směnky je v rozporu s Dohodou i s textem podané žaloby a že je předmětná Dohoda neurčitá, když neuvádí postup pro určení směnečné částky a data splatnosti směnky. Zopakovala, že důvodem vystavení směnky bylo zajištění povinnosti žalované 1) zaplatit kupní cenu za dodávku hutního materiálu a služeb s tím spojených. Vzhledem k tomu by bylo nelogické, kdyby směnka byla vystavena na vlastní řad kupujícího, tedy kdyby za ni měl v případě nezaplacení kupní ceny plnit sám sobě. V Dohodě tedy došlo ke zřejmému pochybení v označení blankosměnky a je zjevné, že kupující správně vystavil blankosměnku vlastní na řad prodávajícího k zajištění pohledávky prodávajícího (žalobkyně) z kupní ceny. Zároveň nelze rozpor mezi označením druhu směnky v Dohodě a na vlastní směnečné listině považovat za nesprávné vyplnění směnky, resp. vyplnění v rozporu s Dohodou, neboť určení toho, zda má jít o směnku na řad prodávajícího nebo na řad kupujícího není předmětem ujednání o tom, co má být do směnky doplněno. Shrnuto – jakou (blanko)směnku žalobkyně od žalované 1) obdržela, takovou po řádném doplnění předložila k placení. K argumentaci, že „v kontextu této Dohody je předmětná směnka zmatečná a nelze k ní přihlížet“, žalobkyně uvedla, že i přes chybné označení v textu Dohody je předmětná směnka tak, jak byla vystavena platná, když splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 191/1950 Sb. Ohledně výtky odvolatele, že soud nesprávně posoudil správnost vyplnění bianco směnky, žalobkyně odkázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 860/2012 a uvedla, že směnečná suma odpovídá dlužné částce a splatnost předmětné směnky byla rovněž v souladu s ustálenou judikaturou (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004) stanovena na den pozdější, než splatnost závazku žalované 1). Pokud žalovaný 2) v odvolání uvádí, že na předmětné blankosměnce nebylo vyplněno místo placení, pak se mýlí. S ohledem na shora uvedené nemůže odvolání obstát a jeho podáním žalovaný 2) pouze odkládá svou povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

12. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalované 1) jako výstavci směnky a proti žalovanému 2) jako rukojmímu za výstavce podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 32 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 2.192.913 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 7.309,71 Kč.

13. Na svou obranu proti této platební povinnosti žalovaný 2) namítl, že žalobkyni tvrzenou částku nedluží. Uvedl, že směnka byla v době jeho podpisu neúplná, neboť nebyly doplněny údaje o výši směnečného peníze a datu splatnosti. Spolu s vystavením směnky byla mezi účastníky dne 19. 3. 2019 uzavřena dohoda o vyplňovacím právu k bianco směnce. Žalovaný 2) namítal, že předmětná směnka je zmatečná, neboť dle uzavřené dohody se jedná o směnku vystavenou žalovanou 1) (kupujícím) na vlastní řad s doložkou bez protestu, kterou akceptovala žalobkyně, „což je v rozporu s textem směnky.“

14. Shora uvedené námitce nelze přisvědčit. V řízení bylo prokázáno, že sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka neobsahující údaje o výši směnečné sumy a datu splatnosti, k zajištění závazku žalované 1) zaplatit žalobkyni kupní cenu za dodávku hutního materiálu a služeb s tím spojených dle rámcové kupní smlouvy. Uvedená funkce směnky nebyla mezi účastníky řízení sporná. Za situace, kdy žádná jiná blankosměnka nebyla v souvislosti s uvedenou kupní smlouvou žalovanou 1) ve prospěch žalobkyně vystavena, není její nepřesné označení v Dohodě o vyplňovacím právu k bianco směnce uzavřené mezi účastníky dne 19. 3. 2019 (dále jen „Dohoda“), tj. údaj o vystavení směnky „na vlastní řad“ kupující, „kterou prodávající akceptoval v celém rozsahu“, způsobilé vyvolat pochybnosti o tom, že směnka předložená žalobkyní v tomto řízení je totožná se směnkou, popsanou v Dohodě. Žádné takové pochybnosti ostatně žalovaný 2) v daném případě ani nevznášel. K jeho argumentaci, že předmětná směnka je „v kontextu Dohody“ zmatečná a nelze k ní přihlížet, je nutno uvést, že obsah směnečného prohlášení může být zjištěn pouze ze směnečné listiny samotné, nikoli z jiných listin. Směnečné závazky jsou závazky zcela formálními, v důsledku čehož je pro zjištění obsahu práv a povinností ze směnky plynoucích rozhodný pouze projev vůle účastníků směnečného vztahu zachycený na směnce samotné. Ta v daném případě, jak je shora uvedeno, zcela vyhovuje zákonným požadavkům předepsaným pro platnou vlastní směnku. Shora uvedená námitka proto není důvodná.

15. Žalovaný dále namítl neurčitost Dohody s ohledem na to, že v ní není uvedeno, jaká směnečná suma a jaký údaj splatnosti mají být na blankosměnku doplněny, ani to, jak mají být tyto údaje určeny. Rovněž tato námitka je nedůvodná. V tomto směru odkazuje odvolací soud na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 860/2012, podle nichž dohoda o vyplnění blankosměnky, v níž bylo sjednáno právo majitele listiny doplnit do blankosměnky chybějící údaje, není (z hlediska její určitosti) neplatná jen proto, že neobsahuje současně ujednání o způsobu, jakým mohou být konkrétní údaje na blankosměnku doplněny. V případě, že blankosměnka byla vystavena jako prostředek zajištění jiné (kauzální) pohledávky, bude v takové situaci – při absenci odlišného ujednání – pro vymezení obsahu uděleného vyplňovacího práva (pro určení, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit) určující především obsah kauzálního vztahu, jehož se vystavená blankosměnka týká (srov. též důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1245/2014 nebo ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013).

16. Jestliže tedy v daném případě žalovaná 1) vystavila a žalovaný 2) avaloval blankosměnku zajišťující pohledávky žalobkyně z rámcové kupní smlouvy specifikované v Dohodě, v níž současně udělili žalobkyni právo doplnit na listinu chybějící údaje, nebudou-li včas splněny směnkou zajištěné závazky, museli být srozuměni rovněž s tím, že při vyplňování blankosměnky bude žalobkyně (za situace, kdy nebyly dohodnuty zvláštní podmínky, jimiž by se měla řídit) postupovat ve vazbě na obsah rámcové kupní smlouvy a práva a povinnosti z ní plynoucí, tj. že do blankosměnky doplní směnečnou sumu ve výši odpovídající dlužné kupní ceně a datum splatnosti tohoto závazku.

17. Z uvedeného současně vyplývá, že neurčitost Dohody nelze dovozovat ani z okolnosti, že v ní není uvedena konkrétní výše směnečné sumy a údaj splatnosti, které měly být do blankosměnky doplněny, neboť tyto údaje nemohly být při vystavení blankosměnky stranám Dohody známy.

18. K námitce nesprávnosti na směnce uvedeného data splatnosti, kterou žalovaný 2) odůvodňoval tím, že výzva k zaplacení směnky byla podle žaloby zaslána žalovaným dne 14. 10. 2019, přestože Dohoda stanovila povinnost žalobkyně odeslat oznámení o výši směnečné sumy a datu splatnosti směnky nejméně tři dny přede dnem splatnosti směnky (tj. přede dnem 20. 9. 2019), odvolací soud uvádí, že žalovaný zaměňuje dopis žalobkyně ze dne 14. 10. 2019, jímž byli oba žalovaní vyzváni, aby se dne 21. 10. 2019 dostavili adresu právního zástupce žalobkyně, kde jim bude předmětná směnka předložena k placení, s Oznámením o využití vyplňovacího práva ve věci bianco směnky ze dne 11. 9. 2019, v němž se uvádí, že v důsledku nedodržení dohody o splátkách dluhu ze dne 20. 3. 2019 se stal splatným celý jeho zůstatek ve výši 2 192 913 Kč najednou a ze strany věřitele bylo proto uplatněno právo na vyplnění bianco směnky s tím, že směnečná suma činí 2 192 913 Kč a směnka je splatná dne 20. 9. 2019 v Sokolově. Žalobkyně tedy postupovala zcela v souladu s uzavřenou Dohodou, když dne 11. 9. 2019 písemně vyrozuměla kupujícího o využití svého vyplňovacího práva.

19. Tvrzení, že žalovaní nedluží žalobkyni částku uvedenou na směnce, resp. že směnkou zajištěná pohledávka neexistuje, není odůvodněnou námitkou proti směnečnému platebnímu rozkazu, neboť postrádá vylíčení skutečností, na nichž se tato obrana žalovaného 2) zakládá. Jinými slovy, žalovaný 2) nevysvětlil, zda směnkou zajištěný závazek zanikl splněním, započtením, uzavřením dohody o narovnání, apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4819/2016) a tato absentující tvrzení tak ani nemohla být předmětem dokazování. Tedy ani tato námitka nemohla obstát.

20. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadené části výroku II., v níž bylo ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. též o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni, která měla v řízení plný úspěch, náhradu nákladů řízení. Oba nákladové výroky napadeného rozsudku nicméně odrážejí nesprávný procesní postup, spočívající v tom, že poté, co byl směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) z důvodu jeho nedoručení do vlastních rukou žalované 1) zrušen, soud nerozhodl podle ust. § 112 odst. 2 o. s. ř. o vyloučení věci ve vztahu mezi žalobkyní a některým z obou žalovaných k samostatnému řízení. Ve společném řízení tak byla nesprávně posuzována jak důvodnost podané žaloby (ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1), tak i důvodnost námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2). Žalovaná 1) přitom nebyla účastníkem námitkového řízení a žalovaný 2) nebyl účastníkem řízení o žalobě, neboť toto řízení bylo ve vztahu k němu ukončeno vydáním směnečného platebního rozkazu. Důsledkem tohoto postupu byla značná nepřehlednost a nesrozumitelnost výroku III. napadeného rozsudku, z něhož nebyla jednoznačně patrná výše platební povinnosti žalovaného 2), resp. té její části, která je společná a nerozdílná s povinností žalované 1) a která byla žalovanému 2) uložena směnečným platebním rozkazem, o jehož ponechání v platnosti (a to i ve výroku o nákladech řízení) bylo soudem prvního stupně rozhodnuto. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. výrok III. napadeného rozsudku podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako správný, s tím, že současně zpřesnil jeho znění tak, aby bylo zcela nepochybné, že výše náhrady nákladů řízení, kterou jsou oba žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně, činí 162 949 Kč. Uvedená částka odpovídá náhradě soudního poplatku za žalobu ve výši 110 011,50 Kč, odměně za zastoupení za 2,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 17 140 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), třem paušálním náhradám hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a náhradě 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 9 187,50 Kč.

22. Pokud jde o náklady námitkového řízení, soud prvního stupně správně uložil povinnost k jejich náhradě podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. pouze žalovanému 2), nesprávně však určil výši náhrady. Žalobkyni vznikly v námitkovém řízení náklady v rozsahu odpovídajícím odměně za dva úkony právní služby po 17 140 Kč (vyjádření k námitkám, účast u jednání) podle § 7 a § 11 odst. 1 AT, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhradě za promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 AT, cestovnému ve výši 1.302 Kč a náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 7.450,80 Kč. Celková výše nákladů řízení tedy činí 44 232,80 Kč. Odvolací soud z uvedeného důvodu podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok IV. napadeného rozsudku tak, že uložil žalovanému 2) zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 44 232,80 Kč.

23. Výrokem IV. tohoto rozsudku byla žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 42 204,80 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 17 140 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 AT, ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a z náhrady 21 % DPH ve výši 7 324,80 Kč.