o zaplacení směnečného peníze ve výši 152 023 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 1. 2025, č. j. 55 Cm 192/2023-126,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 152 023 Kč s 6% úrokem ode dne 27. 9. 2023 do zaplacení a v bodě II. výroku náhradu nákladů řízení ve výši 53 280 Kč.

2. Uvedl, že rozhodl směnečným platebním rozkazem, který následně zrušil z důvodu jeho nedoručení.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 24. 1. 2020 uzavřel se žalobcem smlouvu o podnikatelské zápůjčce č. 9200138501 na částku 60 000 Kč. Při uzavírání smlouvy jednal mimo rámec podnikatelské činnosti. Smlouvu nelze formalisticky posuzovat pouze podle uvedení identifikačního čísla jako smlouvu podnikatelskou. Žalovaný byl v postavení spotřebitele a dovolává se ochrany slabší strany. Pro podnikatelskou činnost žádnou zápůjčku nepotřeboval. Zápůjčku ve výši 60 000 Kč si vzal na zaplacení závazků plynoucích z úvěrové smlouvy ze dne 17. 7. 2018. Žalobce používá při uzavírání půjček a úvěrů klamavé praktiky. Soud by měl posoudit vyváženost práv účastníků, žalovaný jako spotřebitel nebyl seznámen s podmínkami a podstatou smlouvy. Obchodní zástupci žalobce zneužili intelektuální schopnosti žalovaného, který nebyl schopen posoudit obsah smlouvy. Žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posouzení žalovaného splácet zápůjčku. Ke smlouvě nebylo přiloženo oprávnění ve prospěch osob Martiny a Zdeňka Večeřových jednat za žalobce. Žalovaný již uhradil 94 352 Kč, tedy 34 352 Kč nad rámec poskytnuté jistiny. Smlouva je neplatná, žalovaný si nebyl schopen uvědomit nepříznivé dopady do jeho poměrů. Smlouva byla uzavřena v neprospěch žalovaného, žalobce zneužil finanční tísně žalovaného a jeho jednání se příčí dobrým mravům. Žalobce nepředložil žalovanému zesplatnění zápůjčky a nepředložil směnku k zaplacení. Směnečná dohoda je absolutně neplatná, neboť zastírá, že šlo o smlouvu spotřebitelskou.

4. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2024, č. j. 55 Cm 192/2023-60 byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 125/2024-102 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že žalovanému nebyla dosud řádně doručena žaloba. Poté, co byla k pokynu odvolacího soudu žalovanému žaloba doručena, vyjádřil se k ní žalovaný shodně se svým předchozím vyjádřením. Soud jednal v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného a jeho právního zástupce, kteří svou účast u jednání omluvili (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Po provedeném dokazování (směnkou, předžalobní výzvou, smlouvou o revolvingovém podnikatelské zápůjčce č. 9200138501, výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku) soud uzavřel, že směnka předložená žalobcem má všechny náležitosti vyžadované čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“). Směnka je platná. I osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění může být v konkrétním vztahu v postavení spotřebitele v případě, že jednala nad rámec podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání nedostavil, zbavil se možnosti být soudem poučen o povinnosti prokázat, že smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele. Toto tvrzení tak nelze mít za prokázané. Proto bylo irelevantní tvrzení, že žalobce nedostatečně posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, neboť tuto povinnost žalobce má v případě, že smlouvu uzavírá se spotřebitelem. Při posuzování, zda je třeba žalovanému poskytnout ochranu slabší strany, vyšel soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019, podle něhož ochranu slabší strany lze poskytnout i podnikateli, bude-li prokázáno, že druhý podnikatel zneužil svého postavení silnější strany. K tomu neposkytl žalovaný ani dostatečná skutková tvrzení, když chybí popis jednání, kterým měl žalobce zneužít postavení silnější strany. Nedostavením se k jednání se žalovaný zbavil možnosti být soudem poučen o povinnosti dotvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy. Žalovaný neunesl břemeno tvrzení, ani důkazní. Žalovaný rovněž namítl, že zástupci, kteří za žalobce smlouvu uzavřeli, nedisponovali dostatečným oprávněním za žalobce při uzavírání smlouvy jednat. Jak již bylo řečeno, žalovaný nemohl být o povinnosti uvedené prokázat poučen.

6. Dále se žalovaný bránil tím, že uhradil částku 94 352 Kč, že mu nebyla předložena směnka k proplacení, ani zesplatnění zápůjčky. Směnečnou dohodu považoval za absolutně neplatnou. I v případě tohoto tvrzení se žalovaný neúčastí u dalšího soudního jednání zbavil možnosti vysvětlit jednak vliv úhrady částky 94 352 Kč na směnečný závazek, vyplývající z předmětné směnky, která byla dle čl. 4 smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce vystavena k zajištění závazku žalovaného ze smlouvy, jednak vliv nepředložení zesplatnění zápůjčky na směnečnou sumu. Za prokázané nelze mít ani nepředložení směnky k zaplacení. Ohledně uvedeného žalovaný neunesl břemeno důkazní, v části břemeno tvrzení.

7. Dále se žalovaný bránil nepoměrem mezi výši zápůjčky 60 000 Kč a výší sjednaného úroku 107 880 Kč a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4663/2016. Soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019, podle něhož možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran a zásah do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude vždy výjimečný a odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. Žalovaný poukazoval jen na výši úroků, netvrdil mimořádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly zásah ze strany soudu. V tomto směru odkázal na neunesení břemene tvrzení i břemene důkazního, jak již bylo uvedeno shora.

8. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalovaný jako výstavce směnky se zavázal žalobci jako jejímu majiteli zaplatit směnečnou sumu ve výši 152 023 Kč, kterou však ke dni splatnosti v místě platebním neuhradil. Vedle směnečné sumy má žalobce právo i na 6% úrok, běžící ode dne následujícího po dni splatnosti směnky (čl. I § 48 z. s. š.). Protože byl žalobce ve sporu úspěšný, byla mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána i náhrada nákladů řízení.

9. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl napadený rozsudek „zrušit v celém rozsahu“. Uvedl, že soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy. Živnostenské oprávnění neprokazuje, že by žalovaný v okamžiku uzavření smlouvy aktivně podnikal a že smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce nemá spotřebitelský charakter. Žalovaný byl od 21. 1. 2020 veden v evidenci nezaměstnaných, smlouva byla uzavřena dne 24. 1. 2020. Soud prvního stupně se odmítl návrh na doplnění dokazování, aby žalobce doložil účel poskytnutí zápůjčky a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Přitom je zřejmé, že žalovaný byl v době poskytnutí zápůjčky předlužen, byla na něho nařízena exekuce, neměl žádné příjmy a nebyl schopen splácet půjčku. Důkazy o charakteru zápůjčky nevzal soud prvního stupně v úvahu a vycházel pouze z tvrzení žalobce. Nezabýval se tím, zda je smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovanému byla upřena práva spotřebitele, protože mu bylo přiděleno identifikační číslo. Soud prvního stupně neposuzoval, zda žalobce zjišťoval poměry žalovaného, účel zápůjčky apod. Zápůjčka byla stanovena na částku 60 000 Kč a úrok na částku 107 880 Kč. Žalovaný již zaplatil 94 352 Kč. Mezi účastníky neexistoval platný vztah odůvodňující vystavení směnky, neboť smlouva je absolutně neplatná z důvodu nepřiměřeně vysokých úrokových sazeb a smluvní pokuty (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4663/2016 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pokud jde o stanovení výše náhrady nákladů řízení, soud prvního stupně nevzal v úvahu, že předchozí rozsudek byl zrušen z důvodu jeho procesního opomenutí, což nelze vykládat k tíži žalovaného.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Uvedl, že ve směnečném řízení leží důkazní břemeno na žalovaném. Pokud tedy tvrdil, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, byl povinen toto tvrzení prokázat. Zařazení do evidence nezaměstnaných nebránilo, aby smlouvu uzavřel v pozici podnikatele. Ochranu slabší strany lze poskytnout i podnikateli, avšak pouze za situace, kdy druhý podnikatel zneužije postavení silnější strany. To prokázáno nebylo. Irelevantní je obrana, že mu výkon trestu odnětí svobody brání ve splnění povinnosti svá tvrzení prokázat. Žalovaný je právně zastoupen a skutečnost, že se právní zástupce neúčastní jednání, což vylučuje poskytnout mu poučení, nemůže jít k tíží žalobce. Možnost ujednat si výši úrokové sazby spadá do smluvní volnosti stran, do které lze pro rozpor s dobrými mravy zasáhnout jen zcela výjimečně. Existenci mimořádných okolností žalovaný ani netvrdí.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.), a shledal odvolání žalovaného nedůvodným. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného a jeho právního zástupce, kteří se k jednání nedostavili (omluva neúčasti na jednání byla doručena až po skončení jednání).

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

13. sporu osobou zainteresovanou alovaní smlouvu uzavírali, nikoliv však obsah. avřela žalovaná č. 1, není dostačující. Z obdobnýýZ ŽalovanýŽalobceŽalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, neboť obsahuje všechny pro platnou směnku zákonem požadované náležitosti (čl. I § 75 z. s. š.). Žalobci tak podle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 z. s. š. vznikl vůči žalovanému jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem (čl. I § 48 z. s. š.).

14. Bylo prokázáno, že směnka zajišťovala závazky žalovaného ze smlouvy o podnikatelské revolvingové zápůjčce, kterou uzavřel žalovaný jako vydlužitel se žalobcem jako zapůjčitelem, v níž byl žalovaný označen jako osoba podnikající (vedle adresy bydliště ještě místem podnikání a identifikačním číslem). O tom, že zápůjčka ve sjednané výši 60 000 Kč byla žalobcem poskytnuta, nebylo mezi účastníky sporu.

15. Žalovaný se bránil tím, že smlouvu, která je v jeho neprospěch, fakticky uzavřel v postavení spotřebitele (nikoliv osoby samostatně výdělečně činné), žalobce neposoudil jeho schopnost zápůjčku splácet, zneužil jeho finanční tísně, nepředložil mu zesplatnění směnky, ani směnku k placení, dále žalobce nedoložil oprávnění [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za žalobce jednat. Směnka je nárokována v rozporu s dobrými mravy. Přes ujednání je směnka vyplněna ne neúměrně vysokou částku. Směnečná dohoda je neplatná z důvodu, že zastírá, že šlo o smlouvu spotřebitelskou.

16. Pro směnečné řízení (bez ohledu na skutečnost, zda jsou předmětem projednání námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu či obrana proti žalobě, jíž byl uplatněn nárok ze směnky) platí, že tvrzení uplatněná na obranu proti povinnosti směnku zaplatit prokazuje směnečný dlužník (vyjma pravosti směnky, která nebyla žalovaným zpochybněna). Žalobce ve směnečném řízení splní svou povinnost tvrzení tím, že v žalobě popíše směnku, z níž své právo uplatňuje, a povinnost důkazní tím, že předloží prvopis směnky, z níž svůj nárok dovozuje. Požadavek žalovaného, aby žalobce „předložil soudu účel poskytnutí zápůjčky“, předložil důkazy, jakým způsobem posuzoval schopnost žalovaného zápůjčku splatit, doložil zesplatnění zápůjčky a předložení směnky, nemá oporu v procesních předpisech. Bylo výhradně na žalovaném jako směnečném dlužníkovi, aby obranná tvrzení jím uplatněná prokázal. Primárně pak tvrzení, že smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce je smlouvou, kterou žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele, neboť další tvrzení měla svůj základ právě v tom, že uzavřená smlouva je fakticky smlouvou uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem. Důvod vést k prokázání uvedených tvrzení dokazování by pak byl důvod jen v případě, že by byl prokázán spotřebitelský charakter smlouvy.

17. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že žalovaný svá tvrzení jím předloženými důkazy neprokázal, když ze smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce vyplývá, že žalovaný ji uzavřel v postavení osoby samostatně výdělečně činné (vedle data narození a bydliště byl žalovaný označen i místem podnikání a identifikačním číslem). Současně žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytnuté peněžní prostředky budou použity pro potřeby podnikání (článek 15.5 smlouvy). Tvrzení uplatněné v odvolání, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání samo o sobě k prokázání, že smlouva je smlouvou uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem nepostačuje, když absentuje tvrzení o tom, že žalovaný v rozhodné době na základě živnostenského oprávnění nepodnikal, případně že provozování živnosti měl přerušeno. Nadto, pokud [Anonymizováno] v podání ze dne 15. 3. 2024 uvedla, že „syn (žalovaný) si vzal půjčku v částce 60 000 Kč od [Anonymizováno], chtěl si udělat řidičák na nákladní auto, tuto hotovost neměl“, jeví se pravděpodobným, že finanční prostředky získané na základě smlouvy žalovaný hodlal využít spíše jako určitou investici do podnikání, než pro osobní potřebu (nebývá zvykem skládat řidičské zkoušky na nákladní vozidlo, aniž by bylo oprávnění k jeho řízení nezbytné pro zaměstnání nebo podnikání; zaměstnán přitom žalovaný nebyl, ale na základě živnostenského listu podnikal). O schopnosti žalovaného splácet závazky samo o sobě nic nevypovídá ani vedené exekuční řízení; to svědčí pouze o tom, že povinný své závazky není ochoten plnit dobrovolně. Zcela nedůvodná je výtka ve vztahu k soudu prvního stupně, že smlouvu posuzoval zcela formalisticky. Žalovaný tím, že se nedostavil k jednání, nastolil situaci, že nemohl být soudem prvního stupně poučen o povinnosti důkazní a důsledcích spojených s jejím nesplněním (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), spočívajících v závěru o neunesení břemene důkazního. S ohledem na uvedené nelze v postupu soudu prvního stupně, který nezatížil břemenem důkazním žalobce, jak žalovaný požadoval, shledat nesprávnost. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně korespondují tomu, co bylo možné zjistit z relevantních důkazů předložených žalovaným (v podstatě šlo pouze o zjištění učiněná z předmětné smlouvy, když vše další měl, dle nesprávného názoru žalovaného, prokazovat žalobce).

18. Ve směnečném řízení tíží žalovaného důkazní břemeno i ohledně negativních tvrzení; v posuzované věci šlo o tvrzení, že směnka nebyla předložena k placení. Ze zákona směnečného a šekového sice vyplývá, že směnka musí být k placení jejím majitelem dlužníku ze směnky předložena, avšak s nepředložením směnky k placení přímému dlužníkovi, kterým žalovaný jako výstavce směnky vlastní je, nespojuje zánik práv majitele směnky vůči němu. Jinak řečeno, prezentace směnky není pro zachování práv ze směnky nutná. Nadto, prezentaci směnky nahrazuje i doručení směnečné žaloby, k níž došlo.

19. K obraně žalovaného, že žalobce nedoložil oprávnění [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za něho při uzavření smlouvy jednat, odkazuje odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3983/2016 vyplývá, že „Právo uplatnit výhradu nevázanosti právním úkonem učiněného za jiného osobou, která k tomu neměla oprávnění, svědčí pouze té osobě, za níž bylo jednáno, nikoli druhé straně smlouvy. Právo uplatnit výhradu nevázanosti úkonem učiněným osobou, která k tomu neměla oprávnění, svědčí pouze osobě, za kterou byl tento úkon učiněn, je použitelný ve vztahu ke všem způsobům jednání za jiného – při zastoupení zákonném, smluvním, při jednání nezmocněné osoby – a rovněž v případě nedodržení stanoveného způsobu jednání statutárního orgánu (zde nejde v rámci právní úpravy obchodního zákoníku o jednání za jiného, nýbrž o přímé jednání právnické osoby; důsledky nedodržení stanoveného způsobu jednání jsou ovšem obdobné jako v případě překročení zmocnění zástupce.“ Z přijatých závěrů vyplývá, že námitku, že za něho jednala osoba neoprávněná, by mohl uplatnit pouze žalobce, za něhož jmenovaní při uzavření smlouvy o podnikatelské revolvingové zápůjčce jednali. Uvedeného se nemůže dovolávat osoba, za níž právně jednáno nebylo, tj. žalovaný.

20. Jednoznačně neprojednatelnou je obrana, že „žalobce vyplnil na směnce neúměrně vysokou částku“, když absentuje uvedení směnečné sumy, kterou žalovaný považuje za „správnou“. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 29 Cdo 4491/2009, podle něhož „námitka vadného vyplnění blankosměnky je neurčitá, když z ní není patrno, v čem spočívá nesprávnost údajů směnečné sumy a data splatnosti“. Odvolacímu soudu není zřejmé, co žalovaný mínil obranou, že „směnka je nárokována v rozporu s dobrými mravy“, když směnky jako platební či zajišťovací prostředek právo aprobuje. Dlužníku ze směnky na druhou stranu dává možnost se platební povinnosti ubránit. Uplatnil-li žalobce jako majitel směnky vůči žalovanému jako směnečnému dlužníku právo z platné směnky vlastní, nelze v takovém jednání považovat za rozporné s dobrými mravy.

21. Soud prvního stupně při jednání přítomného účastníka, tj. žalobce, poučil podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o omezení možnosti uplatnit nové skutečnosti a nové důkazy v odvolacím řízení. Jinými slovy, žalobce byl poučen o systému tzv. neúplné apelace, ovládajícím odvolací řízení. Žalovanému se předmětného poučení nedostalo výhradně proto, že se k jednání bez omluvy nedostavil (podmínky pro jednání v jeho nepřítomnosti byly splněny), a proto se důsledky systému neúplné apelace vztahují i na něho (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2219/2011). Konkrétně to znamená, že žalovaný by mohl skutečnosti a důkazy neuvedené v řízení před soudem prvního stupně uplatnit pouze za splnění podmínek uvedených v § 205a o. s. ř., jejichž existenci žalovaný netvrdil. I kdyby tedy žalovaný navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy v odvolacím řízení, nebylo by možné k nim s ohledem na neúplnou apelaci, ovládající odvolací řízení, přihlížet (neplatnost smlouvy z důvodu a smluvní pokuty).

22. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadený rozsudek v bodě I. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

23. Soud prvního stupně sice správně rozhodl o náhradě nákladů řízení, když ji přiznal ve sporu úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), nesprávně však vyčíslil její výši. Náklady představují, vedle soudem prvního stupně přiznaných, ještě odměnu za úkon právní služby spočívající ve vyjádření ze dne 11. 11. 2024, náhradě hotových výdajů za tento úkon a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 610,70 Kč. Správná výše nákladů řízení činí 62 378,70 Kč. Pokud soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby, jedná se o chybu v psaní, když fakticky přiznal náhradu hotových výdajů v této výši za čtyři úkony právní služby.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 18 561,40 Kč úspěšnému žalobci. Náklady řízení představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 14 440 Kč (2 úkony x 7 220 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 21. 5. 2025) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 900 Kč (2 úkony x 450 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupkyně žalobce, ve výši 3 221,40 Kč. Pro určení, který účastník je ve sporu úspěšný, je rozhodný konečný výsledek sporu. Bez vlivu na to jsou důvody, které vedly ke zrušení předchozího rozhodnutí soudu prvního stupně.

25. Žalobce dále nárokoval náhradu cestovních výdajů za cestu k jednání a náhradu za promeškaný čas strávený na cestě. Z plné moci je zřejmé, že právní zástupkyně žalobce má sídlo v Praze. Náklady spojené s cestou advokátního koncipienta, zastupujícího právní zástupkyni žalobce, který musel na jednání před odvolacím soudem absolvovat cestu z [adresa] nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložené. Na jedné straně je pravdou, že je zcela na uvážení právní zástupkyně žalobce, koho si zvolí za svého zástupce, na druhé straně nelze po žalovaném požadovat, aby hradil náklady spojené se zastoupením, které náklady oproti nákladům, které by žalobci vznikly v případě, že by se úkonu účastnila sama právní zástupkyně, neúčelně zvýší.