o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. ledna 2023, č. j. 31 Nc 1401/2023-23

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by byla účastníku uložena povinnost zdržet se výkonu ve výroku rozhodnutí uvedených usnesení jeho členské schůze ze dne 1. 12. 2022, kdy účastník nesmí činit v té souvislosti žádná právní jednání, podepisovat smlouvy ani další listiny, to vše pod sankcí absolutní neplatnosti (výrok I.) a dále uložena povinnost vydat navrhovateli zápis z jednání členské schůze ze dne 1. 12. 2022 „včetně všech jeho nedílných příloh bez jakéhokoliv omezení co do rozsahu a obsahu“ (výrok II.). Výrokem III. napadeného usnesení rozhodl soud o nákladech řízení tak, že účastník nemá právo na jejich náhradu a výrokem IV. bylo rozhodnuto o vrácení složené jistoty ve výši 10 000 Kč navrhovateli. Své rozhodnutí odůvodnil soud tím, že navrhovatel se domáhal vydání předběžného opatření specifikovaného ve výrocích I. a II. usnesení za současného uložení povinnosti podat ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení žalobu na neplatnost usnesení členské schůze účastníka ze dne 1. 12. 2022, případně též žalobu na vydání zápisu z této členské schůzce. Navrhovatel uvedl, že je členem účastníka a své postavení člena družstva chtěl „postavit na jisto prezenční listinou z členské schůze konané dne 1. 12. 2022“, jíž se na základě plné moci zúčastnil jeho zástupce. Účastník však odmítá navrhovateli poskytnout seznam členů družstva a neobdržel ani prezenční listinu z uvedené členské schůze, resp. obdržel ji ve verzi, kterou připojil k návrhu a která je „prázdná.“ Návrh na nařízení předběžného opatření předchází žalobě o neplatnost usnesení členské schůze, kdy navrhovatel bude brojit proti bodům uvedeným v pozvánce na členskou schůzi, a to proti bodu 3 (změna stanov) a 4 (jednorázové stanovení podmínek a výše navýšení vypořádacího podílu). Tyto změny jsou v nesouladu se zákonem, případně stanovami družstva, jakož i se základními zásadami fungování obchodních korporací a jejich orgánů a hrozí tak výrazně rizikovými a negativními projevy v ekonomickém fungování družstva. De facto již dnes se mohou členové účastníka na něho hromadně obracet, mohou započínat procesy uplatňování a vyplacení vypořádacího podílu dle přijatých usnesení. Pak se družstvo velmi rychle dostane do situace, kdy se na něho obrátí v krátkém časovém úseku desítky či třeba také stovka členů s požadavkem na ukončení účasti a vyplacení vypořádacího podílu ve výši minimálně 212 600 Kč. Mechanismus výpočtu daného vypořádacího podílu je přitom založen i na výši dalších členských vkladů, nemá horní hranici, resp. má ji v neznámé výši člena s nejvyšším vkladem. Navrhovatel zmínil, že v takovém případě nastane „obrovský chaos o tom, kdo členem družstva je, není, kdo z něho kdy vystoupil a nevystoupil. Dojde k rozkladu členské struktury a tím patrně i samotného družstva.“ Vedle toho stojí i otázka souvisejících finančních nároků, které v té chvíli bude povinno družstvo po bývalých členech vymáhat zpět, přičemž je otázkou, zda tito budou schopni přijaté finanční prostředky vrátit. Navrhovatel si položil otázku, zda družstvo vůbec disponuje odpovídajícími finančními prostředky a dále zdůraznil, že je „silně zaúvěrované“, takže mu banky už odmítají zapůjčit další peněžní prostředky a díky tomu je ohrožen i projekt stavby nového kravína, který je kromě úvěru řešen i dotačním financováním. Podmínky dotace tím mohou být jednoduše porušeny a družstvu hrozí negativní důsledky a sankce. Všechny tyto právní a ekonomické důvody vyvolávají dle navrhovatele potřebu zatímně upravit poměry účastníka a navrhovatele a tím ochránit jeho ohrožené a poškozené zájmy a nároky. Jakýkoli výkon usnesení, jejichž neplatnost navrhovatel namítá, by vedl k tomu, že rozhodnutí o žalobě by přišlo „ve chvíli výše popsaných procesů v různých fázích, kdy je otázkou vůbec jejich možná revokace.“ Neplatnost napadených usnesení spočívá v naprosté nehospodárnosti, účelovosti a jejich nesouladu se zákonem, stanovami a elementárními zásadami fungování a činnosti obchodní korporace a jejích orgánů (např. péče řádného hospodáře a její součást povinnosti loajality). Výkon usnesení je zcela excesivním jednáním členů volených orgánů obchodních korporací, a to nejen z hlediska „soukromoprávní péče řádného hospodáře, ale klidně i v rovině trestněprávní.“ Představenstvo se snaží o maximální zúžení členské základny, dochází k otevření cesty k naprostému ovládnutí ze strany dosavadních členů představenstva, k „zašpuntování převodu i přechodu podílu“, k výraznému omezení účasti na družstvu i členských schůzí. Excesivním usnesením o změně stanov je bod, podle kterého za člena představenstva a kontrolní komise může být zvolen pouze člen, který je členem družstva více než tři roky a současně je v době volby v pracovněprávním poměru k družstvu. Pracovní smlouvy uzavírá za družstvo předseda nebo představenstvo, bez jakékoli kontroly a přezkumu. Všem popsaným rizikům a důsledkům lze zabránit pouze navrhovaným předběžným opatřením, jímž se navrhovatel současně domáhá vydání zápisu z členské schůze ze dne 1. 12. 2022 včetně všech příloh. Je připraven podat i příslušný žalobní návrh na vydání tohoto zápisu, byť je zřejmé, že nařízením navrhovaného předběžného opatření by byl předmět takového pozdějšího řízení vyčerpán.

2. S odkazem na ustanovení § 72 a násl. o. s. ř. a § 12 odst. 1 z. ř. s. soud prvního stupně uvedl, že daném případě navrhovatel hodlá podat „návrh na neplatnost“ usnesení členské schůze účastníka ze dne 1. 12. 2022 a případně též žalobu na vydání zápisu z této členské schůze. Návrh byl podán „mimo již probíhající spor účastníků“. Zdůraznil, že pro nařízení předběžného opatření musí být současně splněny dva základní předpoklady – navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí posléze vydaného mohl být ohrožen, a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. V daném případě navrhovatel připojil k návrhu na vydání předběžného opatření plnou moc pro zástupce k zastupování na členské schůzi účastníka dne 1. 12. 2022, pozvánku na tuto členskou schůzi, návrh představenstva na změnu stanov, „prázdnou“ prezenční listinu členů účastníka na členské schůzi dne 1. 12. 2022 a zápis z této členské schůze. Z tvrzení navrhovatele je zřejmé, že se předmětné členské schůze zúčastnil jeho zástupce a je mu tedy podrobně znám její obsah.

3. Soud zdůraznil, že mezi oběma návrhy (žalobami), které navrhovatel hodlá ve věci podat, je zásadní rozdíl. Meritorní rozhodnutí soudu o neplatnosti rozhodnutí členské schůze nepodléhá výkonu rozhodnutí a je proto vyloučeno, aby předběžné opatření vázané na podání tohoto návrhu bylo odůvodněno obavou z ohrožení výkonu rozhodnutí. Naopak rozhodnutí o žalobě na vydání zápisu z členské schůze výkonu rozhodnutí podléhá a teoreticky je možné návrh na předběžné opatření obavou z ohrožení výkonu takového rozhodnutí odůvodnit. V této části se nicméně návrh na vydání předběžného opatření zcela kryje s předmětem žaloby, která má být podána a dle soudu se již nejedná o přípustnou judikatorní výjimku, kterou navrhovatel ani blíže neodůvodňuje. Z tohoto důvodu soud v této části návrhu na předběžné opatření nemohl vyhovět.

4. Pokud jde o část návrhu spočívající v nařízení povinnosti účastníku zdržet se výkonu konkrétních usnesení jeho členské schůze ze dne 1. 12. 2022, specifikovaných ve výroku I. napadeného usnesení, s čímž je spojen návrh na podání „žaloby“ na určení neplatnosti dotčených usnesení, připadá v úvahu pouze prokázání, že je zde potřeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků. Vyhovění návrhu na předběžné opatření však nelze učinit pouze jako prevenci na základě subjektivní obavy či přesvědčení navrhovatele. Navrhovatel netvrdí ani neosvědčuje žádnou konkrétní skutečnost, ze které by bylo možno dovodit, že účastník již realizuje jakékoliv faktické či právní kroky přijatých usnesení. V návrhu pouze uvádí, že „již dnes se mohou členové hromadně na družstvo obracet … mohou započínat procesy .. a dále družstvo se velmi rychle dostane do situace, že se na něj obrátí v krátkém časovém úseku desítky či třeba také stovka členů s požadavkem na ukončení účasti v družstvu a vyplacení souvisejícího vypořádacího podílu.“ Navrhovatel ani neví, zda účastník disponuje odpovídajícími finančními prostředky, což je v dispozici představenstva.

5. Splněnu neshledal soud prvního stupně ani další podmínku pro vyhovění návrhu, tedy osvědčení skutečnosti, že žaloba, kterou hodlá podat, je důvodná. Navrhovatel netvrdil žádné konkrétní důvody neplatnosti přijatých usnesení, kromě obecných formulací, že jsou v rozporu se zákonem, stanovami družstva a základními zásadami fungování obchodních korporací, a to za situace, kdy disponuje zápisem, v němž je podrobně zachycen průběh členské schůze. Navrhovatel tedy soudu předložil pouze své subjektivní obavy a přesvědčení (obsažené v rovině tvrzení) bez jejich osvědčení. To platí i ohledně tvrzení, že účastník je „zaúvěrovaný“, že mu banky odmítají zapůjčit další peněžní prostředky, že bude zmařena dotace na výstavbu kravína, atd. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že navrhovatel neprokázal potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků, ani neosvědčil skutečnost, že jeho návrh ve věci samé by mohl být důvodný. Návrh proto zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 z. ř. s. a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšnému účastníku žádné náklady nevznikly.

6. Navrhovatel podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby odvolací soud návrhu vyhověl. Soudu prvního stupně vytkl, že svým přístupem „bez jakéhokoli odůvodnění posvěcuje nekalé praktiky účastníka (jeho statutárních zástupců), kteří zápis i přes jasný rozpor se zákonem, judikaturou a praxí příslušného správního orgánu nevydají.“ Tím získají obrovskou výhodu v řízení o žalobě na neplatnost usnesení členské schůze a nynější i budoucí poměry účastníků to nenávratně ovlivní. Právo navrhovatele na vydání zápisu „v rozsahu a obsahu, který tvrdí on“, je nezpochybnitelné a navrhovatel jej opřel o judikaturu, konkrétní ustanovení zákona o obchodních korporacích i stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů. Soud tyto „opory názoru“ navrhovatele ignoroval a protože návrh pojal zcela homogenně, i zde uzavřel, že navrhovatel neosvědčil relevanci a důvodnost takového návrhu. Soud dále nepřihlédl ani k neúplnému zápisu z členské schůze, neboť pak by nemohl hovořit o pouze „subjektivních obavách“ navrhovatele. Samotný zápis, respektive průběh členské schůze a přijatá usnesení jsou důvodem objektivity obav a námitek navrhovatele. Odvolatel zmínil rychlé svolání mimořádné členské schůze těsně před Vánoci, s tím, že na ní bylo rozhodováno o nejdůležitější otázce, jež má v působnosti, tj. o změně stanov, což je otázka složitá obsahově, ale i procesně a formálně. Vyjádřil obavy, že zápis z členské schůze, na který má právo, neobdrží třeba nikdy. Ještě větší obavy má o to, „aby družstvo kvůli osobním a zištným zájmům členů představenstva nebylo v dnešní šílené době ekonomicky zlikvidováno, aby se brzy na zcela stojící stavbě nového kravína neobjevily kontrolní orgány a družstvu nehrozily výrazné sankce.“ Obavy má rovněž o pozdější rozpad členské struktury družstva, o spory mezi družstvem a členy o vypořádací podíly či naopak o bezdůvodné obohacení z nich. Vytkl soudu, že po něm žádá, aby „bezpečně a jasně dokládal, co bude předmětem řízení a dokazování v pozdějším řízení o žalobě“. Navíc se jedná o informace a skutečnosti, se kterými navrhovatel nemůže disponovat a dokládat je. Velmi rád by měl informace od dalších členů, kteří se schůze zúčastnili, zda a kdy nabídku vypořádacího podílu využijí. Ostatně proto žádá o úplný zápis z členské schůze a vedle toho i o seznam členů. Podle názoru navrhovatele soud věc nesprávně právně posoudil, chce po něm informace, kterými nedisponuje a disponovat ani nemůže a které budou předmětem až samotného řízení o žalobě. Je přesvědčen, že jeho žaloba bude důvodná, nesouhlasí však s tím, aby veškerou k tomu nutnou argumentaci musel uvést již v rámci řízení o předběžném opatření. Soud nepřiměřeně zpřísnil předpoklady předběžných opatření a související nároky na navrhovatele. Uvedl sice, že nárok (pozdější) nemusí být nepochybný, pak ale v rozporu s tím uzavřel kategoricky, že (pozdější) žaloba je (musí být) důvodná. Navrhovatel odkázal na důvody nálezů Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 189/01 a III. ÚS 394/01 a uzavřel, že soud zcela pošlapal jeho zájmy a sice implicitně, zato výrazně nadřadil zájmy nezákonně konajícího družstva.

7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

8. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

9. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

10. Ze shora odkazovaných ustanovení vyplývá, že pro nařízení předběžného opatření je potřeba v prvé řadě prokázat buďto existenci obavy z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí či naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků. Současně s tím je nutno osvědčit skutečnosti rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, tj. zpravidla okolnosti, z nichž lze dovodit reálnou šanci navrhovatele na úspěch ve věci samé. U předběžného opatření musí být splněna rovněž podmínka přiměřenosti a dočasnosti.

11. Pokud jde o první z obou předpokladů, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí o návrhu na vyslovení neplatnosti členské schůze nepodléhá výkonu rozhodnutí, neboť nejde o rozhodnutí ukládající povinnost k plnění. Nařízení předběžného opatření z důvodu obavy z ohrožení vykonatelnosti takového rozhodnutí proto nepřipadá v úvahu. Pokud jde o potřebu zatímní úpravy účastníků, z návrhu přes jeho obsáhlost nelze dovodit, v čem konkrétně byly přijetím v návrhu specifikovaných usnesení dotčeny současné poměry navrhovatele, tím méně pak, v čem shledává nutnost okamžitého zásahu do těchto poměrů nařízením předběžného opatření. V návrhu je podrobně argumentováno obavami z ekonomické a personální situace účastníka pro případ, že v budoucnu „nastanou procesy“ týkající se ukončení účasti členů družstva a výplaty vypořádacích podílů. Taková argumentace, zakládající se takřka výlučně na domněnkách navrhovatele („nastane obrovský chaos o tom, kdo členem družstva je, není, kdo z něho kdy vystoupil a nevystoupil“, „družstvo bude povinno po bývalých členech vymáhat zpět bezdůvodné obohacení“ „revokace stavu a jeho míra je tak zcela nejasnou otázkou“, „podmínky dotace mohou být porušeny“, či na jeho pochybnostech o tom, „zda vůbec družstvo disponuje odpovídajícími prostředky“, případně, „zda všichni současní členové vykonávají své funkce jako práci, a to na plný úvazek“), nevypovídá nic o tom, zda v poměrech navrhovatele existuje nezbytná potřeba jejich úpravy, o níž je třeba rozhodnout navrhovaným předběžným opatřením. Se soudem prvního stupně je tak nutno souhlasit v tom, že taková potřeba nejen, že nebyla v poměrech posuzované věci prokázána, jak vyžaduje ustanovení § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř., ale v daném případě nebyla ani tvrzena. Odvolatel přitom soudu prvního stupně neprávem vytýká, že „nechce po navrhovateli osvědčovat, ale zcela jasně a plně prokazovat.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že požadavek na prokázání potřeby zatímní úpravy poměrů či obavy z ohrožení vykonatelnosti rozhodnutí je požadavkem zákonným, nikoli projevem libovůle soudu, a logicky mu musí předcházet splnění povinnosti tvrzení. Ani ta však v daném případě splněna nebyla.

12. Obdobně platí, pokud jde o osvědčení okolností, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že návrh ve věci samé (tj. návrh na vyslovení neúčinnosti usnesení členské schůze účastníka) může být úspěšný. Navrhovatel v tomto případě nejen, že neoznačil žádný důkaz osvědčující jeho možnou úspěšnost v řízení o věci samé (osvědčeno bylo pouze konání předmětné členské schůze a přijetí usnesení v návrhu uvedených), ale již z jeho skutkových tvrzení, která jsou výše uvedena a jimiž odůvodňoval jak potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků, tak i důvodnost návrhu ve věci samé, nelze na takový výsledek meritorního řízení usuzovat. Jinými slovy, tvrzení navrhovatele ohledně možných ekonomických či personálních důsledků členskou schůzí přijatých usnesení nelze podřadit pod žádný ze zákonem stanovených důvodů neplatnosti usnesení členské schůze družstva. Z návrhu tak až na výjimku níže uvedenou nelze dovodit, jakému ustanovení zákona či stanov přijatá usnesení členské schůze dle názoru navrhovatele odporují a v čem konkrétně tento rozpor ve smyslu ustanovení § 663 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen „z. o. k.“) shledává. To platí zejména ve vztahu k navrhovanému zákazu výkonu usnesení členské schůze, jimiž byla provedena změna čl. IV. odst. 6 stanov (způsob výpočtu vypořádacího podílu), změna čl. V odst. 3 stanov (podmínění převodu družstevního podílu souhlasem představenstva) a dále ve vztahu k navrhovanému zákazu výkonu usnesení, jímž byly stanoveny podmínky a výše vypořádacího podílu (bod programu 4). Ohledně poukazu na nesoulad usnesení členské schůze, jímž byla provedena změna čl. VII odst. 5 stanov s ustanovením § 575 odst. 1 písm. a) z. o. k. pak navrhovatel přehlíží, že podle tohoto zákonného ustanovení má člen družstva mimo jiné právo volit a být volen do orgánů družstva, nikoli však, „bez jakýchkoli omezení“, jak je tvrzeno v návrhu, ale pouze v souladu se zákonem a stanovami. Jinými slovy, některá omezení výkonu volebního práva stanoví přímo zákon (např. požadavek plné svéprávnosti fyzické osoby, která je členem voleného orgánu právnické osoby, plynoucí z ustanovení § 152 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), v dalším pak tento výkon může být upraven i stanovami družstva. Shora uvedená argumentace tak sama o sobě nepostačuje k přijetí závěru, že návrh ve věci samé alespoň v této své části může být úspěšný.

13. Rovněž ohledně navrhované povinnosti účastníka vydat navrhovateli zápis z jednání jeho členské schůze ze dne 1. 12. 2022 „včetně všech jeho nedílných příloh bez jakéhokoli omezení co do rozsahu a obsahu“ se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na povahu předběžného opatření zásadně nelze připustit, aby již prostřednictvím tohoto institutu dosáhl navrhovatel toho, čeho lze dosáhnout až pravomocným rozhodnutím ve věci samé. Výjimku z této zásady dovodila soudní judikatura pouze v případě žaloby o zdržení se určitého jednání, které naplňuje znaky jednání nekalé soutěže, a předběžného opatření směřujícího k zákazu téhož jednání, které je podstatou zdržovacího nároku (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 1995, sp. zn. 3 Cmo 1592/1994). Odvolací soud v odkazovaném rozhodnutí vyložil, že v takovém případě je nerozhodné, že tentýž zákaz je či nutně bude předmětem uplatněného zdržovacího nároku v žalobě, ale rozhodným se stává hledisko zabránění vzniku, případně rozšiřování újmy dotčeného účastníka. O takovou situaci se v posuzované věci zjevně nejedná, neboť v bodu V. návrhu se uvádí jednak to, že navrhovatel hodlá použít shora uvedený zápis jako důkaz v řízení o návrhu na vyslovení neúčinnosti usnesení členské schůze, a dále, že je připraven podat i žalobu na vydání tohoto zápisu, byť je zřejmé, že nařízením navrhovaného předběžného opatření by byl předmět takového pozdějšího řízení vyčerpán. Lze tedy uzavřít, že za situace, kdy návrh na vydání předběžného opatření v této své části nesměřuje k zákazu jednání, které by mělo být předmětem žalobou uplatněného zdržovacího nároku, ale ke splnění povinnosti, o níž může být rozhodnuto až rozhodnutím ve věci samé, nelze uvažovat o uplatnění výjimky ze zásady, podle níž předběžným opatřením nelze provést konečnou úpravu poměrů účastníků.

14. Se zřetelem ke shora uvedenému nelze přisvědčit ani výtce odvolatele, že soud prvního stupně pochybil, když se nevypořádal s jeho argumentací v bodu V. návrhu, o níž opírá svůj názor, že jako člen účastníka má právo na vydání zápisu z členské schůze včetně všech příloh, v plné a nijak neomezené verzi. Za situace, kdy jeho požadavku na vydání zápisu v řízení o návrhu na předběžné opatření nemohlo být vyhověno, bylo nadbytečné zabývat se tím, zda argumentace tam obsažená (včetně odkazu na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 3. 1. 2018, č. j. UOOU-11100/17-2 a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 29 Odo 1088/2004) obstojí i při výkladu právní úpravy účinné od 1. 7. 2020. Takový závěr bude třeba přijmout až v řízení ve věci samé.

15. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému účastníkovi žádné náklady nevznikly.