o zaplacení směnečného peníze ve výši 100 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2020, č. j. 61 Cm 414/2013-149 a proti doplňujícímu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2020, č. j. 61 Cm 414/2013-161,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. 4. 2014, č. j. 61 Cm 414/2013-19 a v bodě II. výroku uložil žalované zaplatit žalobci náhradu námitkového řízení ve výši 45 557 Kč. Shora označeným usnesením soud prvního stupně doplnil rozsudek o bod III. výroku, kterým uložil žalované zaplatit České republice náklady řízení ve výši 1 520 Kč.

2. Proti směnečnému platebnímu rozkazu, vydanému k návrhu žalobce, podala žalovaná včasné námitky, v nichž uvedla, že si závazku vůči žalobci není vědoma. S právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouvou o způsobu prodeje č. [Anonymizováno], jejíž platnost končila 23. 6. 2010. Dne 12. 12. 2012 se žalobce obrátil na žalovanou s nárokem na úhradu smluvní pokuty dle čl. VIII smlouvy. Poté, co žalovaná pohledávku neuznala, byla vyzvána k zaplacení směnečné sumy ve výši 100 000 Kč. Směnka je směnkou zajišťovací, byla vystavena k zajištění případné povinnosti žalované na úhradu smluvní pokuty. Směnka byla uplatněna předčasně, splatnost byla nesprávně vyplněna. Smluvní pokuta měla být zaplacena v případě porušení smlouvy na základě faktury se splatností 14 dnů. Faktura doručena nebyla. Žádný závazek z předmětné smlouvy žalovaná neporušila a nárok na smluvní pokutu nevznikl. Ústně bylo dohodnuto, že žalovaná nemusí plnit závazek o výtoči piva, ale poskytne v areálu nadstandardní reklamu na pivo Dačický.

3. Žalobce uvedl, že směnka byla vyplněna v souladu se směnečným vyplňovacím ujednáním. Nárok na smluvní pokutu nevzniká výzvou k její úhradě, ale porušením povinnosti. K úhradě smluvní pokuty byla žalovaná vyzvána. Žalovaná přiznává, že závazky ze smlouvy neplnila, ústní dohoda uzavřena nebyla, nadto je smlouvu možné měnit pouze písemnou formou. Za nesporné považuje, že šlo o blankosměnku s nevyplněným údajem směnečné sumy a data splatnosti. Žalobci vzniklo právo blankosměnku doplnit dle článku III. písm. b) vyplňovacího směnečného prohlášení. Žalovaná neodebrala dohodnuté množství 20 hl piva měsíčně, což žalovaná potvrdila.

4. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2019, č. j. 12 Cmo 186/2018-92 byl předchozí rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně s pokynem, že je na žalované, kterou tíží důkazní břemeno, aby prokázala, že došlo ke změně obsahu směnkou zajištěného závazku ze smlouvy.

5. Soud doplnil dokazování výslechem žalovanou navržených svědků ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Po provedeném dokazování (výslechem jmenovaných svědků, směnkou, smlouvou o způsobu prodeje [Anonymizováno] ze dne 23. 6. 2005, výzvou k úhradě smluvní pokuty ze dne 12. 12. 2012, poštovní dodejkou, vyplňovacím směnečným prohlášením ke smlouvě o způsobu prodeje [Anonymizováno], předžalobní upomínkou) soud neshledal námitky žalované důvodné. Nebylo prokázáno, že byla dohodnuta změna písemné smlouvy ústní formou. Bývalý jednatel žalované vypověděl, že mu obchodní zástupce žalobce pan [Anonymizováno] sdělil, že to, jak se dohodli, nemůže být schváleno, ale je nutné podepsat smlouvu na výtoč. Měl však za to, že platí ústní dohoda a výtoč piva nesledoval. Svědek [Anonymizováno] vypověděl, že obchodní zastoupení převzal v době, kdy již byla smlouva uzavřena a o ústní dohodě mu řekl pan [Anonymizováno]. Konkrétní obsah dohody nezná. S panem [Anonymizováno] změnu dohody nesjednával. Bývalý obchodní zástupce žalované pan [Anonymizováno] popřel, že by s bývalým jednatelem žalované jednal. Bez schválení managementu smlouvy se zákazníky uzavírat ani měnit nemohl. O kontraktačním postupu shodně vypovídal i svědek [Anonymizováno], který písemnou smlouvu za žalobce uzavřel. Ohledně smluvní pokuty bylo prokázáno, že v případě porušení povinností ze smlouvy je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč na základě faktury se splatností 14 dnů ode dne jejího vystavení. Podle směnečného ujednání předala žalovaná žalobci biankosměnku vlastní bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy. Směnka sloužila k zajištění splatných i nesplatných pohledávek, včetně příslušenství, případných sankcí a náhrad škod, které má žalobce nebo mu vzniknou při realizaci smlouvy. Biankosměnku mohl žalobce použít mimo jiné v případě, že dlužník ukončí jednostranně platnost smlouvy, přičemž pro tyto účely se má za to, že dlužník ukončí platnost smlouvy, pokud poruší jakékoliv ustanovení článků V nebo VII smlouvy. Žalovaná netvrdila, že by smlouvu plnila. Žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za porušení článku V smlouvy, přičemž z hlediska účetnictví obsahuje výzva náležitosti nutné pro identifikaci platby a výzvu k jejímu zaplacení. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4294/2007. Soud má za prokázané, že žalovaná vystavila dne 23. 6. 2005 v [Anonymizováno] biankosměnku vlastní s doložkou bez protestu, na řad právní předchůdkyně žalobce, bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy a biankosměnku předala žalobci. Ten vyplnil jako datum splatnosti den 17. 1. 2013 a směnečnou sumu 100 000 Kč v souladu se smlouvou a vyplňovacím právem směnečným.

6. Při právním posouzení nároku vycházel soud z čl. I § 28, čl. I § 48, čl. I § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.).

7. S ohledem na uvedené byl vydaný směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 a § 148 o. s. ř.). Náklady státu představuje svědečné vyplacené svědkovi [Anonymizováno].

8. Rozsudek napadla žalovaná včasným odvoláním a navrhla jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení, resp. jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje. Poté, co žalovaná shrnula dosavadní průběh řízení, uvedla, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Uplatnění směnky je protiprávní a v rozporu s dobrými mravy, který spatřuje v tom, že nárok na zaplacení smluvní pokuty žalobce uplatnil až dva roky poté, co smluvní vztah skončil. Žalobce měl žalovanou na porušení smluvního vztahu v době jeho trvání upozornit a vyzvat ji k nápravě, jak stanoví vyplňovací směnečné prohlášení. To neučinil. Nárok byl uplatněn i v rozporu se smlouvou, neboť žalobce na smluvní pokutu nevystavil fakturu, kterou předpokládá článek VIII smlouvy. Proto nemohlo nastat právo směnku vyplnit. Excesivnímu vyplnění směnky nemůže soud poskytnout ochranu. Závazek na zaplacení smluvní pokuty se nestal splatný. K této námitce soud prvního stupně neprovedl žádné dokazování, pouze odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4294/2007, které na danou věc nedopadá, protože se týká obchodních vztahů obecně. Vzhledem k přísným požadavkům na formu směnky je třeba stejně přísně hledět na splnění podmínek pro její vyplnění. Soud prvního stupně se otázkou faktury jako podmínky pro vyplnění směnky nezabýval dostatečně. Soud prvního stupně se rovněž nezabýval tím, zda směnka byla vyplněna řádně s odkazem na článek 3 písm. a) vyplňovacího směnečného prohlášení. Bylo třeba zabývat se tím, zda žalobce zaslal výzvu k nápravě a v čem tato náprava měla spočívat. Nemohlo být tudíž prokázáno, zda směnka byla vyplněna platně a řádně a zda byla vyplněna správná částka. Rozpor s dobrými mravy zakládá i to, že žalobce neupozornil žalovanou na vyplnění směnky. Žalovaná se žádného porušení smlouvy nedopustila. Vystavení faktury nelze nahradit dopisem, jak učinil žalobce více jak dva roky po zániku smluvního vztahu. Z výzvy ze dne 12. 12. 2012 nevyplývá, jakého neplnění závazků se žalobce dovolává, v jakém období mělo k porušení dojít a v čem je porušení smlouvy spatřováno. To nevyplývá ani z předžalobní výzvy. Soud prvního stupně se nezabýval tím, zda byla směnka vyplněna v souladu s vyplňovacím směnečným prohlášením a smlouvou o podpoře prodeje. Ze svědecké výpovědi pana [Anonymizováno] vyplývá, že žalovaná nikdy neobdržela žádnou výzvu o nedodržení sjednané výtoče piva. Soud prvního stupně nesprávně posoudil i modifikaci smlouvy ústní formou. Svědeckými výpověďmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo prokázáno, že povinnosti žalované ze smlouvy byly modifikovány a nedošlo k naplnění článku VIII odst. 1 smlouvy. Přestože z výpovědi svědka [Anonymizováno] vyplynulo, že ústní změnu smlouvy neřešil, ale věděl o tom, že byla s jeho předchůdcem uzavřena. Případná nižší výtoč byla vyvážena exkluzivitou reklamy v areálu bobové dráhy. Ze svědeckých výpovědí vyplývá, že žalobce měl přesné informace, jaké množství piva žalovaná odebírá. Věděl, zda je povinnost plněna či nikoliv a z původní tiché tolerance vyvážené exkluzivitou dané lokality došlo k modifikaci smlouvy ústně. Strany uzavíraly smlouvu v dobré víře, právní předchůdce žalobce byl seriózní smluvní stranou a jeho cílem nebylo vydělávat na neoprávněně účtovaných smluvních pokutách. Jednání žalobce je nemravné, neboť ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že od začátku bylo jasné, že taková výtoč jako ve smlouvě nemůže být a že smlouva zajišťuje zásadnější porušení smlouvy. Soud prvního stupně se nezabýval ani tím, zda byla smlouva plněna, k prokázání uvedeného nebyl žádný z účastníků vyzván. Žalobce pouze tvrdil, ale neprokázal, čím se měla žalovaná porušením smlouvy dopustit. Nevyplývá to ani z výzvy ze dne 12. 12. 2013, ani z předžalobní upomínky.

9. Žalovaná podala včasné odvolání i proti doplňujícímu usnesení a navrhla bod III. výroku rozsudku změnit tak, že náklady řízení vynaložené státem je povinen zaplatit žalobce. Uvedla, že usnesení je zatíženo týmiž vadami jako rozsudek a odkázala na argumentaci uvedenou v odvolání proti rozsudku.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek potvrdit. Uvedl, že žalovaná v odvolání překračuje rámec námitek, když nově namítá rozpor s dobrými mravy, který spatřuje v uplatnění směnky a v neupozornění žalované na vyplnění směnky. Dále žalovaná v odvolání poukázala, že se soud prvního stupně nezabýval, zda byla směnka řádně vyplněna ve vztahu k vyplňovacímu prohlášení, zda smlouva o podpoře prodeje byla plněna. Žádné z uvedeného přitom nebylo uvedeno v námitkách. V nich žalovaná uvedla, že směnka byla uplatněna předčasně, neboť smluvní pokuta nebyla řádně vyúčtována, a že ústní dohodou bylo domluveno, že žalovaná nemusí plnit závazek o výtoči. Obě tyto námitky byly projednány a nebyly shledány důvodnými. Ohledně vyúčtování smluvní pokuty poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4294/2007. K tomu uvedl, že smluvní pokuta není zdanitelným plněním, není předmětem DPH a nevystavuje se tak na ni ani daňový doklad. Tvrzení o ústní změně písemně uzavřené smlouvy prokázáno nebylo, změna písemné smlouvy není možná před jejím uzavřením. Žalobce ani právní předchůdce neuzavírají smlouvy s tím, že nebudou plněny, neboť tento typ smlouvy má zásadní význam pro plánování výroby žalobce, resp. jeho právního předchůdce, a zákazník obdrží předem 100 % svojí odměny za budoucí plnění smlouvy.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

13. Provedené dokazování umožňuje přijmout závěr, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž mu vznikl dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. vůči žalované jako jejímu výstavci přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou.

14. Žalobcem předložená směnka, byla vystavena na základě dohody remitenta s výstavcem v neúplné podobě (tzv. blankosměnka), což vyplývá z textu na směnce uvedeném „platí k vyplňovacímu prohlášení č. [Anonymizováno]“. To, že žalovaný vystavil blankosměnku bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy a že tyto údaje byly následně do blankosměnky doplněny, nebylo sporné, nadto to bylo prokázáno obsahem Vyplňovacího prohlášení směnečného ke Smlouvě o způsobu prodeje č. [Anonymizováno] ze dne 23. 6. 2005. Žalovaná se bránila tím, že nebyla správně vyplněna splatnost s ohledem na absenci faktury, kterou by došlo k vyúčtování smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč. Při formulaci námitky však žalovaná vyšla pouze z textu smlouvy ze dne 23. 6. 2005, kde je v článku VIII bod 1 uvedeno, že žalovaná zaplatí smluvní pokutu na základě faktury se splatností 14 dnů ode dne vystavení. Z vyplňovacího prohlášení však vyplývá, že remitent byl oprávněn doplnit směnku o pohledávku z titulu smluvní pokuty, na níž mu vznikl nárok (bez ohledu na to, zda byla splatnou či nikoliv), když je v něm uvedeno, že „blankosměnka slouží k zajištění splatných i nesplatných pohledávek, včetně příslušenství, případných sankcí a náhrad škody, které věřitel má nebo které věřiteli v budoucnu vzniknou za dlužníkem při realizaci smlouvy o způsobu podpory prodeje ze dne 23. 6. 2005“. Takovému ujednání dle názoru odvolacího soudu nic nebránilo, když bylo výhradně na vůli účastníků, zda vyplňovací oprávnění bude znít jen na splatné pohledávky, nebo nesplatné, na něž již vznikl nárok, či obě zmíněné pohledávky (jak tomu bylo v daném případě). Námitka nesprávného vyplnění směnky v datu splatnosti nebyla shledána důvodnou, když nárok na smluvní pokutu žalobci vznikl, jak bude uvedeno dále.

15. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne 23. 6. 2005 smlouvu uzavřenou na dobu určitou (pěti let), jejímž předmětem byl zejména závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované finanční plnění ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala po dobu trvání smlouvy odebírat pivo v průměrném množství 20 hl za kalendářní měsíc. Pro případ porušení této povinnosti žalované smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč včetně DPH na základě faktury od právního předchůdce žalobce se splatností 14 dnů ode dne vystavení. Žalovanou tvrzená změna smlouvy tak, že žalovaná nemusí v kalendářním měsíci odebrat sjednané množství hektolitrů piva, nebyla provedeným dokazováním prokázána. Svědek [Anonymizováno], který byl oprávněn za žalobce, resp. jeho právního předchůdce, smlouvy uzavírat, popřel, že by se žalovanou jakoukoliv ústní dohodu uzavřel. Její existence nebyla prokázána ani výslechem svědka [Anonymizováno]. Pokud jde o výslech svědka [Anonymizováno], ten vypověděl, že ústní dohodu se žalovanou neuzavíral, její konkrétní obsah nezná. Potvrdil jen, že mu jeho předchůdce sdělil, že se výtoč nemusela striktně dodržovat. Jak konkrétně však byla povinnost žalované týkající se sjednaného měsíčního odběru piva modifikována, jinými slovy jakého obsahu článek V bod 3 smlouvy o způsobu podpory prodeje ze dne 23. 6. 2005 po změně smlouvy zněl, ani touto výpovědí prokázáno nebylo. Jmenovaný svědek nadto popřel, že by žalovaná poskytovala nadstandardní reklamu, co podle žalované mělo nahrazovat nedodržení sjednaného množství odebraného piva v měsíci. Změna smlouvy ústní formou nebyla prokázána ani výslechem bývalého jednatele žalované. Změna smlouvy předpokládá, že byla uzavřena smlouva o určitém obsahu, který byl časově pozdější dohodou smluvních stran změněn. Z výslechu jmenovaného vyplynulo pouze to, že o nemožnosti dodržet množství odebíraného piva a poskytnutí částky 80 000 Kč oproti reklamě pro právního předchůdce žalobce a reklamě na pivo [Anonymizováno] bylo jednáno ještě před uzavřením písemné smlouvy s tím, že mu bylo obchodním zástupcem sděleno, že uvedené by musel schválit právní předchůdce žalobce, který to neschválil. S vědomím uvedeného bývalý jednatel žalované jménem žalované přesto smlouvu v písemné podobě uzavřel. Ani výslechem jmenovaného tak nelze mít za prokázané, že písemně uzavřená smlouva byla následně změněna, ostatně uzavřít dodatek ke smlouvě jménem právního předchůdce žalobce, resp. žalobce, v jakékoliv formě nebyl obchodní zástupce oprávněn, jak vypověděl svědek [Anonymizováno]. Z uvedeného lze dovodit, že žalovaná přistoupila na uzavření písemné smlouvy přesto, že jí již před jejím uzavřením bylo zřejmé, že právní předchůdce žalobce neschválil variantu poskytnutí finančního plnění na základě poskytnutí nadstandardní reklamy při menší množství odebraného piva. Stejně tak jí muselo být zřejmé, že jakákoliv dohoda s obchodním zástupcem je na obsah smluvních závazků bez vlivu, když obchodní zástupce takovou dohodu oprávněn uzavřít nebyl, což jí sdělil, resp. sdělil, že takovou dohodu by musel schválit právní předchůdce žalobce. Pokud si byla žalovaná již před uzavřením smlouvy vědoma, že neodebere množství piva právním předchůdcem žalobce požadované a přesto se k takovému odběru smluvně zavázala a nechala si vyplatit finanční plnění, nabízí se otázka, na čí jednání by mohlo být pohlíženo jako na rozporné s dobrými mravy. S ohledem na obsah smlouvy nelze shledal důvodným poukaz žalované, že „smluvní pokuta zajišťuje spíše nějaké zásadnější porušení smlouvy, nikoliv nedodržení výtoče“, když závazek odebírat pivo ve sjednaném množství je v podstatě primárním smluvním závazkem. Jak vyplynulo z výpovědi svědků, zásadním byl vždy odběr sjednaného množství piva; poskytování reklamy bylo jen jedním z hledisek při rozhodování o uzavření smlouvy. Nebylo-li prokázáno, že písemně uzavřená smlouva byla změněna dohodou uzavřenou v ústní formě, nemůže být důvodnou námitka, že žalovaná neporušila modifikovaný závazek, tj. závazek týkající se množství odebíraného piva v kalendářním měsíci, který měl být obsahem tvrzené, avšak „neprokázané“ změněné smlouvy. Logicky by za takového stavu ani být porušen nemohl, neboť by žalované změna smlouvy v podstatě umožnila odebírat pivo zcela dle svého uvážení. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud účastníky ohledně neporušení modifikovaného závazku podle § 118a o. s. ř. nepoučil. Za nedůvodnou považuje odvolací soud i výhradu žalované, že žalobce netvrdil a neprokázal, čímž se měla žalovaná porušení smlouvy dopustit. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží až na výjimky (námitka popírající pravost směnky) v námitkovém řízení výhradně žalované. Stejně tak nebyl žalobce povinen uvádět porušenou povinnost v předžalobní výzvě. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že nebyl důvod vést dokazování k prokázání tvrzení, že závazek týkající se množství odebraného hektolitrů piva v kalendářním měsíci, uvedeného v písemné smlouvě, když provedeným dokazováním bylo prokázáno, že „tu výtoč jsme nemohli splnit“, případně „že taková výtoč tam nemůže být“.

16. Obranu žalované uvedenou v odvolání (uplatnění směnky je v rozporu s dobrými mravy, když smluvní pokuta byla účtována až dva roky po skočení smluvního vztahu, žalobce nezaslal žalované výzvu k nápravě v souladu s článkem 3 písm. a) vyplňovacího směnečného prohlášení a v čem měla tato náprava spočívat, směnka nebyla vyplněna na správnou částku) shledal odvolací soud za obranu zcela novou, ve včasných námitkách žalované neuplatněnou. Obranou vznesenou po uplynutí lhůty k podání námitek se odvolací soud nemohl zabývat s ohledem na tzv. koncentrační zásadu, ovládající řízení o námitkách, jejíž důsledky se vztahují se i na řízení odvolací (§ 205a o. s. ř.). Ve včasných námitkách se žalovaná bránila pouze tím, že do směnky bylo nesprávně vyplněno datum splatnosti s ohledem na absenci faktury, kterou by byla vyúčtována smluvní pokuta; o obsahu vyplňovacího prohlášení žalovaná neuvedla nic s poukazem, že tímto prohlášením nedisponuje.

17. S ohledem na shora uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když vydaný směnečný platební rozkaz ponechal v celém rozsahu v platnosti, a proto odvolací soud napadený rozsudek ve znění doplňujícího usnesení podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 13 164,80 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 10 280 Kč (2 úkony x 5 140 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 17. 2. 2021) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 2 284,80 Kč.