pro zaplacení 1 227 295 Kč s přísl. a směnečnou odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. 7 Cm 104/2019-133 ve znění opravného usnesení ze dne 26. 10. 2021, č. j. 7 Cm 104/2019-148

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 9. 9. 2019, pod č. j. 7 Cm 104/2019-17 ve znění opravného usnesení ze dne 3. 2. 2020, č. j. 7 Cm 04/2019-44 (bod I. výroku) a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 33 299,20 Kč (bod II. výroku). Opravným usnesením k rozsudku opravil soud prvního stupně zjevnou nesprávnost v označení jednacího čísla opravného usnesení ke směnečnému platebnímu rozkazu.

2. Podle odůvodnění se právní předchůdce žalobce, [právnická osoba]. domáhal na žalovaném zaplacení směnky, vystavené společností [právnická osoba] v Praze dne 13. 5. 2013 na řad s [Anonymizováno]. (nyní [právnická osoba].), na směnečný peníz 1 277 295 Kč, splatné dne 1. 11. 2018 v Praze, opatřené doložkou bez protestu. Žalovaný směnku avaloval.

3. Ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že předmětná směnka byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka ke smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 13. 5. 2013, jíž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout společnosti [právnická osoba] úvěr do výše 2 041 904,90 Kč za účelem koupě vozidla. Současně se smlouvou o úvěru byla uzavřena také smlouva o vyplnění blankosměnek. Úvěrová smlouva byla právním předchůdcem žalobce předčasně ukončena k 16. 9. 2015 z důvodu odcizení vozidla. V protokole o konečném vyrovnání ze dne 22. 12. 2016 byly pohledávky za společností [právnická osoba] vyčísleny na celkovou částku 1 629 888 Kč. Společnost [právnická osoba] ve formě notářského zápisu NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], sepsaného dne 30. 5. 2017 notářem [Anonymizováno], uzavřela se společností [právnická osoba]. dohodu o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Její součástí byla dohoda o splátkovém kalendáři. Žalovaný k 5. 3. 2019 převedl svůj obchodní podíl a rezignoval na funkci jednatele a ukončil svoji účast ve společnosti [právnická osoba] Od té doby nemá o společnosti ani pohledávkách žalobce žádné informace. Namítl, že dohoda o uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu nahradila jak předchozí ujednání mezi společností [právnická osoba] a právním předchůdcem žalobce ve věci úvěru a jeho pohledávek, tak i smlouvu o vyplnění blankosměnek. Oprávnění právního předchůdce žalobce vyplnit blankosměnky zaniklo a tyto měly být vráceny výstavci. Právní předchůdce žalobce vyplnil blankosměnky, neuvedl, jaké povinnosti společnost [právnická osoba] porušila a zda byly naplněny podmínky pro jejich vyplnění. Žalovaný má za to, že společnost žádnou povinnost neporušila a pohledávka právního předchůdce žalobce proto není splatná. Právní předchůdce žalobce neuvedl, proč své pohledávky za společností [právnická osoba] vymáhá nikoliv na této společnosti, vůči níž má možnost přímého výkonu notářského zápisu, ale předčasně a neoprávněně po žalovaném jako směnečném rukojmí. Právní předchůdce žalobce nedoložil způsob vyčíslení směnečného peníze a důvod doplnění data splatnosti směnky 1. 11. 2008. Způsob vyčíslení směnečného penízu, odlišný v žalobě a ve směnce, je zcela neurčitý a nepřezkoumatelný a případná skutečná výše pohledávky je nižší. Nesprávná je výše přiznaných nákladů. Žalobce požadoval odměnu za 3 úkony, předžalobní výzva je ale pouze polovičním úkonem. Vzhledem k nedoručení předžalobní výzvy neměla být náhrada nákladů žalobci přiznána.

4. O námitce věcné nepříslušnosti soudu, která byla rovněž součástí podaných námitek, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2020, č. j. Ncp 1019/2019-38.

5. O vstupu společnosti [právnická osoba]. do řízení na místo původního žalobce po provedené indosaci a předání směnky bylo rozhodnuto usnesením soudu ze dne 15. 6. 2021, č. j. 7 Cm 104/2019-127.

6. Na základě provedeného dokazování (prvopisem směnky, žádostí o úvěr na dopravní techniku, smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno], smlouvou o vyplnění blankosměnky a protokolem o převzetí předmětu koupě, ze dne 13. 5. 2013, protokolem o konečném vyrovnání ze dne 22. 12. 2016, sdělením o předčasném ukončení úvěrové smlouvy k 16. 9. 2015 z důvodu odcizení vozidla, výzvou k úhradě částky 1 629 888 Kč, notářským zápisem ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], předžalobní výzvou) má soud za prokázáno, že spornou vlastní směnku vystavila společnost [právnická osoba] v Praze dne 13. 5. 2013 na řad s [Anonymizováno] (nyní [právnická osoba].) na směnečný peníz 1 277 295 Kč, s doložkou bez protestu. Směnka byla splatná v Praze dne 1. 11. 2018. Žalovaný ji podepsal jako směnečný rukojmí. V průběhu řízení byla směnka indosována na stávajícího žalobce. Směnka byla jednou ze dvou zajišťovacích blankosměnek, vystavených společností [právnická osoba] k zajištění jejích závazků ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 13. 5. 2013 se společností s [Anonymizováno] na základě žádosti společnosti o poskytnutí úvěru na nákup vozidla [Anonymizováno] Výše poskytnutého úvěru činila 2 041 904,90 Kč. Současně s úvěrovou smlouvou byla mezi smluvními stranami uzavřena také smlouva o vyplnění blankosměnky, podle níž k zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy byly vystaveny dvě blankosměnky vlastní s nevyplněným údajem data splatnosti a směnečné sumy, s tím, že zajištění formou těchto zajišťovacích instrumentů trvá i po odstoupení od úvěrové smlouvy a vztahuje se jak na všechny závazky [právnická osoba] z úvěrové smlouvy, tak i na všechny závazky vyplývající z odstoupení od úvěrové smlouvy. Jako údaj splatnosti mohlo být doplněno datum označující kterýkoliv den prodlení [právnická osoba] s plněním jeho závazku vůči s [Anonymizováno], jako směnečná suma mohl být doplněn součet všech splatných pohledávek. Podle čl. 8. 1 Všeobecných obchodních podmínek se celý úvěr stává vždy splatným a smlouva se považuje za předčasně ukončenou v případě odcizení vozidla. Protokolem o konečném vyrovnání ze dne 22. 12. 2016 [právnická osoba]. oznámil [právnická osoba] předčasné ukončení smlouvy k 16. 9. 2015 z důvodu odcizení vozidla a současně vyzval dlužníka k úhradě pohledávky ve výši 1 629 888 Kč nejpozději do 9. 3. 2017. Notářským zápisem ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], sepsaným jménem [Anonymizováno] za účasti [právnická osoba]. jako osoby oprávněné a [právnická osoba] jako osoby povinné, za niž jednal žalovaný jako její jednatel, uznal povinný co do důvodu a výše splatný a dosud nezaplacený dluh z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ve výši 1 629 888 Kč a zavázal se jej zaplatit v pravidelných splátkách, dále v zápise specifikovaných, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci. Pro případ neuhrazení jakékoliv splátky povinným řádně a včas se celý neuhrazený dluh stává splatný a vykonatelný následující den a povinný svolil k tomu, aby notářský zápis byl titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci).

7. Právně věc posoudil podle čl. I §10, § 75, § 77, § 79, § 30 až 31 odst. 1 a 2, § 32 a § 48 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ). Předloženou směnku, která byla vystavena jako blankosměnka a dle čl. I § 10 ZSŠ doplněna o údaj data splatnosti a směnečné sumy, vyhodnotil soud jako platnou směnku vlastní, která obsahuje veškeré náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, Žalovaný jako rukojmí je dle čl. I. § 77, 30 a 31 odst. 1 a 2 čl. I. cit. zák. z této směnky zavázán.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu námitky žalovaného vyhodnotil jako nedůvodné. Provedeným dokazování bylo prokázáno, že směnka zajištovala pohledávku právního předchůdce žalobce za dlužníkem [právnická osoba] z úvěrové smlouvy ze dne 13. 5. 2013. Dlužník byl písemně vyzván k úhradě dlužné pohledávky ve výši 1 629 888 Kč do 9. 3. 2017. Neuhrazená pohledávka se stala splatnou a dlužník se k 10. 3. 2017 ocitl v prodlení s její úhradou. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce byl dle čl. IV smlouvy o vyplnění blankosměnek oprávněn blankosměnku doplnit o údaj data splatnosti a směnečné sumy 1 629 888 Kč. Uzavřená dohoda o uznání dluhu dle § 2053 o. z. není privativní novací s důsledkem zániku původního závazku a jeho nahrazení závazkem novým, ale stvrzením původního, stále existujícího závazku, jímž je posíleno právní postavení stávajícího věřitele.

9. Nedůvodná je námitka, že žalobce nesdělil žalovanému, proč své pohledávky vymáhá po něm a nikoliv po [právnická osoba] Je výlučně na žalobci jako věřiteli, zda se bude svých nároků domáhat pouze vůči úvěrovému dlužníkovi na základě notářského zápisu obsahujícího dohodu o uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti, nebo ze směnky proti směnečnému rukojmímu, popřípadě proti oběma současně.

10. Žalobce svůj nárok prokázal předloženou platnou směnkou (viz § 1791 odst. 2 o. z). Nic dalšího nebyl povinen tvrdit ani prokazovat. Pokud měl žalovaný za to, že směnka byla vyplněna excesivně, byl povinen uvedenou skutečnost nejen zcela konkrétně tvrdit, ale i prokázat.

11. Soud tak uzavřel, že žalobci dle čl. I § 48 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. l ZSŠ vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení směnečného peníze, šestiprocentního úroku ode dne splatnosti a směnečné odměny ve výši jedné třetiny směnečného peníze.

12. Nedůvodné shledal také výhrady žalovaného proti výši nákladů řízení, přiznaných žalobci platebním rozkazem. Odměna za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě ve výši 1 281 552 Kč, odpovídající součtu směnečného peníze a směnečné odměny, činí podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 13 460 Kč. Ve směnečném platebním rozkazu tak soud žalobci přiznal náklady ve výši zaplaceného soudního poplatku ve výši 64 078 Kč, odměnu za 2,5 úkonu po 13 460 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, DPH ve výši 7 255,50 Kč, celkem tedy částku 105 883,50 Kč. Prokázáno bylo i odeslání předžalobní výzvy k plnění dle 142a odst. 1 o. s. ř.

13. Z uvedených důvodů soud ponechal vydaný směnečný platební rozkaz ve znění opravného usnesení v platnosti a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil, žalobu zamítl a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. V úvodu zrekapituloval podané námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Uvedl, že ve svém podání ze dne 28. 5. 2021, jímž reagoval na výzvu soudu k označení důkazů k prokázání námitkového tvrzení, že nenastala splatnost úvěru a že jako směnečný peníz mohla být doplněna nejvýše částka 1 227 259 Kč, poukázal na dohodu o uznání dluhu mezi žalobcem a společností [právnická osoba], uzavřenou ve formě notářského zápisu se svolením k jeho vykonatelnosti, NZ [Anonymizováno] a N [Anonymizováno], sepsaného dne 30. 5. 2017 notářem [Anonymizováno]. Součástí této dohody byla dohoda o splátkovém kalendáři. Žalobce nebyl oprávněn vyplnit blankosměnku, neboť tato dohoda nahradila smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] i smlouvy o vyplnění blankosměnek. Splatnost původní pohledávky byla nahrazena novým ujednáním o splátkovém kalendáři, podle nějž dlužník plnil. Žalobce nemohl při vyplnění blankosměnky postupovat dle dohody o vyplnění blankosměnek a úvěrové smlouvy a mísit tak dva rozdílné závazky, z nichž jednoho nebyl žalovaný účastníkem. Právně nesprávný je závěr soudu, že dohoda o uznání závazku není privativní novací původního závazku, který tak nadále trvá. Dohoda vedle uznání dluhu zahrnuje dohodu o splátkovém kalendáři a svolení k přímé vykonatelnosti notářského zápisu. Právě tato druhá část dohody změnila, resp. stanovila nové podmínky splatnosti a sankce za jejich nedodržení. Společnost [právnická osoba] podle nich splácela novou pohledávku a tudíž při vyplnění směnky žalobce nemohl postupovat podle původního ujednání a vycházet z výše dluhu v Protokole o konečném vyrovnání. Nové vyčíslení pohledávky s údajem splatnosti dle úvěrové smlouvy např. novým protokolem žalobce neučinil. Žalovaný účastníkem dohody o uznání dluhu nebyl, závazek z ní nepřevzal a případné porušení takového závazku třetí osobou nemůže jít k jeho tíži. Žalobce byl povinen své pohledávky nejdříve vymáhat vůči dlužníkovi. Žalobcem vyplněný údaj směnečné sumy, pokud by žalobce byl oprávněn směnku doplnit, by musel odpovídat výši žalobcových pohledávek. Nemohl činit více než částku 1 227 259 Kč. Způsob doplnění blankosměnky žalobcem, a tím i doplněný údaj směnečné sumy, je neurčitý a nepřezkoumatelný. Dále má za to, že rozsah excesivního vyplnění směnky v námitkách specifikoval a k jeho prokázání označil důkazy. Soud prvního stupně nesprávně posuzoval otázku důkazního břemene žalovaného k jeho námitkovým tvrzením. Ve vztahu k velkým úvěrovým společnostem a bankám nelze po úvěrovaném reálně požadovat, aby předložil vlastní vyčíslení výše směnečné sumy, resp. nároku. Úvěrovaní jsou ve vztahu k těmto obchodním korporacím ve slabším postavení. Uzavírané smlouvy jsou ve značné části smlouvami adhezními, odkazujícími na řadu dalších obchodních podmínek. Nepovažuje proto za přiměřené, aby ve sporu z takového právního vztahu bylo dominantní postavení žalobce umocněno ještě tím, že bude zbaven veškerého důkazního břemene k prokázání skutečné, určité a přezkoumatelné výše směnečného peníze. Takový postup nejen zakládá procesní nerovnost účastníků směnečného řízení ve vztahu k zajišťovacím směnkám, ale představuje vyloučení negativní teorie dělby důkazního břemene. V této souvislosti odkázal na odbornou literaturu a na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, v němž soud připustil přenos důkazního břemene k tvrzení o pravosti podpisu na směnce na majitele směnky. Jakkoliv je směnka abstraktním cenným papírem, její abstraktnost a nespornost je upozaděna, pokud se jedná o zajišťovací směnku a ohledně způsobu jejího vyplnění směnky byla uzavřena samostatná vyplňovací dohoda.

15. Žalobce při jednání před odvolacím soudem navrhl napadený rozsudek, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil, potvrdit.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

17. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

18. Shodně se soudem prvního stupně spornou směnku vyhodnotil jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ.

19. Závěry, přijaté soudem prvního stupně ohledně posouzení námitek, uplatněných žalovaným v rámci jeho procesní obrany proti směnečné pohledávce, shledal odvolací soud správné. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno, že směnka zajištovala pohledávku právního předchůdce žalobce za dlužníkem [právnická osoba] z úvěru, poskytnutého na základě smlouvy ze dne 13. 5. 2013. Ta byla v souladu se smluvním ujednáním předčasně ukončena a pohledávka vůči společnosti [právnická osoba] se stala splatnou na základě výzvy k plnění dne 9. 3. 2017. Nebyla uhrazena a právní předchůdce žalobce byl dle čl. IV vyplňovací dohody k blankosměnce oprávněn blankosměnku doplnit o údaje data splatnosti a směnečné sumy ve výši nezaplacené pohledávky, tj. částky 1 629 888 Kč. Závěr soudu, že následně uzavřená dohoda o uznání dluhu dle § 2053 o. z. není privativní novací, v jejímž důsledku by původní závazek zanikl a byl nahrazen novým závazkem a jedná se pouze o stvrzení původního, nadále existujícího a již splatného závazku (dluhu), je zcela správný. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka dle § 2053 o. z. Je pouze založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval a věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu ani jeho rozsah v době uznání. V projednávané věci dlužník písemným uznáním dluhu ve formě notářského zápisu se sjednanou přímou vykonatelností sjednal možnost postupné úhrady již splatného závazku, v důsledku čehož zabránil vymáhání pohledávky věřitelem v soudním řízení, s nímž by byl spojen vznik dalších nákladů.

20. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nárok prokázal předloženou platnou směnkou, jejíž pravost nebyla žalovaným zpochybněna a nic dalšího nebyl povinen tvrdit ani dokazovat. Okruh rozhodných skutečností, které musí účastník v řízení tvrdit a prokázat, jakož i rozložení důkazního břemene se odvíjí od uplatněného nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. 23 Odo 1722/2006). V případě žaloby o zaplacení směnky je povinnost tvrzení na straně žalobce omezena na směnečnou listinu a na ní zapsané doložky, případně na další listiny nutné k výkonu práv ze směnky (např. protestní listina apod.). Ohledně důvodu vystavení (kauzy) směnky ani způsobu jejího doplnění v případě, že byla vystavena jako blankosměnka, k níž bylo jejímu majiteli uděleno dlužníkem vyplňovací právo, není žalobce povinen nic tvrdit (§ 1791 odst. 2 o. z.). Soudní judikatura (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1019/2018, ze dne 30. 7.2020, sp. zn. 29 Cdo 3295/2018) zcela jednotně vychází ze závěru, že v případě kauzálních námitek, tedy námitek, majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků, souvisejících se směnkou, musí směnečný dlužník v námitkách vylíčit obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popřípadě závazku konkrétního směnečného dlužníka a vymezit skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit. Obdobný závěr platí ohledně směnečné vyplňovací dohody v případech směnky, která byla vystavena jako blankosměnka. V takovém případě musí dlužník v námitkách vylíčit nejen obsah takové vyplňovací dohody, ale skutkově vymezit, v čem nebyla dodržena nebo byla porušena a uvést, jaké údaje měly být do směnky správně doplněny. Důkazní břemeno ke kauzálním námitkám leží výhradě na směnečném dlužníku, a to i v případě tzv. negativních tvrzení (srov. např. rozsudek nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98). K argumentaci žalovaného stran jeho slabšího postavení v případě smluv, majících adhezní charakter, lze pouze uvést, že je zcela nepředstavitelné, že by dlužník neznal obsah svého závazku, jeho výši a rozsah, v němž na závazek plnil. V projednávané věci však žalovaný především tvrdil, že vyplňovací právo žalobce k blankosměnkám zaniklo v důsledku privativní novace. Nad toto tvrzení dále ohledně doplněného údaje směnečného peníze uvedl, že skutečná výše (případné) pohledávky byla nižší a namítl, že nebyla doložena správnost doplněného údaje data splatnosti. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že pokud v námitkách žalovaný pro případ, že by žalobce byl oprávněn blankosměnku vyplnit, tvrdil, že mohl jako směnečný peníz vyplnit nejvýše částku 1 227 259 Kč a že nad tuto částku jde o neoprávněné vyplnění, jedná se o tvrzení neurčité a neprojednatelné. Sám žalovaný skutečnou výši dlužné pohledávky neuvedl a obsah ani rozsah vyplňovací dohody a jejího případného porušení skutkově nevymezil.

21. Nedůvodná je také námitková obrana žalovaného, založená na tvrzení, že žalobce měl pohledávku vymáhat po společnosti [právnická osoba] a až poté po žalovaném. Věřitel směnkou zajištěné pohledávky je oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, případně i souběžně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000).

22. Správná je i výše nákladů řízení, přiznaná žalobci ve směnečném platebním rozkaze. Odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému dle § 142a o. s. ř. je doloženo podacím lístkem. Celková částka nákladů byla soudem vypočtena správně a sestává z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 64 078 Kč, odměny za 2,5 úkonu ve výši po 13 460 Kč dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. Vyhl. a náhrady DPH.

23. Žalobci jako majiteli směnky vzniklo z této platné směnky vůči žalovanému, jako rukojmí za výstavce vznikl dle čl. I § 28 odst. 2, 30-32 ve spojení s § 77 odst. 3 a 78 odst. 1, 48 a 53 odst. 2 ZSŠ přímý nárok na její zaplacení v rozsahu žalobou uplatněných postihových práv.

24. Z důvodů shora vyložených proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř potvrdil.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 16 700 Kč dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. spolu s jednou paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhradou DPH, celkem 16 649,60 Kč.