o zaplacení částky 654 972,22 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2020, č. j. 47 Cm 34/2020-60

1. Shora uvedeným rozsudkem pro uznání uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci 654 972,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 833 334 Kč ode dne 22. 12. 2018 do 10. 1. 2020 a z částky 654 972,22 Kč ode dne 11. 1. 2020 do zaplacení (bod I. výroku) a na náhradu nákladů řízení 99 836,70 Kč (bod. II. výroku).

2. Podle odůvodnění se žalobce původně na žalovaném domáhal zaplacení 833 334 Kč s přísl. jako první splátky kupní ceny dle smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 27. 9. 2017. Touto smlouvou převedl žalobce na žalovaného 3 230 000 ks dluhopisů emitovaných společností [právnická osoba]., IČO [IČO] dne 18. 12. 2012, o nominální hodnotě 1 Kč. , s ročním výnosem 12%. V rozsahu částky 178 361,78 Kč, zaplacené žalovaným po podání žaloby dne 10. 1. 2020, vzal žalobce žalobu zpět a soud v tomto rozsahu řízení usnesením ze dne 11. 6. 2020 čj. 47 Cm 34/2020-54 zastavil a rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobci.

3. Soud usnesením ze dne 11. 6. 2020 čj. 47 Cm 34/2020-55 uložil žalobci, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení žaloby ve věci písemně vyjádřil a uvedl, zda žalovaný nárok uznává a jestliže ho zcela neuzná, aby v uvedené lhůtě vylíčil rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu a navrhl důkazy k jejich prokázání, případně aby v uvedené lhůtě soudu sdělil, jaký vážný důvod mu ve vyjádření brání s tím, že nevyjádří-li se v uvedené lhůtě, bude mít soud za to, že nárok uplatněný žalobou uznává a ve věci bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání (§ 114b, § 153a odst. 3 o. s. ř. ). V soudem stanovené lhůtě se žalovaný, jemuž bylo usnesení doručeno dne 27. 6. 2020, nevyjádřil. Soud proto bez nařízení jednání ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř., jímž žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci.

4. Žalovaný ve včas podaném odvolání a jeho následném doplnění navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu rozsudku tak, že se nevydává. S odkazem na odvolací důvod v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. uvedl, že předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání dle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. nebyly splněny, neboť nebyly dány podmínky pro vydání kvalifikované výzvy dle ust. § 114 b odst. 1 o. s. ř. Z restriktivního výkladu tohoto ustanovení, přijímaného ustálenou soudní judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu vyplývá, že před vydáním kvalifikované výzvy musí soud zvážit, zda není na místě výzva dle ust. § 114a odst. 2 písm. a) nebo přípravné jednání dle §114c o. s. ř. Vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. vyžaduje povaha věci zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné a první jednání nelze bez stanoviska žalovaného připravit tak, aby při něm bylo možné věc rozhodnout.

5. Dále vytkl soudu, že jako skutečnost známá z úřední činnosti ve smyslu ust. § 121 o. s. ř. mělo být soudu z interního informačního systému známo, že souběžně jsou vedena celkem tři skutkově totožná řízení o zaplacení stejné částky mezi bývalými společníky emitenta dluhopisů a žalovaným. S ohledem na aktivní obranu žalovaného v dalších dvou řízeních muselo být soudu zřejmé, že žalovaný se bude i v tomto řízení bránit. Z informace pro příkazce v potvrzení o provedené úhradě částky 178.361,78 Kč, doložené k podání žalobce ze dne 11. 6. 2020, vyplývalo, že zbývající část nároku zanikla započtením.

6. Uvedl, že soud pochybil při doručování kvalifikované výzvy. Za situace, kdy u téhož soudu je vedeno několik řízení s totožným předmětem vůči stejnému žalovanému, založením plné moci s výslovným uvedením všech žalobců, tedy pro všechna řízení, dal žalovaný jasně najevo existenci svého právního zastoupení a tato skutečnost měla být soudu z jeho vlastní úřední činnosti známa. Soud však usnesení doručil nikoliv právnímu zástupci žalovaného, ale žalovanému. Doručení usnesení žalovanému nemohlo mít právní účinky. Předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání z tohoto důvodu nebyly dány.

7. Namítl, že se nemohl seznámit s obsahem spisu. Při pokusu nahlédnout do spisu u odvolacího soudu byl v důsledku nesprávného označení jména žalobce (jiného společníka [Anonymizováno]) pracovnicí soudní kanceláře mylně informován, že spis se na soudě nenachází. Toto pochybení soudu však nelze přičítat k jeho tíži.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. byly splněny. Povaha věci odůvodňovala vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř., když z okolností případu bylo zřejmé, že se nejedná o zcela jednoduchou věc, kterou by bez písemného vyjádření žalovaného bylo možné rozhodnout na prvním jednání. Sám žalovaný v podaném odvolání proti rozsudku ze dne 30. 6. 2020, č. j. 7 Cm 182/2019-112 věc označuje za skutkově složitou. Složitost skutkově totožné věci dokládá i průběh řízení, vedeného pod sp. zn. 41 Cm 3/2020 u Krajského soudu v Plzni, v němž proběhla již tři ústní jednání, při nichž bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Právo žalovaného na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nemohlo být porušeno, byla-li žalovanému soudem poskytnuta lhůta k podání vyjádření. Žalovaný, který byl poučen o následcích nesplnění výzvy, neuvedl žádný objektivní důvod, který by mu v podání vyjádření bránil. K vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. soud přistoupil až poté, co žalobce k výzvě soudu odstranil vady žaloby. K ostatním tvrzením žalovaného uvedl, že není povinností soudu zjišťovat všechna řízení, která u něj jsou vedena vůči totožnému subjektu a ani obsah případných plných mocí k zastupování v těchto řízeních.

9. Odvolací soud při jednání, konaném v nepřítomnosti žalobce, který vyslovil souhlas projednáním a rozhodnutím věci bez své účasti, přezkoumal napadený rozsudek (ust. §212 a násl. o. s. ř.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo.

10. K návrhu žalovaného doplnil dokazování o korespondenci účastníků, resp. jejich právních zástupců ze dne 9. 5. 2018, 28. 5. 2019 a 27. 5. 2019. Jedná se o důkazy přípustné ve smyslu ust. § 205b o. s. ř., neboť byly navrženy k prokázání tvrzení, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání dle ust. § 153a o. s. ř., resp. tvrzení žalovaného, že nebyl nečinný, na předžalobní výzvu reagoval a že byl v té době již právně zastoupen.

11. Z dopisu právního zástupce žalovaného ze dne 9. 5. 2019, adresovaného žalobci, odvolací soud zjistil, že žalovaný v něm prostřednictvím svého právního zástupce [Anonymizováno] vyzývá žalobce k náhradě škody ve výši 1 964 916,67 Kč, vzniklé výplatou kuponu ( výplata úrokového výnosu z dluhopisů za období od 19. 12. 2016 do 18. 12. 2017), související se smlouvami o převodu dluhopisů emitovaných společností [právnická osoba]., IČO [IČO] ze dne 27. 9. 2017, uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím a smlouvou o smlouvě budoucí o převodů ve společnosti [právnická osoba]., uzavřené mezi žalovaným, [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a společností [právnická osoba].

12. Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 27. 5. 2019 zjistil, že je reakcí žalobce na výzvu právního zástupce žalovaného ze dne 9. 5. 2019. Žalobce v něm současně vyzývá žalovaného k úhradě první splátky kupní ceny dle smlouvy o převodu dluhopisů ze dne 27. 9. 2017.

13. V dopise ze dne 28. 5. 2019 žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce započítává část své pohledávky na náhradu škody ve výši 654 972,22 Kč dle výzvy ze dne 9. 5. 2019 proti pohledávce žalobce na úhradu první splátky kupní ceny za převod vlastnického práva k dluhopisům dle smlouvy uzavřené dne 27. 9. 2017.

14. Z ust. § 205b o. s. ř. vyplývá, že rozsudek pro uznání lze vedle vad uvedených v § 205a odst. 2 písm. a) o. s. ř. přezkoumat jen z hlediska, zda byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř.

15. Při přezkumu, zda byly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, vyšel odvolací soud ze zákonné úpravy, obsažené v ust. § 153a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal, resp. že nastala fikce uznání dle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. Fikce uznání nastane, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádří ani v této lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání. V takovém případě se má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, žalovaný uznává. Zákonná úprava výslovně vyžaduje, aby o tomto následku byl žalovaný ve výzvě podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. poučen, resp. aby byl poučen nejenom o důsledcích spojených s jeho procesní pasivitou, spočívajících ve fikci uznání nároku, ale také o důsledcích, které nastanou při naplnění fikce uznání nároku, tedy ve vydání rozsudku pro uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Jen pro jeho vydání nemusí být nařízeno jednání, musí být však jako každý rozsudek veřejně vyhlášen.

16. Postup soudu v rámci přípravy jednání vždy směřuje k tomu, aby věc pokud možno byla rozhodnuta při prvním jednání. V každé jednotlivé věci soud s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku, specifickým okolnostem věci musí uvážit, zda je na místě výzva dle ust § 114a o. s. ř., kvalifikovaná výzva de ust. § 114 b o. s. ř., přípravné jednání dle ust. § 114c o. s ř. či jiný postup.

17. Ohledně podmínek pro vydání kvalifikované výzvy dle § 114b odst. 1 o. s. ř. zákon stanoví, že vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Lhůta k podání vyjádření nesmí být kratší než 30 dnů (§ 114b odst.2 o. s. ř.). Povahou věci se rozumí skutková či právní obtížnost věci, která si vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Okolnosti případu jsou vymezeny skutečnostmi doprovázejícími konkrétní spor bez ohledu na jeho složitost po stránce skutkové nebo právní. Vydání kvalifikované výzvy dle ust. § 114 b odst. 1 o. s. ř. je vyloučeno ve zcela jednoduchých věcech, nevyžadujících rozsáhlejší přípravu jednání. Výzvu nelze vydat po přípravném jednání ani po prvním jednání ve věci ( § 114b odst. 3 o. s. ř. ). Usnesení, jehož obsahem je výzva dle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř., musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou a ne dříve než žaloba. Náhradní doručení je vyloučeno, s výjimkou doručování do veřejné datové sítě do datové schránky (§ 114b odst. 4 o. s. ř.).

18. K vydání usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o. s. ř. soud přistoupí až tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady žaloby. Tak také soud prvního stupně postupoval. Kvalifikovanou výzvu dle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. vydal až poté, co žalobce k výzvě soudu odstranil vady žaloby a doplnil žalobní tvrzení. Předmětem řízení v projednávané věci je nárok z cenných papírů, který zcela jistě nepatří mezi jednoduché věci, nevyžadující přípravu jednání. Ostatně zjištění, učiněná odvolacím soudem z korespondence mezi účastníky, předcházející podání žaloby, tuto skutečnost jednoznačně dokládají. V postupu soudu, který z hlediska povahy nároku zvolil v rámci přípravy jednání kvalifikovanou výzvu dle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř., nelze proto shledat pochybení.

19. Usnesení, jehož obsahem byla výzva žalovanému dle ust. § 114 b odst. 1 o. s. ř. bylo podle obsahu spisu žalovanému řádně doručeno do vlastních rukou dne 27. 6. 2020. Plná moc, udělená žalovaným [Anonymizováno], byla do spisu založena až v souvislosti s nahlížením do spisu v rámci odvolacího řízení. Tvrzení žalovaného, že soud byl povinen z informačního systému zjistit, že vůči žalovanému jsou jinými žalobci vedena řízení o zaplacení stejné částky a že plná moc, v těchto řízeních předložená, se vztahuje i na toto řízení, je nedůvodné. Především není povinností soudu si cokoliv zjišťovat o jiných, u něj probíhajících řízeních, bez ohledu na to, kdo jsou jejich účastníci a o co je jejich předmětem řízení, natož o obsahu případně založených procesních plných mocí. Jiným řízením, vedeným u téhož soudu se soud musí zabývat v souvislosti s uplatněním námitky litispendence, případně námitky překážky věci pravomocně rozhodnuté. Skutečnostmi, známými soudu z jeho úřední činnosti ve smyslu ust. § 121 o. s. ř. jsou skutečnosti, jejichž znalost soud získal v rámci své vlastní rozhodovací nebo jiné úřední činnosti, např. z jiné věci, kterou rozhodoval mezi týmiž účastníky. Za skutečnosti soudu známé z jeho činnosti nelze považovat skutečnosti, které lze zjistit ze spisů vedených u téhož soudu, neboť to by ve svém důsledku znamenalo, že ohledně skutečnosti, která již byla někdy soudem v rámci dokazování v jiném řízení zjištěna, by nebylo nutné vést dokazování. Takový výklad by však byl popřením institutu dokazování.

20. Povinnost soudu doručovat zástupci účastníka podle ust. § 50b odst. 1 o. s. ř. se váže na předložení plné moci pro zástupce účastníka. Zástupci účastníka podle citovaného ustanovení soud doručuje od okamžiku, kdy je účastníkem či ustanoveným zástupcem v řízení do spisu řádná procesní plná moc k zastupování doložena. Usnesení, jehož obsahem byla výzva soudu dle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému řádně doručeno do vlastních rukou, a to společně se žalobou a jejím doplněním. Převzetím usnesení nastaly účinky doručení. Soud prvního stupně při doručování této písemností jinak ani postupovat nemohl, neboť podle obsahu spisu v době doručování nebyl žalovaný v řízení zastoupen. Procesní plná moc k zastupování žalovaného byla předložena až v odvolacím řízení.

21. Podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. v případě, že se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Fikce uznání nároku dle citované úpravy nastává za předpokladu, že k vydání usnesení o výzvě podle § 114b odst. 1 o. s. ř. byly splněny všechny zákonné podmínky, usnesení obsahovalo všechny stanovené náležitosti, bylo žalovanému řádně doručeno a to nikoliv dříve než žaloba a žalovaný se bez vážného důvodu na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a ani v této lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, ačkoliv byl o tomto následku poučen. V projednávané věci tyto předpoklady splněny byly. Žalovaný zůstal zcela nečinný a v průběhu třicetidenní lhůty, která mu byla soudem stanovena k podání vyjádření, žádné podání vůči soudu neučinil a ani soudu nesdělil, že by mu v podání vyjádření bránil vážný důvod. Skutečnost, že v době předcházející podání žaloby probíhala mezi žalobcem a žalovaným písemná komunikace, týkající se žalobou uplatněného nároku, v jejímž rámci započetl žalovaný část svojí pohledávky na náhradu škody vůči žalobci proti části pohledávky žalobce na zaplacení první splátky kupní ceny dle smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 27. 9. 2017, která byla následně žalobcem žalobou uplatněna, je z hlediska ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. a předpokladů, za nichž nastává fikce uznání, zcela bez významu, když žalovaný v řízení žádné vyjádření, v němž by tytéž skutečnosti vylíčil, nepodal. Soud při posuzování předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání musí vycházet výhradně z obsahu spisu a v něm učiněných podání účastníků. Fikce uznání dle § 114b odst. 5 o. s. ř. nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. To však žalovaný neučinil. Tvrzení právního zástupce žalovaného, že z listiny, připojené k podání žalobce z 11. 6. 2020 měl soud zjistit z platebního příkazu k úhradě části nároku, že zbývající část pohledávky (nad rozsah úhrady) zanikla započtením odvolací soud uvádí, že žádná taková listina nebyla k podání žalobce připojena.

22. Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře (srov. rozhodnutí ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1878/2002, ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2136/2004) přijal závěr, že vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání.

23. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle ust. § 153a o. s. ř. byly splněny. Napadený rozsudek proto podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za jeden úkon právní služby podle ust. §7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 10 940 Kč spolu s jednou paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhradou DPH , celkem 13.600, 40 Kč.