o zaplacení částky 962 754,75 Kč s příslušenstvím a částky 3 209,18 Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2020, č. j. 20 Cm 80/2017-389

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 7. 6. 2018, č. j. 20 Cm 80/2017-23 v celém rozsahu platnosti, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni na náhradu nákladů námitkového řízení 14 810,40 Kč.

2. Podle odůvodnění se žalobou, spojenou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 962 754,75 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 15. 12. 2017 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 3 209,18 Kč.

3. Žalovaný ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesl námitku promlčení nároku. Dále namítl neplatnost směnky z důvodu vadně vyplněných součástí směnky. Uvedl, že pokud žalobkyně primárně nárok opírá o vztah se společností [Anonymizováno] vůči níž je vedeno pod sp. zn. KSUL 4 INS 6902/2017 insolvenční řízení, musí své nároky uplatnit v tomto insolvenčním řízení. Namítl neurčitost vymezení kauzy žalobkyní v žalobě. Pro případ, že by se směnka měla vztahovat k rámcové kupní smlouvě ze dne 9. 5. 2006, namítl neexistenci kauzy. Popřel podpis směnečné vyplňovací dohody, na niž žalobkyně odkázala. Pohledávku žalobkyně z rámcové kupní smlouvy neuznává.

4. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám uvedla, že je řádným majitelem předmětné směnky, vystavené společností [Anonymizováno]. Žalovaný byl do 20. 8. 2018 jediným jednatelem výstavce. Na majetek výstavce byl prohlášen konkurz. Z celkových pohledávek přihlášených žalobkyní v konkurzním řízení, zahrnujících nezaplacené faktury v celkové výši 901 631 Kč a dále příslušenství, byla pohledávka zjištěna v rozsahu 1 065 800,34 Kč. Popřena byla jen v rozsahu smluvní pokuty. Námitky žalovaného označila za nedůvodné s odkazem na úpravu promlčení směnečných nároků a postavení rukojmího. Uvedla, že kauzální námitky žalovanému dle čl. I § 17 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ) nepřísluší.

5. Soud na základě provedeného dokazování (prvopisem směnky, rámcovou kupní smlouvou, uzavřenou mezi společností [Anonymizováno] a žalobkyní, tabulkou 41 faktur vystavených žalobkyní) má za prokázáno, že spornou směnku vystavila společnost [Anonymizováno], v [adresa] dne 4. 5. 2006 na řad žalobkyně jako blankosměnku. Žalovaný směnku avaloval. Směnka obsahuje doložku, odkazující na Prohlášení k vyplnění blankosměnky ze dne 9. května 2006.

6. Další navržené dokazování listinnými důkazy (prohlášení o vyplnění blankosměnky ze dne 9. 5. 2006 na č. l. 9 – 10, předžalobní výzvu na č. l. 13 – 16, faktury, přepravní listy, dodací listy na č. l. 35 – 165, přihlášku pohledávky [právnická osoba]. do insolvenčního řízením vedeného na majetek výstavce směnky na č. l. 361 – 364, protokol o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 21. 11. 2018 na č. l. 222 – 230, vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky č. 50/2 ze dne 28. 11. 2018 na č. l. 386, písmoznalecký posudek k prokázání pravosti podpisu avalisty na směnce, prohlášení o vyplnění blankosměnky ze dne 9. 5. 2006, účastnické výslechy obou účastníků) neprovedl s odůvodněním, že toto dokazování k neurčitým námitkovým tvrzením by bylo nadbytečné.

7. Jako nedůvodnou vyhodnotil námitku promlčení. Pro její posouzení je rozhodující údaj data splatnosti, nikoliv data vystavení. Směnka byla splatná 14. 12. 2017 a právo na její zaplacení bylo uplatněno v rámci zákonné tříleté promlčecí lhůty od splatnosti směnky.

8. Námitku, že žalobkyně veškeré své pohledávky mohla uplatnit jen v insolvenčním řízení, vedeném vůči výstavci směnky, soud shledal rovněž nedůvodnou. Směnečný závazek je závazkem zcela samostatným a odděleným od závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Žalobkyně směnečnou pohledávku proti směnečnému rukojmímu (žalovanému) mohla uplatnit bez ohledu na probíhající insolvenční řízení, vedené vůči výstavci směnky. V něm pohledávku, která byla důvodem vzniku směnečného závazku, žalobkyně přihlásila.

9. Kauzu směnky nebyla žalobkyně povinna v žalobě specifikovat vzhledem k tomu, že k uplatnění práv ze směnky postačuje předložení směnky. Směnka je dlužnický dokonalý cenný papír, z něhož při splnění přísných formálních náležitostí vzniká směnečnému dlužníku přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku.

10. Námitka, že „podpis na vyplňovací dohodě není podpisem žalovaného“ nemůže sama o sobě obstát, pokud žalovaný nenamítl, že nepřijal rukojemství ze směnky.

11. Ostatní námitky, tedy námitku neplatnosti směnky z důvodu vadně vyplněných součástí směnky, námitku neexistence kauzy směnky, námitku, že žalovaný neuznává pohledávku žalobkyně z rámcové kupní smlouvy, vyhodnotil soud jako námitky neurčité a v důsledku toho neprojednatelné. Žalovaný neuvedl konkrétní důvod neplatnosti směnky, nevylíčil kauzu směnky a neuvedl, z jakého důvodu žalovaný neuznává pohledávku žalobce z rámcové kupní smlouvy.

12. K námitkám žalovaného, uplatněným po uplynutí lhůty k podání námitek při jednání dne 26. 8. 2020 (námitka falza podpisu žalovaného na směnce a vyplnění směnky v údaji směnečné sumy v rozporu s ujednáním) soud pro opožděnost nepřihlédl s ohledem na koncentrační zásadu řízení o námitkách (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Po koncentraci lze v dalších fázích řízení lze jen doplnit již dříve řádně uplatněné námitky. Žalovaný navíc v námitkách nevylíčil obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, a nevymezil skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit.

13. Z uvedených důvodů soud rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu v platnosti (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. Žalovaný napadl rozsudek v celém rozsahu včas podaným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkl soudu, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, z důkazů provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Řízení před soudem prvního stupně je postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný směnku nikdy nepodepsal a navržené písmoznalecké zkoumání bylo legitimním důkazním prostředkem. Soud tento důkazní návrh bez řádného odůvodnění zamítl. Jedná se tak o opomenutý důkaz, zakládající dle judikatury nejen nepřezkoumatelnost, ale rovněž protiústavnost rozsudku. Rozsudek je navíc vnitřně rozporný, když na jedné straně dokazování v uvedeném rozsahu hodnotí jako nadbytečné a na druhé straně námitku jako opožděnou. Koncentrační zásada směnečného řízení neznamená, že by žalovaný nemohl v dalším řízení při jednání uvádět relevantní skutečnosti či nabízet důkazy k obraně, kterou již obecně v námitkách uplatnil. Zásada koncentrace se nevztahuje na důkazní návrhy. Námitku vyplnění blankosměnky v rozporu s ujednáním se soud nezabýval, ačkoliv žalovaný rozsah nesprávného vyplnění v částce nad 901 631 Kč specifikoval. Doplněná směnečná suma nesmí převyšovat výši zajištěných pohledávek splatných ke dni vyplnění směnky. Žalovaný namítal, že listina uplatněná žalobcem nesplňovala náležitosti směnky ani blankosměnky. V ujednání ohledně vyplnění blankosměnky je zcela jasně napsáno, jak, kdy a v jakých případech může žalobkyně blankosměnku vyplnit. Postupem soudu (neprovedené důkazy) bylo soudem žalovanému odepřeno právo prokázat svá tvrzení o vyplnění směnky v rozporu s ujednáním a byla mu v řízení odepřena spravedlnost.

15. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. S poukazem na soudní judikaturu k otázce koncentrační zásady směnečného řízení uvedla, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že část námitek žalovaného z hlediska určitosti nesplňuje zákonné požadavky. Soud se přitom se všemi námitkami žalovaného řádně vypořádal.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

17. Z § 175 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že vydá-li soud prvého stupně k návrhu žalobce směnečný platební rozkaz, uloží v něm žalovanému, aby do patnácti dnů od jeho doručení zaplatil částku ve směnečném platebním rozkazem uvedenou, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž je povinen uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Skutková námitková tvrzení vymezují další námitkové řízení, jehož předmětem mohou být pouze včasné a řádně odůvodněné námitky. V intencích zákonné úpravy (§ 175 odst. 3 o. s. ř.) a soudní judikatury za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmý rozsah, v němž je směnečný platební rozkaz napadán a v němž jsou vymezeny skutkové okolnosti, na nichž žalovaný směnečný dlužník zakládá svou obranu proti směnečným platebním rozkazem uložené povinnosti zaplatit směnku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2016 sp. zn. 29 Cdo 1954/2014, ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 ). Po uplynutí lhůty k podání námitek nemůže žalovaný uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách, neboť s ohledem na zásadu koncentrace (§ 175 odst. 5 o. s. ř.) soud k později uplatněným námitkám nepřihlíží. V námitkovém řízení může žalovaný uvádět jen takové nové skutečnosti, které mohou mít význam pro posouzení důvodnosti obrany již v námitkách řádně uplatněné, tedy skutečnosti směřující jen k doplnění dříve uplatněné námitky. Námitka falza podpisu směnky však byla žalovaným uplatněna opožděně, stejně jako námitka excesivního vyplnění směnky v rozsahu nad částku 901 631 Kč. Žádná z těchto námitek nebyla součástí včasné námitkové obrany žalovaného. K těmto opožděným námitkám nesměl soud prvního stupně v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř. přihlížet a tím méně k nim vést jakékoliv dokazování. Nedůvodná je tak výhrada žalovaného k soudem neprovedenému důkazu znaleckým posudkem, neboť tento důkaz byl žalovaným navržen právě k prokázání jeho opožděné námitky falza podpisu směnky. Obdobně se soud nemohl zabývat opožděnou námitkou nesprávného vyplnění směnky vyplnění blankosměnky v částce nad 901 631 Kč, neboť ani tato námitka nebyla součástí včasné námitkové obrany žalovaného.

18. S vyhodnocením ostatních námitek žalovaného soudem prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožnil a pro stručnost na závěry soudu prvního stupně plně odkazuje.

19. Odvolací soud předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobkyni jako majiteli směnky vůči žalovanému jako avalistovi za výstavce vznikl dle čl. I § 28 odst. 2, 30-32 ve spojení s § 77 odst. 3 a 78 odst. 1, 48 a 53 odst. 2 ZSŠ přímý nárok na její zaplacení v rozsahu žalobou uplatněných postihových práv.

20. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v bodě I. výroku, jímž byl vydaný směnečný platební rozkaz soudem ponechán v platnosti, podle § 219 o. s. ř potvrdil.

21. V bodě II. rozsudek soudu prvního stupně změnil, neboť soud nesprávně stanovil výši nákladů námitkového řízení, resp. odměny za úkon právní služby. Základem pro určení její výše je tarifní hodnota věci, kterou v případě plnění ze směnky tvoří součet směnečného peníze a směnečné odměny, tj. částka 965 964 Kč. Odměna za úkon právní služby dle § 7 a 11 vyhl. č.177/1996 Sb. činí 12 180 Kč. Správná výše nákladů námitkového řízení, která měla být žalobkyni přiznána, tak činí 15 100,80 Kč, tj. odměna za jeden úkon právní služby ve výši 12 180 Kč, jedna paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada DPH.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu) ve výši po 12 180 Kč dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. spolu s dvěma paušálními náhradami hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovného ve výši 978,89 Kč ([Anonymizováno], RZ [SPZ], 160 km, cena PHM 44,90 Kč/l, průměrná spotřeba 5,2 l /100 km) a náhradou DPH, celkem 31 180 Kč.