o zaplacení směnečného peníze ve výši 500 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 9. 2020, č. j. 34 Cm 393/2015-235,

1. Soud prvního stupně shora označeným v pořadí třetím rozsudkem v bodě I. výroku zamítl žalobu na zaplacení směnečného peníze ve výši 500 000 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 30. 11. 2012 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 1 666,66 Kč a v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 278 748,90 Kč.

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal zaplacení shora uvedených částek z titulu směnky vystavené žalovaným, která byla na žalobce převedena v průběhu řízení rubopisem. O procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. 34 Cm 393/2015-53.

3. Žalovaný se bránil zánikem kauzy směnky (splněním směnkou zajištěného závazku). Původní žalobce - jednatel společnosti [právnická osoba]. (dále jen společnost [Anonymizováno]) - žalovaného požádal o spolupráci při dovozu dřeva z Ukrajiny a na jeho nákup pro společnost [Anonymizováno] mu předal 25 000 USD. Směnka zajišťovala splnění úkolu a použití peněz pro daný účel. Věřitelem z kauzálního vztahu byla společnost [Anonymizováno]. Žalovaný dřevo za uvedenou částku nakoupil a dovezl do ČR. Indosace směnky je účelová, aby se původní žalobce zbavil kauzálních námitek žalovaného.

4. Žalobce uvedl, že sporná směnka zajišťovala splacení půjčky, kterou původní žalobce poskytl žalovanému za účelem nákupu dřeva na Ukrajině a kterou měl žalovaný původnímu žalobci vrátit. Žalovaný skutečně dřevo na Ukrajině nakoupil a dovezl do České republiky. Utržené peníze původnímu žalobci nevrátil, ale použil je k nákupu dalšího dřeva.

5. Po provedeném dokazování (předmětnou směnkou, účetnictvím společnosti [Anonymizováno], potvrzením o elektronickém dovozním daňovém dokladu, peněžním deníkem společnosti [Anonymizováno], předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2013, výpisem z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno], žádosti společnosti [Anonymizováno] žádostí společnosti [Anonymizováno]“, výslechem žalovaného a jeho opakovaným výslechem, výslechem svědka [Anonymizováno] a jeho opakovaným výslechem, výslechem svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) soud vyhodnotil, že podstatnou byla kauza sporné směnky, kdy podle žalobce se jednalo o (vratnou) půjčku, podle žalovaného o zajištění splnění jeho závazku nakoupit pro společnost [Anonymizováno] na Ukrajině dřevo. Žalovaný i původní žalobce shodně vypověděli, že žalovaný směnku podepsal, že od původního žalobce obdržel částku 20 (25) 000 USD za účelem nákupu dřeva na Ukrajině a že dřevo v ceně odpovídající 25 000 USD dovezl. Účetnictví společnosti [Anonymizováno] umožnilo posoudit důvěryhodnost jejich výpovědí. Z účetnictví především vyplývá, že obchody společnosti [Anonymizováno] se dřevem z Ukrajiny za celý podzim 2012 dosáhly objemu zhruba 560 000 Kč, což odpovídá tvrzení žalovaného, že od původního žalobce obdržel celkem 25 000 USD (podle tehdejšího kursu cca 500 000 Kč). Byla-li by pravdivá výpověď původního žalobce, že napřed půjčil částku 450 000 Kč společnosti [Anonymizováno] a následně částku 25 000 USD žalovanému a že zároveň všechny dovozy dřeva z Ukrajiny prošly účetnictvím společnosti [Anonymizováno], musela by se „druhá“ půjčka, která měla být podle původního žalobce zajištěna spornou směnkou, nějak v účetnictví společnosti [Anonymizováno] projevit. Tak tomu nebylo. Celkový objem obchodů jmenované společnosti za podzim 2012 podstatně nepřesáhl „první“ půjčku původního žalobce. Bylo přihlédnuto i k tomu, že datum vystavení směnky časově odpovídá první půjčce původního žalobce společnosti [Anonymizováno]. Nepravdivě tak vyznívá tvrzení původního žalobce, že žalovaný disponoval částkou kolem 1 milionu Kč. Je s podivem (pokud měly jít všechny dovozní transakce přes společnost [Anonymizováno]), že objem obchodů uvedené částky nedosáhl. Výpověď původního žalobce tak vyznívá ve světle údajů z účetnictví společnosti [Anonymizováno] značně nevěrohodně. Ani argumentace, podle níž měl původní žalobce přesně rozlišovat mezi penězi společnosti [Anonymizováno] a svými vlastními, neodpovídá jeho první výpovědi, v níž uvedl, že „nějak nerozlišoval ty peníze“. Podstatně věrohodnější se jeví výpověď žalovaného v tom směru, že 25 000 USD, které od původního žalobce obdržel v hotovosti za účelem nákupu dřeva na Ukrajině, které nakoupil a dovezl. Tomu koresponduje účetnictví společnosti [Anonymizováno]. Za situace, kdy 25 000 USD předal žalovanému původní žalobce je logické, že byl uveden i jako remitent směnky. Směnka přitom může sloužit jako zajišťovací prostředek i pro nepeněžitý dluh, přičemž v projednávané věci měla původnímu žalobci zajistit vrácení svěřených peněz pro případ, že by žalovaný slíbený nákup dřeva na Ukrajině nerealizoval. S ohledem na uvedené považuje soud výpověď žalovaného ohledně kauzy směnky za pravdivou. Výpověď manželky žalovaného byla pro posouzení otázky kauzy směnky nepodstatná, neboť o věci nic nevěděla. Bezcenná je i výpověď svědka Vendera, který si na předání hotovosti ani vyhotovení směnky nepamatoval. Soud neprovedl důkazy listinami celní správy, neboť skutečnosti byly zjištěny již z účetnictví společnosti [Anonymizováno]. Svědek [Anonymizováno] rovněž u žádného jednání mezi původním žalobcem a žalovaným nebyl. Nebyl ani důvod opakovat potřetí výslech původního žalobce, který se ke všem podstatným otázkám již vyjádřil. Pro věc nejsou podstatné ani žádosti ukrajinských společností adresované celní správě, neboť pocházejí z června 2013 a mohou se týkat dalších obchodů z počátku roku 2013.

6. Při právním posouzení vycházel soud z čl. I § 75, čl. I § 48 odst. 1, čl. I § 11, čl. I § 13 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“).

7. Protože žalovanému se podařilo prokázat, že kauzu směnky, kterou byl závazek žalovaného za svěřené peníze nakoupit na Ukrajině pro společnost [Anonymizováno] dřevo a zajistit jeho dovoz do ČR, splnil, čímž zajištěný závazek zanikl, byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle úspěchu ve sporu podle 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Rozsudek napadl v celém rozsahu žalobce včasným odvoláním a navrhl jej změnit tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 500 000 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 1. 12. 2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1 666,66 Kč. Poukázal na charakter směnky jako cenného papíru, důkazní břemeno tížící ve směnečném řízení žalovaného a na požadavky uvedené v § 132 o. s. ř. s tím, že soud prvního stupně hodnotil důkazy v rozporu s citovaným ustanovením. Výpovědi žalovaného a svědka [Anonymizováno] se shodují ve způsobu, jakým měly probíhat obchody se dřevem. Tomu neodpovídají údaje v účetnictví, když z podstaty věci by měly zálohové platby odpovídající výši kupní ceny časově předcházet dodání dřeva do ČR. To se však z účetnictví společnosti [Anonymizováno] za rok 2012 nepodává. Data uskutečnění účetních případů uvedená v účetních dokladech vztahujících se k hotovostním úhradám za dodané dřevo neodpovídají skutečnosti, což je v rozporu s požadavky zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a vyvrací k účetním zápisům domněnku věrného a poctivého obrazu. Účetní deník nereflektuje povahu úhrad kupních cen coby poskytnutých zálohových plateb. Vysvětlením tohoto nesouladu je nepravdivost tvrzení žalovaného, tj. nesprávné skutkové zjištění. V účetním deníku nejsou zaúčtovány všechny účetní případy, které byla společnost [Anonymizováno] povinna zaúčtovat. Účetnictví tak trpí nedostatkem úplnosti, účetní zápisy nejsou správné. Kupní cena dřeva měla být hrazena společností [Anonymizováno]. Z účetních zápisů vyplývá, že při zaúčtování pořizovací ceny dřeva byly zohledněny pouze náklady na přepravu na hranice EU, čímž byly rovněž porušeny požadavky zákona o účetnictví. Důvěryhodnost účetnictví společnosti [Anonymizováno] podkopává i to, že v rámci obratové předvahy je za rok 2012 uveden konečný stav poklady 530 649,48 Kč. S ohledem na ukončení platnosti mincí s nominální hodnotou haléřů je zřejmé, že konečný stav pokladny nemohl odpovídat skutečnosti, když nebyl v celých korunách. Účetnictví nebylo vedeno odborně a je nevěrohodné a není způsobilým důkazním prostředkem k vyvozování skutkových zjištěných rozhodných pro posouzení věci, resp. není způsobilé vyvrátit věrohodnost výslechu svědka [Anonymizováno]. Nesprávnost účetnictví však soud prvního stupně ignoroval. Závěr soudu prvního stupně o tom, že částka 25 000 USD byla společnosti [Anonymizováno], nemá oporu v účetním zápisu. K okolnostem vedení účetnictví žalobce navrhl vyslechnout svědkyni [Anonymizováno], neboť je nepochybné, že účetnictví společnosti [Anonymizováno] bylo vedeno jen naoko. Ostatně i opakovaný výslech [Anonymizováno] byl navrhován za účelem zpochybnění účetnictví. Za správná nelze považovat ani skutková zjištění uvedená pod bodem 10, neboť zaměňují pořizovací cenu jednotlivých dodávek za celní hodnotu a nezohledňují všechny přímé obchodní náklady související s dovozem. Tvrzení žalovaného, že mu peníze utržené prodejem dřeva byly předávány za účelem dalších nákupů, vylučuje pravdivost tvrzení, že mu bylo [Anonymizováno] předáno pouze 25 000 USD. Tento rozpor soud prvního stupně pominul. Z provedeného dokazování také nevyplynulo, že by žalovaný za částku 25 000 USD dřevo na Ukrajině nakoupil a do ČR dovezl. Naopak v řízení vyšlo najevo, že žalovaný nakoupil dřevo za 1 400 000 Kč, přičemž jeho část musela zůstat na Ukrajině. Byť z tvrzení [Anonymizováno] vyplývá, že všechny dovozy dřeva byly v účetnictví společnosti [Anonymizováno] zachyceny, je nepochybné, že šlo pouze o realizované dodávky. Soud prvního stupně se nezabýval ani nepoměrem částek uváděných žalovaným, což činí rozsudek nepřezkoumatelným. Souvislost mezi směnkou a půjčkou [Anonymizováno] společnosti [Anonymizováno] nelze dovodit ani z částek, ani z časových údajů. K zápůjčkám společnosti [Anonymizováno] docházelo jak před vydáním směnky, tak po něm. Cílem půjčky bylo překlenout období mezi prvními dodávkami dřeva a následnou realizací prodeje a rozběhnout obchod ve větších objemech. Zapůjčky dvou částek (24 000 USD a 25 000 USD) vyplývají z výpisů z devizového účtu [Anonymizováno], kterými žalobce navrhuje provést důkaz. Nesprávný je i závěr, že [Anonymizováno] nerozlišoval mezi svými penězi a penězi společnosti [Anonymizováno]. Jmenovaný měl na mysli, že jak částka 450 000 Kč, tak částka 25 000 USD byly jeho prostředky, přičemž každou z nich půjčil někomu jinému. Uvedené jmenovaný rozlišoval. Z toho, že svědek [Anonymizováno] vypověděl, že do ČR bylo dodáno dřevo v hodnotě 25 000 USD, neznamená, že za dřevo bylo zaplaceno. Pokud soud prvního stupně dovodil, že peníze předané žalovanému [Anonymizováno] byly vlastnictvím společnosti [Anonymizováno], a zároveň že tyto prostředky měly být pro případ nesplnění povinnosti plynoucí z příkazu vráceny [Anonymizováno], jde o rozporné závěry. Absurdní je pak i závěr, že kauzou sporné směnky je zajištění nepeněžité pohledávky společnosti [Anonymizováno] za žalovaným založenou příkazní smlouvou ve prospěch [Anonymizováno] a dává na zvážení důsledky takové konstrukce. Žalovaným předkládaná verze popírá podstatu zajištění, které má zlepšit pozici věřitele. Společnost [Anonymizováno] však žádný benefit coby kauzální věřitel nezískala. Logické je, že kauza směnky leží jinde. Byla-li kauza směnky splněna, odpovídá zkušenosti, že žalovaný bude realizovat právo na vydání směnky, která splnění povinnosti zajišťovala. I z toho lze dovozovat na nepravdivost tvrzení žalovaného. Nesouhlasí ani s důvody, pro které soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy výslechem svědka [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a listinami vztahujícími se k obchodům mezi společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které byly způsobilé prokázat nesprávnost domněnek soudu prvního stupně. Soud prvního stupně se rovněž nevěnoval otázce, zda důvod vydání směnky pro řádné a včasné splnění odpadl. O nesplnění povinnosti přitom vypovídal svědek [Anonymizováno], což soud prvního stupně nezohlednil. Splnění povinnosti neprokázal ani žalovaný. Vyšlo najevo pouze to, že dřevo v hodnotě 25 000 USD bylo do ČR dovezeno, nikoliv však to, že bylo na Ukrajině zaplaceno. Při odpovědi na otázku, co bylo kauzou směnky, nelze vycházet z účetnictví společnosti [Anonymizováno], jehož věrohodnost byla ponechána stranou. Soud prvního stupně nehodnotil účetnictví jednotlivě a ve vzájemné souvislosti s dalšími důkazy. Nehodnotil důkazy ve prospěch závěru, že žalovaný jím tvrzenou povinnost nesplnil, což vyústilo v zaslání přípisů Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, resp. v podání žaloby společností [Anonymizováno] na Ukrajině. Přípisy přitom předložil sám žalovaný. V důsledku shora uvedených vad soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že žalovaný unesl břemeno důkazní. Nesprávně byla posouzena i přípustnost kauzální obrany. Námitky založené na dodávkách z prosince roku 2012 jsou nepřípustné. Pro případ ve smyslu čl. I § 20 z. s. š. lze uplatňovat námitky z vlastních vztahů k remitentovi, které napadly před protestem či před uplynutím lhůty k protestu, tj. ke dni 4. 12. 2012. Čtvrtá a pátá dodávka byly do ČR dodány teprve 5. 12. 2012, resp. 7. 12. 2012. Soud prvního stupně rovněž nevzal v úvahu, že mohlo jít o směnku pro solvendo, resp. směnku pro soluto. I směnka pro solvendo slouží jako jistota splnění kauzálního dluh; i o této směnce lze uvažovat jako o směnce zajišťovací. Nadto důkaz účetnictvím byl důkazem nepřípustným. Žalovaný po poučení dle § 118 odst. 3 o. s. ř. uplatnil důkazní návrhy, které byly zamítnuty. Teprve po poučení dle § 119a o. s. ř. byl připuštěn důkazní návrh žalovaného na doplnění dokazování účetnictvím společnosti [Anonymizováno]. Tento důkaz je nepřípustný i z hlediska porušení principu rovnosti účastníků řízení, když k jeho označení žalovaný přistoupil výlučně na základě výzvy soudu prvního stupně směřující k doplnění důkazních návrhu o tento zcela konkrétní. Nadto žalovaný nesdělil, jaká skutečnost má být tímto důkazem prokázána, přičemž soud prvního stupně na sdělení uvedené netrval. Protože soud prvního stupně žalobce neseznámil s tím, jaké skutečnosti má za prokázané a jaké nikoliv a jaké důkazy považuje za věrohodné, nemohl žalobce adekvátně procesně reagovat. Konečně nesprávně soud prvního stupně poskytl poučení dle § 119a o. s. ř. po zahájení jednání, nikoliv před jeho skončením.

9. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Ztotožnil se se skutkovými závěry i právním hodnocením soudu prvního stupně.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

12. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž žalobci, na nějž byla směnka převedena indosamentem, dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 z. s. š. vznikl vůči žalovanému jako jejímu výstavci přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.). Jak vyplývá ze zjištění soudu prvního stupně, směnka byla indosována na žalobce až v průběhu řízení dne 13. 6. 2016 (směnka je splatná dne 30. 11. 2012), a proto má indosament stejné účinky jako při smluvním převodu práv ze směnky (čl. I § 20 odst. 1 ZSŠ). Žalobce tedy vstoupil do práv a povinností předchozího majitele, tj. stal se jeho právním nástupcem. Důsledkem uvedeného je, že se žalovaný může povinnosti směnku zaplatit bránit kauzálními (relativními) námitkami, které by mu příslušely vůči původnímu majiteli směnky, i vůči nabyvateli směnky. Názor žalovaného, že vůči nabyvateli směnky jsou přípustné jen takové kauzální námitky, které „napadly před protestem či před uplynutím lhůty k protestu“, nemá oporu v zákonné úpravě. Pokud žalobce vstoupil do práv a povinností předchozího majitele směnky, není žalovaný v uplatnění kauzálních námitek nikterak časově omezen (co do okamžiku jejich vzniku).

13. K vytýkaným procesním vadám odvolací soud uvádí, že důkaz účetnictvím společnosti [Anonymizováno] nelze považovat za důkaz nepřípustný. Z § 119a odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že účastníci mohou označovat důkazy na podporu svých tvrzení až do doby, než soud vyhlásí rozhodnutí. Jak vyplývá z Protokolu z jednání před soudem prvního stupně ze dne 3. 6. 2020, žalovaný zmíněný důkaz označil poté, co byl o uvedeném poučen, a před tím, než soud prvního stupně ve věci rozhodl. Skutečnost, že provedení jiných jeho důkazních návrhů soud prvního stupně předtím zamítl a dokazování ukončil, je na posouzení přípustnosti tohoto důkazu bez vlivu, když vyhlášeným usnesením, kterým bylo dokazování skončeno, není soud prvního stupně vázán, tj. k dokazování se může kdykoliv vrátit. Provedením zmíněného důkazu nedošlo ani k porušení principu rovnosti účastníků, neboť žalobce měl možnost rovněž označit důkazy, považoval-li to v daném stádiu řízení za relevantní. Ostatně to také ve lhůtě mu poskytnuté učinil poté, co byl na následujícím jednání soudem prvního stupně seznámen s předběžným názorem ohledně unesení břemene důkazního ze strany žalovaného. Oporu v obsahu spisu nemá tudíž výhrada, že žalobce nebyl seznámen s názorem soudu prvního stupně ohledně toho, jaké skutečnosti má za prokázané a jaké důkazy za věrohodné. Se žalovaným lze souhlasit, že označují-li účastníci důkazy, měli by současně uvést, jakými konkrétními listinami např. z účetnictví navrhují provést důkaz, a jaké rozhodné skutečnosti jimi mají prokázány. I přesto, že uvedené žalovaný jako účastník neuvedl, alespoň to z protokolu o jednání nevyplývá, nelze provedení označeného důkazu považovat za takovou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud jde o poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. dané soudem prvního stupně při jednání konaném dne 11. 9. 2020, z Protokolu o jednání vyplývá, že bylo sice dáno po zahájení jednání, nicméně to bylo jen důsledkem toho, že předmětem tohoto jednání již nebyly ani přednesy účastníků, ani provádění dokazování. Naopak po tomto poučení došlo jen k zamítnutí účastníky uplatněných důkazních návrhů, ukončení dokazování a k přednesu závěrečných řečí. Není tedy zřejmé, kdy jindy by měl dle žalovaného k poskytnutí uvedeného poučení soud prvního stupně přistoupit.

14. Pokud jde o návrh žalovaného na provedení důkazů účetnictvím společnosti [Anonymizováno], výslechem svědkyně [Anonymizováno], která vedla pro společnost [Anonymizováno] účetnictví, a svědka [Anonymizováno], za účelem zpochybnění správnosti účetnictví jmenované společnosti, nepovažuje odvolací soud tyto důkazy (bez ohledu na to, zda jde o důkazy v odvolacím řízení přípustné) za způsobilé prokázat, ani vyvrátit žalovaným tvrzený obsah směnečné smlouvy. Obsahem takové smlouvy je totiž ujednání o tom, že jeden z účastníků směnečného závazku vystaví směnku určitého obsahu ve prospěch druhého účastníka směnečného vztahu, a dále účel, pro který tak činí. Jde tedy o ujednání o funkci směnky ve vztahu ke kauzální pohledávce. Uvedený obsah směnečné smlouvy obsahem účetnictví není. I kdyby tedy bylo zjištěno, že společnost [Anonymizováno] neúčtovala o dodávkách dřeva z Ukrajiny správně (jednotlivé nesprávnosti žalovaný v odvolání podrobně uvedl), nevypovídalo by to nic o obsahu směnečné smlouvy, tj. důvodech vystavení směnky tvrzených žalovaným (zajištění splnění povinnosti žalovaného nakoupit na Ukrajině ve prospěch společnosti [Anonymizováno] za peněžní prostředky předané [Anonymizováno] dřevo a toto dovézt do České republiky). Primárně proto tyto důkazy odvolací soud v odvolacím řízení neopakoval, resp. neprovedl. Není-li účetnictví společnosti [Anonymizováno], jak tvrdí v odvolání sám žalobce, způsobilým důkazem k vyvrácení věrohodnosti výpovědi svědka [Anonymizováno], pak nemůže být ani důkazem způsobilým vyvrátit věrohodnost jakéhokoliv jiného provedeného důkazu. Ze shodných důvodů odvolací soud neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem za účelem přezkumu účetnictví společnosti [Anonymizováno], navrženým žalobcem při jednání před odvolacím soudem. Nadto k provedení důkazu znaleckým posudkem se přistupuje výhradně v okamžiku, kdy rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§ 127 o. s. ř.), kterými soud nedisponuje; není prostředkem k přijetí závěru o správnosti skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Soud prvního stupně nepochybil, neprovedl-li opakovaný výslech svědka [Anonymizováno] a výslech svědka [Anonymizováno]. Výslech svědka [Anonymizováno] již jednou proveden byl a žalobci bylo umožněno klást jmenovanému dotazy, přičemž není zřejmé, k jakým jiným skutečnostem, k nimž dosud vyslechnut nebyl, by vyslechnut být měl. Důkaz výslechem svědka [Anonymizováno] (stejně jako důkaz účetnictvím a výslechem svědkyně [Anonymizováno]) nepovažuje odvolací soud za způsobilý prokázat důvod (kauzu) vystavení směnky, neboť jmenovaný neměl být přítomen jednání mezi žalovaným a [Anonymizováno], které vyústilo v podpis směnky a předání částky 25 000 USD, což vyplynulo jak z výslechu žalovaného, tak z výslechu [Anonymizováno]. Skutečnost, že k dodání dřeva z Ukrajiny do České republiky došlo, pak vyplynulo z jiných provedených a soudem prvního stupně hodnocených důkazů. Za způsobilý prokázat důvod vystavení směnky nepovažuje odvolací soud ani důkaz listinami vztahujícími se k obchodům mezi společností [Anonymizováno] a ukrajinskou společností, když tvrzeným důvodem směnky nebylo zajištění splnění závazků vyplývajících z obchodních vztahů těchto společností.

15. K výhradám žalovaného k hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně lze uvést, že jeho- hodnocení nevybočovalo z postupu uvedeného v § 132 o. s. ř. Odvolací soud nemá za to, že by soud prvního stupně zatížil rozhodnutí extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, resp. z nich vyvozenými právními závěry, k čemuž se vyjádřil Ústavní soud v nálezech sp. zn. II. ÚS 3496/13 a sp. zn. II. ÚS 3588/13. Soud prvního stupně dal oběma účastníkům možnost navrhnout důkazy na podporu svých tvrzení (či na zpochybnění tvrzení protistrany), tyto důkazy vyhodnotil a ve svém rozhodnutí vyložil, z jakých důvodů účastníky navržené důkazy neprovedl. S těmito důvody se pak odvolací soud ztotožnil, jak bylo vyloženo shora.

16. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně o unesení břemene důkazního ze strany žalovaného ohledně jím uplatněné obrany. Za důkazy způsobilé prokázat důvod vystavení směnky lze v posuzované věci považovat důkazy výslechem žalovaného a svědků, když žádné listiny, v nichž by byl tento důvod zachycen, neexistují, resp. jejich existence se neobjevila ani v rovině tvrzení. Vzhledem k tomu, že vydaný směnečný platební rozkaz byl zrušen, lze za obranu uplatněnou proti nároku ze směnky považovat vše, co žalovaný uvedl ve svých ústních přednesech při jednání nebo ve svých písemných podáních. V tomto směru lze konstatovat, že obrana žalovaného byla po celou dobu řízení konzistentní, jeho výpověďmi ji pak lze mít za prokázanou. Jeho výpověď ohledně obchodního modelu se shoduje s výpovědí svědka [Anonymizováno], který vypověděl, že žalovaný na Ukrajině nakupoval dřevo pro společnost [Anonymizováno], dovezl jej do ČR s tím, za dřevo bylo zaplaceno, ale nikoliv společností [Anonymizováno]. Peníze získané prodejem dřeva se předávaly zpět žalovanému, který přivezl další dřevo. Za podstatné považuje odvolací soud v tomto směru to, že [Anonymizováno] (v době, kdy v řízení vystupoval jako žalobce) ohledně důvodu vystavení směnky tvrdil v podstatě totéž co žalovaný, když při jednání konaném dne 20. 4. 2016 uvedl, že žalovaný uzavíral jménem společnosti [Anonymizováno] na Ukrajině obchody týkající se nákupu dřeva, v souvislosti s čímž mu předal částku 25 000 USD. Současně tvrdil, že dřevo do České republiky dodáno bylo a peníze získané z prodeje dřeva se zasílaly v souvislosti s dalšími obchody na Ukrajinu. Nepopřel, že za částku 25 000 USD bylo dřevo skutečně nakoupeno. V rozporu s těmito tvrzeními je obsah jeho pozdějších výpovědí učiněných v pozici svědka (v té se ocitl výhradně v důsledku procesního nástupnictví) o tom, že zmíněná částka byla půjčkou poskytnutou žalovanému, která mu měla být vrácena. Jeho výpověď ohledně půjčky vyznívá nevěrohodně za situace, kdy současně vypověděl, že všechny nákupy dřeva šly přes společnost [Anonymizováno] a peníze získané prodejem se dávaly zpět žalovanému. Mělo-li by jít skutečně o půjčku, nemá logiku, aby žalovaný nakupoval dřevo jménem společnosti [Anonymizováno], a nikoliv svým, neboť v jím nastíněném modelu by žalovaný neměl peníze z čeho vrátit, když dřevo prodávala jmenovaná společnost a peníze takto získané byly jejím příjmem a peníze, které od ní žalovaný získal, byly pouze na další nákup dřeva. Odvolací soud nemá pochyb ani o tom, že za dřevo nakoupené na Ukrajině byla částka 25 000 USD zaplacena, když o tom, že „dřevo se platilo“ vypovídal vedle žalovaného i svědek [Anonymizováno]. Uvedené ostatně potvrdil sám svědek [Anonymizováno], když v pozici žalobce uvedl, že „nepopírá, že za těch 25 000 USD nakoupeno dřevo bylo a jestliže nyní žalovaného žaluje, tak z toho důvodu, že ve vztahu k němu měl vystavenou směnku na 500 000 Kč“. Za nadbytečný pak lze považovat důkaz výpisem z devizového účtu svědka [Anonymizováno], neboť o tom, že částka 25 000 USD byla žalovanému jmenovaným svědkem předána, nebylo sporu. Se žalobcem pak nelze souhlasit, že při splnění kauzy směnky je obvyklá realizace práva na vydání směnky; praxe odvolacího soudu je totiž zcela opačná, kdy požadavky na vydání směnek jsou zcela ojedinělé, neboť směneční dlužníci vycházejí (někdy z mylného) přesvědčení, že pozbyli-li povinnost směnku zaplatit, nebude vůči nim její zaplacení vymáháno.

17. K obraně žalobce, že verze žalovaného popírá podstatu zajištění, které má zlepšit pozici věřitele, přičemž společnost [Anonymizováno] žádný benefit coby kauzální věřitel nezískala, odkazuje odvolací soud na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007, podle nichž rozdílnost osob věřitele kauzálního vztahu a remitenta směnky nečiní směnku bezdůvodnou, když kauza zajišťovací směnky může spočívat nikoliv ve vztazích mezi dlužníkem a remitentem, ale ve vztazích mezi dlužníkem a věřitelem kauzálního vztahu. V poměrech posuzované věci odvolací soud nepochybuje o tom, že kauza předmětné směnky spočívala v jednání žalovaného spočívajícího v nákupu dřeva na Ukrajině jménem a s účinky pro společnost [Anonymizováno] a jeho dovozu do ČR, přičemž finanční prostředky nezbytné k primárnímu nákupu dřeva poskytl žalovanému svědek [Anonymizováno] jako tehdejší jednatel jmenované společnosti (§ 724 a násl. obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013), přičemž tato kauza byla žalovaným splněna, jak bylo uvedeno v předchozím bodě. Nelze také zcela souhlasit s tím, že společnost [Anonymizováno] žádný benefit coby kauzální věřitel nezískala, neboť splněním sjednané povinnosti žalovaným získala dřevo, které v ČR nebo jiné zemi prodala a získala tak prostředky na obstarání dřeva dalšího. O takto nastavené spolupráci vypovídal nejen žalovaný, ale i svědci [Anonymizováno] a [Anonymizováno]; ostatně vyplynula i z tvrzení [Anonymizováno] jako žalobce uvedených při prvním jednání, které se ve věci konalo.

18. S ohledem na shora uvedené lze ve shodě se soudem prvního stupně konstatovat, že žalovaný unesl důkazní břemeno ve vztahu k tvrzené kauze směnky s tím, že bylo prokázáno i její splnění. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když žalobu v celém rozsahu zamítl, a proto odvolací soud napadený rozsudek včetně výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 29 446,60 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši Kč (2 úkony x 10 340 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 16. 2. 2022) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, náhradu za promeškaný čas strávený cestou na jednání a zpět ve výši 1 000 Kč (10 půlhodiny jedna zpáteční cesta x 100 Kč/půlhodina) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky a náhradu cestovních výdajů za cestu [adresa] a zpět (300 km) ve výši 2 056 Kč, vykonanou automobilem s průměrnou spotřebou 5,96 l/100 km a cenou motorové nafty - 36,10 Kč. Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášek č. 119/1992 Sb. a č. 511/2021 Sb., včetně ceny pohonných hmot. Náklady řízení tvoří nakonec i 21% daň z přidané hodnoty z odměny, náhrady hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovních výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalovaného, ve výši 5 110,60 Kč.