o zaplacení 9 246 246 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 7 Cm 176/2017-305

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný napadl včasným odvoláním rozsudek ze dne 1. 6. 2021, č. j. 7 Cm 176/2017-263 a poté, co byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 463 854 Kč, požádal podáním ze dne 18. 8. 2021 o osvobození od soudních poplatků pro nemajetnost. V reakci na výzvu soudu svou žádost doplnil podáním doručeným soudu dne 17. 9. 2021, obsahujícím mimo jiné výpisy z účtu a potvrzení o majetku. Žalovaný doložil rovněž vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž uvedl, že je svobodný a v domácnosti žije se svými rodiči. Je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] jako řidič, s průměrnou měsíční čistou mzdou 22 674 Kč. Nemá žádný majetek větší hodnoty. Pokud jde o jeho výdaje, uvedl měsíční náklady na stravu ve výši 5 000 Kč, náklady na bydlení u rodičů ve výši 8 000 Kč měsíčně, náklady na ošacení a hygienické potřeby ve výši 2 000 Kč měsíčně, cestovné do práce 1 000 Kč měsíčně, náklady na telefon 700 Kč měsíčně, úrazové pojištění 750 Kč měsíčně a 670 Kč ročně za komunální odpad. Tyto výdaje nebyly doloženy jinak než prohlášením jeho rodičů, že jim každý měsíc hradí 8 000 Kč, a dále výpisy z bankovního účtu žalovaného u [právnická osoba], z něhož jsou však patrné pouze výdaje na stravu a zřejmě též platba pojistného trvalým příkazem a výdaje na telefon (tyto dvě položky soud odhadl na základě jejich přibližné výše uvedené v prohlášení žalovaného). Ve zbylém rozsahu žalovaný příjmy ze zaměstnání, které činí průměrně zhruba 23 000 Kč měsíčně, vybírá v hotovosti tak, že na účtu v průměru zůstává pouze zhruba 4 000 Kč. Dále uvedl, že vyššího příjmu není schopen dosáhnout v důsledku pandemie COVID-19, pokoušel se i zajistit prostředky pomocí úvěru, žádný mu však s ohledem na jeho majetkovou situaci nebyl poskytnut.

2. S poukazem na účel procesní úpravy obsažené v ustanovení § 138 o. s. ř. a na povahu poplatkové povinnosti soud konstatoval, že žalovaný nejasně popsal situaci ohledně svých měsíčních příjmů a výdajů. Uvedl, že jeho jediným příjmem je mzda na pozici řidiče ve spediční společnosti v průměrné výši 23 000 Kč (v prohlášení uváděl průměrnou výši 21 000 Kč, výpisy z jeho bankovních účtů však hovoří jinak). Jeho měsíční výdaje nebyly téměř nijak doloženy a nebylo je možno ověřit ani z předložených výpisů z účtu, když většina příjmu je pravidelně vybírána v hotovosti. Ohledně plateb ve výši 8 000 Kč měsíčně (příspěvku na bydlení poskytovaného rodičům žalovaného) požádal soud o doložení této skutečnosti i jinak, než prohlášením jeho rodičů, žalovaný však na tuto výzvu nijak nereagoval. Tento výdaj označil soud za zásadní pro své rozhodnutí, s tím, že je zřejmé, že žalovaný určité výdaje na bydlení, stravu, hygienické potřeby či služby vynakládat musí, nelze však určit jejich přesnou výši. Žalovanému tak může zbývat z jeho mzdy podstatně vyšší, než jím uváděná částka. S ohledem na nejasnou výši jeho výdajů nelze dojít ani k závěru, že nebylo v jeho finančních možnostech vytvořit si úspory, že tak skutečně nečinil, a pokud tak nečinil, na co tyto disponibilní příjmy vynakládal. Nejasnost ohledně jeho výdajů tak neumožnila soudu zjistit skutečnou finanční situaci žalovaného. Neprokázal dále, že by se do situace, kdy údajně není schopen uhradit soudní poplatek, dostal z důvodů nezávislých na jeho jednání. Je na žalovaném, aby usměrnil své výdaje tak, aby byl schopen dostát svým závazkům, a to i cestou zajištění finančních prostředků k zaplacení soudního poplatku z jiných zdrojů. Prokázáno dále nebylo ani jeho tvrzení, že se neúspěšně pokoušel získat úvěr. Soud dále poukázal na skutečnost, že žalovaný pracuje jako řidič ve spediční firmě, tedy v oblasti, pro kterou je v současnosti typický spíše nedostatek pracovníků, a je tedy otázkou, zda žalovanému brání jím uváděný důvod (pandemie COVID-19) v možnosti zajistit si vyšší příjem.

3. Z uvedených důvodů návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků nevyhověl.

4. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Zdůraznil, že se i nadále domnívá, že splňuje všechny zákonné předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků. S odkazem na obsah své žádosti zopakoval, že je zaměstnán jako řidič u společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] s průměrným čistým měsíčním výdělkem 22.674 Kč. Kvůli současné pandemii si není schopen zajistit příjem vyšší. Žalovaný žije u svých rodičů v rodinném domě na adrese [adresa] a na bydlení rodičům přispívá částkou 8.000 Kč měsíčně. Oba rodiče žalovaného jsou ve starobním důchodu, jejich příjmy jsou tak minimální a žalovaný se jim finančně snaží vypomáhat. Měsíční náklady žalovaného dále sestávají z částky 5.000 Kč na jídlo, nákladů na ošacení a hygienické potřeby ve výši [právnická osoba] Kč, náklady na cestovné do práce 1.000 Kč, náklady na telefon 700 Kč, náklady na úrazové pojištění ve výši 750 Kč. Dále hradí částku 670 Kč ročně za komunální odpad. Žalovanému tak po odečtení výše uvedených nákladů zbývá z příjmu několik tisíc korun na krytí nečekaných výdajů. Nemá proto žádné úspory, z nichž by mohl hradit z nich náklady soudního řízení. Výše uvedené žalovaný doložil veškerými dostupnými doklady, které měl k dispozici. Je zvyklý hradit vše v hotovosti, proto měsíčně většinu prostředků z účtu vybírá, jak je patrno z výpisu z účtu. Účtenky od běžných nákupů potravin, hygienických potřeb a cestovného si neschovává, domnívá se však, že tato skutečnost by neměla být důvodem pro odepření osvobození od soudních poplatků. Nevlastní žádný hodnotný majetek a nedisponuje žádnými úsporami. Pokud by žalovaný nevyužíval možnost bydlení u rodičů, byly by jeho výdaje mnohem vyšší. Odvolatel dále poukázal na výši soudního poplatku, kterou soud ve svém rozhodnutí nezohlednil a nepřiznal mu alespoň částečné osvobození od soudních poplatků. Je přesvědčen, že doložil vše, co po něm bylo spravedlivé požadovat. Závěr soudu, že nemá nárok na přiznání osvobození od soudního poplatku, tak považuje za nesprávný a vedoucí k odepření práva domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

7. Pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, odvolací soud konstatuje, že tento opravný prostředek byl žalovaným uplatněn včas, je objektivně přípustný, žalovaný, který nebyl ve věci úspěšný, je k jeho podání subjektivně oprávněn a na základě dodatečně uvedených odvolacích důvodů nelze uzavřít, že odvolání je zjevně bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.

8. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci žalovaný předložil soudu Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“), v němž však vyplnil pouze údaje o svých osobních poměrech a o výši svého příjmu z pracovního poměru u společnosti [právnická osoba]., dále uvedl, že nevlastní žádný majetek větší hodnoty, jeho měsíční výdaje sestávají z nákladů na stravu ve výši 5 000 Kč, na bydlení u rodičů ve výši 8 000 Kč, dále hradí náklady na ošacení a hygienické potřeby ve výši 2 000 Kč, na cestovné do práce 1 000 Kč, na telefon 700 Kč, na úrazové pojištění 750 Kč. Uvedl rovněž, že v řízení vystupuje jako směnečný aval, prostředky z úvěru čerpala společnost, nikoli on, žalovaná částka je pro něho likvidační a soudní poplatek ve výši 463 854 Kč není schopen uhradit. Žalovaný předložil písemné prohlášení svých rodičů, z něhož vyplývá, že s nimi žije ve společné domácnosti a měsíčně jim přispívá částkou 8 000 Kč. Veškeré další rubriky formuláře ponechal žalovaný nevyplněné a svá tvrzení (s výjimkou údaje o výši příjmů a o platbách poskytovaných svým rodičům) ničím nedoložil. K výzvě soudu prvního stupně následně předložil výpisy ze svého účtu u [právnická osoba]., za období od ledna do června 2021, z nichž vyplývá, že v lednu byla na účet k počátečnímu zůstatku ve výši 23 120 Kč připsána částka 24 414,09 Kč a odepsána částka 43 007,61 Kč (především se jednalo o výběr hotovosti ve výši 18 000 Kč a 20 000 Kč), v únoru byla připsána částka 25 321,04 Kč a odepsána částka 27 419,59 Kč, v březnu byla připsána částka 23 115,10 Kč a odepsána částka 3 729,14 Kč, v dubnu byla připsána částka 22 300,10 Kč a odepsána částka 23 673,32 Kč, v květnu byla připsána částka 22 669,09 Kč a odepsána částka 41 730,61 Kč a v červnu byla připsána částka 22 683,04 Kč a odepsána částka 22 122,01 Kč.

9. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ale i v celé řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalobce v posuzované věci evidentně nesplnil, když o svých osobních, příjmových a majetkových poměrech poskytl pouze neúplné informace, které navíc (s výjimkami výše uvedenými) ničím nedoložil. Žalovaný v Prohlášení předně jako zdroj svých příjmů vykázal pouze příjem z pracovního poměru ve výši 22 674 Kč měsíčně; další rubriky Prohlášení, vztahující se k příjmům z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti, z hmotného a sociálního zabezpečení či z dalších zdrojů (z pronájmu, z kapitálového majetku, apod.) zcela pominul. Nevykázal tedy ani výši příjmů z nich plynoucí, ale netvrdil ani to, že žádné takové příjmy nemá. Jak vyplývá z údajů zapsaných v živnostenském rejstříku, žalovaný byl do 16. 7. 2021 držitelem živnostenského oprávnění s předmětem podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona“. Tuto skutečnost však v Prohlášení zamlčel a přes poučení, poskytnuté mu v bodu V. formuláře, neuvedl výši příjmů dosažených v posledním zdaňovacím období a nedoložil ji pravomocným platebním výměrem správce daně. Je přitom zřejmé, že žalovaný nějaký další příjem či úspory mít musí, jestliže například v měsíci březnu 2021 nevybral ze svého účtu žádnou hotovost, přesto však byl schopen pokrýt své pravidelné měsíční výdaje přesahující podle jeho tvrzení částku 17 000 Kč. Současně je však třeba přisvědčit soudu prvního stupně, že žádný z uváděných výdajů (vyjma příspěvku hrazeného rodičům žalovaného) nebyl ničím doložen, a to ani dodatečně v odvolacím řízení.

10. Žalovaný dále nesdělil a nedoložil žádné skutečnosti, vztahujících se k příjmovým a majetkovým poměrům jeho rodičů (krom obecného poukazu na to, že čerpají starobní důchod). Je přitom nepochybné, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků nelze zkoumat majetkové poměry žadatele izolovaně, ale je nutno přihlížet i k příjmům a majetku osob, žijících s ním ve společné domácnosti, neboť i tyto poměry ovlivňují závěr, zda účastník je či není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015 nebo ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2282/2015).

11. Je tedy třeba uzavřít, že neúplné a nevěrohodné údaje, které žalovaný poskytl o svých poměrech, zcela vylučují, aby mu mohlo být přiznáno byť i jen částečné osvobození od soudních poplatků postupem podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.