o zaplacení 71 060 Kč s přísl., o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2021, č. j. 38 Cm 17/2016-226

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudců Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé v právní věci

žalobce:

[Jméno žalobce]., IČ [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A]

proti

žalovanému:

[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného]. [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B]

o zaplacení 71 060 Kč s přísl., o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2021, č. j. 38 Cm 17/2016-226 takto: Usnesení soudu prvního stupně se v bodě II. výroku mění tak, že řízení se do pravomocného skončení řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 9/2019-432, nepřerušuje. Odůvodnění: Shora citovaným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl o pokračování v přerušeném řízení. V bodě II. výroku řízení opětovně přerušil do pravomocného ukončení řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 9/2019-432. V odůvodnění uvedl, že řízení ve věci, jímž je nárok žalobce na zaplacení dlužných poplatků za vedení evidence investičních nástrojů na účtu žalovaného, bylo přerušeno do pravomocného ukončení řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 25/2015, jehož předmětem je obdobná otázka. Po pravomocném ukončení tohoto řízení proto soud rozhodl o pokračování v řízení. S ohledem na zjištění, že proti pravomocnému rozsudku v odkazované věci bylo podáno dovolání, opětovně řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil do pravomocného ukončení dovolacího řízení. Žalobce ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že důvody pro přerušení řízení dány nebyly, neboť proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl přezkoumán rozsudek Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 49 Cm 25/2015 není dovolání přípustné a v tomto smyslu byl žalovaný také odvolacím soudem poučen. Dle opodstatněného názoru žalobce bylo dovolání podány z ryze formálních důvodů , aby mohlo následovat podání ústavní stížnosti, což se také stalo. Podaná ústavní stížnost byla již usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. Zn. I. ÚS 2018/21 odmítnuta. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a násl. o.s.ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.). Odvolaní shledal důvodné. Předpoklady, za nichž může soud řízení ve věci přerušit, upravuje ustanovení § 109 o.s.ř. Zákon v tomto ustanovení rozlišuje mezi obligatorním a fakultativním přerušením řízení. Povinen je soud řízení přerušit za podmínek dle odstavce 1 písm. b) cit. ustanovení, tedy pokud rozhodnutí soudu závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit. Může je přerušit za podmínek dle odstavce 2 písm. c) o.s.ř. cit. ustanovení, tedy v případě, že probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, případně pokud k takovému jinému řízení dal soud podnět, přičemž se jedná o otázku, kterou si soud jinak jako otázku prejudiciální může vyřešit sám Pro přijetí závěru, zda byly v projednávané věci splněny zákonné předpoklady pro přerušení řízení, je nutno posoudit, zda v dovolacím řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu ve věci sp. zn. 2 Cmo 19/2019, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozsudku Městského soudu ve věci sp. zn. 49 Cm 25/2015, bude řešena otázka mající zásadní význam pro rozhodnutí soudu prvního stupně v projednávané věci. Tento předpoklad splněn není. Žalobce zcela důvodně poukazuje na skutečnost, že proti shora uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze není dovolání přípustné ( §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.). Na nepřípustnost žalovaným podaného dovolání ostatně poukázal Ústavní soud v usnesení ze dne 12. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2018/21, jímž žalovaným podanou ústavní stížnost odmítl. S ohledem na nepřípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci sp. zn. 2 Cmo 19/2019 je zřejmé, že dovolací soud o podaném dovolání rozhodne, aniž by jakkoliv věcně přezkoumával dovoláním napadený rozsudek. Rozhodnutí dovolacího soudu tedy nemůže mít logicky žádný význam pro rozhodnutí soudu prvního stupně v projednávané věci. Z důvodů, jak jsou shora vyloženy, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 220 o. s. ř. změnil tak, že řízení se nepřerušuje. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 20. prosince 2021 JUDr. Eva Hodanová v. r. předsedkyně senátu