o zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2020, č. j. 34 Cm 197/2019-79

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 14. 6. 2019, č. j. 34 Cm 197/2019-26 a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 104 108,40 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhala proti žalované společnosti, [Anonymizováno] jako druhému žalovanému a [Anonymizováno] jako třetímu žalovanému zaplacení směnečného peníze ve výši 5 000 000 Kč se 6 % úrokem od 30. 3. 2019 a směnečnou odměnu 16 666 Kč ze směnky vlastní, vystavené žalovanou dne 16. 6. 2015 v Praze jako blankosměnka k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podala žalovaná námitky, nichž uvedla, že má pochybnosti o tom, že směnku podepsala, neboť neeviduje žádnou blankosměnku ani dohodu o jejím vyplnění a její tehdejší statutární orgán podpis směnky nepotvrdil.

2. Z provedeného dokazování (směnkou, smlouvou o úvěru, dohodou o vyplnění bianco směnky, zástavní smlouvou, kopiemi občanských průkazů, výpisem z obchodního rejstříku, výpisem z bankovního účtu, předžalobní upomínkou, výpovědí svědkyně [Anonymizováno]) soud prvního stupně zjistil, že směnkou č. 45/15/200 vystavenou v Praze dne 16. 6. 2015 se žalovaná zastoupená statutárním ředitelem [Anonymizováno] zavázala zaplatit dne 29. 3. 2019 směnečnou sumu 32 320 347,05 Kč nikoliv na řad žalobkyně, a to v její pobočce na adrese [adresa]. Směnku avalovali [Anonymizováno] a a [Anonymizováno]. Smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] se žalobkyně zastoupená [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalované zastoupené [Anonymizováno] úvěr do výše 30 500 000 Kč, který měl být splacen ke dni 30. 9. 2018. Pohledávka měla být zajištěna zástavním právem k nemovitostem podle smlouvy č. [Anonymizováno] a blankosměnkou avalovanou [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Podle dohody o vyplnění bianco směnky č. [Anonymizováno] ze dne 16. 6. 2015 měla žalobkyně oprávnění vyplnit blankosměnku v případě neuhrazení jakéhokoli zajištěného dluhu ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] údajem splatnosti a směnečnou sumou. Za žalovaného dohodu podepsali [Anonymizováno], za žalobkyni [Anonymizováno]. K zajištění dluhu z úvěrové smlouvy uzavřeli účastníci také zástavní smlouvu k pozemku č. [Anonymizováno] v k.ú. [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Podpis [Anonymizováno] na zástavní smlouvě je úředně ověřen. Žalobkyně si dne 16. 6. 2015 pořídila kopie občanských průkazů [Anonymizováno] a obou avalistů, a to s jejich souhlasem. Podle obchodního rejstříku byl [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované od 19. 6. 2014 do 11. 10. 018. Podle výpisu z bankovního účtu uhradila žalovaná dne 31. 12. 2018 převodem z účtu debetní úroky z úvěru ve výši 31. 12. 2018. Žalovaná i oba avalisté byli vyzváni k placení dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 3. 2019. Svědkyně [Anonymizováno] vypověděla, že je zaměstnankyní žalobkyně v pozici poradkyně pro firemní klientelu. Žalovaná měla zájem refinancovat úvěr na nákup pozemků. Podpisu smluvní dokumentace se za žalovanou zúčastnil její statutární ředitel pan [Anonymizováno], přítomni byli rovněž oba avalisté. S panem [Anonymizováno] se podepisovala úvěrová smlouva, obchodní podmínky, dohoda o vyplnění blankosměnky, blankosměnka, zástavní smlouva, formulář „poznej svého klienta.“ Avalisté podepisovali blankosměnku, dohodu o jejím vyplnění a prohlášení skutečného majitele. Svědkyně se souhlasem přítomných pořídila fotokopie jejich občanských průkazů. Popsala dále podobu [Anonymizováno], kterého viděla dvakrát až třikrát a dále uvedla, že úrok byl žalovanou splácen včas, problémy nastaly až poté, co žalovaná neobdržela územní rozhodnutí potřebné pro výstavbu na financovaném pozemku.

3. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, která byla rovněž plněna (žalovaná platila úroky, uzavřela zástavní smlouvu, aby splnila podmínky čerpání úvěru). Všechny listiny (úvěrová smlouva, blankosměnka, dohoda o jejím vyplnění, fotokopie občanského průkazu i zástavní smlouva) nesou vizuálně podobné podpisy, přičemž podpis [Anonymizováno] na zástavní smlouvě byl ověřen úředně. Výslech svědkyně [Anonymizováno] odpovídá předloženým listinám, svědkyně vypovídala spontánně a podrobně. Listiny jsou navíc vzájemně provázané – je zřejmé, že žalobkyně by nepovolila čerpání úvěru, pokud by žalovaná nepodepsala blankosměnku, která měla sloužit jako jeden z prostředků zajištění úvěru. Za mimořádně nepravděpodobnou označil soud možnost, „že by si žalobkyně celý uvedený postup s úvěrem vymyslela; navíc by k tomu potřebovala získat kopie občanských průkazů [Anonymizováno] a obou avalistů.“ Žalovaná ostatně ani netvrdila, že by [Anonymizováno] směnku nepodepsal, nýbrž pouze, že o tom neví. Soud proto uzavřel, že [Anonymizováno] spornou směnku, stejně jako všechny ostatní listiny, za žalovanou podepsal. Vzhledem k tomu, že tato skutečnost byla dostatečně prokázána, soud opakovaně nepředvolal jmenovaného ani nenechal jeho podpis na směnce přezkoumat znalecky.

4. Soud uzavřel, že sporná směnka obsahuje všechny náležitosti podle čl. I § 75 ZSŠ, a to včetně pravého podpisu žalované (jejího statutárního orgánu) jako výstavce směnky. Protože jiné námitky žalovaná nevznesla, ponechal soud vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen. Uvedla, že vznesla „námitku pravosti směnky“ pro důvodné pochybnosti ohledně okolností jejího podepsání, neboť v její evidenci není žádná kopie blankosměnky ani dohody o jejím vyplnění a současně její bývalý statutární ředitel podpis směnky nepotvrdil. Soudu prvního stupně vytkla, že nevyhověl jejímu návrhu na důkaz svědeckou výpovědí [Anonymizováno] a rozhodl, aniž by se seznámil s podstatnými okolnostmi, přičemž k vypořádání se se vznesenou námitkou mimo jiné uvedl, že „žalovaný ostatně ani netvrdil, že [Anonymizováno] směnku nepodepsal, nýbrž pouze, že o tom neví.“ Žalovaná však ve svých námitkách uvedla, že „…ani statutární orgán žalované, který měl směnku podepsat, tuto skutečnost nepotvrdil“, když žalovaná patrně ani nemůže objektivně prohlásit, že někdo něco nepodepsal. Vnitřně rozporný se rovněž jeví závěr soudu, že úvěrová smlouva byla plněna, neboť „žalovaná platila úroky a uzavřela zástavní smlouvu, aby splnila podmínky čerpání úvěru“, ale např. z výpovědi zaměstnankyně žalobkyně vyplývá, že úvěr ani nebyl vyčerpán celý. Žalovaná dále potvrdila, že se opakovaně nedostavila k jednáním, nařízeným soudem prvního stupně, a to nejprve z důvodu nemoci svého zástupce, poté z důvodu zahraniční cesty. O posledním jednání se dozvěděla až po návratu ze zahraničí. Žalovaná má rovněž za to, že výše nákladů právního zastoupení žalobkyně je příliš vysoká, když mj. žalovaná (míněno žalobkyně) má vlastní zaměstnance s dostatečnou právní kvalifikací pro podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. K námitce, že soud zatížil řízení vadou spočívající v neprovedení důkazu svědeckou výpovědí bývalého statutárního ředitele [Anonymizováno], uvedla, že na základě jiných provedených důkazů mohl soud bez jakýchkoli pochybností uzavřít, že předmětnou směnku podepsal za výstavce [Anonymizováno]. Poukázala přitom zejména na výpověď svědkyně [Anonymizováno] a dále na skutečnost, že zástavní smlouva byla opatřena úředně ověřeným podpisem [Anonymizováno]. O tom, že jmenovaný podepsal úvěrovou dokumentaci, svědčí i to, že žalobkyně disponovala oskenovaným občanským průkazem pana [Anonymizováno]. Samozřejmě platí, že žalobkyně jako renomovaný bankovní dům by žalovanému neposkytla úvěr, pokud by nebyla podepsána veškerá dokumentace, kterou byl úvěr zajištěn, tedy i blankosměnka. Poukaz žalované na skutečnost, že úvěr nebyl vyčerpán celý, označila žalobkyně za irelevantní. Odkázala přitom na zásadu koncentrace námitkového řízení a na skutečnost, že žalovaný ve svých námitkách netvrdil ničeho o tom, že by úvěr neměl být čerpán či že by směnečná suma měla být vyplněna nesprávně. K výtce vztahující se k neúčelnosti nákladů právního zastoupení žalobkyně uvedla, že jako soukromoprávní subjekt, který nehospodaří s veřejnými prostředky, má právo se rozhodnout, ve kterých věcech bude jednat sama a ve kterých se nechá zastoupit advokátem. V případech právního zastoupení jí pak musí náležet při jejím úspěchu ve věci i náhrada nákladů tohoto zastoupení. V projednávané věci nelze aplikovat judikaturu vztahující se k zastupování veřejnoprávních institucí. Poukázala rovněž na specializaci problematiky, která je předmětem řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

8. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalované jako výstavci směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 32 320 347,05 Kč (z něhož žalobkyně požadovala pouze jeho část ve výši 5 000 000 Kč) se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 16 666 Kč.

9. Této platební povinnosti se žalovaná bránila tvrzením, že má pochybnosti, že spornou směnku skutečně podepsala, neboť v její evidenci žádná blankosměnka ani dohoda o jejím vyplnění není a ani její statutární orgán, který měl směnku podepsat, tuto skutečnost nepotvrdil.

10. Soud prvního stupně při posouzení této námitky správně vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu formulovaných v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ze dne 21.12.2009 i v později vydaných rozhodnutích téhož soudu (srov. např. rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 1623/2009 ze dne 26.10.2010, sp.zn. 29 Cdo 1164/2010 ze dne 27.4.2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010 ze dne 31.5.2011, aj.), podle nichž nositelem důkazního břemene ohledně pravosti podpisu dlužníka na směnce je žalobce, a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně jako předkladatel sporné směnky své důkazní břemeno ohledně její pravosti unesla. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil. Výpovědí svědkyně [Anonymizováno] bylo prokázáno, že předmětnou směnku spolu s dalšími listinami podepsal za žalovanou její tehdejší statutární ředitel [Anonymizováno]. Stejné zjištění vyplynulo i z dohody o vyplnění blankosměnky, v níž žalovaná potvrdila, že odevzdala žalobkyni jí vystavenou a vlastnoručně podepsanou vlastní blankosměnku č. [Anonymizováno] bez uvedení údaje o výši směnečné sumy a údaje splatnosti, která slouží k zajištění veškerých dluhů výstavce ze smlouvy o poskytnutí účelového úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 16. 6. 2015. Úvěrovou smlouvou bylo dále prokázáno, že čerpání úvěru (o němž nebylo v daném případě sporu) bylo podmíněno uzavřením zástavní smlouvy a vystavením předmětné směnky opatřené směnečným rukojemstvím [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno] jako osoba jednající za žalovanou dále dne 16. 6. 2015 potvrdil svým podpisem, že vyslovil souhlas s pořízením kopie svého občanského průkazu žalobkyní a téhož dne připojil svůj úředně ověřený podpis za žalovanou rovněž na zástavní smlouvu k nemovitostem č. [Anonymizováno].

11. Shora uvedená zjištění neposkytují žádný prostor k pochybnostem o tom, že sporná směnka je opatřena pravým podpisem výstavce. Soudu prvního stupně proto nelze vytknout pochybení, když nedoplnil dokazování výslechem svědka [Anonymizováno], neboť důkazy, které byly v řízení provedeny, byl skutkový stav věci řádně a spolehlivě zjištěn a další dokazování pravosti podpisu jmenovaného na předmětné směnce bylo nadbytečné.

12. Přisvědčit nelze ani výtce odvolatelky, podle níž je rozporný závěr soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva byla plněna, když z výpovědi svědkyně vyplynulo, že úvěr nebyl vyčerpán celý. Soud prvního stupně v dané souvislosti správně vyšel ze zjištění, že pokud by nebyla sporná směnka vystavena, nemohlo by k čerpání úvěru podle uzavřené smlouvy vůbec dojít. O tom, jaká byla výše čerpaných prostředků, se v námitkách nic neuvádí, a tedy nebylo důvodu se touto skutečností zabývat (§ 175 odst. 4 o. s. ř.).

13. Napadený rozsudek soudu prvního stupně byl proto podle ust. § 219 o. s. ř. ve výroku I, jímž bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti jako věcně správný potvrzen.

14. Soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. též o přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Částka 104 108,40 Kč odpovídá odměně za tři úkony právní služby (vyjádření k námitkám, účast na dvou jednáních) po 28 380 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., třem paušálním náhradám hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 téhož předpisu a náhradě 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 18 068,40 Kč.

15. K poukazu odvolatelky na nepřiměřenou výši nákladů právního zastoupení s ohledem na to, že žalovaná má vlastní kvalifikované zaměstnance, odvolací soud uvádí, že nepřiznání náhrady nákladů právního zastoupení představuje podle ustálené judikatury výjimku z pravidla, odůvodněnou zneužitím práva ze strany zastoupeného účastníka (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp.zn. 30 Cdo 3190/2014). V posuzované věci žádné okolnosti zneužití práva žalobkyně na právní pomoc nenasvědčují. V řízení, které nebylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, byl uplatněn nárok na zaplacení cenného papíru v nominální hodnotě převyšující 30 000 000 Kč. Žalobkyně není subjektem veřejného práva, u něhož lze předpokládat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1333/14 nebo ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11). Předmětem sporu je mimo to nárok z cenného papíru, tedy specializovaná problematika přímo nesouvisející s běžnou agendou (předmětem činnosti) žalobkyně. Za daných okolností nelze náklady žalobkyně, vynaložené na její právní zastoupení, považovat za neúčelné.

16. Rovněž ve výroku II. o náhradě nákladů řízení byl proto napadený rozsudek podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

17. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 69 405,60 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 28 380 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 12 045,60 Kč. Náhrada jiných nákladů řízení nebyla žalobkyní ve stanovené lhůtě uplatněna.