o zaplacení směnečného peníze ve výši 75 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2020, č. j. 47 Cm 160/2015-81,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. 1 a č. 2 o zaplacení částky 75 000 Kč s 6 % úrokem ode dne 12. 9. 2012 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 250 Kč, v bodě II. výroku uložil žalovanému č. 3 povinnost zaplatit žalobci částku 75 000 Kč s 6 % úrokem ode dne 12. 9. 2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 250 Kč, v bodě III. výroku nepřiznal ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 1 žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení, v bodě IV. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalované č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 14 000 Kč a v bodě V. výroku uložil žalovanému č. 3 povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 993 Kč.

2. Uvedl, že žalobce se domáhal na žalovaných zaplacení plnění z titulu směnky vlastní znějící na směnečný peníz 100 000 Kč, vystavené dne 12. 9. 2009 žalovanou č. 1 na řad [Anonymizováno], splatné dne 11. 9. 2012 v [Anonymizováno] v kanceláři [adresa], avalované žalovanými č. 2 a č. 3. Směnka byla na žalobce rubopisována. Na rubu směnky je vyplňovací směnečné oprávnění pro remitenta podepsané žalovanou č. 1, podle něhož byla směnka vystavena jako blankosměnka a plnila zajišťující funkci k závazku ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 9. 2009 uzavřené mezi remitentem a výstavcem.

3. Soud nevyhověl návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu.

4. Žalovaná č. 2 k žalobě uvedla, že jí jako rukojmí přísluší kauzální námitky. Směnka nemá žádnou kauzu, když remitent směnky [Anonymizováno] před orgány činnými v trestním řízení vypověděla, že žádný z klientů společnosti [Anonymizováno] nic nedlužil, žádnému z nich nikdy nebyla poskytnuta půjčka. Poukázala na nekalé praktiky [Anonymizováno], které posuzovala i Česká národní banka. Kauzální smlouva je neplatná a nemohlo dojít ke vzniku směnkou zajištěného závazku. Žalobce se provinil hrubou nedbalostí, když si s ohledem na vyplňovací směnečné oprávnění musel být vědom možnosti kauzálních námitek výstavce a žalované č. 2, ale stav kauzálního vztahu nezjišťoval. Zlá víra při nabývání směnky vyplývá z propojení žalobce a předcházejícího majitele směnky.

5. Po provedeném dokazování (směnkou, rozhodnutím České národní banky, spisem sp. zn. 47 Cm 141/2015) a vyhodnocení skutečností známých soudu z úřední činnosti soud uzavřel, že žalované č. 2 jako rukojmímu náleží námitky nedodržení dohody o doplnění blankosměnky (čl. I § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, dále jen z. s. š.), jakož i neplatnosti základního kauzálního vztahu, protože žalobce byl znalý obsahu zajišťovaného nesměnečného vztahu, jakož i okolností, za nichž bylo lze blankosměnku doplnit. Žalobci musely být nejpozději ke dni zahájení řízení známy okolnosti a důvody vystavování směnek na řad [Anonymizováno]. Jmenovaná v trestním řízení uvedla, že v roce 2009 uzavřela nejméně s 635ti osobami smlouvu o půjčce, jíž se zavázala poskytnout těmto osobám částku 48 000 Kč na účet [Anonymizováno], kterou ani v jednom případě neposkytla. Osoby, s nimiž smlouvy o půjčce uzavírala, současně vystavily blankosměnku bez protestu, která sloužila k zajištění neposkytnuté půjčky. Tyto směnky byly následně postoupeny [Anonymizováno], která je následně prodala dalším osobám. Jednou z nich byla i společnost [právnická osoba], za níž jednal [adresa] (jedná i za žalobce). [adresa] 000 Kč měla přestavovat pojistné na dva roky, jmenovaná ani IFP a.s. neměli nikdy v úmyslu žádné půjčky poskytnout. Za klienty jmenované nebylo pojistiteli nic zaplaceno. Žalobce i předchozí majitelé směnky si museli být vědomi, že nabývají směnku vystavenou jako blankosměnka, která zajišťuje nesměnečný závazek, jak vyplývá ze směnečného prohlášení. Znali tedy okolnosti zajištěného závazku, resp. se s nimi měli seznámit, a pokud tak neučinili, lze přijmout závěr o nepoctivém nabytí směnky, když žalobce si musel být vědom, že se proti směnce mohou dlužníci bránit kauzálními námitkami. Smlouva o půjčce nebyla nikdy naplněna, byla uzavírána v návaznosti na smlouvu o životním pojištění, uzavíranou [Anonymizováno] s výstavci směnek, která je neplatná pro porušení ustanovení na ochranu spotřebitele. Předložená směnka je formálně platnou, ale zajišťuje závazek, který nevznikl. Vystavení směnky tak představuje zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Soud si vědom toho, že více směnečných dlužníků nemá postavení nerozlučných procesních účastníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), protože každý ze směnečně zavázaných, kteří jsou zavázáni podle § 47 odst. 1 z. s. š. společně a nerozdílně, může činit jen své námitky. Soud si je rovněž vědom spornosti řízení, které se řídí zásadou kontradiktornosti. Žalovaná č. 1 byla nečinná, skutečnosti poukazované žalovanou č. 2 však svědčí i ve prospěch žalované č. 1 jako výstavce směnky. Soud si položil otázku, zda kontradiktorní zásada, která by ve svých důsledcích znamenala rozhodnutí v neprospěch žalované č. 1, stojí nad postuláty vyjádřenými Ústavním soudem. Nelze přehlédnout, že byť byla splněna ustanovení občanského soudního řádu o doručování, fakticky žalovaná č. 1 o probíhajícím řízení neví. Osoby, které se takto směnečně zavázaly, patří ke skupině osob neznalých přísnosti a záludnosti směnečného práva, a proto nelze od prokázaných skutečností a skutečností zjištěných soudem z jeho úřední činnosti, odhlédnout. Vystavená směnka je zneužitím práva, což nemůže požívat právní ochrany. Proto soud žalobu zamítl jak vůči žalované č. 2, tak vůči žalované č. 1.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud vždy mezi žalobcem a každým ze žalovaných podle úspěchu ve sporu s přihlédnutím k tomu, zda ve sporu úspěšnému účastníkovi náklady vznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř).

7. Žalobce napadl rozsudek, konkrétně bod I. a III. výroku ve vztahu mezi ním a žalovanou č. 1 včasným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobci přizná vůči žalované č. 1 náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedl, že žaloba byla vůči žalované č. 1 zamítnuta, přestože ta byla procesně zcela nečinná. Postup soudu, který rozhodoval vůči žalované č. 1 na základě námitek směnečného rukojmí, není možný. Tvrzení soudu, že žalobci musely být známy okolnosti vystavení směnek, se nezakládá na pravdě. Uvedené nebylo nijak prokazováno. Žalobci nelze klást za vinu okolnosti zjištěné správními orgány po indosaci směnek na žalobce. Soud neprovedl všechny navržené důkazy. Pokud některé z důkazů konstatuje, neuvedl, jak tyto důkazy hodnotil a jaké právní závěry z nich vyvodil.

8. Žalovaná č. 1 ve vyjádření k odvolání uvedla, že s rozsudkem souhlasí, žádné peníze neobdržela a nevidí důvod, proč by žalobci měla zaplatit navrhovanou částku a náklady řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a shledal odvolání žalobce důvodným.

10. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalované č. 1 rozsudkem ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 12 Cmo 255/2020-129 tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované č. 1 uložil povinnost zaplatit žalobci jak směnečný nárok, tak náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel z toho, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž žalobci, na nějž byla směnka převedena nepřetržitou řadou indosamentů, dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vznikl vůči žalované č. 1 jako výstavci přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.). Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 1 porušil soud prvního stupně zásadu projednací, upravenou v ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř., kterou je sporné (směnečné) řízení ovládáno. Uvedená zásada znamená v poměrech posuzované věci, že každý ze směnečně zavázaných osob uplatňuje proti žalobou uplatněnému nároku svou vlastní obranu (pro rozhodnutí významné skutečnosti) a k jejímu prokázání navrhuje důkazy. Úspěšnost obrany uplatněné v řízení žalovanou č. 2 může být hodnocena pouze ve vztahu mezi ní a žalobcem; takovou obranu však nelze bez dalšího považovat za obranu vznesenou další, v řízení zcela pasivní, žalovanou č. 1. Uvedené platí tím spíše, že žalovaní jako směneční dlužníci z předmětné směnky mají samostatné postavení. Za situace, kdy se žalovaná č. 1 proti nároku žalobce nebránila a žalobce svůj nárok v řízení prokázal platnou směnkou, rozhodl odvolací soud, jak bylo shora uvedeno.

11. Uvedený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2022, č. j. 29 Cdo 3027/2021-161. Uvedl, že odvolacímu soudu nic nebránilo, aby vzal za základ svého rozhodnutí skutečnosti, které jsou mu známy z jiných projednávaných věcí, přestože nebyly tvrzeny žádným z účastníků. Pokud v řízení vyšly najevo skutečnosti, jež vedou k závěru, že žalobce nemůže být s uplatněným nárok vůči žalovaným směnečným dlužníkům úspěšný, nemůže odvolací soud tyto skutečnosti ignorovat jen proto, že žalovaná č. 1 nebyla ve sporu aktivní a rozhodné skutečnosti nepřednesla.

12. Žalovaná č. 1 při jednání, které bylo nařízeno k opětovnému projednání odvolání, poukázala na zásadu spravedlivého procesu, zákaz zneužití práva a nutnost ochrany spotřebitele a rozhodnutí k tomu se vztahující.

13. Odvolacímu soudu je z praxe známo, a vyplývá to jak ze směnečného prohlášení, tak z rozhodnutí České národní banky, na něž odkázal soud prvního stupně, že směnka měla sloužit k zajištění splnění závazku ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 10. 2009, která však nebyla ze strany prvního vlastníka směnky ([Anonymizováno]) nikdy realizována, tj. nikdy z jeho strany nedošlo k poskytnutí půjčky žalované č. 1. Fakticky se jednalo o zajištění závazků z pojistné smlouvy a související inominátní smlouvy, kde žalovaná č. 1 měla postavení spotřebitele a které byly shledány absolutně neplatnými pro porušení zákonných ustanovení upravujících ochranu spotřebitele. Za situace, kdy dle názoru dovolacího soudu může být ve sporném řízení úspěšný i ze směnky samostatně zavázaný dlužník, který nesplnil ani povinnost tvrzení, natož důkazní, vyšel odvolací soud dle závazného pokynu dovolacího soudu ze shora uvedených skutečností, známým mu z jiných řízení a prokázaných jiným samostatným dlužníkem, a přijal závěr o zastřené kauze směnky, což umožňuje závěr, že nárok žalobce jako majitele směnky není oprávněný. Proto odvolací soud napadený rozsudek ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 1 podle § 219 o. s. ř. v napadeném rozsahu, tj. v bodě I. a III. výroku, jako věcně správný potvrdil.

14. O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 20 620 Kč ve sporu úspěšné žalované č. 1. Náklady těchto řízení představují zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 7 000 Kč, odměnu za tři úkony právní služby v celkové výši 12 420 Kč (3 úkony x 4 140 Kč/úkon - převzetí a příprava zastoupení, sepis dovolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 12. 4. 2023) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 900 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Žalovaná č. 1 jako nezastoupený účastník učinila jeden úkon (písemné podání - vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí), za nějž jí náleží odměna ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.