o zaplacení 179 181 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 9. 2021, č. j. 49 Cm 33/2019-179

1. Shora uvedeným, v pořadí druhým rozsudkem, vydaným poté, co předchozí rozsudek odvolací soud usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 12 Cmo 221/202—150 pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 33/2019-14 ze dne 12. 4. 2019 a v bodě II. výroku žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového a odvolacího řízení ve výši 52 030 Kč.

2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně žalobou, spojenou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, domáhala na žalovaných zaplacení 179 181 Kč s přísl. ze směnky vlastní, vystavené žalovanými dne 2. 5. 2017 na řad žalobkyně, splatné dne 13. 3. 2019. Směnka byla vystavena jako blankosměnka, kterou žalobkyně v souladu s vyplňovací dohodou, sjednanou ve smlouvě o půjčce ze dne 2. 5. 2015, č. [Anonymizováno], doplnila o údaj směnečné sumy a data splatnosti. Na směnku nebylo při splatnosti ani na základě předžalobní výzvy plněno.

3. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem, proti němuž podali žalovaní společné včasné námitky. V nich uvedli, že se žalobkyní uzavřeli smlouvu o půjčce, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout jim půjčku ve výši 170 000 Kč na úhradu zálohy, účelově vázané na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvu příkazní ze dne 22. 3. 2017. Tyto smlouvy žalovaní uzavřeli se společností [právnická osoba] (dále jen [Anonymizováno]). Směnka, vystavená žalovanými, je dle ujednání v čl. 2. 4 smlouvy o půjčce směnkou zajišťovací. Na kauzální pohledávku žalovaní měsíčními platbami ve výši 2 550 Kč v období 07/2017-03/2018 uhradili celkem 22 950 Kč.

4. Dále uvedli, že na smlouvu o půjčce, kterou žalovaní uzavřeli jako spotřebitelé se žalobkyní jako podnikatelem, se vztahuje právní úprava zák. č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru. Ten pojem spotřebitelského úvěru vymezuje v § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Zákon v § 112 použití zajišťovacích směnek ve vztahu ke spotřebiteli zakazuje. Půjčka byla bezúročná jen na dobu do 3. 7. 2017. Smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky, sjednaná ve smlouvě pro případ nevrácení půjčky k sjednanému datu splatnosti 3. 7. 2017, fakticky simuluje úrok. Schopnost žalovaných splatit půjčku nebyla žalobkyní prověřena. Namítli, že půjčka nebyla žalobkyní poskytnuta a žalobkyně tak nebyla oprávněna vyplnit blankosměnku. Částka doplněná do směnky nemůže odpovídat ani teoretické pohledávce žalobkyně, neboť část jistiny ve výši 73.057 Kč žalobkyně postoupila k 30. 1. 2019 na [Anonymizováno] a maximální možný zůstatek jistiny tak činí 73.993 Kč. Protože smluvní pokuta simuluje úrok a smlouva neobsahuje údaj RPSN úrok zohledňující, dle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., nemůže žalobkyně nad rámec jistiny a úroku odpovídajícího reposazbě 0, 05%, vyhlášené ČNB k 2. 5. 2017, nic požadovat a částka 105.048,42 Kč byla do směnky vyplněna neoprávněně.

5. Maximální výše pokuty dle § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. mohla činit 85.000 Kč a po částečné úhradě a výši jistiny, jíž žalobkyně disponovala po postoupení části pohledávky, smluvní pokuta zahrnutá do směnečného peníze tuto částku převyšuje o 20.188 Kč.

6. Smlouva o půjčce a smlouvy, uzavřené mezi žalovanými a [Anonymizováno] jsou s ohledem na propojení obou společností totožnými osobami smlouvami provázanými a tvoří společně kauzu. To vyplývá z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 563/11. Smlouva o smlouvě budoucí odporuje § 1811 odst. písm. b), c) a d) o. z., § 1812 a § 1814. Smlouva o smlouvě budoucí i smlouva o půjčce obsahují ujednání, která v rozporu s § 1813 o. z. zakládají významnou nerovnováhu v právech spotřebitele. Nepřiměřeným ujednáním dle § 1815 o. z. je zejména ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce. Smlouvy vylučovaly možnost provedení kompenzačních zápočtů. Od smlouvy o smlouvě budoucí žalovaní odstoupili, odstoupení [Anonymizováno] odmítla a poskytnuté plnění nevrátila. Odstoupili také od smlouvy o půjčce. Protože smlouva o půjčce i smlouva o smlouvě budoucí byly žalovanými uzavřeny mimo obchodní prostory žalobkyně i [Anonymizováno] a o svém právu odstoupit od smluv nebyli žalovaní žalobkyní ve smlouvách poučeni, lhůta pro odstoupení se řídila § 1829 odst. 2 o. z. V této lhůtě žalovaní od obou smluv odstoupili. V důsledku odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí mělo být poskytnuté plnění, včetně částky 170 000 Kč, vráceno. Důsledkem odstoupení je dle § 119 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. také zánik smlouvy o půjčce jako vázaného úvěru. Za dobu od 19. 3. 2018, kdy k odstoupení došlo, do 14. 3. 2019 žalobkyně nemohla smluvní pokutu požadovat dle § 1816 o. z.

7. Smlouva o smlouvě budoucí, která měla mít tři základní složky, a to ujednání budoucí smlouvy o dílo, ujednání o smlouvě o dílo na projektovou dokumentaci a ujednání o obstarání ve smlouvě vymezených inženýrských prací, nebyla řádně a platně uzavřena. Přílohou smlouvy byla pouze zjednodušená dokumentace typového rodinného domu, jíž měla odpovídat cena účtovaných projektových prací. Cena navíc měla být stanovena v neveřejném sazebníku [Anonymizováno], který přílohou smlouvy nebyl a s nímž se žalovaní nemohli seznámit. Smluvní ujednání smlouvy na něj odkazující je proto neplatné. Šlo o typový projekt, žádnou projekční dokumentaci žalovaní neobdrželi, přesto jim byla jako cena projekčních prací účtována částka 36 943 Kč. Nepřiměřená je také účtovaná cena inženýrských prací ve výši 60 000 Kč, jejíž konstrukce je nejasná. Ujednání smlouvy o půjčce spolu se smlouvou o budoucí smlouvě v souhrnu zakládají významnou nerovnováhu v právech spotřebitele, jejichž práva jsou krácena. Smluvní ujednání jsou v rozporu s § 1814 odst. 1 písm. a), b), c), f), h) a j) o. z. Nepřiměřeným ujednáním je zejména ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce a cenové ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí.

8. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám žalovaných uvedla, že kauzou směnky je poskytnutí půjčky, účelově určené k úhradě závazku žalovaných k zaplacení části kupní ceny pozemku třetí osobě. Půjčka byla žalovaným poskytnuta způsobem ve smlouvě sjednaným. V žádosti o poskytnutí půjčky i ve smlouvě o půjčce byla žalobkyně ubezpečena o tom, že žalovaní mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k vrácení půjčky a že jsou schopni své závazky vyplývající z této smlouvy splnit včas a řádně. Sjednaná smluvní pokuta měla motivovat žalované jako dlužníky ke splnění jejich závazku. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ujednání o smluvní pokutě běžným zákonným institutem, sloužícím k zajištění smluvních povinností dlužníka. Její výši lze považovat za přiměřenou a odpovídající dobrým mravům a pravidlům slušnosti. Celková výše smluvní pokuty je dána mimořádnou délkou prodlení žalovaných s vrácením jistiny půjčky. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. se podle § 5 odst. 3 v případě bezúročných půjček uplatní jen ve velmi omezeném rozsahu. Nezakazuje použití zajišťovacích směnek a nestanoví nutnost posuzování schopnosti dlužníků splácet ve vztahu k poskytování bezúročných půjček. Sjednání smluvní pokuty jako prostředku zajištění nelze považovat za obcházení zákona. S poukazem na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 12 Cmo 94/2017 žalobkyně uzavřela, že sjednání smluvní pokuty nelze považovat za sjednání úplaty za poskytnutí půjčky či úvěru. Smluvní pokuta představuje sjednanou sankci za porušení závazku. Ustanovení § 1816 o.z. je ustanovením dispozitivním a dohodou smluvních stran bylo v čl. 3.2 smlouvy o půjčce vyloučeno. Smlouva neobsahuje žádná nepřiměřená ujednání ve smyslu § 1813 o.z. Ujednání, která jsou totožná s dispozitivní či kogentní právní úpravou nejsou nepřiměřenými ujednáními. Nedůvodná je námitka odstoupení od smlouvy. Od smlouvy lze odstoupit pouze v případě, byla-li možnost odstoupení ve smlouvě sjednána nebo pokud takové právo vyplývá přímo ze zákona. Žalobkyně své smluvní závazky ze smlouvy splnila a předpoklady pro odstoupení od smlouvy dány nebyly. Odstoupení, učiněné žalovanými je jen účelovou snahou vyhnout se vrácení poskytnuté půjčky a je nutno na něj pohlížet jako na nicotný úkon. O svém právu odstoupit od smlouvy byli žalovaní poučeni v žádosti o poskytnutí půjčky (v oddílu 6). Žalovaní byli také řádně vyrozuměni o postoupení části pohledávky žalobkyní. K tvrzení žalovaných o nedodržení zákonných limitů dle § 122 zák. č. 257/2016 odkázala na smluvní ujednání v čl. II odst. 2. 5. smlouvy o půjčce a výpočet směnečné sumy v předžalobní výzvě.

9. Z provedeného dokazování (prvopisem směnky, smlouvou o půjčce č. 3451701 ze dne 2. 5. 2017, odstoupením žalovaných od smlouvy č. 345/17 a výzvou k vrácení zálohy ze dne 2. 3. 2018, výpisem z účtu žalobkyně za období od 1. 5. do 7. 5. 2017, smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi žalobkyní a [Anonymizováno], dopisem [Anonymizováno], adresovaným právnímu zástupci žalovaných, žádostí žalovaných o poskytnutí půjčky, smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní jako postupitelem a [Anonymizováno] jako postupníkem) soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovaným na základě jejich žádosti půjčku ve výši 170 000 Kč, která dle dohody byla zaslána přímo [Anonymizováno], když půjčka měla být vrácena ve lhůtě dvou měsíců od podpisu smlouvy, přičemž došlo k zajištění pohledávky, a to jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně blankosměnkou. Ve smlouvě žalovaní vzali na vědomí, že žalobkyně potřebuje nezbytně půjčené finanční prostředky vrátit v termínu splatnosti, neboť je má po uplynutí tohoto termínu vázány jiným způsobem, proto je mezi stranami sjednána smluvní pokuta za případné prodlení. Půjčka měla být vrácena do 3. 7. 2017. Směnka byla žalovanými vystavena v [Anonymizováno] dne 2. 5. 2017, na směnečný peníz 179 181 Kč a byla splatná dne 13. 3. 2019 ve [Anonymizováno] Obsahuje doložku bez protestu. Podle doloženého bankovního výpisu byla žalobkyní dne 4. 5. 2017 z jejího účtu částka 170 000 Kč převedena na [Anonymizováno], s označením platby půjčka [Anonymizováno]. Žalovaní od smlouvy č. [Anonymizováno], uzavřené s [Anonymizováno] dle § 1829 odst. 2 občanského zákoníku odstoupili a požádali o vrácení zálohy. [Anonymizováno] poté vůči žalovaným učinila návrh dohody o ukončení a vypořádání závazků z uzavřených smluv. K úhradě směnky žalobkyně žalované vyzvala. Podle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a [Anonymizováno] byla část pohledávky na jistině ve výši 73 057 Kč postoupena na [Anonymizováno].

10. Námitky žalovaných vyhodnotil soud prvního stupně jako nedůvodné. Další vztahy žalovaných ke [Anonymizováno] shledal pro posouzení smlouvy o půjčce irelevantní a k nim navržené dokazování zcela nadbytečné. Předmětná smlouva o půjčce je půjčkou bezúročnou, při níž není zohledněna cena peněz. Při jejím porovnání s jinými komerčními úvěry, bude vždy výhodnější než úročená smlouva o úvěru. Pokud Vrchní soud v rozhodnutí uvedl, že „Půjčka nabízená žalobkyní měla podstatně kratší splatnost a v důsledku smluvní pokuty byla i dražší než bankovní úvěry“, jde o nepřesnou citaci, odporující předchozí judikatuře Vrchního soudu v Praze. Pokud by žalovaní dodrželi podmínky dohodnuté ve smlouvě a půjčku splatili, právo na žádnou sankci by nevzniklo. Smluvní pokuta nepředstavuje cenu peněz, není úrokem. Pokud smluvní pokuta zajišťuje krátkodobou bezúročnou půjčku se splatností dvou měsíců, je její výše 0,1% denně pořádku. Výše této smluvní pokuty má motivovat žalované k řádnému placení. Námitka žalovaných o neposkytnutí půjčky je nedůvodná, když výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že v souladu se smlouvou byla zaslána částka 170 000 Kč přímo společnosti [Anonymizováno]. Jako nedůvodnou vyhodnotil rovněž námitku neoprávněného a nesprávného vyplnění směnky, opírající se o § 122 zák. č. 257/2016 Sb. a tvrzení o postoupení části pohledávky. S odkazem na čl. 2.5 smlouvy o půjčce, v něž se smluvní strany dohodly mimo jiné tak, věřitel je oprávněn doplnit prvou směnku o směnečnou sumu, zahrnující nezaplacenou část jistiny půjčky, zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy upravujícími úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění této prvé směnky a smluvní pokutu za prodlení s úhradou půjčky ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění této prvé směnky, soud dovodil, že jistina je 73 993 Kč, smluvní pokuta 85 000 Kč a zákonný úrok z prodlení 20 188 Kč, tedy výše smluvní pokuty odpovídá výši, kterou sami žalovaní považují za maximální možnou. Uzavřel, že směnka byla vyplněna řádně a v souladu se smlouvou.

11. Námitku, že ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek, vyhodnotil s odkazem na blíže nespecifikovanou soudní judikaturu jako nedůvodnou. V odůvodnění uvedl: „Jedná se o situaci, na kterou nespadají ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť zde chybí podmínka, že se jedná o úvěr, a to ve smyslu úplatnosti, neboť půjčka, tak jak byla uzavřena mezi účastníky, a soud se o tom zmiňoval již výše, není půjčkou úplatnou, a tudíž nejde o spotřebitelský úvěr.“ Zákon o spotřebitelském úvěru nedopadá na vztah účastníků, založený smlouvou o půjčce a námitky, vycházející z tohoto zákona jsou nedůvodné. Podle judikatury vyšších soudů v případě, že je sjednána bezúročná půjčka, není smluvní pokuta skrytým úrokem. Při včasném vrácení půjčky by k sankcím nedošlo.

12. K tvrzením žalovaných, že v důsledku platného odstoupení žalovaných od smlouvy o smlouvě budoucí s [Anonymizováno]. mělo proto být smluvními stranami vráceno poskytnuté plnění, uzavřel, že smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena mezi jinými subjekty a případné vrácení poskytnutého plnění musí žalovaní řešit přímo se společností [Anonymizováno]. Žalobkyně smluvní vztah k [Anonymizováno] nemá, provázány jsou pouze v osobě totožného jednatele. Žalovaná však svůj závazek vůči žalobkyni jako poskytovateli půjčky však splnit musí. Možnost aplikace § 1829 o.z. soud neshledal. Vztah mezi žalobkyní a žalovanými není vztahem mezi podnikatelem a spotřebiteli. Důkazy navržené žalovanými k tvrzením, týkajícím se jejich vztahů k [Anonymizováno] soud neprovedl, neboť je shledal nadbytečné, stejně jako žalovanými navržené dokazování účastnickými výslechy žalovaných, svědeckou výpovědí zprostředkovatele a dalšími důkazy, navrženými žalovanými při jednání dne 13. 5. 2020. Vyhodnocení provedených důkazů odstoupeními žalovaných od smlouvy o půjčce a smlouvy o smlouvě budoucí jako nadbytečné neprovedl s odůvodněním, že skutkový stav dostatečně prokazují ostatní v řízení provedené důkazy.

13. Z uvedených důvodů podle § 175 odst. 4 o. s. ř. ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

14. Žalovaní podali proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhli jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz zrušen a žalovaným byla přiznána náhrada nákladů řízení, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S odkazem na odvolací důvody, vymezené v § 205 odst.1 b),c),d),e) a g) o. s. ř. vytkli soudu, že nepřihlédl k jimi tvrzeným skutečnostem nebo k jimi označeným důkazům, v důsledku neprovedených důkazů, potřebných k prokázání rozhodných skutečností neúplně zjistil skutkový stav věci, z důkazů provedených učinil nesprávná skutková zjištění, věc nesprávně právně posoudil a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně shodně s předchozím rozsudkem vychází ze základní premisy, že výjimku upravenou v § 5 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. nelze obejít a že za žádných okolností nelze úrok simulovat jiným institutem, např. smluvní pokutou. Je-li půjčka poskytována s tím, že ve lhůtě splatnosti nemůže být vrácena a je tak s dostatečnou mírou pravděpodobnosti predikovatelný vznik prodlení, sankcionovaný smluvní pokutou, nelze smluvní pokutu považovat za sankci, ale za běžné zpoplatnění půjčky. Nastane-li úplata za uplynutí času, je zcela nerozhodné, zda je označena jako úrok, poplatek, smluvní pokuta či jinak. Soudem zastávaná premisa, že nelze obejít zákonné ustanovení a simulovat splnění podmínky zvýhodňující jednu stranu, je porušením práva na spravedlivý proces a narušením soudní ochrany v rámci demokratického státu. Není-li právní úprava kazuistická, s rozsáhlým vymezením použitelných výjimek minimálně ve dvou úrovních, není vyloučena ani možnost obcházení zákonného ustanovení. Při četnosti obdobných žalob, projednávaných odvolacím soudem, je třeba zkoumat, zda k tomu došlo. Odůvodnění rozsudku, minimálně odlišné od odůvodnění původního rozsudku, je zcela nedostatečné a nepřezkoumatelné. Soud fakticky uzavřel, že v případě směnečné pohledávky není třeba řešit ničeho kromě samotné směnky. Žalovaní namítali, že směnka byla vystavena v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 112 zák. č. 257/2016 Sb.). Zamítnutím důkazních návrhů žalovaných k těmto tvrzením jim soud znemožnil tvrzení prokázat a zbavil je tak jejich práva na soudní ochranu. Soud, který přijal závěr, že bezúročnou smlouvu o půjčce nelze srovnávat s jinými komerčními úvěry, resp. že bezúročná půjčka bude oproti úročeným bankovním úvěrům vždy výhodnější, nesprávně posoudil tvrzení žalovaných o klamavé prezentaci možných způsobů financování před uzavřením smlouvy. Namítali, že způsob prezentace půjčky žalobkyní vytvářel mylný dojem srovnatelnosti produktů, kdy klamavá výhodnost spočívala v označení půjčky jako bezúročné oproti dvěma běžným bankovním úvěrům s vyšším úročením, ale mnohonásobně delší splatností. K tvrzením žalovaných o možném zastření úročení prostřednictvím smluvní pokuty proto ani neprovedl žádné dokazování. V postupu soudu „absentuje jakékoliv právo nalézající proces“, soud pouze bez dalšího převzal tvrzení žalobce. Cena peněz musí být porovnána za shodné časové období. Při porovnání doby splatnosti bankovních produktů, při nezbytnosti srovnání ceny peněz za určité shodné časové období, které ovšem soud neučinil, jsou bankovní produkty co do celkové výše zaplacené částky oproti půjčce se smluvní pokutou výhodnější. Nezohlednil ani judikaturu Vrchního soudu o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě v obdobných nesměnečných věcech. Jde o rozhodnutí, týkající se dohod o uznání závazku, uzavřených společností [právnická osoba] V řádně fungujícím právním státě není možné obcházení ochranných ustanovení spotřebitelů přehlížet. V opačném případě lze veškerá ochranná omezení považovat za zbytečná, neboť je připuštěna možnost se jim vyhnout. Vyhýbání se ochranným ustanovení je třeba potírat v takovém rozsahu, aby dodržení zákonných ustanovení bylo pro porušující stranu ekonomicky výhodnější než jejich obcházení. Posouzení, zda se nejedná o účelové obcházení těchto ustanovení na ochranu spotřebitele je podmíněno řádně provedeným dokazováním, umožňujícím soudu vyhodnocení námitek v celém kontextu. Obdobný závěr přijal Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Cdo 4195/2018. Nelze formálně jen vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2279/2018, podle jehož závěrů absence institutu označeného jako poplatek či úrok znamená bezúročnost závazku a smluvní pokuta nikdy nemůže představovat dissimulovaný úrok a skrytou úplatu za půjčku či úvěr. Při posouzení námitky vystavení směnky v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru nemohl soud vycházet pouze z úpravy námitkového směnečného řízení a z ní plynoucího procesního postavení žalovaných, neboť tímto postupem soud umožnil žalobci těžit z jeho protiprávního jednání. Soud měl postupovat shodně s úpravou v § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, která je aplikována v případě rozhodčích nálezů, vydaných na základě neplatné rozhodčí doložky, nicotných či neplatných z jiných důvodů. Závěr o nedůvodnosti této námitky žalovaných mohl soud přijmout až po řádném dokazování všech důkazních návrhů žalovaných a jejich následném vyhodnocení. Koncentrační zásada směnečného řízení nedopadá na důkazní návrhy. Důkazní návrhy žalovaných ohledně úvěrů, nabízených žalobkyní žalovaným v rámci možného financování úhrady zálohy od společnosti [právnická osoba], a s nimi časově související komunikací soud nepřipustil, ačkoliv se vztahovaly k námitkovému tvrzení o časově omezené bezúročnosti půjčky na dobu dvou měsíců. Dle ustálené judikatury tyto tzv. opomenuté důkazy představují porušení práva účastníka na řádné odůvodnění rozhodnutí, které je součástí práva na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušeno bylo i právo žalovaných ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Půjčka nabízená žalobkyní měla podstatně kratší splatnost a s ohledem na smluvní pokutu byla dražší než bankovní úvěry. Soud pochybil, když neprovedl ani žalovanými navržené důkazy, týkající se jejich smluvních vztahů se společností [právnická osoba] Soud část námitek žalovaných zcela opomenul, aniž by tento postup jakkoliv odůvodnil. Řádným vypořádáním námitek v rozsahu deseti stran není jejich odmítnutí v jediném krátkém odstavci odůvodnění. Soud nejenže neprovedl žalovanými navržené důkazy, ale nevyhodnotil ani jejich tvrzení o možném klamání spotřebitele a nutnosti posouzení institutu půjčky v celém kontextu.

15. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Rozsudek vychází z ustálené judikatury k otázce nepřípustného poměřování smluvní pokuty a úroku, od něhož není důvod se odchylovat také s ohledem na § 13 o. z. Text smlouvy o půjčce je stručný a přehledný, neobsahuje žádná nadbytečná, nesrozumitelná, obtížně čitelná či zavádějící ustanovení, která mohla u žalovaných vyvolat pochybnosti. Žalovaní potvrdili svým podpisem, že si smlouvu před jejím podpisem přečetli, že jim veškeré případné nejasnosti byly srozumitelně vysvětleny, že smlouva byla uzavřena po vzájemném projednání podle pravé a svobodné vůle smluvních stran, určitě, vážně a srozumitelně, nikoli v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Žalovaní nejsou omezeni ve svéprávnosti a lze vycházet z toho, že mají rozum průměrného člověka i schopnost užívat ho s běžnou péčí a opatrností. Z § 5 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru vyplývá, že na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168 zákona. Poskytování krátkodobých bezúročných půjček nepodléhá žádné právní úpravě, která by zakazovala použití směnek. Pokud soud zamítl další důkazní návrhy žalovaných, tento svůj postup odůvodnil. Skutkový stav byl již provedeným dokazováním zjištěn zcela dostatečně.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

17. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování. Dokazování doplnil o listinný důkaz, odstoupení žalovaných od smlouvy o půjčce a doručenky k této písemnosti. Tento důkaz byl žalovanými v řízení před soudem prvního stupně navržen, proveden však nebyl.

18. Odvolací soud z odstoupení do smlouvy zjistil, že dopisem ze dne 2. 3. 2018 žalovaní odstoupili od smlouvy o půjčce 3451701, uzavřené se žalobkyní dne 2. 5. 2017. Uvedli, že o možnosti odstoupit od smlouvy nebyli žalobkyní řádně poučeni a využívají tak svého práva odstoupit od smlouvy ve lhůtě dle § 1829 o.z. Doručení tohoto dopisu je doloženo doručenkou, v níž je převzetí písemnosti dne 19. 3. 2018 potvrzeno písemným zmocněncem adresáta, tj. žalobkyně.

19. Na základě skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně a doplněného o zjištění, učiněná odvolacím soudem z jím provedeného dokazování, má odvolací soud za prokázáno, že sporná směnka byla vystavena jako jedna ze dvou zajišťovacích blankosměnek k pohledávkám žalobkyně ze smlouvy o půjčce, která byla mezi žalobkyní a žalovanými uzavřena dne 2. 5. 2017. Podle čl. 1.2 smlouvy byla půjčka účelově vázána na financování zálohy dle čl. II. bod 2.1 smlouvy [Anonymizováno], tj. smlouvy o smlouvě budoucí o dílo č. [Anonymizováno], smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvy příkazní č. [Anonymizováno], uzavřené dne 22. 3. 2017 mezi žalovanými a [Anonymizováno], na jejichž základě měla společnost [právnická osoba] realizovat přípravné a projektové práce a inženýrské činnosti k výstavbě rodinného domu pro žalované. Finanční prostředky byly dle čl. 2. 2. poskytnuty přímo budoucímu zhotoviteli, a to bezhotovostním převodem z účtu žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaných s vrácením půjčky k sjednanému termínu splatnosti 3. 7. 2017 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny půjčky. V čl. 3.2 smluvní strany ujednaly, že případné odstoupení žalovaných od smlouvy [Anonymizováno] se nedotýká platnosti a účinnosti smlouvy o půjčce. Sporná směnka byla vystavena žalovanými dne 2. 5. 2017, nikoliv na řad žalobkyně, s doložkou bez protestu a žalobkyní byla dle vyplňovací dohody, která je součástí smlouvy o půjčce, doplněna o údaj směnečného peníze 179 181 Kč a data splatnosti 13. 3. 2019. Podle předžalobní výzvy žalobkyní doplněná směnečná suma sestávala z dlužné jistiny půjčky ve výši 73 993 Kč, smluvní pokuty ve výši 85 000Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 20 188 Kč. Žalobkyně dne 30. 1. 2019 část pohledávky jistiny ve výši 73 057 Kč postoupila [Anonymizováno] a postoupení oznámila žalovaným. Od smlouvy o půjčce žalovaní dne 2. 3. 2018 odstoupili. Následně, dne 29. 1. 2019 žalovaní odstoupili od [Anonymizováno] smluv uzavřených s [Anonymizováno].

20. Předmětnou směnku posoudil odvolací soud jako platnou vlastní směnku, obsahující veškeré zákonné náležitosti stanovené v čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), z níž žalobkyni jako jejímu majiteli vzniklo vůči oběma žalovaným jako jejím výstavcům podle čl. I § 28 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 1, 48 odst. 1 ZSŠ právo na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv, tj. směnečného peníze ve výši 179 181 Kč s 6% úrokem z této částky od 14. 3. 2019 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 597 Kč. Toto právní posouzení soud prvního stupně sice v rozsudku výslovně neučinil, nicméně jej lze předpokládat s ohledem na to, že námitky žalovaných projednal a přijal závěr o jejich nedůvodnosti.

21. Dle odvolacího soudu smlouvu o půjčce, uzavřenou mezi žalobkyní jako podnikatelkou na straně jedné a žalovanými jako spotřebiteli na straně druhé, je nutno hodnotit jako smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. Žalovaným jako spotřebitelům tak tedy náleží ochrana plynoucí z § 1810 a násl. o. z.

22. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce č. 1036160, k jejímuž zajištění sloužila sporná směnka, byla mezi účastníky uzavřena dne 2. 5. 2017, tedy již za účinnosti zák. č. 257/2016 Sb., 6. 1. 2017, je třeba tento právní předpis na danou věc aplikovat. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky je s nutno podřadit pod definici spotřebitelského úvěru na bydlení ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) bod 2 zákona, tj. spotřebitelského úvěru účelově určeného k výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, v projednávané věci poskytnutého bezúročně. Námitku žalovaných, že smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o půjčce fakticky plnila funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků, vyhodnotil odvolací soud jako nedůvodnou. Jedná se o zcela odlišné právní instituty. Odvolací soud již ve svém rozsudku ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 12 Cmo 94/2017-92 přijal závěr, že: Zatímco pokuta plní funkci preventivní (motivuje dlužníka k řádnému splnění zajištěného závazku), uhrazovací (představuje paušalizovanou náhradu škody) a sankční (je sankcí za porušení smluvní povinnosti), úroky představují cenu peněz a povinnost k jejich placení není (oproti smluvní pokutě) ani v nejmenším závislá na tom, zda dlužník svůj závazek vrátit prostředky poskytnuté věřitelem včas a řádně splní. Závěr o tom, zda v daném případě byla či nebyla uzavřena dohoda o jakékoli finanční protihodnotě za poskytnutí ve smlouvě uvedených finančních prostředků, lze přijmout pouze na základě posouzení obsahu smluvních ujednání a jejich případného výkladu za použití interpretačních pravidel stanovených zákonem (§ 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), nikoli na základě následného chování smluvních stran. Jinými slovy, z toho, že žalovaní v daném případě porušili povinnost zajištěnou smluvní pokutou, neboť částku 170.000 Kč žalobci dosud nevrátili, v důsledku čehož jim vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu, nelze dovozovat, že uzavřená smlouva byla smlouvou úplatnou, zatímco v případě, že by svou povinnost včas a řádně splnili, byla by tatáž smlouva smlouvou bezplatnou (neboť v takovém případě by nebyli povinni pokutu hradit). Ve smlouvě absentující ujednání o úplatě za poskytnutí půjčky nelze dovozovat z okolností, za nichž byla půjčka sjednána, z účelu, na nějž měla být použita či z doby, na kterou byla sjednána. Odvolací soud neshledal důvod se od takto přijatého závěru odchýlit ani v projednávané věci, zejména když je v souladu s konstantní soudní judikaturou, vycházející ze závěru, že úplatnost půjčky nelze dovozovat z pouhé skutečnosti, že si smluvní strany sjednaly sankci (smluvní pokutu) za porušení některé ze smluvních povinností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018, ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1387/2019, ze dne 30. 12. 2020 sp. zn. 29 Cdo 2377/2019). Pokud byla dovolacím soudem v odkazovaných rozhodnutích řešena stejná právní otázka, není z hlediska aplikovatelnosti judikatury významné, že dovolacím soudem přijatý výklad se týkal smluv o půjčce, uzavřených za účinnosti předchozí právní úpravy, tedy zák. č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru. Žalobce tedy důvodně poukazuje na § 13 o. z., kladoucí důraz na kontinuitu rozhodovací praxe. Naopak odkaz žalovaných na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 33 Cdo 4195/2018 neshledal případný. V tomto rozhodnutí dovolací soud odmítl podané dovolání, neboť dovolatelka v rozporu s § 241a o. s. ř. neformulovala žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jejíž odlišné posouzení by se mohlo promítnout do výsledku řízení.

23. Omezení působnosti zákona upravuje § 5 zák. č. 257/2016 Sb. Z odstavce 3 tohoto vyplývá, že na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.

24. Další ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. se neuplatní. Neuplatní se tak § 112 cit. zák., zakazující použít ke splacení či zajištění spotřebitelského úvěru směnku nebo šek a ani § 86 cit. zák., upravující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně neměla povinnost prověřovat schopnost žalovaných splácet úvěr. Nadto nelze pominout, že žalovaní jak v žádosti o poskytnutí půjčky, tak v uzavřené smlouvě výslovně potvrdili, že jsou své povinnosti vrátit peněžní prostředky schopni dostát. Námitky žalovaných o zákazu zajištění závazku ze smlouvy směnkou a nesplnění povinnosti žalobkyně prověřit jejich schopnost splácet úvěr jsou proto nedůvodné.

25. Nedůvodná je také námitka, založená dle § 110 cit. zák. na tvrzení o absenci povinného údaje RPSN v úvěrové smlouvě a jejích důsledcích na limitní výši úroků. Toto ustanovení by bylo nutno aplikovat jen v případě úplatných spotřebitelských úvěrů. V projednávané věci byl však žalobkyní poskytnut spotřebitelský úvěr bezúročně.

26. Námitka neposkytnutí půjčky je nedůvodná. Poskytnutí půjčky v souladu se smluvním ujednáním bylo prokázáno bankovním výpisem z účtu žalobkyně.

27. Protože jde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 o. z., posuzoval odvolací soud rovněž tvrzení žalovaných, že smlouva obsahuje zakázaná ujednání (§ 1813 o. z.), zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaných jako spotřebitelů. Za takové ujednání žalovaní považují zejména ujednání o smluvní pokutě. Ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky je v souladu s limitem výše smluvní pokuty dle § 122 odst. 2 věty cit. zák., celková výše uplatněné smluvní pokuty 85 000 Kč, zahrnutá do směnečného peníze, představující polovinu celkové výše poskytnutého spotřebitelského úvěru, je v souladu s § 122 odst. 3 cit. zák., podle něhož souhrn uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnou součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše 200 000 Kč. Ujednání o smluvní pokutě nelze ani shledat zakázaným ujednáním ve smyslu §1813 o. z., které by v rozporu s požadavkem přiměřenosti zakládalo významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Sjednaná sazba smluvní pokuty plně odpovídá významu zajištěné povinnosti, kdy čl. 2.3 smlouvy žalobkyně zdůraznila nezbytnost včasného vrácení půjčených finančních prostředků, které má po splatnosti půjčky vázány jiným způsobem. Sazba smluvní pokuty není ani v extrémním nepoměru k zajištěné povinnosti. Pokud je výše smluvní pokuty důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka a odvozuje se od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní a kdy úměrně zvyšováním délky prodlení dochází i k nárůstu smluvní pokuty, nelze na nepřiměřenost smluvní pokuty usuzovat jen z její celkové výše (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005, ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009). Výše smluvní pokuty, zahrnutá do směnečného peníze, plyne z předžalobní výzvy. Podle ní je směnečná suma tvořena jistinou ve výši 73 993 Kč, smluvní pokutou ve výši 85 000 Kč a zákonným úrokem ve výši 20 188 Kč. Výše jistiny zahrnutá do směnečného peníze zohledňuje žalovanými poskytnuté částečné plnění ve výši 22 950 Kč i postoupení části jistiny pohledávky žalobkyní na [Anonymizováno]. Zneužívající charakter pak odvolací soud neshledal ani u žádného jiného smluvního ujednání smlouvy o půjčce. Text smlouvy o půjčce je stručný a přehledný, neobsahuje žádná nadbytečná, nesrozumitelná, obtížně čitelná či zavádějící ustanovení, způsobilá u žalovaných vyvolat pochybnosti.

28. Jako důvodnou nelze vyhodnotit ani námitku zániku smlouvy o půjčce v důsledku odstoupení žalovaných od této smlouvy dne 2. 3. 2018. V žádosti o poskytnutí půjčky byli žalovaní řádně poučeni o svých právech dle § 1820 o. z. (podmínky, lhůta a postupy pro uplatnění práva od smlouvy odstoupit, základní formulář pro odstoupení), tudíž se neuplatní lhůta pro odstoupení dle §1829 odst. 2 o. z. v délce jednoho roku a 14 dnů od uzavření smlouvy, ale lhůta v délce 14 dnů dle odstavce 1 citovaného ustanovení. Byla-li smlouva uzavřena dne 2. 5. 2017 a k odstoupení došlo dne 2. 3. 2018, lhůta zjevně nemohla být dodržena. Lze tak uzavřít, že žalovaní od smlouvy neodstoupili v zákonné lhůtě a smlouva nezanikla. V takovém případě nemůže být důvodné ani tvrzení žalovaných, že žalobkyně nemohla za dobu od odstoupení do splatnosti pohledávky uplatnit právo na smluvní pokutu (§1816 o. z.) a tuto smluvní pokutu zahrnout do směnečného peníze. Neobstojí ani námitkové tvrzení žalovaných, že v důsledku odstoupení zanikla smlouva o půjčce jako vázaný úvěr (§119 zák. č. 257/2016 Sb.). Jednak z důvodů shora vyložených, jednak proto, že citované ustanovení (§ 119) lze aplikovat jen v případě vázaných spotřebitelských úvěrů. Zabývat se tím, zda prostory, v nichž žalovaní v [Anonymizováno] smlouvu zavřeli, jsou obchodními prostorami žalobkyně, natož k tomu vést dokazování, by z uvedených důvodů bylo zcela nadbytečné.

29. Námitková obrana, založená na tvrzeních žalovaných vycházejících z jejich právních vztahů k [Anonymizováno] žalovaným ve vztahu k žalobkyni nepřísluší. Podle čl. I § 17 ZSŠ se může směnečný dlužník vůči majiteli směnky bránit jen námitkami z jeho vlastních mimo směnečných vztahů k majiteli směnky. Skutečnost, že mezi žalobkyní a [Anonymizováno] existuje majetkové (v osobě společníka) a personální (v osobě totožného jednatele) propojení, nezakládá právo žalovaných uplatňovat vůči žalobkyni námitky ze vztahu vůči [Anonymizováno]. Tyto společnosti jsou samostatnými subjekty a z provedeného dokazování vyplývá, že ve smluvní dokumentaci i korespondenci byly jednající subjekty jednoznačně odlišeny. Nelze přisvědčit tvrzením žalovaných, že z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 563/11 vyplývá, že smlouva o půjčce a smlouvy, uzavřené mezi žalovanými a [Anonymizováno] jsou smlouvami provázanými a tvoří společně kauzu. Skutkový stav, posuzovaný Ústavním soudem v odkazované věci, byl totiž odlišný v podstatné skutečnosti, a to v osobě poskytovatele půjčky. Zatímco v této projednávané věci byla poskytovatelem půjčky žalobkyně, propojená se zhotovitelem pouze personálně a majetkově v osobě jednatele a společníka, v odkazované věci půjčku poskytoval přímo společníka jednatel [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Právě na dvoudomost jeho postavení nález poukazoval. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když se námitkami žalovaných, žalovaných vycházejícími z jejich právních vztahů k [Anonymizováno] (vymezeny v bodech 6 a 7 odůvodnění) nezabýval a neprovedl k nim žalovanými navržené dokazování.

30. Odvolací soud neshledal důvodné tvrzení žalovaných, že při projednání námitek měl soud prvního stupně postupovat analogicky s úpravou v § 199 zák. č. 182/2006 Sb. Podle tohoto ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že při popření pravosti nebo výše pohledávky je insolvenční správce a dlužník omezen na důvody, které nebyly uplatněny dlužníkem v nalézacím řízení. Směnečné řízení je však ovládáno zásadou koncentrace (§ 175 odst.4 o. s. ř.), podle níž soud projedná je ta námitková tvrzení, která byla směnečným dlužníkem uplatněna v zákonné lhůtě pro podání námitek a k později uplatněným námitkám nepřihlíží.

31. Odvolací soud z důvodů shora vyložených rozsudek soudu prvního stupně, byť s poněkud odlišným odůvodněním, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za dva úkony právní služby dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši po 8 300 Kč za podané vyjádření k odvolání a za účast na jednání u odvolacího soudu, dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovného vozidlem [Anonymizováno], RZ [SPZ] ve výši 1 240 Kč ( [adresa] a zpět, vzdálenost 200 km, spotřeba 4,2 l nafty /100 km, cena nafty 36,10 Kč/1l, výše náhrady 6,20 Kč), náhrady za promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč dle § 14 cit. a náhrady DPH, celkem 23 038,40 Kč.