o zaplacení 430 569,09 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2021, č. j. 13 Cm 116/2019-140

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 26. 9. 2019, č. j. 13 Cm 116/2019-18 ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) a uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 600 Kč a dále zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 2 958 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení směnečného peníze ve výši 430 569,09 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní, vystavené žalovanou 1) na řad žalobkyně dne 28. 2. 2017 a splatné dne 11. 6. 2019. Žalovaný 2) převzal svým podpisem na směnce aval za výstavce. Dne 26. 6. 2019 bylo na dluh zaplaceno 4 179 Kč a dne 25. 7. 2019 dalších 4 179 Kč. Nezaplacená část směnečné sumy tak činí 430 569,09 Kč. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný 2) včasné námitky. Uvedl v nich, že předložená směnka není platná, neboť směnečná suma je uvedena pouze číslem, což umožňuje její „úpravu“ a může vyvolávat pochybnosti o tom, jaká částka byla původně do směnky vepsána. Dále namítl, že platební místo a domicil na směnce jsou neurčité, neboť není zřejmé, kde má být směnka předložena k placení. Vzhledem k údaji na směnce vyznačenému nemůže být tento nedostatek zhojen prostřednictvím tzv. zákonného platebního místa. Žalovaný 2) dále popřel pravost svého podpisu na směnce.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám uvedla, že sporná směnka zajišťovala její pohledávky ze smlouvy o úvěru reg. č. [Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2017. Ke směnce byla současně uzavřena dohoda o uplatnění vyplňovacího práva směnečného reg. č. [Anonymizováno], kterou oba žalovaní udělili žalobkyni právo doplnit do směnky směnečnou sumu do výše odpovídající splatným pohledávkám a vyplnit datum splatnosti směnky.

3. Z provedeného dokazování (směnkou, dopisem ze dne 11. 6. 2019, smlouvou o úvěru reg. č. [Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2017, dohodou o uplatnění vyplňovacího práva směnečného reg. Č. [Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2017, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, výslechem znalce [Anonymizováno], mimořádným výpisem z účtu č. [Anonymizováno] za dobu od 28. 2. 2017 do 11. 6. 2019) soud prvního stupně zjistil, že žalovaná 1) vystavila v Praze dne 28. 2. 2017 na řad žalobkyně směnku vlastní reg. číslo [Anonymizováno], kterou se zavázala zaplatit v Praze dne 11. 6. 2019 bez protestu směnečnou sumu ve výši 438 927,09 Kč. Žalovaný 2) směnku podepsal jako rukojmí za výstavce. Dopisem ze dne 11. 6. 2019 byl žalovaný 2) vyzván k zaplacení předmětné směnky. Dne 28. 2. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovanou 1) uzavřena smlouva o úvěru reg. č. [Anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 1) kontokorentní úvěr do výše 500 000 Kč a žalovaná 1) se zavázala sjednaným způsobem žalobkyni úvěrové prostředky vrátit a zaplatit úrok. Zároveň bylo sjednáno zajištění řádného a včasného zaplacení dluhů vzniklých na základě této smlouvy blankosměnkou vlastní vystavenou žalovanou 1) na řad žalobkyně, bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti, s doložkou „bez protestu“, avalovanou žalovaným 2) s tím, že předložení této blankosměnky je podmínkou čerpání úvěru. Dne 28. 2. 2017 byla dále mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) uzavřena dohoda o uplatnění vyplňovacího práva směnečného reg. č. [Anonymizováno], v níž smluvní strany prohlásily, že žalovaná 1) vystavila ve prospěch žalobkyně vlastní blankosměnku avalovanou žalovaným 2), jejíž kopie je přílohou dohody, a žalobkyně tuto blankosměnku převzala. Kopie blankosměnky, která je přílohou dohody, se svým grafickým provedením včetně podpisů shoduje s předloženou blankosměnkou bez rukopisně doplněných údajů o směnečné sumě vyjádřené číslem a datu splatnosti. Ze znaleckého posudku podaného dne 29. 11. 2020 znalcem v oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, [Anonymizováno] a z výpovědi tohoto znalce soud dále zjistil, že sporný podpis na jméno [Jméno žalované B] v pozici směnečného rukojmí je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného 2). Podle mimořádného výpisu z účtu č. [Anonymizováno] za dobu od 28. 2. 2017 do 11. 6. 2019 žalovaný 1) čerpal úvěr a také jej – byť nepravidelně – částečně splácel a platil úrok.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ustanovení čl. I § 78 odst. 1, § 28 odst. 1 a 2, § 48 odst. 1, § 30 -32 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“). K námitce neplatnosti směnky z důvodu číselného vymezení směnečné sumy a neurčitosti platebního místa a domicilu soud s poukazem na ustanovení čl. I § 75 bod 2 ZSŠ soud uvedl, že požadavek na současné vyjádření směnečné sumy slovem i číslem, popř. na povinné vyjádření slovem, nemá zákonný podklad. V daném případě je na směnce směnečná suma vyjádřena číslem, a to dostatečně určitě a srozumitelně, v kontextu směnečného prohlášení. Další obligatorní doložkou směnky vlastní je podle čl. I § 75 bod 4 ZSŠ údaj místa, kde má být placeno. Součástí směnečného prohlášení na předložené směnce je text „splatno v [právnická osoba].“, který vyjadřuje jak místo placení (uvozeno předložkou „v“), tak i domicil (uvozeno předložkou „u“). Soud poukázal na význam platebního místa i na to, že ohledně přesnosti jeho vymezení na směnce zákon ničeho nestanoví, přičemž ustálená judikatura dlouhodobě zastává názor, že místo placení je ve směnce určeno dostatečně, je-li označeno alespoň údajem města nebo obce. Domicil směnky není primárně určením platebního místa, ale osoby, u níž má být směnka zaplacena (čl. I. § 4, § 77 odst. 2 ZSŠ). Údaj „[Anonymizováno]“ na předložené směnce označuje místo placení, údaj „[právnická osoba].“ je zřejmým označením umístěnce. Předmětnou směnku proto soud vyhodnotil jako platnou.

5. Nedůvodnou shledal také námitku, že žalovaný 2) směnku nepodepsal. Vyšel přitom ze závěru znaleckého posudku, podle něhož podpis avalisty na směnce je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného 2), přičemž důvodem pravděpodobnostního závěru nebyla zjištění znalce nasvědčující padělání podpisu, ale to, že podpis žalovaného 2) je velmi jednoduchý. Porovnáním sporného podpisu na směnce nalezl znalec v obecné i zvláštní rovině zkoumání pouze shodné znaky různé hodnoty, ani jediný rozdílný znak. Ve prospěch pravosti podpisu svědčí i dohoda o uplatnění vyplňovacího práva směnečného reg. č. [Anonymizováno], v níž smluvní strany prohlásily, že žalovaný 1) vystavil ve prospěch žalobkyně vlastní blankosměnku avalovanou žalovaným 2), přičemž z přílohy dohody (kopie blankosměnky) plyne, že se jednalo o žalobkyní uplatněnou směnku před doplněním směnečné sumy a data splatnosti. Soud konečně přihlédl i ke skutečnosti, že podle úvěrové smlouvy bylo vystavení blankosměnky podmínkou čerpání úvěru, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný 1) úvěr čerpal a také po určitou dobu nepravidelně splácel a platil úrok. Rovněž tato skutečnost nepřímo svědčí o tom, že dohodnutá blankosměnka byla emitována do rukou žalobkyně i s podpisy obou směnečných dlužníků.

6. Z uvedených důvodů rozhodl soud podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. o ponechání směnečného platebního rozkazu vůči žalovanému 2) v platnosti a současně přiznal úspěšné žalobkyni podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 600 Kč. Dále soud uložil žalovanému 2) podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 2 958 Kč.

7. Žalovaný 2) podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušen a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyjádřil předně nesouhlas s názorem, že platební místo včetně domicilu může být na směnce formulováno tak, jako je tomu v daném případě. Za umístěnce je označena sama žalobkyně, což se jeví naprosto nelogické, neboť není zřejmé, proč by měl věřitel směnku proplácet. Existují tedy pochybnosti o tom, kde (u koho) měla být směnka ve skutečnosti zaplacena. V takovém případě nemůže jít o platnou směnku, a to pro její neurčitost a vnitřní rozpornost. Ohledně námitky nepravosti svého podpisu odvolatel zdůraznil, že znalec nepřijal kategorický závěr a dále uvedl, že znalec pochybil, pokud při zkoumání srovnávacího materiálu vyřadil podpisy, které druhem spornému podpisu neodpovídají, popřípadě se liší jinými důležitými znaky. Uvedený postup se jeví jako metodicky chybný či přinejmenším sporný. Znalec potvrdil, že nelze zaujmout kategorický závěr stran pravosti podpisu na směnce z důvodu extrémně malého rozsahu jednotlivých zkoumaných vzorků a ani zkouška psaní s žalovaným 2) by nepřinesla žádné nové poznatky. V takovém případě nelze znalecký posudek interpretovat v tom smyslu, že jím byla prokázána pravost podpisu žalovaného 2) na sporné směnce. Další soudem provedené důkazy, a to mimořádný výpis z účtu č. [Anonymizováno] za dobu od 28. 2. 2017 do 11. 6. 2019 a dohoda o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, na které však nebyla pravost podpisu vůbec zkoumána, nemohou být relevantními důkazy ohledně pravosti podpisu žalovaného 2) na směnce. Analogické závěry lze vztáhnout na argumentaci soudu prvního stupně, že žalovaná 1) čerpala úvěr, což bylo podmíněno vystavením blankosměnky. Z ničeho totiž nevyplývá, že strany postupovaly striktně dle úvěrové smlouvy a navíc žalobkyni nic nebránilo uplatnit za žalovanými přímo úvěrovou pohledávku, pakliže byla přesvědčena o jejím vzniku, namísto vymáhání dluhu ze směnky, která je abstraktním cenným papírem.

8. Při jednání před odvolacím soudem zástupce žalovaného 2) dále doplnil, že soud prvního stupně vůči němu nevystupoval nestranně, neboť nadstandardním způsobem zajišťoval srovnávací materiál pro účely znaleckého posudku a přestože žalovaný 2) zpochybnil pravost svého podpisu na směnce, která je soukromou listinou, záloha na náklady důkazu znaleckým posudkem nebyla uložena žalobkyni, ale jemu.

9. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Uvedla, že soud prvního stupně postupoval a rozhodl v souladu s právními předpisy a judikaturou a provedl všechny důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Podle žalobkyně soud dostatečně zdůvodnil platnost předmětné směnky i své závěry ohledně pravosti podpisu žalovaného 2). Ze znaleckého posudku vyplývá, že podpis žalovaného 2) na směnce je pravý, a to v rovině střední pravděpodobnosti, přičemž znalec nenalezl ani jediný rozdílný znak mezi srovnávanými podpisy a pokud by byl sporný podpis většího rozsahu, postačoval by takový nález k vyslovení kategoricky kladného závěru. Žalobkyně má tedy za to, že tento závěr znalce dostatečně prokazuje pravost podpisu žalovaného 2) na předmětné směnce, a to i s ohledem na další podpůrné důkazy, které byly soudem prvního stupně provedeny. V dalším pak žalobkyně odkázala na svá předchozí vyjádření ve věci. Ohledně postupu soudu prvního stupně pak uvedla, že řízení probíhalo zcela standardním způsobem, jako každé jiné řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a rovněž postup soudu při obstarání srovnávacího materiálu byl standardní.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

11. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud předloženou směnku jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zcela zaplacena, vznikl žalobci proti žalovanému 2) jako rukojmímu za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení dosud neuhrazené části směnečného peníze ve výši 430 569,09 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky, tedy od 26. 7. 2019 do jejího zaplacení a odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze.

12. Proti této platební povinnosti se žalovaný 2) bránil především námitkou, že spornou směnku nepodepsal. Tuto obranu soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedůvodnou.

13. Odvolateli je nutno přisvědčit v tom, že kladný závěr znaleckého zkoumání, učiněný znalcem v posudku ze dne 29. 11. 2020, byl formulován v rovině střední pravděpodobnosti. Pravděpodobnostní závěry znaleckých posudků z oboru písmoznalectví jsou ostatně v soudní praxi nepoměrně častější, než závěry kategorické, čímž se samozřejmě nic nemění na povinnosti soudu hodnotit takový důkaz (stejně jako kterýkoli jiný) podle zásad plynoucích z ustanovení § 132 o. s. ř. V daném případě znalec vysvětlil, že sporný podpis je svým druhem parafa, tedy grafický projev na straně jedné výrazně individualizovaný, na straně druhé však extrémně malého rozsahu, což znamená, že k dispozici je jen minimální množství individualizovaných znaků. Pozitivem je, že psací pohyb sporného podpisu je rychlý a plynulý; nevykazuje tedy nic, co by svědčilo proti jeho spontánnímu vyhotovení. Porovnáním sporného podpisu s mnoha srovnávacími vzorky byly nalezeny výlučně shodné znaky, a to shody zcela jasně určující. Nebyl nalezen ani jediný rozdílný znak. Protože technické padělání bylo znalcem vyloučeno, přicházely v úvahu pouze dvě možné hypotézy vzniku sporného podpisu, a to buď pravý podpis, nebo padělek vyhotovený napodobením tzv. „z volné ruky.“ Vzhledem k výrazné individualizaci a ke kvalitě psacího pohybu sporného podpisu se znalec přiklonil k závěru, že jde o podpis pravý, přičemž kategorický závěr nemohl být v daném případě přijat pouze s ohledem na extrémně malý rozsah sporného podpisu. Tento svůj závěr znalec potvrdil i při své výpovědi před soudem prvního stupně, při níž současně vysvětlil, proč nebylo v daném případě zapotřebí provést zkoušku podpisu druhého žalovaného (ve sporném podpisu nebyly nalezeny žádné znaky, které by se nenacházely v podpisech srovnávacích a bylo by je proto třeba „dovysvětlit“ pomocí zkoušky psaní) i to, že některé z ukázek podpisů zajištěných soudem nebylo možné ke srovnání využít, neboť – ať již se jednalo o pravé podpisy druhého žalovaného, či nikoliv – šlo o podpisy odlišného druhu.

14. Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu se podává, že znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 nebo ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, resp. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).

15. V poměrech posuzované věci nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení v hodnocení shora uvedeného důkazu. Soud prvního stupně zcela správně vyšel nejen ze samotného nálezu, k němuž znalec dospěl, ale zabýval se i důvody, které jej k němu vedly, a provedený důkaz vyhodnotil podle zásad obsažených v ust. § 132 o. s. ř. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud neodchýlil ani od judikatorních závěrů, na něž je shora odkazováno. Žalovanému 2) lze přisvědčit pouze v tom, že za situace, kdy při jednání konaném dne 16. 6. 2020 popřel (také) pravost svého podpisu na všech dalších listinách, jimiž žalobkyně prokazovala své tvrzení, že spornou směnku podepsal, přičemž k této otázce nebylo vedeno žádné dokazování, nebylo na místě z těchto listin při posuzování pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce bez dalšího vycházet. To však nemění nic na tom, že výsledek znaleckého zkoumání a výpověď znalce samy o sobě z důvodů, které jsou shora vyloženy, zcela postačují k přijetí závěru, že žalobkyně prokázala své tvrzení, že žalovaný 2) avaloval spornou směnku.

16. Souhlasit nelze s výtkou odvolatele, týkající se porušení principu rovnosti účastníků řízení soudem prvního stupně. Z obsahu spisu neplyne žádné zjištění, které by nasvědčovalo tomu, že se účastníkům řízení nedostalo stejných práv a povinností. Iniciativa soudu týkající se zajištění srovnávacího materiálu při nařízení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví (tj. žádosti o zapůjčení originálů písemností obsahujících vlastnoruční podpisy účastníka řízení, adresované orgánům státní správy a samosprávy), je v řízeních, v nichž je toto dokazování prováděno, zcela obvyklá a nelze v ní spatřovat nerovný přístup soudu ke kterémukoli z účastníků řízení. Totéž platí, pokud jde o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem žalovanému 2), který při jednání, konaném dne 16. 6. 2020 provedení tohoto důkazu navrhl (§ 141 odst. 1 o. s. ř.), přičemž, jak plyne z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2020, č. j. 13 Cm 116/2019-59, vyšel soud z nesprávné úvahy, podle níž za situace, kdy žalovaný 2) nezpochybnil pravost dalších listin, předložených žalobkyní v průběhu řízení, již ve svých námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, bylo na něm, aby prokázal, že podpis na sporné směnce není jeho pravým podpisem. Právo účastníka vyjádřit se k důkazním návrhům (k jejich potřebnosti, přípustnosti, apod.), jakož i ke všem důkazům, které byly soudem provedeny (tedy i k pravosti listin, jimiž bylo dokazováno), plynoucí z ustanovení § 123 o. s. ř., nemůže jít k tíži účastníka, tím méně vést k „přenesení“ důkazního břemene ohledně pravosti soukromé listiny z jejího předkladatele na druhou stranu sporu (k otázce prokazování pravosti podpisu dlužníka na směnce srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007). Shora uvedené procesní pochybení soudu prvního stupně však v poměrech posuzované věci nemělo žádný vliv na výsledek řízení a nelze je hodnotit ani jako porušení principu rovnosti sporných stran.

17. Soud prvního stupně konečně správně vyhodnotil jako nedůvodnou rovněž obranu žalovaného 2), vztahující se k formálním náležitostem sporné směnky (číselné vyjádření směnečné sumy, neurčitost a rozpornost v označení umístěnce a platebního místa). S jeho závěry, které jsou zcela v souladu s odkazovanou právní úpravou i s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3922/2008, ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007 a ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009), se odvolací soud zcela ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje.

18. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

19. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 600 Kč, sestávající ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za vyjádření k odvolání a účast na jednání podle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.