o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. září 2021, č. j. 37 Cm 31/2020 - 239

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením uložil žalovanému povinnost zdržet se nakládání, tj. zcizování, zastavování a jakýchkoli dalších dispozic s nemovitostmi, specifikovanými ve výroku rozhodnutí, zapsanými v katastru nemovitostí u [právnická osoba], katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa] na LV č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a dále zapsanými u téhož katastrálního úřadu a pracoviště pro obec [adresa], katastrální území [adresa] na LV č. [Anonymizováno], a to do doby pravomocného skončení předmětného řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že návrh na vydání předběžného opatření byl podán po zahájení řízení ve věci samé a tedy o něm bylo rozhodováno ve smyslu § 102 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že soud v předmětné věci již jednou rozhodoval o dříve podaném návrhu na vydání předběžného opatření (rozhodnutím č. j. 37 Cm 31/2020-60, které bylo změněno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cmo 198/2020-70), a to tak, že návrh na vydání předběžného opatření byl v odvolacím řízení zamítnut, shrnul, že žalobce směnkou vlastní vystavenou žalovaným dne 22. 12. 2016 osvědčil existenci směnečné pohledávky ve výši 1 000 000 Kč. K předmětnému návrhu na vydání předběžného opatření z 2. 9. 2021 pak doložil a prokázal, že žalovaný je vlastníkem návrhem dotčených nemovitostí. Informací o řízení [Anonymizováno] byly doloženy dispozice žalovaného s nemovitostmi a tím i důvodnost obavy žalobce, že by výkon rozhodnutí posléze vydaného mohl být ohrožen. Soud prvního stupně rovněž poukázal na skutečnost, že rozhodnutí, jímž se vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření, nemusí obsahovat odůvodnění a konstatoval, že důvody svého rozhodnutí přesto uvedl s ohledem na již proběhlé odvolací řízení ohledně prvého návrhu na vydání předběžného opatření. Doplnil rovněž, že žalobce splnil povinnost složit jistotu ve výši 50 000 Kč ve smyslu ust. § 75b o. s. ř.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut. Uvedl, že v rámci konsolidace vzájemných majetkových poměrů mezi ním a jeho manželkou i v návaznosti na to, že předmětné nemovitosti byly užívány, udržovány a zhodnocovány z finančních prostředků tvořících společné jmění manželů, se s manželkou [Anonymizováno] dohodl na tom, že do jejího vlastnictví bezúplatně převede jednu ideální polovinu nemovitostí, které sám vlastní. Domnívá se, že takovým krokem se nemůže snížit vymahatelnost případné pohledávky žalobce, neboť stále zůstává vlastníkem jedné ideální poloviny všech uvedených nemovitostí, jejichž hodnota i z laického pohledu zjevně významně překračuje hodnotu sporu mezi účastníky. Odvolatel rovněž namítl, že žalobce ve svém návrhu nespecifikuje, jaké konkrétní jednání měl žalovaný učinit, o jeho podstatě a povaze pouze spekuluje, aniž by soudu doložil relevantní důkazy. Vyjádřil se také k projednávané věci, přičemž zejména zdůraznil, že žalobce se v řízení snaží vzbudit dojem, že směnkou bylo zajištěno splnění jiných povinností žalovaného, než které skutečně zajišťovala. Z textu směnky přitom jasně vyplývá, že zajišťovala vrácení zálohy. Skutečnost, že by byl žalovaný povinen zálohu vrátit, však nebyla žalobcem ani tvrzena. Žalobce naopak tvrdil, že se jednalo o „jakousi smluvní pokutu“ pro případ prodlení žalovaného resp. společnosti [právnická osoba], nebylo však prokázáno ani to, že by byla sjednána. Ve věci tak není dán žádný hmotněprávní základ, pro který by mělo dojít k vrácení zálohy.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Podle ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř. soud může nařídit předběžné opatření, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Dle ustanovení § 102 odst. 3 o. s. ř., ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

5. K tomu, aby bylo možno návrhu žalobkyně vyhovět, bylo v souladu s ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. nutno osvědčit, že lze předpokládat, že by žalobkyně mohla být v tomto řízení úspěšná a současně prokázat existenci skutečností, odůvodňujících obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí.

6. Pokud jde o první z obou podmínek, z předložené směnky lze mít za osvědčenou splatnou pohledávku žalobkyně vůči žalovanému ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Jak plyne z obsahu spisu, směnečným platebním rozkazem ze dne 22. 4. 2020, č. j. 37 Cm 31/2020-32 soud prvního stupně žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný námitky, o nichž nebylo soudem prvního stupně dosud rozhodnuto. K jeho argumentaci, uplatněné v odvolání, je nutno uvést, že při rozhodování o předběžném opatření soud neprovádí dokazování a vychází pouze ze skutečností, osvědčených či prokázaných navrhovatelem. V tomto stadiu řízení proto nelze vést dokazování ke skutečnostem, jimiž se žalovaný brání své povinnosti zaplatit předmětnou směnku, a hodnotit, zda jím uplatněná obrana je či není důvodná. Aniž by proto odvolací soud jakkoli předjímal výsledek řízení, pro účely rozhodnutí podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. je třeba považovat žalobou uplatněný nárok za dostatečně osvědčený.

7. Pokud jde o posouzení obavy žalobkyně o vykonatelnost shora uvedeného rozhodnutí, která, jak je výše uvedeno, musí být podle ustanovení § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. prokázána, tj. musí se zakládat na zcela určitých a konkrétních skutečnostech prokazujících existenci jednání žalovaného směřujícího ke zbavování se či snižování hodnoty svých aktiv (či účelovému zmnožení pasiv), dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že uvedené zákonem kladené požadavky žalobkyně splnila. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [Anonymizováno] pro [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa], dále z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [Anonymizováno] pro [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] a z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [adresa], obec a katastrální území [adresa], bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku napadeného usnesení. Posledně uváděná listina spolu s výpisem z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [adresa], obec a katastrální území [adresa], dále prokazují, že žalovaný byl rovněž vlastníkem parcely č. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, nacházející se v katastrálním území [adresa], a to do 9. 12. 2020, kdy své vlastnické právo převedl kupní smlouvou ze dne 27. 11. 2020 na společnost [právnická osoba], se [adresa], IČO [IČO]. Z informace o řízení o vkladu vlastnického práva č. [Anonymizováno] dále vyplývá, že dne 23. 8. 2021 zahájil žalovaný řízení o vkladu vlastnického práva k nemovitostem zapsaným na LV č. 635 (nemovitosti uvedené ve výroku napadeného usnesení pod bodem a) ve prospěch své manželky [Anonymizováno], a to na základě darovací smlouvy uzavřené téhož dne. Argumentaci odvolatele, že k tomuto jednání přistoupil z důvodu konsolidace vzájemných majetkových poměrů mezi ním a jeho manželkou, neshledal odvolací soud relevantní, neboť z hlediska postupu dle ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř. je významné pouze to, že žalovaný v průběhu řízení prokazatelně činí kroky směřující ke zcizování svého majetku a tím i k omezení dobytnosti žalobou uplatněné pohledávky. Závěr soudu prvního stupně, že za dané situace je obava žalobkyně z ohrožení případného výkonu budoucího soudního rozhodnutí oprávněná, je tedy správný.

8. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že nařízeným předběžným opatřením byla zachována i zásada proporcionality, neboť újma, která by jím žalovanému mohla vzniknout, není nepřiměřená výhodě, poskytnuté žalobkyni. Napadeným usnesením došlo k zákazu nakládání s nemovitostmi žalovaného nacházejícími se v katastrálním území [adresa] (LV č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) a [adresa] (LV č. [Anonymizováno]), přičemž hodnota předmětu řízení v dané věci činí 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou ve výši 3 333 Kč. Pokud jde o hodnotu shora označených nemovitostí, žalovaný k ní nic konkrétního neuvedl, v odvolacím řízení pouze obecně konstatoval, že významně překračuje hodnotu sporu mezi účastníky. Zcela přitom pominul, že veškeré jeho nemovitosti jsou zatíženy právy třetích osob – na nemovitostech zapsaných na LV č. [Anonymizováno] vázne zástavní právo ve prospěch [právnická osoba]., k zajištění pohledávek ve výši 1 800 000 Kč s příslušenstvím, dále věcné břemeno údržby a oprav vodovodu a věcné břemeno doživotního bezplatného užívání [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Věcným břemenem doživotního bezplatného užívání uvedenými osobami jsou zatíženy i nemovitosti zapsané na LV č. [Anonymizováno]. Na nemovitostech zapsaných na LV č. [Anonymizováno], které dosud zůstaly ve vlastnictví žalovaného, vázne zástavní právo ve prospěch společnosti [právnická osoba]., k zajištění pohledávky ve výši 850 000 Kč s příslušenstvím spolu se zákazem jejich dalšího zatížení bez předchozího písemného souhlasu věřitele po dobu trvání zástavního práva. Uvedené skutečnosti mají podstatný význam nejen z hlediska stanovení hodnoty dotčených nemovitostí, ale současně též dále komplikují možnost uspokojení pohledávky žalobkyně (pro případ, že by byla v řízení úspěšná) z majetku žalovaného, který je výše uveden. Za této situace je nutno uzavřít, že předběžným opatřením nebyl žalovaný omezen ve svém vlastnickém právu v míře nepřiměřené ohrožení zájmů žalobkyně.

9. Z důvodů, které jsou výše uvedeny, odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho konečném rozhodnutí o věci (§ 145, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).