o zaplacení směnečného peníze ve výši 173 322 Kč s postižnými právy, o odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2021, č. j. 55 Cm 181/2020-29,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem pro zmeškání v bodě I. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 173 322 Kč s 6 % úrokem ode dne 14. 10. 2020 do zaplacení a v bodě II. výroku povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 39 013,80 Kč.

2. V odůvodnění uvedl, že o žalobě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který byl z důvodu jeho nedoručení do vlastních rukou žalované zrušen. Žalovaná se na nařízené ústní jednání dne 26. 5. 2021 bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně obeslána a byla jí ve stanovených lhůtách doručena jak žaloba, tak i předvolání k jednání. Soud proto k návrhu žalobkyně, která se k jednání dostavila, rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř. Soud pokládal tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná, a to tvrzení, že žalovaná dne 11. 4. 2016 vystavila ve prospěch žalobkyně směnku vlastní, ve které se zavázala zaplatit žalobkyni jako majiteli směnky dne 13. 10. 2020 směnečnou pohledávku ve výši 173 322 Kč, s doložkou bez protestu, s místem placení [adresa]. Směnečná pohledávka byla splatná v uplatněné výši a žalovaná ji přes výzvu neuhradila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 173 322 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že je žalovaná v prodlení s úhradou směnečného penízu, má žalobkyně vedle směnečného penízu právo i na 6 % postižný úrok ode dne následujícího po splatnosti směnky, dle čl. I § 48 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.). Protože měla žalobkyně v řízení plný úspěch, byla jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána i náhrada účelně vynaložených nákladů.

3. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním, navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že žalované nebyla řádně doručena žaloba a předvolání k jednání soudu prvního stupně. Adresa v [adresa] není již tři roky aktuální. Soudu byla známa kontaktní adresa pro doručování na adrese [adresa], kterou žalovaná uváděla v jiném soudním řízení. Soud pochybil, když žalované doručoval žalobu a předvolání na adresu jejího trvalého bydliště [adresa]. Aktuálně žalovaná bydlí na adrese [Adresa žalované], která je její adresou pro doručování. Smlouvu se žalobkyní uzavřela jako spotřebitel, nikoli jako podnikatel, neboť předmětem smluv byl úvěr pro osobní potřebu. Je irelevantní, jak byla žalovaná ve smlouvě označena, stěžejní je předmět uzavřené smlouvy, který nesouvisel s podnikatelskou činností žalované. Žalovaná dále uvedla, že všechny smlouvy, které s žalobkyní uzavřela, jsou uzavřeny v rozporu s dobrými mravy, obsahují zneužívající klauzule. Jednání žalobkyně označila v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, když žalobkyně nezkoumala při uzavírání smluv s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vysvětlila, že s žalobkyní uzavřela celkem sedm smluv o úvěru, přičemž sjednaná výše úroku je v rozporu s dobrými mravy. Smlouvy byly uzavřeny neplatně. Rovněž nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, protože jednak nedošlo k řádnému doručení písemností, jednak z důvodu rozporu s dobrými mravy šlo o věc, ve které nelze uzavřít smír. Navrhla provést důkazy emailovou komunikací, rozhodnutími v odvolání blíže specifikovanými, předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2020, tabulkami umoření dluhu a přehledem zamítnutých žádostí o úvěr, výslechem žalované a smlouvami o úvěru.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit, odvolání žalované označila za nedůvodné. Podmínku pro vydání rozsudku pro zmeškání představující vykázané doručení shledala žalobkyně za splněnou. Ve sporu o zaplacení částky lze schválit soudní smír. Vztah žalobkyně a žalované byl podnikatelský, což vyplývá z doložených listin. K ostatním tvrzením žalované se z důvodu procesní ekonomie nevyjádřila.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.), a shledal odvolání žalované nedůvodným.

6. Žalovaná doplnila, že smlouvy považuje za lichevní, a proto na žalobce podala trestní oznámení. Navrhla doplnit dokazování tímto oznámením a protokolem o výslechu obchodní zástupkyně žalobce, která se žalovanou smlouvu o úvěru uzavírala.

7. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda byly žalované řádně doručeny do jejích vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání, a to nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se mělo jednání konat (§ 153b odst. 1 o. s. ř.). Z obsahu spisu, zejména vrácené zásilky na čl. 22 spisu, bylo zjištěno, že žalované byla doručena žaloba, kopie směnky a předvolání k jednání (vz. 018) na adresu [adresa]. Doručující orgán žalovanou na adrese uvedené adrese nezastihl, a proto byla písemnost jí dne 15. 3 2021 uložena a žalované zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedla. Protože písemnost nebylo možné po uplynutí desetidenní lhůty vhodit do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, byla vrácena odesílajícímu soudu, který o tom vyvěsil dne 31. 3. 2021 sdělení na úřední desce soudu.

8. V daném případě byla doručována zásilka do vlastních rukou (§ 79 odst. 3 o. s. ř.), a to prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu žalované evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (§ 46b písm. a) o. s. ř.). Jak vyplynulo z obsahu spisu, žalovaná nebyla doručujícím orgánem zastižena, a proto jí byla dne 15. 3 2021 zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti (§ 49 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož si žalovaná písemnost ve lhůtě 10 dnů nevyzvedla, považuje se desátý den, tj. den 25. 3. 2021, za den doručení (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Protože zásilku nebylo možné vhodit do domovní nebo jiné žalovanou označené schránky, byla vrácena odesílajícímu soudu (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Soud sdělení o doručované písemnosti v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. vyvěsil na úřední desce soudu.

9. Adresou pro doručování u fyzické osoby je v případě, že adresát neuvedl ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu, na kterou mu mají být doručovány písemnosti, adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu (§ 46b písm. a) o. s. ř.). Z právní úpravy vyplývá, že adresa pro doručování je stanovena bez ohledu na to, zda se adresát na takové adrese vůbec zdržuje, neboť každý je odpovědný za „existenci adresy pro doručování“. Při určení adresy pro doručování se primárně vychází z údajů poskytnutých samotným adresátem v podání učiněném vůči soudu v probíhajícím řízení. Protože obsahem spisu (do vydání rozsudku pro zmeškání) není podání, v němž by žalovaná označila adresu, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, stanovil soud prvního stupně adresu pro doručení písemností podle hlediska uvedeného v § 46 písm. a) o. s. ř. Touto adresou byla adresa místa trvalého pobytu ([adresa]), když v systému evidence obyvatel nebyla evidována adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti. Ze shora uvedeného vyplývá, že výhrada žalované, že adresu pro doručování označila v jiném proti ní vedeném řízení, nemůže být shledána důvodnou. Ostatně bylo odpovědností žalované, aby, nezdržovala-li se na adrese trvalého pobytu, nechala do systému evidence obyvatel zanést adresu, na níž jí mají být doručovány písemnosti. Neučinila-li tak, musí nést negativní důsledky této své pasivity.

10. Nedůvodnou je i výhrada, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Jak bylo shora uvedeno, žalované byly písemnosti (žaloba, kopie směnky a předvolání k jednání, jehož součástí bylo poučení o následcích nedostavení se k jednání) řádně doručeny do vlastních rukou (§ 49 o. s. ř.), a to ve lhůtě shora citovaným ustanovením stanovené (písemnosti byly doručeny dne 25. 3. 2021 a jednání se konalo dne 26. 5. 2021). Žalovaná se prvního jednání soudu bez důvodné a včasné omluvy neúčastnila a zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Stejně tak lze mít za to, že z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Předmětem žaloby byl nárok vyplývající ze směnky, čemuž odpovídala žalobní tvrzení (žalobce popsal údaje uvedené na směnce, z níž svůj nárok dovozoval), a směnku v prvopise předložil. Žaloba obsahovala skutková tvrzení o všech okolnostech, které byly pro právní posouzení podle hmotného práva významné, a bylo možné na základě nich o uplatněném nároku rozhodnout. Jinak řečeno soud prvního stupně uplatněný nárok správně posoudil jako nárok majitele z platné směnky vlastní, z níž mu dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ vznikl vůči žalované jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 ZSŠ). Konečně byl splněn i předpoklad, že rozsudek pro zmeškání je přípustný, neboť jde o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 99 o. s. ř.). Předmětem řízení byla věc, v níž byli účastníci ve dvoustranném poměru, a hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si vzájemná práva a povinnosti upravili dispozitivně. Otázka, zda směnkou zajištěný závazek či závazky byly platně uzavřené a v souladu s dobrými mravy, je na přijatý závěr o splnění předpokladů vydání rozsudku pro zmeškání bez vlivu. Přípustnost rozsudku pro zmeškání je totiž posuzována výhradně podle objektivního kritéria možnosti či nemožnosti uzavřít a schválit smír, nikoliv podle obsahu obrany proti uplatněnému nároku. Žalovaná přehlíží, že předmětem řízení bylo zaplacení směnečné pohledávky, nikoliv zaplacení poskytnutého úvěru či úvěrů. Posouzením neplatnosti úvěrových smluv a jejich rozporem s dobrými mravy by se soud prvního stupně zabýval výhradně k obraně žalované, byla-li by před vydáním rozsudku uplatněna.

11. Pokud jde o skutkovou obranu proti směnečné pohledávce uplatněnou žalovanou až v odvolání, nebylo přípustné se jí zabývat. U rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 205b o. s. ř.). Jak bylo shora uvedeno, předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny byly. Dalším důvodem odvolání by mohlo být, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Nic z uvedených důvodů však nebylo žalovanou tvrzeno a odvolací soud rovněž neshledal naplnění některého z nich. Ve věci rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, který byl soudem věcně (§ 9 odst. 2 písm. j) o. s. ř.) a místně (§ 87 písm. e) o. s. ř.) příslušným, resp. samosoudkyně tohoto soudu, jíž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí (§ 36a odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že všechny žalovanou navržené důkazy se vztahovaly k prokázání obrany, jíž se nebylo možné v odvolacím řízení zabývat, neshledal odvolací soud důvod žádný z nich provádět.

12. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 20 231,20 Kč představují odměnu za zastupování za dva úkony právní služby v celkové výši 16 120 Kč (2 úkony x 8 060 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 8. 12. 2021) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. citované vyhlášky a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 3 511,20 Kč.