o zaplacení 1 101 750 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2021, č. j. 13 Cm 111/2019-103

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 23. 9. 2019, č. j. 13 Cm 111/2019-18 a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 78 892 Kč. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 101 750 Kč se 6 % úrokem od 1. 4. 2019 do zaplacení a odměny ve výši 3 672,50 Kč ze směnky vlastní vystavené žalovanou v Praze dne 24. 10. 2015 na řad žalobkyně a splatné dne 31. 3. 2019. Na směnku nebylo při splatnosti ani na základě výzvy k zaplacení ze dne 17. 7. 2019 ničeho zaplaceno.

2. Ve včas podaných námitkách žalovaná uvedla, že jí není nic známo o tvrzeném směnečněprávním vztahu ani o důvodu směnky, o němž žalobkyně nic netvrdí. Podle žalované neexistuje žádná kauzální pohledávka, kterou by předmětná směnka zajišťovala. Popřela dále pravost směnky s odůvodněním, že Jan Řehák, který jednal za výstavce, prohlásil dne 10. 11. 2015 v souvislosti s prodejem a koupi akcií společnosti [právnická osoba]., že žalovaná nemá mimobilanční a podrozvahové závazky. Předmětná směnka v žalobkyní tvrzené době neexistovala, neboť o ní nebylo účtováno. Podle názoru žalované byla antedatovaná a byla vystavena Janem Řehákem až v době, když již nebyl jednatelem žalované. Namítla dále nedostatek své pasivní legitimace, neboť z podpisu na směnce není patrné, že osoba podepsaná pod položkou „podpis výstavce“ zavazuje žalovanou; podpis mimo to není pravým podpisem [Anonymizováno], který byl v době vystavení směnky jednatelem žalované společnosti. Uvedla rovněž, že jí směnka nebyla předložena k placení.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám uvedla, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 16. 10. 2015. Směnečná suma zahrnuje částku odpovídající výši zápůjčky a smluvního úroku za dobu od předpokládané doby půjčení příslušné částky do předpokládaného termínu splacení. Zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč žalobkyně poskytla žalované ve dvou splátkách po 500 000 Kč dne 23. 10. 2015 a 24. 11. 2015. Zápůjčka nebyla ve sjednané době, tedy do 31. 3. 2019 vrácena.

4. Z provedeného dokazování (spornou směnkou, čestnými prohlášeními Jana Řeháka, smlouvou o zápůjčce, výpisy z účtu, smlouvou o prodeji a koupi akcií, výslechem [Anonymizováno], znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání písemností) soud prvního stupně zjistil, že žalovaná vystavila dne 24. 10. 2015 na řad žalobkyně směnku vlastní, kterou se zavázala zaplatit dne 31. 3. 2019 na adrese [adresa] směnečnou sumu ve výši 1 101 750 Kč. Směnka byla umístěna u [právnická osoba]. a opatřena doložkou „bez protestu“. V úvodní části směnky byla označena žalovaná jako její výstavce, zastoupený jednatelem společnosti [Anonymizováno], který je podepsán pod textem směnečného prohlášení na řádku uvozeném textem „podpis výstavce“. Podle čestného prohlášení o pravosti podpisu ze dne 3. 2. 2020 [Anonymizováno] uznal podpis na předmětné směnce za svůj s tím, že tento podpis připojil jako jednatel žalované společnosti. Podpis [Anonymizováno] na čestném prohlášení je úředně ověřen. Dne 16. 10. 2015 uzavřela žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky v celkové výši 1 000 000 Kč, a to převodem na ve smlouvě označený bankovní účet ve dvou splátkách po 500 000 Kč, z nichž první byla splatná nejpozději do 24. 10. 2015 a druhá do 24. 11. 2015, a žalovaná se zavázala zapůjčené prostředky vrátit nejpozději do 31. 3. 2019 a zaplatit úrok 3 % p.a. ze zapůjčené částky. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že splacení zápůjčky a úroků bude zajištěno směnkou vlastní vystavenou žalovanou na řad žalobkyně, s doložkou „bez protestu“, na směnečnou sumu odpovídající výši zapůjčené částky zvýšené o smluvní úrok za dobu předpokládané doby půjčení příslušné částky do předpokládaného termínu splacení. Z výpisů z účtu vedeného pro žalovanou u [právnická osoba]. soud zjistil, že dne 23. 10. 2015 byla na účet připsána platba od žalobkyně ve výši 500 000 Kč a dne 24. 11. 2015 další platba od žalobkyně ve výši 500 000 Kč. Smlouvou o prodeji a koupi akcií ze dne 10. 11. 2015 se žalobkyně zavázala prodat [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ks akcií emitenta [právnická osoba]., IČO [IČO] o celkové nominální hodnotě 980 000 Kč, představujících 49 % všech hlasovacích práv, za kupní cenu 200 000 Kč. Z čestného prohlášení ze dne 10. 11. 2015 soud zjistil, že Jan Řehák jako jednatel žalované společnosti v souvislosti s uzavřením smlouvy o prodeji koupi akcií emitovaných společností [právnická osoba]. mimo jiné prohlásil, že žalovaná společnost nemá mimobilanční (podrozvahové) závazky nad rámec mimobilančních závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy uzavřené dne 27. 3. 2014 [právnická osoba]. jako věřitelem a společností [právnická osoba] jako dlužníkem a ani žádné jiné závazky, které by nebyly zapsány v jejím účetnictví, přestože by tam měly být, vyjma závazků vzniklých při běžném chodu závodu, včetně uzavření jakýchkoliv smluv o prodeji a smluv o dodávkách. Z výpovědi [Anonymizováno] bylo zjištěno, že spornou směnku podepsal.

5. K prokázání pravosti podpisu žalovaného na směnce soud vyslechl bývalého jednatele žalované společnosti [Anonymizováno], který měl směnku jako zástupce žalovaného podepsat. Při výpovědi vyslýchaný výslovně potvrdil, že žalobcem předloženou směnku podepsal. Podle znaleckého posudku [Anonymizováno], znalce z oboru kriminalistika písmoznalectví, odvětví technické zkoumání písemností, byla předmětná směnka vyhotovena jako kombinace jednobarevného laserového tisku a pravopisně (psacím prostředkem) vyhotoveného podpisu výstavce. Podpis na směnce je vyhotoven pastou tzv. gelového pera, která není vhodná ke stanovení stáří zápisu, neboť neexistují fyzikální nebo chemické instrumentální metody, jimiž by bylo možné stanovit dobu nánosu jednotlivých složek, nebo dobu, která uplynula mezi tiskem a zápisy psacím prostředkem. Rovněž nelze chemickou nebo fyzikální metodou rozboru tiskového toneru nebo razítkové barvy provést posouzení doby vzniku laserového tisku nebo doby, kdy byl na listinu proveden otisk razítka. Vzhledem k tomu nebylo možné určit ani stáří předložené směnečné listiny, ani stáří podpisu výstavce na této listině. Znalec se dále vyjádřil k připomínkám žalované a odmítl vytýkané opomenutí „ukazatelů“, podle kterých by bylo možné určit relativní stáří písemností (například míra opotřebení použitých zařízení). Vyhodnocením kvality otisku razítka je zřejmé, že je velmi nekvalitní, v podstatě polovina otisku chybí a je tedy pro uváděnou možnost zkoumání nezpracovatelný. Ohledně kontrolního bezpečnostního kódu BITMAP uvedl, že tiskové body kódu nebyly při znaleckém zkoumání na listině zjištěny. Pokud by měla být provedena analýza tiskových znaků použité tiskárny (i když na předložené listině žádné využitelné znaky nejsou), bylo by nutné ke zkoumání předložit ucelený soubor tisků, které by musely nezpochybnitelně pocházet ze shodné tiskárny, a rovněž by nezpochybnitelně musely pocházet z období blízkého před uváděným datem vzniku směnky a z období blízkého po této době, přičemž nezpochybnitelnost v tomto případě znamená, že písemnosti by musely být ve sledované době ověřeny a datovány jiným subjektem (například finančním úřadem, podacím razítkem úřadu apod.).

6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ustanovení čl. I § 78 odst. 1, § 28 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ. Spornou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku obsahující všechny obligatorní náležitosti předepsané ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Námitka žalované, že směnku nepodepsal její tehdejší jednatel [Anonymizováno], byla vyvrácena výpovědí jmenovaného, který potvrdil, že směnku podepsal. Prokázáno nebylo ani tvrzení žalovaného, že směnka byla antedatována a že k jejímu vystavení mělo dojít až po skončení působení [Anonymizováno] ve funkci jednatele žalované společnosti. Možnost určení stáří listiny či podpisu na této listině byla znalcem vyloučena; tomu, že předmětná směnka byla vystavena jindy, než je na ní uvedeno, pak nenasvědčuje nic z toho, co vyšlo v průběhu dokazování najevo. Okolnost, zda o směnce bylo či nebylo emitující společností účtováno, je pro existenci směnečného závazku zcela bez významu. Pravdivosti data vystavení vyznačenému na směnce naopak svědčí uzavřená smlouva o zápůjčce a výpisy z účtu, prokazující poskytnutí zápůjčky, které časově korespondují s datem vystavení směnky. Soud proto neshledal důvod pochybovat o tom, že směnka byla vystavena v čase, který je na ní označen.

7. Jako nedůvodnou vyhodnotil soud i námitku nedostatku pasivní legitimace žalované. Uvedl, že žalobou požadované nároky jsou uplatňovány po žalované jako na směnce označenému výstavci, jehož při tomto jednání zastupoval [Anonymizováno] jako jednatel. Skutečnost, že výstavce je identifikován v horní části směnky a podpis až na konci pod směnečným prohlášením, nijak nezpochybňuje, kdo je výstavcem, neboť směnku je nutno posuzovat jako celek. Není tak pochyb o tom, že [Anonymizováno] podpisem listiny nezavazoval k zaplacení směnky sám sebe, žalovanou společnost.

8. Námitku, že směnka nemá kauzu, shledal soud neurčitou s poukazem na to, že bylo na žalované, aby popsala, co mělo být kauzou směnky a že se tato kauza nenaplnila anebo zanikla, popř. že směnka byla vystavena, aniž by k tomu byl jakýkoli hospodářský důvod. Uvedl dále, že žalobkyně nad rámec svých zákonných povinností kauzu směnky popsala a prokázala, že směnka byla vystavena v návaznosti na smlouvu o zápůjčce a že poskytla žalované podle smlouvy o zápůjčce sjednané prostředky.

9. Důvodnou soud neshledal ani námitku nepředložení směnky k placení. Zdůraznil přitom, že výstavce směnky vlastní i rukojmí za výstavce jsou přímými dlužníky, kteří se k plnění zavazují již podpisem směnečné listiny. Tedy, ani pokud by žalovaná prokázala, že směnka k placení předložena nebyla, nezprošťovalo by ji to povinnosti zaplatit směnečný peníz, a s ohledem na to, že směnečný peníz nebyl uhrazen ani v námitkové lhůtě, pak ani povinnosti platit postižní práva, tj. 6% úrok a odměnu. S poukazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci soud uzavřel, že ani případně prokázaný nedostatek prezentace směnky při splatnosti nemůže zprostit žalovaného povinnosti na směnku platit a uhradit rovněž v plném rozsahu i postižní práva.

10. Z uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

11. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zdůraznila, že v řízení před soudem prvního stupně popřela existenci údajného směnečného vztahu, resp. pravost směnky, a to zejména s ohledem na podezřelý časový kontext jejího údajného vystavení a blízký rodinný vztah žalobkyně s [Anonymizováno]. Soud sice provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru technického zkoumání listin, jímž mělo být zjištěno relativní stáří směnky, ale nepřihlédl k námitkám žalovaného k tomuto posudku, které nebyly znalcem přesvědčivě vysvětleny. Žalobkyně tak neprokázala pravost předložené listiny. Soud dále neprovedl ani žalovaným navržený důkaz znaleckým posudkem ke zkoumání pravosti podpisu [Anonymizováno]. Odvolatelka rovněž vytkla soudu prvního stupně pochybení při provedení důkazu výslechem [Anonymizováno], jehož předmětem bylo objasnění okolností vystavení směnky v době, kdy jmenovaný působil v pozici statutárního orgánu žalované. Jde tedy o situaci, na níž dopadá úprava § 126a o. s. ř., nikoli § 126 o. s. ř. Soud dále nesprávně posoudil otázku vázanosti žalované vystavenou směnkou, když z podpisu není patrné, že osoba podepsaná pod položkou „podpis výstavce“ zavazuje žalovanou. Žalovaná v této souvislosti odkázala na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 1997, sp. zn. 5 Cmo 615/95.

12. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Uvedla, že odvolací důvody uváděné žalovanou nejsou ve vztahu k napadenému rozsudku, resp. řízení, které mu předcházelo, dány. Ohledně výtky, že soud prvního stupně nepřihlédl k námitkám žalované ke znaleckému posudku, uvedla, že znalec odmítl žalovanou vytýkané opomenutí „ukazatelů“, podle nichž by bylo možné určit relativní stáří listiny. Výtka žalované tak představuje pouze její subjektivní názor, který není pro posouzení věci relevantní. Pravost podpisu [Anonymizováno] byla dostatečně prokázána výpovědí jmenovaného. Postup soudu a důvod, proč byl vyslechnut jako svědek a nikoli dle § 126a o. s. ř., byly soudem prvního stupně řádně odůvodněny a vycházely z toho, že předmětem dokazování měly být skutečnosti pracovní i mimopracovní a osobní sféry, a to z doby, kdy vykonával funkci jednatele žalované, jakož i poté. K výtce týkající se závaznosti podpisu žalované na směnce žalobkyně uvedla, že žalovaná je jako výstavce směnky identifikována v horní části listiny a podpis až na konci pod směnečným prohlášením nijak nezpochybňuje, kdo je výstavcem směnky, kterou je nutno posuzovat jako celek. Je tedy nepochybné, že Jan Řehák nezavazoval podpisem listiny k zaplacení směnky sám sebe, ale žalovanou.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

14. V odvolacím řízení byl postupem podle ustanovení § 211 a § 126a o. s. ř. zopakován důkaz výslechem bývalého jednatele žalované [Anonymizováno], který potvrdil, že spornou směnku jako jednatel společnosti [právnická osoba]., skutečně podepsal, a to v den, který je na ní uveden jako den jejího vystavení. Jmenovaný rovněž vysvětlil, že pohledávka žalobkyně vůči žalované byla v účetnictví společnosti evidována jako půjčka poskytnutá „spřízněnou“ osobou

15. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalované jako výstavci směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 1 101 750 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 3 672,50 Kč.

16. Základem procesní obrany žalované v projednávané věci byla námitka, že sporná směnka je nepravá, byla antedatována a neexistuje její kauza.

17. Soud prvního stupně správně vyhodnotil tyto výhrady jako nedůvodné. V řízení bylo prokázáno, že směnka byla vystavena jako prostředek zajištění závazku žalované vrátit žalobkyni poskytnutou zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 3 % p. a. ze zapůjčené částky. Žalovaná nezpochybnila správnost zjištění, učiněných z výpisů z účtu u [Anonymizováno] za období měsíců října a listopadu 2015, podle nichž jí žalobkyně ve dnech 23. 10. 2015 a 24. 11. 2015 poukázala částku 2 x 500 000 Kč a netvrdila ani to, že by uvedenou částku žalobkyni vrátila. Vystavení směnky žalovanou dne 24. 10. 2015 i pravost podpisu [Anonymizováno] jako tehdejšího jednatele společnosti byla dostatečně prokázána čestným prohlášením [Anonymizováno] ze dne 3. 2. 2020 i výslechem jmenovaného; další dokazování pravosti podpisu jmenovaného na směnce znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví bylo proto nadbytečné a soudu prvního stupně nelze vytknout pochybení, když je neprovedl. Shodně se soudem prvního stupně neshledal ani odvolací soud důvod k pochybnostem o věrohodnosti výpovědi [Anonymizováno], která – přes nepochybnou existenci blízkého příbuzenského vztahu k žalobkyni – zcela korespondovala zjištěním, učiněným z dalších provedených důkazů, zejména ze smlouvy o zápůjčce, jejíž součástí je dohoda o vystavení sporné směnky, jakož i následnému poskytnutí ve smlouvě uvedené peněžité částky na účet žalované. Jmenovaný rovněž při své výpovědi před odvolacím soudem vysvětlil s ohledem na obsah svého čestného prohlášení ze dne 10. 11. 2015, že v účetnictví společnosti [právnická osoba]., byla evidována poskytnutá zápůjčka, nikoli směnka jako prostředek jejího zajištění.

18. S odvolatelkou tak nelze souhlasit v tom, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně pravosti sporné směnky, když otázka stáří směnečné listiny ani stáří podpisu výstavce na této listině nebyla znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání písemností ze dne 6. 12. 2020 zodpovězena. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal i s námitkami žalované vůči závěrům znaleckého posudku, přičemž vyšel zejména z písemného vyjádření znalce ze dne 11. 2. 2021. V něm znalec [Anonymizováno] logicky a přesvědčivě vyvrátil jak námitku nepřezkoumatelnosti svých závěrů, které přijal v posudku ze dne 6. 12. 2020 a vyslovil se i k vytýkanému opomenutí ukazatelů, podle nichž by bylo možné určit relativní stáří písemnosti, a to tak, že odkázal na část posudku, která se těchto ukazatelů (např. míry opotřebení použitých zařízení a možnosti analýz podle vývoje znaků v tisku či znaků v otisku razítka) týká. Znalec rovněž vysvětlil, že v rámci znaleckého zkoumání bylo provedeno i prověření tisku se zřetelem k zobrazení kontrolního bezpečnostního kódu BITMAP, tiskové body tohoto kódu však nebyly zjištěny, a to nikde na celé listině (včetně zadní strany papíru). Otisk razítka na směnce je velmi nekvalitní, v důsledku čehož, i pokud by byly k dispozici srovnávací otisky tohoto razítka, není reálné provést navrhované doplnění zkoumání. Pokud by měla být provedena analýza tiskových znaků použité tiskárny (i když na předložené listině žádné využitelné znaky nejsou), bylo by nutné ke zkoumání předložit ucelený soubor tisků, které by musely nezpochybnitelně pocházet ze shodné tiskárny a z období blízkého před uváděným datem vzniku směnky a po tomto datu (tzn. tisky ověřené a datované jiným subjektem). Z uvedeného vyplývá, že odvolatelkou navrhované doplnění znaleckého zkoumání směnky by nemohlo nijak přispět k objasnění skutkového stavu věci a tedy ani v tomto směru nelze soudu prvního stupně vytknout neúplnost jím provedeného dokazování.

19. Jak vyplývá z ustanovení § 125 o. s. ř., za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav věci, přičemž jejich výčet obsažený v odkazovaném ustanovení je pouze demonstrativní. V poměrech posuzované věci proto soud prvního stupně postupoval správně, když svůj závěr ohledně pravosti směnky i pravosti podpisu jednatele žalované společnosti založil (poté, co tvrzení žalované nebyla verifikována znaleckým posudkem z oboru technického zkoumání písemností) na zjištěních, která vyplynula z dalších provedených důkazů, zejména z výpovědi Jana Řeháka, z jeho čestného prohlášení ze dne 3. 2. 2020 a ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 10. 2015. Soud prvního stupně tak provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné a úplné zjištění skutkového stavu věci a provedené důkazy vyhodnotil podle zásad uvedených v ustanovení § 132 o. s. ř. Jeho závěr o nedůvodnosti shora uvedených námitek proto shledal odvolací soud správným.

20. Soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedůvodnou rovněž námitku nezávaznosti podpisu žalované jako výstavce směnky, když vyšel ze zjištění, že žalovaná je na směnce řádně identifikována jako její výstavce (svou obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem), Jan Řehák, jehož podpis se nachází pod textem směnečného slibu, je na směnce označen jako zástupce žalované a k jeho podpisu je mimo to připojen, byť nepříliš zřetelný, otisk razítka žalované. Uvedená zjištění neumožňují přijmout závěr o absenci „dvousložkového“ podpisu výstavce směnky a tedy ani o nezávaznosti směnečného prohlášení pro žalovanou (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2207/2014).

21. Obstát nemohla ani námitka nepředložení směnky k placení, při jejímž posouzení se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkazuje.

22. Protože se žalované prostřednictvím podaných námitek nepodařilo ubránit povinnosti, která jí byla směnečným platebním rozkazem uložena, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 31 557 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 12 740 Kč podle § 7 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 5 477 Kč.