o zaplacení 2 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020 č. j. 7 Cm 39/2020-60

1. Shora uvedeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, poté, co žalobce nesplnil svoji poplatkovou povinnost ze žaloby (ust. § 4 odst. 1 písm. a) cit. zák.) ani v dodatečné lhůtě, stanovené soudem po pravomocném zamítnutí jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř.

2. Žalobce ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodl o neúčinnosti doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2020 č. j. 7 Cm 9/2020-41.

3. S odkazem na odvolací důvod, vymezený v ust. § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., uvedl, že soud prvního stupně i odvolací soud se při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků dopustily zásadních pochybení. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 7. 2020 č. j. 7 Cm 39/2020-35, jímž byl zamítnut návrh žalobce na přiznání osvobození do soudních poplatků, napadl žalobce odvoláním. Jeho odvolání bylo následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2020 č. j. 12 Cmo 236/2020-47 odmítnuto s odůvodněním, že přes výzvu soudu prvního stupně nebyly vady odvolání žalobcem odstraněny. Na přípis soudu prvního stupně, doručený společně s usnesením o odmítnutí odvolání, v němž byl upozorněn na trvající poplatkovou povinnost a byl vyzván k jejímu splnění, reagoval žalobce podáním návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 10. 2020 č. j. 7 Cm 3/2020-41 (výzva k odstranění vad odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození). V návrhu uvedl, že toto usnesení mu nikdy nebylo doručeno, resp. bylo mu doručeno zcela jiné usnesení, obsahující sice totožné číslo jednací, ale týkající se zcela jiné věci s jinými účastníky. K odstranění vad nebyl tedy ani nemohl být vyzván. Není mu známo, jaká listina je pod uvedeným číslem jednacím (41) založena ve spisu. Je přesvědčen, že odvolací soud rozhodoval pouze na základě předkládací zprávy, aniž zkoumal obsah spisu. Postupem soudu mu byl odepřen přezkum rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a odňato právo jednat před soudem. Nesprávné je jak rozhodnutí Vrchního soudu, které se zakládá na skutečnostech, které se nestaly, tak i napadené usnesení, jímž se zastavuje řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že při svém rozhodnutí o zastavení řízení vycházel vědomě z nesprávného skutkového stavu, aniž se jím zabýval.

4. Odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že vůči žalobci bylo dne 6. 1. 2021 zahájeno insolvenční řízení. V řízení dosud nebyl zjištěn úpadek žalobce a předpoklady zákonného osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb. dány nejsou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 9. 2017 sp. zn. 29 Cdo 4224/2017).

5. Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení (ust. § 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (ust. § 214 odst. 2 o. s. ř.).

6. Vyšel z obsahu spisu. Z něj vyplývá, že usnesením ze dne 17. 7. 2020 č. j. 7 Cm 39/2020-35 zamítl soud prvního stupně návrh žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků. Žalobce podal proti tomu usnesení blanketní odvolání. Usnesením ze dne 12. 8. 2020 č. j. 7 Cm 39/2020-41 byl žalobce vyzván k odstranění vad podaného odvolání způsobem a v rozsahu v usnesení specifikovaným, přičemž byl poučen o důsledcích nesplnění uložené povinnosti, spočívajících v odmítnutí odvolání. Součástí spisu na l.č. 41 je usnesení, korespondující co do vymezení předmětu řízení a účastníků obsahu spisu. Následně byla věc k rozhodnutí předložena odvolacímu soudu, který odvolání žalobce usnesením ze dne 8. 9. 2020 podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. Odvolací soud vycházel ze zjištění, učiněných z obsahu spisu, podle nichž byl žalobce usnesením na l. č. 41 (co do vymezení předmětu řízení a účastníků korespondujícímu spisu) k odstranění vad podaného odvolání soudem řádně vyzván a vady ve stanovené lhůtě neodstranil. Poté žalobce v podání ze dne 7. 10. 2020, označeném jako žaloba na neúčinnost doručení, uvedl, že mu sice byla doručena písemnost, obsahující číslo jednací 7 Cm 39/2020-41, datovaná 13. 8. 2020, nicméně takto zaslané usnesení se týkalo jiného řízení a jiných účastníků. K tomuto přípisu, opatřenému i příslušným razítkem, zjevně zaslanému omylem, proto nepřihlížel. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání, proti němuž není přípustný opravný prostředek, je postiženo vadou, neboť se zakládá na skutečnostech, které se nestaly. Jestliže mu písemnost (usnesení) nebyla vůbec zaslána, jedná se o omluvitelný důvod, pro který se s ní nemohl seznámit. Obsah písemnosti mohl dovodit až z usnesení odvolacího soudu, které mu bylo doručeno dne 22. 9. 2020, kdy se tak mohl s písemností seznámit. Návrh tedy podává v zákonné 15 denní lhůtě. Současně požadoval, aby soud prvního stupně do rozhodnutí o jeho návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení nerozhodoval ve věci, neboť právní mocí usnesení, jímž bude o návrhu rozhodnuto, se obnoví lhůta k odstranění vad podaného odvolání. Následně doplněné odvolání lze předložit odvolacímu soudu za účelem meritorního posouzení, aniž by tomu bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté. O tomto návrhu soud nerozhodl a vydal napadené usnesení, jímž řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.

7. Odvolací soud ze žalobcem předložené kopie písemnosti, která mu byla zaslána pod č. j. 7 Cm 39/2020-41, zjistil, že se jedná o usnesení Městského soudu v Praze, obsahující číslo jednací shodné s číslem jednacím, uvedeným v usnesení, nacházejícím se na čl. 41 ve spise (výzva k odstranění vad podaného odvolání). Usnesení předložené žalobcem však vymezuje jako účastníky na straně žalobce [právnická osoba]. a na straně žalované společnost [právnická osoba] a [Anonymizováno], a to ve věci zaplacení směnečného peníze 142 425,58 Kč s přísl. Jak dokládá úřední záznam ve spise, vedoucí kanceláře senátu 7 Cm Městského soudu v Praze potvrdila, že žalobci bylo skutečně zasláno usnesení, jehož kopii předložil a které je zcela odlišné od usnesení, založeného ve spise na č. l. 41 spisu.

8. Návrhu žalobce, aby odvolací soud vyslovil neúčinnost doručení usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 8. 2020 č. j. 7 Cm 39/2020-41“, který je součástí podaného odvolání, nelze vyhovět.

9. Procesní institut vyslovení neúčinnosti doručení upravuje ust. § 50d o. s. ř. Podle tohoto ustanovení odesílající soud na návrh účastníka rozhodne, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána. Omluvitelným důvodem nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje. Účelem tohoto institutu je dát účastníku řízení, jemuž byla soudní písemnost doručena fikcí, možnost, aby tvrdil a prokázal, že na jeho straně byly dány omluvitelné důvody, pro které se nemohl s doručovanou písemností (jejím obsahem) seznámit. Splní-li účastník zákonem stanovené předpoklady, může soud vyslovit neúčinnost doručení a tím současně založit fikci doručení písemnosti až dnem právní moci takového rozhodnutí. V důsledku takového rozhodnutí zůstávají účastníku zachovány lhůty k provedení procesních úkonů.

10. Z citovaného ustanovení vyplývá, že tento procesní institut se uplatní jen za předpokladu, že samotné doručování písemnosti bylo provedeno zcela správně a bez závad a účastník, jemuž v možnosti seznámit se s doručovanou písemností bránil omluvitelný důvod, podal v zákonem stanovené lhůtě návrh podle ust. §50d o. s. ř. O neúčinnosti doručení rozhoduje (výhradně) soud, který písemnost odeslal a to jen pro účely dosud probíhajícího, neukončeného řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015 ).

11. Žádný ze shora uvedených předpokladů však není v projednávané věci splněn. Při doručování usnesení č. j. 7 Cm 39/2020-41 se soud prvního stupně dopustil zcela zásadního pochybení, když žalobci zaslal zcela jinou písemnost, související s jiným řízením. Řádné doručení písemnosti je jedním z předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení. Porušení právních předpisů upravujících doručování soudních písemností, v jejichž důsledku nelze písemnost považovat za doručenou, není způsobilým důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení podle ustanovení § 50d o. s. ř. Nejde o otázku existence omluvitelného důvodu, bránícího žalobci v možnosti seznámit se s obsahem doručené písemnosti, jak dovozuje žalobce. Není splněn ani předpoklad, že návrh na vyslovení neúčinnosti doručení byl podán v dosud probíhajícím řízení. Návrh byl žalobcem podán poté, co již řízení o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků bylo pravomocně ukončeno právní mocí usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání žalobce odmítnuto. Rozhodnutí soudu o neúčinnosti doručení písemností není procesním institutem, který by mohl vést ke zrušení již pravomocného usnesení odvolacího soudu. Odvolací soud není soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu, neboť nebyl odesílatelem předmětné písemnosti. Tím byl soud prvního stupně. Z důvodů shora odvolacím soudem vyložených by však ani soud prvního stupně návrhu žalobce na vyslovení neúčinnosti doručení nemohl vyhovět. Formální vrácení věci soudu prvního stupně k rozhodnutí o návrhu by vedlo jen k neúčelnému prodloužení řízení.

12. Mimořádným opravným prostředkem, který by mohl vést ke zrušení usnesení odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost. Podle ust. § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Žalobu pro zmatečnost však žalobce nepodal. Jím podaný návrh na vyslovení neúčinnosti doručení ani při posouzení podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nelze považovat za žalobu pro zmatečnost, neboť žalobce se výslovně domáhá nikoliv zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, ale vyslovení neúčinnosti doručení usnesení soudu prvního stupně.

13. V důsledku odmítnutí odvolání nabylo usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků právní moci. Nezaplatil-li žalobce soudní poplatek ze žaloby ani poté, co byl v návaznosti na zamítnutí svého návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků na trvající poplatkovou povinnost soudem prvního stupně upozorněn a byl vyzván k jejímu splnění ve lhůtě 15 dnů, nemohl soud postupovat jinak, než řízení podle ust. §9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. (pro nezaplacení soudního poplatku) zastavit.

14. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů nebyla přiznána žádnému z účastníků, neboť žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly.