o zaplacení 212 955 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. července 2021, 41 Cm 47/2021 - 65

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 26. 5. 2021, č. j. 41 Cm 47/2021-10 a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 48 180,84 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení směnečného peníze ve výši 212 955 Kč s příslušenstvím ze směnky vystavené dne 1. 4. 2017 [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], který zemřel dne [Anonymizováno]. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku za výstavcem do dědického řízení. Protože žalovaná je odpovědná za pohledávku žalobkyně, byla jí zaslána výzva k zaplacení směnečného peníze, na níž však nereagovala.

2. Soud ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná včasné námitky, v nichž uvedla, že směnka neexistuje ani existovat nemohla, resp. nebyla [Anonymizováno] „takto vystavena.“ Blankosměnka byla vystavena k zajištění pohledávek ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb č. [Anonymizováno] ze dne 1. 4. 2017, která zanikla dnem úmrtí [Anonymizováno]. Protože úmrtí nelze považovat za porušení smlouvy, nemohlo dojít ke vzniku peněžité pohledávky z titulu porušení smlouvy [Anonymizováno] a tedy ani k vyplnění blankosměnky. Dále žalovaná namítla excesivní vyplnění blankosměnky žalobkyní a uvedla, že se nestala na základě dědického řízení účastníkem smlouvy, která zanikla, a tudíž zde není kauza směnky. Namítla rovněž nemravnost požadavku za zaplacení směnečných úroků a neoprávněnost požadavku na náhradu nákladů řízení.

3. Z provedeného dokazování (smlouvou o zajištění reklamních a propagačních služeb ze dne 1. 4. 2017, fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 15. 10 2017, dohodou o započtení vzájemných pohledávek ke dni 15. 9. 2017, výpisem z bankovního účtu ze dne 30. 11. 2017, dobropisem ze dne 15. 4.2018, přihláškou pohledávky věřitele do dědického řízení, usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 3. 2021, č. j. 31 D 679/2018-474, e-mailovou korespondencí, spornou směnkou, předžalobní výzvou) soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobkyní jako objednatelem a [Anonymizováno] jako dodavatelem byla uzavřena smlouva o zajištění reklamních a propagačních služeb. Dle čl. III bodu 2 smlouvy je dodavatel povinen provádět daná plnění, reklamu a propagaci podle této smlouvy osobně a nemůže plnit své závazky prostřednictvím třetí osoby. Dle čl. VI bodu 3 smlouvy je dodavatel v případě skončení smluvního vztahu z jakéhokoliv důvodu před uplynutím sjednané doby povinen do 10 dnů od zániku smlouvy vrátit objednateli alikvotní část objednatelem skutečně zaplacené ceny za reklamní a propagační služby připadající na dobu, po kterou nebude smlouva z důvodu předčasného ukončení plněna. Tato alikvotní část se vypočte tak, že od celkové předem zaplacené ceny za reklamní a propagační služby se odečte částka, na kterou dodavateli vzniklo právo za skutečnou dobu účinnosti smlouvy. Podle čl. IX bodu 3 smlouvy dodavatel vystavil na řad objednatele vlastní blankosměnku, která je neúplná v části dne splatnosti a směnečné sumy. Objednatel je oprávněn za podmínky, že dodavatel neuhradí řádně a včas objednateli jakoukoli apeněžitou pohledávku z této smlouvy, tuto blankosměnku vyplnit částkou odpovídající peněžitým závazkům dodatele vyplývajícím z této smlouvy a datem splatnosti, kterým může být nejdříve den, kdy došlo k zániku smlouvy, uzavřené na dobu od 1. 4. 2017 do 31. 3. 2022. Cena za reklamní a propagační služby byla stanovena na 266 200 Kč včetně DPH. K uhrazení této částky došlo částečně ve výši 50 992 Kč zápočtem dle dohody o započtení vzájemných pohledávek [Anonymizováno] a žalobkyně ke dni 15. 9. 2017 a dále bezhotovostní úhradou části pohledávky ve výši 215 208 Kč dne 30. 11. 2017. V důsledku úmrtí [Anonymizováno] dne [Anonymizováno] došlo k ukončení smlouvy. Žalobkyní byl za [Anonymizováno] vystaven dobropis – opravný daňový doklad ze dne 15. 4. 2018 znějící na částku 212 955 Kč se splatností 15. 5. 2018 představující nárok na vrácení alikvotní části ceny za reklamní a propagační služby připadající na období od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2022. Žalobkyně přihlásila do dědického řízení po zemřelém [Anonymizováno] svou pohledávku ve výši 212 955 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v Kladně v řízení o pozůstalosti po [Anonymizováno] byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky ke dni smrti zůstavitele částkou 2 168 304,83 Kč a schválena dohoda pozůstalé manželky (žalované) s dědici o vypořádání majetku, na základě které nabyla žalovaná z pozůstalosti veškerý majetek zůstavitelem zanechaný s tím, že odpovídá za veškerá pasiva pozůstalosti, do nichž byla zařazena i pohledávka žalobkyně ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb ve výši 212 955 Kč, která se pro účely řízení o pozůstalosti ocenila jednou polovinou. Ze směnky vystavené [Anonymizováno] v [Anonymizováno] dne 1. 4. 2017 bez protestu na řad žalobkyně soud zjistil, že byla doplněna na částku 212 955 Kč s datem splatnosti 30. 5. 2018. Žalovaná byla vyzvána k úhradě směnečného peníze předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2021.

4. Na základě shora uvedených zjištění soud prvního stupně uzavřel, že [Anonymizováno] podepsal blankosměnku zajišťující pohledávku žalobkyně ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb ze dne 1. 4. 2017 a současně udělil žalobkyni právo doplnit do blankosměnky chybějící údaje. Vystavená směnka byla žalobkyní vyplněna dle dohody o vyplňovacím právu obsažené ve smlouvě o zajištění reklamních a propagačních služeb s poukazem na čl. I § 77 odst. 2, § 10 ZSŠ. Soud poukázal na ustanovení čl. I § 17 ZSŠ, z něhož vyplývá, že důkazní břemeno k prokázání námitek leží na žalovaném, a na ustanovení § 1701 o. z., z něhož plyne povinnost právního nástupce výstavce vlastní směnky k jejímu zaplacení. Uzavřel dále s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1844/2015, že pokud žalovaná nabyla dědictví smrtí zůstavitele, přešly na ni tímto okamžikem i povinnosti zemřelého dlužníka. Závazek [Anonymizováno] vyplývající ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb ze dne 1. 7. 2017 zanikl dne 29. 3. 2018 úmrtím jmenovaného, neboť ze smlouvy vyplývá, že [Anonymizováno] byl povinen provádět daná plnění osobně. Je tedy vyloučeno, aby bylo plněno jinou osobou. Nelze tak dospět k závěru, že žalobkyně byla oprávněna doplnit blankosměnku o částku představující alikvotní část objednatelem skutečně zaplacené ceny za reklamní a propagační služby připadající na dobu, po kterou tato smlouva nebude z důvodu jejího předčasného ukončení plněna tak, jak bylo ujednáno v čl. VI bod 3 smlouvy.

5. Protože se žalovaná shora uvedenou námitkou ubránila své platební povinnosti z předmětné směnky, rozhodl soud o zrušení jím vydaného směnečného platebního rozkazu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalované, která byla v řízení plně úspěšná.

6. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání a navrhla jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Shrnula skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně, a zdůraznila, že v důsledku úmrtí [Anonymizováno] a ukončení živnostenského oprávnění došlo dne 29. 3. 2018 k ukončení smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení alikvotní části ceny za reklamní a propagační služby připadající na období od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2022 v celkové výši 212 955 Kč. Odvolatelka zdůraznila, že [Anonymizováno] byl povinen plnit své smluvní povinnosti jako podnikající fyzická osoba a jeho dědici, resp. žalovaná, měla možnost v podnikání po jeho smrti pokračovat, a to dle ust. § 13 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona. Jelikož tak neučinila, došlo k porušení smlouvy a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení alikvotní části ceny za propagační a reklamní služby. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že předmětem dědictví po [Anonymizováno] byl i jeho obchodní závod, který na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 3. 2021, č. j. 31 D 679/2018-474 nabyla žalovaná, a vstoupila tak do veškerých právních vztahů pojících se se závodem, shora uvedenou smlouvu nevyjímaje. Žalovaná tedy měla objektivní možnost pokračovat v provozování podnikání [Anonymizováno] a tedy i v plnění závazků vyplývajících ze smlouvy. Protože tak neučinila, došlo k porušení smlouvy, neboť živnostenské oprávnění bylo zrušeno ex tunc ke dni úmrtí [Anonymizováno] a zánikem živnostenského oprávnění zanikla i smlouva. Soud prvního stupně pochybil, když se přechodem závodu [Anonymizováno] na žalovanou vůbec nezabýval, neboť jde o skutečnost, která je důležitá pro správné posouzení věci. S ohledem na shora uvedené je žalobkyně přesvědčena, že byla oprávněna vyplnit blankosměnku ze dne 1. 4. 2017, která zajišťovala závazek ze smlouvy.

7. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku, s jehož závěry se ztotožnila. Ohledně námitky žalobkyně týkající se přechodu práv a povinností [Anonymizováno] z podnikání s tím, že žalované údajně nic nemělo bránit v pokračování podnikání, argumentovala tím, že nedisponuje příslušným živnostenským oprávněním. Za stěžejní však považuje, že žalobkyně v rámci odvolacích námitek zcela ignoruje skutečnost, že závazek [Anonymizováno] vůči žalobkyni byl ve smlouvě o zajištění reklamních a propagačních služeb sjednán jako závazek osobní ve smyslu ust. § 2009 obč. zák. a tedy jeho úmrtím dne 29. 3. 2018 zanikl. Vzhledem k ustanovení čl. III bodu 2 smlouvy bylo vyloučeno, aby plnění bylo provedeno jinou osobou, na čemž nemůže nic změnit ani zařazení podniku [právnická osoba] do aktiv a pasiv pozůstalosti. S ohledem na uvedené nebyla žalobkyně oprávněna vyplnit blankosměnku ze dne 1. 3. 2017 a návrh na vydání směnečného platebního rozkazu je tak zcela neúčelný.

8. Žalobkyně v podání ze dne 24. 1. 2022 odmítla tvrzení žalované, že nemohla pokračovat v provozování živnosti [Anonymizováno] a opětovně poukázala na ustanovení § 13 živnostenského zákona. Uvedla dále, že smlouva sama předjímá plnění po jejím ukončení, a to z jakéhokoli důvodu, tedy včetně úmrtí druhé smluvní strany. Zejména čl. VIII. odst. 4 smlouvy upravuje, že na závazky vzniklé i před ukončením smlouvy, z jejichž povahy vyplývá, že trvají i po jejím zániku, nemá vliv ukončení smlouvy a tyto zůstanou platné a vymahatelné i po ukončení. Odkázala dále na ustanovení čl. VI odst. 3 a čl. IX odst. 3 smlouvy. Na tyto závazky, jednak svou povahou jako peněžitá plnění a jednak z dalších ujednání smlouvy, se nevztahuje dohoda o osobním plnění závazku a „přežívají“ i samotný zánik smluvního vztahu.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

10. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalované jako právnímu nástupci výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 212 955 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 709,85 Kč.

11. Proti takto uložené platební povinnosti se žalovaná bránila především námitkou, že směnkou zajištěná pohledávka nevznikla a žalobkyni tedy nevzniklo ani oprávnění vyplnit předmětnou blankosměnku.

12. V řízení bylo prokázáno, že sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka neobsahující údaje o výši směnečné sumy a datu splatnosti k zajištění pohledávek žalobkyně ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb ze dne 1. 4. 2017. Podle čl. IX bodu 3 smlouvy byla žalobkyně oprávněna vyplnit blankosměnku za podmínky, že dodavatel ([Anonymizováno]) neuhradí řádně a včas objednateli jakoukoli peněžitou pohledávku z této smlouvy. Provedeným dokazováním nebyla žádná taková pohledávka žalobkyně (a tedy ani tomu odpovídající závazek dodavatele, který nebyl řádně a včas splněn) ke dni úmrtí [Anonymizováno], tj. ke dni [Anonymizováno], zjištěna a nebyla ostatně žalobkyní ani tvrzena. K uvedenému datu tedy nebyla splněna podmínka pro vyplnění blankosměnky, sjednaná v čl. IX bodu 3 smlouvy, kterou bylo prodlení dodavatele se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že dluh ve výši 212 955 Kč ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb byl podle usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 3. 2021, č. j. 31 D 679/2018-474 zařazen mezi pasiva pozůstalosti, neboť těmi podle ust. § 171 odst. 2 z. ř. s. mohou být pouze dluhy zůstavitele, existující v době jeho smrti, dále dluhy, mající svůj původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt (jedná se zejména o různé nedoplatky, které byly zjištěny nebo o kterých bylo rozhodnuto až po smrti zůstavitele, ale vážou se k období jeho života, jako jsou např. nedoplatky na úhradách za plyn, elektřinu, za služby spojené s nájmem bytu, apod.), dále mezi pasiva pozůstalosti náleží náklady pohřbu, náklady některých osob na zaopatření a další dluhy, které vznikly po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je hradí dědici zůstavitele nebo že se hradí z pozůstalosti, popřípadě že jsou pasivem pozůstalosti (např. náklady na pořízení soupisu ve smyslu ust. § 1686 o. z.). O žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.

13. Nelze souhlasit ani s argumentací odvolatelky, vycházející z ust. čl. VIII odst. 4 smlouvy, podle něhož ukončení smlouvy nemá vliv na neuspokojená práva a nesplněné závazky smluvních stran vzniklé před ukončením účinnosti smlouvy ani na práva či závazky, z jejichž povahy vyplývá, že trvají i po jejím zániku. Jak je výše uvedeno, závazek dodavatele vrátit objednateli alikvotní část zaplacené ceny podle čl. VI odst. 3 smlouvy nevznikl před ukončením účinnosti smlouvy a nelze jej proto považovat ani za závazek „trvající“ i po jejím zániku ve smyslu odkazovaného ustanovení.

14. S ohledem na to, že směnkou zajištěný závazek byl závazkem peněžitým, bylo nadbytečné zabývat se tím, zda byl výstavce směnky povinen k osobnímu plnění nepeněžitých závazků, které smlouvou převzal, ve smyslu ustanovení § 2009 odst. 1 o. z. a zda žalovaná byla oprávněna (resp. povinna) pokračovat v provozování živnosti [právnická osoba]. S ohledem na obsah dohody smluvních stran o vyplňovacím právu směnečném v čl. IX bodu 3 smlouvy, se nejedná o skutečnost významnou pro posouzení námitky, zda žalobkyni vzniklo právo vyplnit předmětnou blankosměnku.

15. Protože se žalovaná prostřednictvím shora uvedené námitky ubránila platební povinnosti, uložené jí směnečným platebním rozkazem, bylo nadbytečné zabývat se posouzením důvodnosti dalších včas uplatněných námitek, které by na výsledku řízení nemohlo ničeho změnit.

16. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalované, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů tohoto řízení v celkové výši 19 849 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 9 180 Kč podle § 7 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 AT a z náhrady cestovného ve výši 489 Kč za cestu z [adresa] a zpět, tj. celkem 66 km, při použití osobního vozidla [Anonymizováno] se spotřebou 7,5 l /100 km při průměrné ceně motorové nafty ve výši 36,10 Kč/l podle § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. a sazbě základní náhrady ve výši 4,70 Kč/km podle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb.