pro zaplacení 120 000 Kč s přísl. a směnečnou odměnou, k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, č. j. 7 Cm 157/2021-19

1. Shora uvedeným rozsudkem, vydaným za podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, soud prvního stupně v bodě I. výroku zamítl žalobu o zaplacení směnečného peníze 120 000 Kč s 6% úrokem p. a. od 31. 12. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnou 400 Kč a v bodě II. výroku žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobce na žalované domáhal zaplacení směnečné pohledávky ze směnky, vystavené žalovanou k zajištění žalobcem poskytnuté půjčky ve výši 120 000 Kč. Na směnku při splatnosti ani později nebylo plněno.

3. Z provedeného dokazování směnečnou listinou soud zjistil, že směnka, vystavená žalovanou, je vyhotovena na předtisku formuláře cizí směnky. Byla vystavena v [Anonymizováno] dne 30. 8. 2017 a obsahuje příkaz zaplatit žalobci dne 30. 12. 2017 částku 120 000 Kč. Je platná u [Anonymizováno], s místem placení [adresa]. V rubrice datum a podpis příjemce je vypsán tiskacím písmem údaj „[Jméno žalované], [adresa]“, údaj směnečníka je nevyplněn. Listina je dále na líci podepsána v rubrice jméno (název) a adresa výstavce žalobcem s uvedením jeho adresy a v rubrice razítko a podpis výstavce je podepsána žalovanou.

4. Při právním posouzení soud vyšel z čl. I § 1 zák. č.191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ). Podle tohoto ustanovení zákonnými náležitostmi cizí směnky je jsou označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v němž je tato listina sepsána, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu, jméno toho, kdo má platit (směnečníka); údaj splatnosti a údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce. Podle čl. I § 2 odst. l cit. zák. platí, že listina, ve které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako cizí směnka, s výhradou případů uvedených v odstavci 2 až 4 citovaného ustanovení. Dle § 3 odst. 1 čl. I. cit. zák. může směnka znít na vlastní řad výstavce, dle odstavce 2 § 3 může být ve směnce jako směnečník uveden sám výstavce.

5. Soud prvního stupně předmětnou směnku neshledal platnou cizí směnkou. Listina neobsahuje jméno osoby, jíž je určen příkaz zaplatit směnečnou sumu, přičemž za údaj směnečníka nelze považovat ani tiskacím písmem vypsaný údaj „[Jméno žalované], [adresa]“, který není vypsán v předtištěné rubrice směnečník, a to aniž by tomu bránil nedostatek prostoru na listině nebo její grafické uspořádání. Údaj je naopak výslovně uveden v rubrice datum a podpis příjemce (akceptanta). Ta se sice nachází ve stejné vodorovné úrovni, je však navíc oddělena svislou čárkou. Jelikož se nejedná o žádný z případů uvedených v čl. I § 2 odst. 2-4 ZSŠ, absence údaje směnečníka způsobuje neplatnost předložené listiny jako směnky.

6. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Žalobce ve včas podaném odvolání a jeho doplnění navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě (podle původního petitu) v plném rozsahu vyhoví a žalované uloží povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci, případně tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku se zákonným úrokem z prodlení podle úřední diskontní sazby ČNB, od 31. 12. 2017 do zaplacení a dále povinnost k náhradě nákladů řízení. Má za to, že skutkový stav věci nebyl soudem dostatečně zjištěn, když se nezabýval kauzou směnky, žalobcem v žalobě vylíčenou poskytnutou půjčkou. Žalobce je přesvědčen, že účelem směnky bylo osvědčení zapůjčení finančních prostředků, včetně data placení a ulehčení její vymahatelnosti ve zjednodušeném soudním směnečném řízení. Pokud soud k návrhu žalobce nevydal směnečný platební rozkaz, pochybil, když nevyslechl žalovanou. Ta mohla potvrdit, že byla výstavcem předmětné cizí směnky a že s ohledem na formulářový charakter směnky bylo úmyslem stran uspořit míru textu mimo jiné také tím, že vlevo nahoře je uvedeno datum a místo vystavení, označení směnečníka je uvedeno rovnou nad podpisem výstavce- směnečníka. Tím došlo k úspoře označení výstavce a jednoho podpisu téže osoby (formulář směnky rubriku pro podpisy téže osoby pro cizí zastřenou směnku neobsahuje). Vynechání data přijetí cizí směnky její neplatnost nezpůsobuje, neboť nejde o povinný údaj. Poukázal přitom na úpravu v občanském zákoníku, podle něhož se má právní jednání považovat spíše za platné. Dále vytkl soudu, že nevysvětlil, proč „označená osoba jakožto směnečník zapsaná do jednoho řádku určeného pouze pro směnečníka v místě určeném pro datum přijetí směnečníkem ve formuláři směnky cizí, nikoliv cizí zastřené, v místě, kde je nadepsáno podpis směnečníka a hned pod jeho označením a adresou je i podpis výstavce, musí být uvedena dvakrát samostatně- jednou jako výstavce, podruhé jako směnečník, aby byla směnka považována za platnou, naopak ve formuláři zcela chybí místo pro adresu a označení výstavce“. Soud nevyložil, jak právně hodnotil (zda jako rukojmího, výstavce, honor anta) na směnce vyznačený údaj jména a příjmení a bydliště žalované. Soud nezjistil pravou vůli účastníků směnečně právního vztahu. S ohledem na výzvu soudu, směřující pouze k odstranění rozporu mezi žalobními tvrzeními a žalovanou směnkou stran místa placení, bylo následné rozhodnutí soudu o neplatnosti směnky pro absenci údaje směnečníka pro žalobce překvapivé. Pokud soud dospěl k závěru o neplatnosti směnky, neměl žalobu zamítnout, ale odmítnout. V této souvislosti rozsáhle odkázal na dříve platnou procesní úpravu (zák. č.142/1950 Sb., zák. č. 113/1895 ř. z.) i hmotně právní úpravu (zákon o šeku z roku 1906 č. 84 ř. z.) Pokud soud nevydal směnečný platební rozkaz, protože dle čl. § 2 ZSŠ neshledal listinu platnou jako cizí směnka, měl zkoumat její jiné právní účinky a projednat žalobu o zaplacení dlužné částky z kauzy. Soud však odmítl projednat obecný dluh z půjčky s odůvodněním, že by nebyl věcně příslušný. Pokud neplatnost směnky nevyslovil soud ve výroku rozhodnutí, ale v odůvodnění, je rozhodnutí nepřezkoumatelné, když vznik dluhu není mezi účastníky sporná, spornou činí pouze jeho výši. Pokud soud žalobu o zaplacení dluhu z půjčky nepostoupil věcně příslušnému soudu, nerozhodl o celém žalobou vymezeném dluhu. Zamítnutí žaloby může vést k uplatnění námitky věci rozsouzené a následně k možnosti zamítnutí žaloby o zaplacení půjčky z důvodu promlčení nároku. Má za to, že odporuje zásadě hospodárnosti, aby v nalézacím řízení o zaplacení směnky u krajských soudů nebylo možné při jednání rozhodnout o případném dluhu z půjčky. S výjimkou privilegovaného způsobu soudního uplatňování dluhu ze směnky neexistuje žádný rozdíl mezi dluhem ze směnky a z půjčky, když důkazními prostředky jsou jak smlouva o půjčce tak i směnka a oba dluhy mohou být soudem zamítnuty. Směnka sama o sobě samostatným právním titulem není, jak dokládají blankosměnky i § 334 obch. zák., umožňujícího požadovat splnění dluhu ze smlouvy pouze v případě, že nebylo možné dosáhnout splnění dluhu ze směnky. Směnku nelze zcela oddělit od jejího materiálního důvodu. Soud vycházel z nesprávného názoru, že směnka je „nějaký zvláštní právní poměr stojící mimo obligační právo“. Mezi obecným závazkovým vztahem a vztahem směnečným je dána shoda ohledně povinnosti žalobních tvrzení o existenci dluhu a důkazní povinnosti, existence opravných prostředků a rozhodnutí soudu o tom, zda je dána povinnost k úhradě dluhu či nikoliv. Rozdíl je v předepsané písemné formě směnky, v níž nemusí v ní být kauza uvedena, v obrácené povinnosti tvrzení a povinností důkazní, spojené s koncentrační zásadou, v zákonem limitované výši úroku z prodlení. Směnečná odměna je obdobou smluvní pokuty.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 3, 211, 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Odvolání neshledal důvodné.

9. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování prvopisem sporné směnečné listiny a shodně s ním má tímto důkazem za prokázáno, že s ohledem na nesprávné vyplnění směnečného formuláře pro směnku cizí, který byl použit žalovanou, v konečném stavu listinu, výslovně označenou jako směnka, nelze shledat platnou cizí směnkou ve smyslu čl. I § 1a 2 ZSŠ. Obligatorní obsahové náležitosti cizí směnky vymezuje čl. I § 1 ZSŠ, podle něhož listina musí obsahovat označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyku, v kterém je listina sepsána, dále bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu, jméno toho, kdo má platit (směnečníka), údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky, podpis výstavce. Pokud některá z předchozích v odstavci 1 vymezených náležitostí v listině absentuje, není listina platná jako cizí směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích, které se týkají směnek, neobsahujících údaj splatnosti, o nichž platí, že jsou splatné na viděnou, dále směnek, u nichž není zvláštního údaje, platí, že místo uvedené u jména směnečníkova je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště a konečně směnky, která neobsahuje údaj místo vystavení, o níž platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce.

10. Soud s ohledem na zjištění z provedeného dokazování správně dovodil, že v listině zcela absentuje údaj osoby toho, kdo má platit (směnečník). Pro vyplnění údaje směnečníka má přitom formulář předtištěný řádek, v jehož levé části je připojen předtištěný nadpis Směnečník a připojena závorka (adresa). Na tomto řádku, poskytujícím zcela dostatečný prostor pro vyplnění však žádný údaj uveden není. V pravé části tohoto částku, v němž formulář obsahuje kolmou oddělovací částku, je prostor pro vyplnění data a podpisu údaje příjemce (akceptanta). Do této části formuláře je tiskacím písmem doplněn údaj jména a příjmení žalované a její adresa. Soud také s odkazem na platnou zákonnou úpravu srozumitelně vyložil také právní důsledky absence údaje směnečníka na listině z hlediska svého závěru o neplatnosti listiny jako cizí směnky. Za této situace by bylo zcela nadbytečné zabývat se posuzováním ostatních na listině zapsaných doložek.

11. Odvolací soud se tedy zcela ztotožnil se právním závěrem soudu prvního stupně, že předmětná listina není platnou směnkou cizí, a to pro absenci označení osoby směnečníka, jedné ze zákonných náležitostí, stanovených čl. I §1 ZSŠ pro cizí směnku. Protože nejde o žádnou z výjimek, upravených v čl. I odst. 2 ZSŠ, není předmětná listina dle citovaného ustanovení platnou cizí směnkou, protože v ní chybí jedna ze zákonem vyžadovaných náležitostí.

12. Výhrady žalobce stran povinnosti soudu zjišťovat, zda žalovaná skutečně měla vůli vystavit směnku a že bylo povinností soudu zjistit, z jakých důvodů postupovala při vyplnění směnečného formuláře způsobem, který zvolila, nejsou na místě. Směnka je považována za dlužnicky dokonalý cenný papír, což znamená, že práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována právě a jen směnečnou listinou a zápisy na ní uvedenými a právo na její zaplacení je v ní inkorporováno. Směnka je tedy závazkem zcela samostatným, odděleným od důvodu svého vystavení (kauzy). Pro oblast směnek (cenných papírů) se uplatňuje tzv. formální přísnost. Ta se projevuje jednak v tom, že směnečná listina musí být nejen výslovně jako směnka označena, ale musí obsahovat všechny zákonem vyžadované náležitosti nebo se musí jednat o některou ze zákonných výjimek. V projednávané věci žádná dána není. Absenci zákonné náležitosti směnečné listiny žádným výkladem případného úmyslu účastníka (při jednostranném právním jednání) vystavit platnou směnku překlenout ani nahradit nelze.

13. Směnečný závazek a závazek, který byl případně vystavením směnky zajištěn, jsou závazky zcela samostatnými a samostatně vymahatelnými. Dle konstantní judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 25 Cdo 1839/2000) může věřitel směnkou zajištěné pohledávky uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, případně i souběžně. Z citovaného rozhodnutí mimo jiné také vyplývá, že žalobcem odkazovaný § 334 obch. zák. na tzv. zajišťovací směnky nedopadá (nehledě na to, že se jedná o ustanovení právního předpisu, který v době vystavení směnky již nebyl platný). Uplatněním každého z nároků v zákonné promlčecí době lze předejít možnosti účinné námitky promlčení. To je však věcí majitele směnky a současně věřitele směnkou zajištěné pohledávky.

14. Zcela neopodstatněné je odvolání v části, vytýkající soudu prvního stupně vady řízení a nesprávný procesní postup stran rozhodnutí a povinnosti soudu připustit změnu žaloby. Předně je soudu vytýkáno, že shledal-li směnku neplatnou, měl žalobu o její zaplacení nikoliv zamítnout, ale odmítnout. Není zřejmé, z čeho, resp. z jakého zákonného ustanovení tento závěr odvolatel odvozuje. Je-li předmětem řízení zaplacení směnky a soud přes návrh žalobce neshledá předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu, poté v řízení nárok projedná a rozsudkem rozhodne o žalobě, kdy jí buď zcela, nebo zčásti vyhoví nebo ji zcela nebo zčásti zamítne a rozhodne o nákladech řízení. Takto soud prvního stupně správně postupoval a poté, co směnku vyhodnotil jako neplatnou a dospěl k závěru, že práva z ní žalobci vůči žalované nesvědčí, žalobu zamítl. Odvolatel se rovněž nesprávně domnívá, že rozsudek, jímž byla žaloba o zaplacení směnky zamítnuta, zakládá překážku věci rozsouzené ve vztahu k pohledávce z půjčky, kterou měla směnka zajištovat. Nejde o totožné závazky, ale o zcela samostatné závazky s jiným právním základem. Ostatně podstatě každého ze závazků musí korespondovat také žalobní tvrzení. V případě směnky jako cenného papíru, který je závazkem skripturní, je povinnost tvrzení na straně žalobce omezena pouze na směnečnou listinu, případně další listiny, nutné k uplatnění práva. O kauze směnky, tedy právních vztazích, provázejících vystavení směnky, není žalobce v žalobě povinen uvádět ničeho. Naproti tomu žalobní tvrzení v případě žaloby o zaplacení zápůjčky jsou značně odlišná v návaznosti na obsah závazku ze smlouvy o zápůjčce a povinnost věřitele prokazovat, že zápůjčku poskytl a za jakých podmínek, kdy byla splatná atd.

15. Postup soudu, který žalobu zamítl, aniž se jakkoliv zabýval tvrzeními žalobce stran půjčky, byl zcela v souladu s procesním předpisem. Důvodně soud prvního stupně odkázal (při jednání) také na to, že projednání případného dluhu z půjčky brání také nedostatek podmínek řízení, resp. nedostatek věcné příslušnosti Městského soudu v Praze k projednání kauzy z půjčky (nehledě na odlišnost žalobních tvrzení a nenaplnění předpokladů pro změnu žaloby).

16. Spornou směnku odvolací soud vyhodnotil shodně se soudem prvního stupně jako neplatnou cizí směnku. Z ní žalobci vůči žalované žádná práva nevznikla. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalované žádné náklady nevznikly, a proto náhrad nebyla přiznána žádnému z účastníků.