o určení neplatnosti rozhodnutí orgánu pobočného spolku, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 20 Cm 55/2020-135

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně určil, že vyloučení navrhovatele z pobočného spolku [právnická osoba]., IČO [Anonymizováno] (dále jen pobočný spolek), na základě rozhodnutí výboru pobočného spolku ze dne 10. 7. 2019 a usnesení členské schůze ze dne 13. 11. 2019, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí výboru, je neplatné a účastníkovi uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 32 237 Kč navrhovateli (bod II. výroku).

2. Podle odůvodnění se podaný návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakládal na tvrzení, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a nemá z hlediska tvrzených porušených povinností podklad ve stanovách. Ty nedefinují principy chování členů spolku. Navrhovateli nebylo umožněno využít právo požádat o vysvětlení návrhu, a přednést a doložit vše, co je mu k prospěchu. Uvedená vada nebyla zhojena možností vyjádření a obhajoby navrhovatele až v rámci odvolání na členské schůzi, neboť navrhovatel má právo na obeznámení se s důvodem návrhu na vyloučení a obrany proti takovému návrhu, již od počátku řízení o vyloučení.

3. Účastník navrhl zamítnutí návrhu s tím, že napadená rozhodnutí jsou v souladu se zákonem i stanovami. Uvedl, že navrhovatel rozhodoval o výběru firmy pro opravu střechy hradu poškozené vichřicí. Navrhovatelem bez vědomí účastníka přizvaný statik z oboru staveb, dne 17. 6. 2019 v rámci provedené obhlídky hradu zjistil poškození záhlaví stropního trámu a hrozící zřícení stropní konstrukce nad místností využívané jako klubovna radioamatérů. Navrhovatel výbor účastníka o této skutečnosti při jednání výboru dne 18. 6. 2019 neinformoval ani nepřijal žádná opatření k zamezení vstupu do těchto prostor tak, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví členů pobočného spolku a mládeže v souvislosti se stavem stavby. Účastníkovi pouze zaslal písemnou zprávu statika, byla doručena dne 26. 9. 2019. Tímto jednáním nejzávažnějším způsobem ohrozil životy zdraví členů spolku a dalších lidí, včetně dětí, kteří do prostor ohrožených zřícením stropu v mezidobí vstupovali. Porušil tak stanovy spolku. Proto byl rozhodnutím výboru pobočného spolku ze dne 10. 7. 2019 vyloučen a o jím podaném odvolání rozhodla mimořádná členská schůze, která rozhodnutí výboru potvrdila. Navrhovatel se členské schůze osobně zúčastnil a měl možnost se vyjádřit. Návrhu by soud neměl vyhovět podle § 260 odst. 1 o. z. ani pokud by shledal případné porušení povinností žalovaného, neboť případné následky takového porušení byly zhojeny dvojinstančním rozhodováním o vyloučení a napadené rozhodnutí je v zájmu pobočného spolku s ohledem na stabilitu jeho vnitřních poměrů.

4. Na základě provedeného dokazování (členský průkaz navrhovatele, stanovy účastníka, zápisy ze zasedání pobočného spolku ze dne 18. 6. 2019 a 10. 7. 2019, rozhodnutí výboru pobočného spolku o ukončení členství navrhovatele a [Anonymizováno] a jeho písemné vyhotovení ze dne 14. 7. 2019, zápis ze zasedání kontrolní komise spolku ze dne 13. 8. 2019, zápis z mimořádné členské schůze ze dne 13. 11. 2019, oznámení o projednání vyloučení navrhovatele z pobočného spolku ze dne 14. 11. 2019) soud zjistil, že navrhovatel je od 16. 3. 2016 členem pobočného spolku. Podle článku V. bod 5 stanov spolku může být člen spolku vyloučen, pokud zvlášť hrubým způsobem poškodí oprávněné zájmy spolku, o vyloučení rozhoduje výbor pobočného spolku nebo předseda pobočného spolku, pokud není výbor zřízen. Dne 10. 7. 2019 rozhodl výbor pobočného spolku o ukončení členství navrhovatele. Jednání výboru nebyl navrhovatel nebyl přítomen, nebyl na výbor ani pozván. Písemné rozhodnutí výboru o ukončení členství navrhovatele pro hrubé poškození zájmů pobočného spolku bylo navrhovateli zasláno dne 14. 7. 2019. Bylo odůvodněno tím, že dne 17. 6. 2019 spolu se statikem [Anonymizováno] byl přítomen prohlídce v místnosti č. 26 na hradě [Anonymizováno], který je ve vlastnictví pobočného spolku, a přestože byl statikem při prohlídce informován o havarijním stavu stropního trámu (hrozí pád stropní konstrukce), tak následujícího dne 18. 6. 2019 na zasedání výboru pobočného spolku, kterého byl osobně přítomen, o tom výbor neinformoval, informaci zatajil a vystavil členy spolku nebezpečí újmy na zdraví. Navrhovatel proti rozhodnutí výboru podal dne 30. 7. 2019 odvolání, které následně dne 2. 9. 2019 doplnil. V odvolání uvedl, že oprávněné zájmy spolku nepoškodil, když spolek informoval ještě týž den, co obdržel písemné vyjádření znalce. Dne 13. 8. 2019 kontrolní komise zapsaného spolku projednala rozhodnutí výboru o vyloučení navrhovatele a konstatovala, že rozhodnutí je vzhledem k dlouhodobému stavu poškození hradu velmi tvrdé. Poukázala na to, že výbor mohl dát členům spolku před jejich vyloučením, možnost se k věci vyjádřit. O odvolání navrhovatele proti rozhodnutí výboru rozhodla mimořádná členská schůze dne 13. 11. 2019. Při veřejném hlasování potvrdila rozhodnutí výboru o vyloučení navrhovatele. Jednání členské schůze byl navrhovatel přítomen a využil možnost ústně se vyjádřit. Písemné oznámení o projednání vyloučení navrhovatele z pobočného spolku ze dne 14. 11. 2019 bylo navrhovateli doručeno.

5. Další důkazy, navržené k prokázání porušení právních povinností navrhovatele dle stanov a jejich závažnosti soud neprováděl, neboť s ohledem na přijatý právní závěr o závažném porušení zákona v procesu vyloučení navrhovatele z pobočného spolku shledal takové dokazování nadbytečné.

6. Právní poměry účastníků soud prvního stupně věc posoudil podle § 240, 242, 260 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) Návrh na prohlášení vyloučení navrhovatele z pobočného spolku za neplatné podal navrhovatel u soudu v zákonné lhůtě tří měsíců ode dne doručení konečného rozhodnutí členské schůze pobočného spolku o vyloučení navrhovatele. Soud dospěl k závěru, že při rozhodování o vyloučení navrhovatele z pobočného spolku došlo k porušení kogentního ustanovení § 240 odst. 2 věty druhé o. z. Spočívá v tom, že navrhovatel neměl před a ani při zasedání výboru žádnou příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést vše, co mu je k prospěchu. Výbor rozhodl o jeho vyloučení z pobočného spolku, aniž navrhovatele s návrhem na vyloučení seznámil, případně ho informoval o zasedání výboru. Zákonné předpoklady pro aplikaci § 260 odst. 1 o. z. a nevyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele soud neshledal. Porušení zákona mělo závažné právní následky, neboť vedlo k vyloučení navrhovatele z pobočného spolku. Skutečnost, že se navrhovatel mohl vyjádřit ke svému vyloučení před rozhodnutím členské schůze, orgánu, který projednával jeho opravný prostředek proti rozhodnutí o vyloučení, na to nemá vliv. Vylučovaný člen musí mít příležitost k řádnému vyjádření již v rámci řízení před výborem, nikoliv až u členské schůze. Úvaha o tom, že by možnost vyjádření před odvolacím orgánem zhojila porušení zákona, nemůže dle soudu obstát, a to již proto, že vylučovaný člen má právo na spravedlivý vylučovací proces a je povinností orgánu spolku vytvořit prostor zaručující vylučovanému účastníkovi možnost účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování orgánu pobočného spolku. To nebylo navrhovateli umožněno a spravedlnost celého vylučovacího procesu a jeho konečného výsledku byla narušena. Neumožnění řádné a včasné obrany vylučovanému členovi před vyloučením, a to již před prvoinstančním orgánem, závažně narušilo spravedlnost celého vylučovacího procesu. Před členskou schůzí jako odvolacím orgánem již vystupoval jako vyloučený člen, což mohlo významně ovlivnit rozhodnutí odvolacího orgánu, když členská schůze vycházela z předpokladu, že obrana navrhovatele již byla vypořádána v rámci rozhodování výboru. Na to, že výbor měl dát svým členům před jejich vyloučením možnost se k věci vyjádřit, poukázala také kontrolní komise spolku.

7. Z uvedených důvodů soud návrhu vyhověl a v řízení úspěšnému navrhovateli přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

8. Účastník ve včas podaném odvolání navrhl odvolacímu soudu, aby usnesení změnil a návrh zamítl. Řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo procesními vadami. V důsledku nesprávného názoru, že při rozhodování o vyloučení navrhovatel byl závažným způsobem porušen zákon, se soud v rozporu s § 18 odst. 1 o. s. ř. meritorně nezabýval vlastními důvody vyloučení navrhovatele a důkazy k nim navrženými účastníkem. Soud rozhodnutí založil na závěru o porušení § 240 odst. 2 věty druhé o. z. Toto ustanovení se však vztahuje na případy, kdy návrh na vyloučení člena spolku vůči orgánům spolku učiní některý z členů spolku. Jeho účelem je předejít nesmyslným, šikanózním či bezdůvodným návrhům, zatěžujícím orgány spolku a zajistit vylučovanému právo na vyjádření před rozhodnutím statutárního orgánu. V této věci však rozhodnutí o vyloučení bylo přijato výborem pobočného spolku při jeho jednání. Rozhodnutí nemusela předcházet výzva k nápravě dle § 239 o. z. s ohledem na neodčinitelný charakter porušení stanov navrhovatelem. Své stanovisko mohl navrhovatel sdělit a obhájit při jednání členské schůze, projednávající jeho odvolání. V souladu s dispozitivní zákonnou úpravou stanovy účastníka upravují proces vyloučení účastníka odlišně jako dvojinstanční. Touto úpravou jsou práva člena spolku garantována nejméně ve stejném rozsahu jako zákonnou úpravou. Soud zcela nedůvodně poukazuje na neúčast navrhovatele na zasedání výboru dne 10. 7. 2019, když navrhovatel není jeho členem. Úvahy soudu ohledně ovlivnění členské schůze při jejím rozhodování jsou ryze spekulativní. Závěr soudu, že nejsou dány předpoklady pro aplikaci § 260 o. z, vychází z nesprávného výkladu tohoto ustanovení a je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015).

9. Podle navrhovatele je odvolání účelové a nedůvodné. Napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. V rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 3400/2019 Nejvyšší soud vyslovil závěr, že pokud v řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení spolek vylučovaného člena řádně výzvou neinformuje o návrhu a nevyzve jej ke zjednání nápravy, zpravidla již nezkoumá, zda došlo k porušení členských povinností a rozhodnutí prohlásí za neplatné. Neseznámení člena spolku s návrhem na jeho vyloučení představuje protiprávní zásah do sdružovacího práva, zakotveného v Listině základních práv a svobod a v čl. 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Odkazuje na analogickou zákonnou úpravu vyloučení člena družstva (§ 617 odst. 3 a 618 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích) a rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 27 Cdo 1674/2021.

10. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 zák. č. 292/2013 Sb.). Odvolání neshledal důvodné.

11. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně z jím provedeného dokazování.

12. Shodně se soudem prvního stupně má provedeným dokazováním za prokázáno, že rozhodnutím výboru pobočného spolku ze dne 10. 7. 2019 bylo rozhodnuto o ukončení členství navrhovatele jako člena účastníka ke dni 10. 7. 2019. Jednání výboru se navrhovatel nezúčastnil, na jednání výboru nebyl ani pozván. Rozhodnutí výboru v písemné formě ze dne 14. 7. 2019 bylo navrhovateli zasláno dne 22. 7. 2019. Navrhovatel podal dne 30. 7. 2019, tedy v zákonné patnáctidenní lhůtě (§ 241 odst. 1 o. z.) odvolání proti rozhodnutí výboru k členské schůzi účastníka. Jednání členské schůze, která projednávala odvolání navrhovatele, předcházelo zasedání kontrolní komise účastníka dne 13. 8. 2019. Kontrolní komise poukázala na to, že výbor mohl dát členům (členství bylo kromě navrhovatele ukončeno také dalšímu členovi spolku) před jejich vyloučením možnost se k věci vyjádřit. O odvolání navrhovatele jednala mimořádná členská schůze pobočného spolku dne 13. 11. 2019. Jednání schůze se navrhovatele zúčastnil a využil možnosti se ústně k věci vyjádřit. Členská schůze potvrdila rozhodnutí výboru pobočného spolku o vyloučení navrhovatele. Písemné oznámení o projednání odvolání navrhovatele členskou schůzí ze dne 14. 11. 2019 bylo navrhovateli zasláno. V řízení sice nebylo prokazováno, kdy toto písemné oznámení bylo navrhovateli doručeno, lze však přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že pokud písemné oznámení o rozhodnutí členské schůze bylo vyhotoveno dne 14. 11. 2019 a řízení o neplatnost obou rozhodnutí ( rozhodnutí výboru o vyloučení a usnesení členské schůze potvrzující rozhodnutí výboru) bylo zahájeno již dne 12. 2. 2020, lze logicky dovodit, že návrh na vyslovení neplatnosti obou rozhodnutí podán v rámci zákonné tříměsíční lhůty ( § 242 odst.1 o. z.), tedy včas.

13. Podle čl. V stanov účastníka, schválených dne 28. 4. 2018 a platných ke dni rozhodování výboru pobočného spolku o vyloučení navrhovatele z účastníka, může být člen vyloučen, pokud zvlášť hrubým způsobem poškodí oprávněné zájmy spolku. Tento článek stanoví, že o vyloučení člena rozhoduje výbor pobočného spolku, je-li zřízen a že proti rozhodnutí o vyloučení se vyloučený člen může odvolat k členské schůzi pobočného spolku, která rozhodne s konečnou platností. Z uvedeného plyne, že rozhodování o vyloučení člena spolku bylo stanovami svěřeno do působnosti zřízeného výboru pobočného spolku. Soud zcela správně vyšel z § 240 odst. 2 o. z. Zákonná úprava v něm obsažená je částečně dispozitivní a částečně kogentní povahy. Kogentní povahu má věta druhá tohoto odstavce, stanovící, že v případě, že je podán návrh na vyloučení člena spolku, musí být členovi, proti němuž návrh směřuje, umožněno seznámit se s návrhem, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je ku prospěchu. Stanovy ani zákon blíže neupravují, kdo může podat návrh na vyloučení člena spolku. Takový návrh zpravidla pochází od statutárního nebo kontrolního orgánu a zjištění, učiněných v souvislosti s činností těchto orgánů spolku. Není tím ovšem dotčeno právo kteréhokoli jiného člena spolku předložit kdykoli návrh na vyloučení jiného člena, neboť toto právo vychází z principu spolkové samosprávy. Mimo rámec členské základny, včetně členů orgánů spolku, však nikdo jiný relevantní návrhy na vyloučení kohokoli předkládat nemůže. Odvolateli lze přisvědčit v tom, že úprava obsažená v § 240 odst. 2 o. z. vychází z předpokladu předložení návrhu písemného a řádně odůvodněného návrhu. To ovšem neznamená, že by návrh nemohl vzejít od orgánu či člena orgánu spolku. Podle zápisu ze zasedání výboru pobočného spolku ze dne 10. 7. 2019 byla podkladem pro rozhodnutí výboru pobočného spolku o vyloučení navrhovatele informace člena výboru, že navrhovatel, ač od prohlídky provedené statikem na základě jeho žádosti dne 17. 6. 2019, věděl o havarijním stavu střešní konstrukce a nutnosti uzavření místnosti nad ní, výbor, jehož zasedání byl přítomen, o tom dne 18. 6. 2019neinformoval a tím ohrozil zdraví a život členů spolku a dalších osob a porušil tak oprávněné zájmy spolku. Výbor tedy o vyloučení navrhovatele rozhodoval na základě podnětu člena výboru. Přijetí jakéhokoliv rozhodnutí výboru v intencích stanov (hlasováním členů výboru) logicky musí předcházet návrh rozhodnutí, o jehož přijetí výbor hlasuje. Ten se může zakládat jak na písemném návrhu některého člena spolku na vyloučení nebo na návrhu (podnětu) člena orgánu spolku. Argumentaci účastníka, že kogentní ustanovení § 240 odst. 2 druhé věty o. z. dopadá jen na případy písemných návrhů člena spolku na vyloučení jiného člena, z uvedených důvodů odvolací soud nepřisvědčil. Důvodná je argumentace účastníka, že v této věci nemusela rozhodnutí o vyloučení ze strany spolku předcházet výzva k nápravě ve smyslu § 239 o. z. Podle tohoto ustanovení se výzva nevyžaduje nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu. Jednání navrhovatele, kterým podle odůvodněné rozhodnutí výboru účastníka porušil navrhovatel závažným způsobem své povinnosti vyplývající ze stanov a jímž ohrozil zdraví a život členů spolku, má (posuzováno jen z vylíčení skutkového jednání navrhovatele v rozhodnutí) povahu ohrožovacího deliktu. K němu již došlo a zpětně jej odčinit nelze. V projednávané věci výbor pobočného spolku rozhodl o vyloučení navrhovatele z pobočného spolku, aniž jej s návrhem na vyloučení a jeho důvody seznámil, případně jej informoval o zasedání výboru. Navrhovatel nebyl členem výboru (doloženo zápisem ze zasedání výboru pobočného spolku ze dne 10. 7. 2019) a o zasedání výboru, natož o tom, že při něm bude projednáváno jeho vyloučení, se nemohl dozvědět jinak, než že by byl na výbor pozván, případně by byl informován o tom, že výbor bude rozhodovat o jeho vyloučení a skutečnostech, které byly podkladem pro přijetí tohoto rozhodnutí. O svém vyloučení se navrhovatel dozvěděl až z doručeného písemného vyhotovení rozhodnutí výboru. Veškerou skutkovou i právní argumentaci na svoji obranu tak mohl uplatnit až v rámci podaného odvolání k členské schůzi. Podle odst. 1 čl. 20 Listiny základních práv a svobod (Usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky) je právo svobodně se sdružovat zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Neumožněním řádné a včasné obrany navrhovateli jako vylučovanému členovi před rozhodováním výboru pobočného spolku o jeho vyloučení (ukončení členství jako stanovami určeným prvoinstančním orgánem) bylo závažně zasaženo do práva navrhovatele do sdružovacího práva, zakotveného v čl. 20 Listiny základních práv a svobod.

14. Předpoklady pro aplikaci § 260 odst. 1 o. z. odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal. Podle tohoto ustanovení soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Rozhodnutí o vyloučení člena spolku vždy představuje nejzávažnější zásah do práv člena spolku, neboť členu spolku je takovým rozhodnutím proti jeho vůli odejmuto právo se sdružovat. Pokud by odvolací soud nevyslovil neplatnost předmětných rozhodnutí, fakticky by tak potvrdil, že porušení zákonných povinností spolku či jeho orgánů v rámci procesu rozhodování o vyloučení člena je v zájmu spolku hodném právním ochrany. Účastníkem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019 se nezabývá předpoklady aplikace § 260 odst. 1 o. z. v řízení ve smyslu § 242 o. z., ale důsledky, které má pro člena spolku má nepodání žádosti o přezkum rozhodnutí o vyloučení k příslušnému orgánu spolku a důsledky, které má rozhodnutí soudu o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. V rozhodnutí ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015 Nejvyšší soud přijal závěr, že pravidla určující, kdy soud nevysloví neplatnost rozhodnutí orgánu spolku (§ 260 o. z.) se uplatní i při přezkumu rozhodnutí spolku o vyloučení člena ve smyslu § 242 téhož zákona.

15. Soud prvního stupně nepochybil, když se ohledem na přijaté závěry věcně nezabýval tím, zda došlo k porušení členských povinností navrhovatelem a zda se jednalo o takové porušení, kterým došlo k naplnění stanovami upravených předpokladů pro vyloučení člena pobočného spolku a nevedl v tomto rozsahu žádné dokazování.

16. Odvolací soud z důvodů shora vyložených usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné podle § 219 o. s. ř.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst.1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému navrhovateli přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za dva úkony právní služby ve výši 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (podání písemného vyjádření k odvolání ze dne 15. 1. 2024, účast na jednání u odvolacího soudu dne 24. 9. 2024), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas na cestě [adresa] a zpět v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrada DPH, celkem 8 954 Kč. Podle předloženého vyúčtování nákladů odvolacího řízení navrhovatel požadoval přiznání odměny za tři úkony právní služby včetně paušálních náhrad. Odvolací soud však shledal doložené pouze dva úkony právní služby advokáta, a to písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem, žádný další úkon právní služby nejen nebyl doložen, ale ani tvrzen.