Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 12 Cmo 203/2023-137 ECLI:CZ:VSPH:2024:12.Cmo.203.2023.1 Rozsudek

o zaplacení částky 1 010 000,- Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2023, č. j. 49 Cm 107/2022-52

Mgr. Milena Filingerová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 28. 3. 2024

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci

žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně]

bytem [Adresa žalobkyně]

zastoupená advokátkou [Jméno advokátky]

sídlem [Adresa advokátky], 110 ,00 Praha 1

proti

žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného]

bytem [Adresa žalovaného]

o zaplacení částky 1 010 000,- Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2023, č. j. 49 Cm 107/2022-52


I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 810 000 Kč se 6 % úrokem p. a. z částky 50 000 Kč ode dne 11. 4. 2021 do zaplacení, z částky 50 000 Kč ode dne 23. 12. 2021 do zaplacení, z částky 150 000 Kč ode dne 16. 1. 2022 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 13. 3. 2022 do zaplacení, z částky 150 000 Kč ode dne 27. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč ode dne 31. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč ode dne 22. 4. 2022 do zaplacení, z částky 50 000 Kč ode dne 1. 5. 2022 do zaplacení a z částky 100 000 Kč ode dne 8. 6. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 152 509 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za odvolání ve výši 38 635 Kč, a to na účet soudu č. 3703-2928021/0710 u ČNB Praha, konstantní symbol [konst. symbol], variabilní symbol [var. symbol].

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč s 6% úrokem p. a. z částky 100 000 Kč od 2. 9. 2018 do zaplacení, se 6 % úrokem p. a. z částky 100 000 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 666,66 Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 810.000 Kč se 6 % úrokem z částky 50 000 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, z částky 50 000 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, z částky 150 000 Kč ode dne 16. 1. 2022 do zaplacení, z částky 200 000 Kč od 13. 3. 2022 do zaplacení, z částky 150 000 Kč od 27. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení, z částky 50 000 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 2 700 Kč (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli několik smluv o zápůjčce, na základě kterých poskytla žalobkyně žalovanému několik peněžních částek na nákup pozemku, uměleckých fotografií a dalších předmětů, které byly zajištěny formou směnek. Žalovaný přes výzvu k plnění žalobkyni dlužnou částku ani zčásti nesplatil. Soud neshledal důvody pro vydání směnečného platebního rozkazu ve smyslu ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. a proto nařídil ve věci jednání, k němuž se však žalovaný nedostavil, ani se nevyjádřil k žalobě. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný vystavil 11 směnek cizích ve prospěch žalobkyně s doložkou bez protestu, a to směnku ze dne 1. 7. 2018 na částku 100 000 Kč, splatnou dne 1. 9. 2018 a směnku ze dne 28. 2. 2019 na částku 100 000 Kč, splatnou dne 28. 2. 2019 (dále jen „směnky č. 1 a 2), dále směnku ze dne 10. 4. 20120 na částku 50 000 Kč splatnou dne 10. 4. 2021, ze dne 22. 12. 20120 na částku 50 000 Kč splatnou dne 22. 12. 2021, ze dne 15. 1. 20121 na částku 150 000 Kč splatnou dne 15. 1. 2022, ze dne 12. 3. 20121 na částku 200 000 Kč splatnou dne 12. 3. 2022, ze dne 26. 3. 20121 na částku 150 000 Kč splatnou dne 26. 3. 2022, ze dne 30. 3. 21 201 na částku 30 000 Kč splatnou dne 30. 3. 2022, ze dne 21. 4. 20121 na částku 30 000 Kč splatnou dne 21. 4. 2022, ze dne 30. 4. 20121 na částku 50 000 Kč splatnou dne 30. 4. 2022 a ze dne 7. 6. 20121 na částku 100 000 Kč splatnou dne 7. 6. 2022 (dále jen směnky č. 3 až 11). Dne 7. 4. 2022 vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě částky 830 000 Kč s příslušenstvím z 11 směnek.

2. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. a § 1 ZSŠ. Zdůraznil přísnou formálnost směnečných závazků, jakož i skutečnost, že listina nevykazující zákonem stanovené znaky není směnkou. Platná směnka musí obsahovat datum a místo jejího vystavení, a to zcela určitě a nezaměnitelně. Některé směnky předložené žalobkyní (směnky č. 3 až 11) však obsahují datum vystavení v letopočtu neurčité a to 20121 a 21 201, s tím, že se jedná o ručně dopsané datum, které lze vyložit v různých variantách jako rok 2012 nebo 2021 či nesmyslné 2120. Rozhodnutí Nejvyššího soudu předložená žalobkyní nejsou pro danou věc případná, neboť se jedná o případy, kdy dopsané datum nevzbuzuje rozumné pochybnosti o tom, že směnka byla určitého dne vystavena. V tomto případě však soud prvního stupně uzavřel, že údaj splatnosti na daných směnkách vzbuzuje důvodné pochybnosti o tom, kdy byly vystaveny. Nelze vycházet z data splatnosti s tím, že směnky byly splatné rok po vystavení. To vyvrací první dvě směnky, kdy v prvém případě byla směnka splatná za 2 měsíce po vystavení a v druhém případě je datum vystavení a splatnosti shodný, a to dne 28.2.2019. Popisované blízké vztahy účastníků, důvěra žalobkyně v žalovaného a její neznalost právních předpisů nejsou pro posouzení směnečných vztahů relevantní.

3. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že pouze směnky č. 1 a 2 (tj. směnka ze dne 1. 7. 2018 na částku 100 000 Kč, splatnou dne 1. 9. 2018 a směnka ze dne 28. 2. 2019 na částku 100 000 Kč, splatnou dne 28. 2. 2019) obsahují zákonem vyžadované náležitosti včetně řádného data vystavení. Žalobě bylo proto vyhověno pouze v rozsahu směnečné sumy ve výši 200 000 Kč včetně zákonného úroku a směnečné odměny. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta pro neplatnost směnek č. 3 až 11 z důvodu absence určitého data vystavení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaný měl ve sporu převažující úspěch, ale náhradu nákladů řízení nepožadoval.

4. Proti výrokům II. a III. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a navrhla jejich změnu tak, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 810 000 Kč se 6 % úrokem p. a. z částky 50 000 Kč ode dne 11. 4. 2021 do zaplacení, z částky 50 000 Kč ode dne 23. 12. 2021 do zaplacení, z částky 150 000 Kč ode dne 16. 1. 2022 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 13. 3. 2022 do zaplacení, z částky 150 000 Kč ode dne 27. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč ode dne 31. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč ode dne 22. 4. 2022 do zaplacení, z částky 50 000 Kč ode dne 1. 5. 2022 do zaplacení a z částky 100 000 Kč ode dne 8. 6. 2022 do zaplacení. Soudu prvního stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci s tím, že data vystavení a data splatnosti jednotlivých směnek (vyjma směnek č. 1 a 2, o nichž bylo rozhodnuto výrokem I. rozsudku) jsou následující:

- směnka č. 3, vystavená dne 10. 4. 2020 (formálně zdánlivě uvedeno 10. 4. 20120) a splatná dne 10. 4. 2021 na částku 50 000 Kč,

- směnka č. 4, vystavená dne 22. 12. 2020 (formálně zdánlivě uvedeno 22. 12. 20120) a splatná dne 22.12. 2021 na částku 50 000 Kč,

- směnka č. 5, vystavená dne 15. 1. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 15. 1. 20121) a splatná dne 15. 1. 2022 na částku 150 000 Kč,

- směnka č. 6, vystavená dne 12. 3.2021 (formálně zdánlivě uvedeno 12. 3. 20121) a splatná dne 12. 3. 2022 na částku 200 000 Kč,

- směnka č. 7, vystavená dne 26. 3. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 26. 3. 20121) a splatná dne 26. 3. 2022 na částku 150 000 Kč,

- směnka č. 8, vystavená dne 30. 3. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 30. 3. 21 201) a splatná dne 30. 3. 2022 na částku 30 000 Kč,

- směnka č. 9, vystavená dne 21. 4. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 21. 4. 20121) a splatná dne 21. 4. 2022 na částku 30 000 Kč,

- směnka č. 10, vystavená dne 30. 4. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 30. 4. 20121) a splatná dne 30. 4. 2022 na částku 50 000 Kč a

- směnka č. 11, vystavená dne 7. 6. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 7. 6. 20121) a splatná dne 7. 6. 2022 na částku 100 000 Kč.

5. Žalobkyně namítla, že popsané formální vyjádření data vystavení shora uvedených směnek nemůže způsobovat jejich neplatnost, neboť nevyvolává pochybnosti o tom, v jaký den byly směnky vystaveny. Uvedla, že je nutno vycházet z grafické podoby směnek, z níž je patrné, že pro ně byl využit formulář, který byl primárně určen pro směnky s datem vystavení v letech 2010 – 2019. Nicméně v důsledku zjevného grafického odlišení předtištěných číslic „201“, co se týká roku vystavení, a ručně vypsaných číslic je zřejmé, že předmětné směnky byly vystavovány v letech 2020 – 2021 a uvedené grafické vyjádření nemůže vzbuzovat pochybnosti o datu jejich vystavení. Úvahu soudu prvního stupně, že letopočty formálně vyjádřené jako „20121“ a „21 201“ lze vyložit v různých variantách jako rok 2012, 2021 či 2120, označila žalobkyně za nepřiléhavou, když rok 2120 dosud nenastal a není racionálního důvodu, proč by výstavce zvolil tento způsob označení pro rok 2012. Je tak zcela nepochybné, že se jedná v těchto případech o rok 2021. Žalobkyně dále ohledně svých závěrů odkázala na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 945/2009, v němž dovolací soud posuzoval platnost směnky vystavené na formuláři, v němž byl u data splatnosti předtištěn údaj „dne______________19_____“, přičemž za číslo „19“ bylo následně vyplněno číslo „2001“. Nejvyšší soud uzavřel, že nelze uvažovat o tom, že by datem splatnosti bylo datum v roce 192001. Dále žalobkyně citovala závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1216/2014, že „Údaj o datu vystavení směnky tvořený ručně psaným údajem „25. listopadu“ a předtištěným údajem „200“, za který bylo dále ručně dopsáno „09“, nevzbuzuje rozumné pochybnosti o tom, že směnka byla vystavena dne 25. listopadu 2009 (a nikoliv dne 25. listopadu 20009). V tomto případě tedy Nejvyšší soud řešil v podstatě identický případ, jako je nadepsaná věc. Žalobkyně odkázala rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3251/2012 i na odbornou literaturu, vztahující se k výkladu směnečných prohlášení. Vytkla rovněž soudu prvního stupně, že se nevypořádal s její argumentací, že v hypotetickém případě, kdy by bylo možné považovat předložené směnky za neplatné pro neurčitost data jejich vystavení, jednalo by se o nepoctivé jednání ze strany žalovaného, které nepožívá právní ochrany. Byl to totiž žalovaný, kdo vystavoval (a tedy i vyplňoval) předmětné směnky. Není dále bez relevance, že žalobkyně vedla se žalovaným dlouholetý intimní vztah, který byl založen na vzájemné důvěře, a neměla tak nejmenší důvod pochybovat o platnosti jím vystavených směnek.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Vyšel přitom z níže uvedených zjištění, která učinil ze směnek, jejichž prvopisy byly předloženy soudu prvního stupně.

8. Směnky č. 3 - 11, jejichž zaplacení se žalobkyně v tomto řízení domáhá, byly vystaveny za použití shodného formuláře, v němž byl u data vystavení předtištěn údaj „dne______________201_____“. V případě směnky č. 3 byl nad delší linku rukopisem dopsán údaj „10. 4.“ a nad kratší linku za údaj „201“ údaj „20“. Směnka obsahuje bezpodmínečný příkaz žalovaného jako jejího výstavce adresovaný jemu samotnému jako směnečníkovi zaplatit žalobkyni dne 10. 4. 2021 částku 50 000 Kč. V případě směnky č. 4 byl nad delší linku rukopisem dopsán údaj „22. 12.“ a nad kratší linku za údaj „201“ údaj „20“. Směnka obsahuje bezpodmínečný příkaz žalovaného jako jejího výstavce adresovaný jemu samotnému jako směnečníkovi zaplatit žalobkyni dne 22. 12. 2021 částku 50 000 Kč. V případě směnky č. 5 byl nad delší linku rukopisem dopsán údaj „15. 1.“ a nad kratší linku za údaj „201“ údaj „21“. Směnka obsahuje bezpodmínečný příkaz žalovaného jako jejího výstavce adresovaný jemu samotnému jako směnečníkovi zaplatit žalobkyni dne 15. 1. 2022 částku 150 000 Kč. V případě směnky č. 6 byl nad delší linku rukopisem dopsán údaj „12. 3.“ a nad kratší linku za údaj „201“ údaj „21“. Směnka obsahuje bezpodmínečný příkaz žalovaného jako jejího výstavce adresovaný jemu samotnému jako směnečníkovi zaplatit žalobkyni dne 12. 3. 2022 částku 200 000 Kč. V případě směnky č. 7 byl nad delší linku rukopisem dopsán údaj „26. 3.“ a nad kratší linku za údaj „201“ údaj „21“. Směnka obsahuje bezpodmínečný příkaz žalovaného jako jejího výstavce adresovaný jemu samotnému jako směnečníkovi zaplatit žalobkyni dne 26. 3. 2022 částku 150 000 Kč. V případě směnky č. 8 byl nad delší linku rukopisem dopsán údaj „30. 3. 21“, údaj nad kratší linkou za předtiskem „201“ není vyplněn. Směnka obsahuje bezpodmínečný příkaz žalovaného jako jejího výstavce adresovaný jemu samotnému jako směnečníkovi zaplatit žalobkyni dne 30. 3. 2022 částku 30 000 Kč. V případě směnky č. 9 byl nad delší linku rukopisem dopsán údaj „21. 4.“ a nad kratší linku za údaj „201“ údaj „21“. Směnka obsahuje bezpodmínečný příkaz žalovaného jako jejího výstavce adresovaný jemu samotnému jako směnečníkovi zaplatit žalobkyni dne 21. 4. 2022 částku 30 000 Kč. V případě směnky č. 10 byl nad delší linku rukopisem dopsán údaj „30. 4.“ a nad kratší linku za údaj „201“ údaj „21“. Směnka obsahuje bezpodmínečný příkaz žalovaného jako jejího výstavce adresovaný jemu samotnému jako směnečníkovi zaplatit žalobkyni dne 30. 4. 2022 částku 50 000 Kč. V případě směnky č. 11 byl nad delší linku rukopisem dopsán údaj „7. 6.“ a nad kratší linku za údaj „201“ údaj „21“. Směnka obsahuje bezpodmínečný příkaz žalovaného jako jejího výstavce adresovaný jemu samotnému jako směnečníkovi zaplatit žalobkyni dne 7. 6. 2022 částku 100 000 Kč. Všechny shora uvedené směnky obsahují rovněž údaj místa vystavení ([adresa]) a místa placení ([adresa]) a jsou opatřeny doložkou „bez protestu“. Žádná z nich nebyla žalovaným jako směnečníkem akceptována.

9. Podle ustanovení čl. I § 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ), cizí směnka obsahuje:

1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyku, v kterém je listina sepsána;

2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;

3. jméno toho, kdo má platit (směnečníka);

4. údaj splatnosti;

5. údaj místa, kde má být placeno;

6. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;

7. datum a místo vystavení směnky;

8. podpis výstavce.

10. Podle ustanovení čl. I § 3 odst. 2 ZSŠ ve směnce může být udán jako směnečník sám výstavce.

11. Podle ustanovení čl. I § 9 odst. 1 ZSŠ výstavce odpovídá za přijetí a zaplacení směnky.

12. Podle ustanovení čl. I § 43 odst. 1 ZSŠ nebyla-li směnka zaplacena, může majitel při splatnosti směnky vykonat postih proti indosantům, výstavci a jiným osobám směnečně zavázaným.

13. Podle ustanovení čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ majitel může postihem žádat:

1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány;

2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti;

3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty;

4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

14. Jak vyplývá z výše uvedených zjištění, sporné směnky obsahují všechny náležitosti, vyžadované ustanovením čl. I § 1 ZSŠ pro platné cizí směnky, včetně údajů o datu jejich vystavení, s tím, že osoba jejich výstavce je totožná s osobou směnečníka. Jedná se tedy o zastřené vlastní směnky (čl. I § 3 odst. 2 ZSŠ), přičemž žalovaný, přestože směnky neakceptoval, odpovídá jako jejich výstavce za jejich zaplacení (čl. I § 9 odst. 1 ZSŠ). Odvolací soud se tak neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, který směnky č. 3 až 11 vyhodnotil jako neplatné pro neurčitý údaj data jejich vystavení. Z grafické podoby směnek, jak je výše popsána, je zřejmé, že k jejich vystavení byly použity formuláře, které (krom toho, že – oproti formulářům, na nichž byly vystaveny směnky č. 1 a 2 – neobsahují prostor určený pro podpis příjemce) byly zjevně zamýšleny pro směnky vystavené v letech 2010 – 2019, o čemž vypovídá údaj „201“, předtištěný v části, určené pro údaj data vystavení. Zásadní grafická odlišnost textu formuláře a textu do formuláře následně dopsaného rukopisem pak nemůže vzbuzovat rozumné pochybnosti o tom, že směnky č. 3 a 4 byly vystaveny v roce 2020 a směnky č. 5 až 11 v roce 2021. Tomuto závěru nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že každá ze směnek se stala splatnou přesně za rok od data svého vystavení. Jakkoli tedy při vyhotovení směnek nedošlo k úpravě předtištěné části letopočtu v datu vystavení, ale k jeho pouhému „dovyplnění“ o číslice „20“ (směnky č. 3 a 4) nebo „21“ (směnky č. 5 až 11), nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že údaje označující na směnkách rok jejich vystavení lze vykládat v různých variantách, a to jako rok 2012, 2021 nebo 2120. Způsob, jímž je tento údaj na směnkách vyznačen, přijetí takového závěru dle názoru odvolacího soudu neumožňuje.

15. Sporné směnky tedy vyhovují formálním náležitostem vyžadovaným ustanovením čl. I § 1 ZSŠ pro platné cizí směnky. Protože jsou opatřeny doložkami „bez protestu“, byla žalobkyně podle čl. I § 46 odst. 1 ZSŠ zproštěna povinnosti jejich protestace jako úkonu jinak nezbytného k zachování postižních práv vůči nepřímému směnečnému dlužníkovi. Vzhledem k tomu, že nebyly při splatnosti zaplaceny, vznikl žalobkyni proti žalovanému podle ust. čl. I § 9 odst. 1, § 43 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ nárok na zaplacení směnečné sumy v celkové výši 810 000 Kč se 6 % úrokem p. a. ode dne splatnosti jednotlivých směnek do jejich zaplacení a směnečné odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze, tedy ve výši 2 700 Kč.

16. Z vyložených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žalobě o zaplacení částky 810 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou bylo vyhověno.

17. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 152 509 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 50 669 Kč, z odměny za šest úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast na jednáních konaných ve dnech 24. 3. 2023 a 24. 5. 2023, vyjádření ze dne 3. 4. 2023) po 12 380 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a ze šesti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 14 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Za odvolací řízení náleží žalobkyni náhrada části soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, dále odměna za dva úkony právní služby po 11 580 Kč (sepis odvolání, vyjádření ze dne 5. 3. 2024) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dvě paušální náhrady po 300 Kč podle § 14 odst. 1 a 4 téhož předpisu.

18. Podle ust. § 2 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byla dále žalovanému, jemuž nevzniklo proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a nebyl od poplatkové povinnosti osvobozen, uložena povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze na účet specifikovaný ve výroku III. tohoto rozhodnutí část soudního poplatku za odvolání ve výši 38 635 Kč (celková výše poplatku v daném případě činí dle položky 22 odst. 1 písm. a) apoložky 1 písm. b) Sazebníku poplatků, v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., 40 635 Kč. Žalobkyně uhradila část poplatku ve výši 2 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2023, č. j. 49 Cm 107/2022-120 od poplatkové povinnosti osvobozena. Lhůta pro zaplacení poplatku vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.