o zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. června 2021, č. j. 79 Cm 21/2019-66

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 11. 6. 2020, č. j. 79 Cm 21/2019-25 a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný podal odvolání proti shora označenému rozsudku a po výzvě soudu k zaplacení poplatku za odvolání požádal o osvobození od jeho placení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2020, č. j. 79 Cm 21/2019-45 bylo žalovanému přiznáno osvobození od soudního poplatku v rozsahu 25 %. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 12. 2020. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, č. j. 79 Cm 21/2019-64 byl žalovaný vyzván, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 16 875 Kč. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 27. 5. 2021, poslední den stanovené lhůty připadl na 11. 6. 2021. Protože žalovaný soudní poplatek nezaplatil, soud podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích odvolací řízení zastavil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s tím, že žalobci žádné náklady nevznikly.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a přiznání osvobození od poplatku. Uvedl, že vzhledem k tomu, že dlouhodobě nebyl schopen sehnat práci a do zaměstnání nastoupil 17. 5. 2021 a v době, kdy jej soud vyzval k úhradě poplatku, obdržel první výplatu ve výši 10 400 Kč, ze které musí „a) nějak přežít a b) platit další závazky“, nebyl schopen poplatek uhradit.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 79 Cm 21/2019-25, aniž současně uhradil soudní poplatek za odvolání ve výši 22 500 Kč. V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení poplatku podal žalovaný 1) dne 30. 9. 2020 žádost o osvobození od této poplatkové povinnosti. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 79 Cm 21/2019-45 mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 25 %. Usnesením ze dne 20. 5. 2021, č. j. 79 Cm 21/2019-64 byl žalovaný vyzván k zaplacení poplatku za odvolání ve výši 16 875 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaný byl rovněž znovu poučen o následcích nezaplacení poplatku. Ke dni vydání napadeného usnesení nebyl poplatek uhrazen.

5. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný, který nezaplatil soudní poplatek za odvolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání odvolání (§ 7 odst. 1, § 4 odst., 1 písm. b/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění), byl soudem prvního stupně řádně vyzván k jeho zaplacení v dodatečné lhůtě a poučen o následcích nesplnění této poplatkové povinnosti. Jeho následnému návrhu na osvobození od soudního poplatku v této věci bylo částečně vyhověno, zbývající část poplatku ve výši 16 875 Kč však nebyla žalovaným přes další výzvu soudu ve stanovené lhůtě zaplacena. Odvolací soud proto neshledal podmínky pro změnu či zrušení napadeného usnesení, které bylo vydáno v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

6. Odvolací soud nepřehlédl, že součástí odvolání byla i další žádost žalovaného o osvobození od soudního poplatku. V tomto směru je nutno odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, podle nichž žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 30. 9. 2017, podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení. V daném případě lhůta pro zaplacení poplatku marně uplynula dne 11. 6. 2021, další žádost žalovaného však byla podána až dne 19. 8. 2021, tedy opožděně, v důsledku čehož již nebylo možné se jí věcně zabývat.

7. Napadené usnesení je tedy správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že úspěšnému žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.