o zaplacení částky 313 511,21 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2017, č. j. 47 Cm 342/2014-163

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 27. 1. 2015, č. j. 47 Cm 342/2014-14 ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě, kterou se společnost [právnická osoba]., jako procesní předchůdce žalobkyně domáhala zaplacení směnky vlastní vystavené na její řad žalovaným 1) dne 17. 9. 2012 a splatné dne 3. 11. 2014. Za výstavce byla směnka avalována žalovanými 2) a 3). V průběhu řízení byla směnka indosována na žalobkyni. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný 3) námitky, a to

a) námitku neplatnosti směnky, odůvodněnou tím, že neobsahuje všechny zákonné náležitosti, když směnečná suma číslicemi je napsána bez vzájemné a logické souvislosti s povinností zaplatit ji. Směnečná povinnost deklarovaná výstavcem nekryje směnečnou sumu,

b) námitku neplatnosti směnky pro neurčitost platebního místa, vyznačeného údajem „V Praze u [právnická osoba].“. Žalovaný 3) namítl, že není zřejmé, zda má být placeno v sídle společnosti či na její účet a místem placení tak může být kterákoli ze 49 poboček sídlících v [Anonymizováno],

c) námitku, že do směnky byl rukou vepsán údaj o místě placení, ačkoliv dle dohody o vyplňovacím právu směnečném nebyl remitent oprávněn tento údaj doplnit. Směnka byla vystavena v [Anonymizováno] jako blankosměnka k zajištění vrácení úvěru ve výši 500 000 Kč a byla k ní uzavřena dohoda o vyplňovacím právu směnečném, kterou tím remitent porušil. Směnka je proto splatná v sídle výstavce, tj. v [Anonymizováno],

d) námitku místní nepříslušnosti [Anonymizováno],

e) námitku nepravosti svého podpisu jako rukojmího,

f) námitku zániku zajištěného závazku ke dni 17. 9. 2012 splněním.

2. O námitce d) rozhodl soud usnesením ze dne 7. 9. 2016, č. j. 47 Cm 342/2014-115, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2017. Námitku e) vzal žalovaný při jednání konaném dne 21. 7. 2017 zpět a soud proto řízení o této námitce zastavil.

3. Z provedeného dokazování (prvopisem směnky, dohodou o vyplňovacím právu směnečném, prohlášením avalisty) soud prvního stupně zjistil, že sporná směnka reg. č. [Anonymizováno] byla vystavena za použití formuláře, do něho byly dopsány údaje o směnečné sumě a datu splatnosti. Pod předtištěný text „splatno v (místo zaplacení) u (domicil)“ je rukou dopsán text „V Praze u [právnická osoba].“, pod nímž je v závorce předtištěn text „pokud není uvedeno jinak, platí adresa výstavce.“ Směnka byla rubopisem převedena na výstavce. Z dohody o vyplňovacím právu směnečném shodného registračního čísla, jako je uvedeno na směnce, soud zjistil, že remitent směnky a žalovaní se dohodli na zajištění stávajících i budoucích pohledávek banky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi remitentem a výstavcem dne 17. 9. 2012 blankosměnkou, avalovanou žalovanými 2) a 3). Blankosměnka byla žalovaným 1) vystavena „a ve stavu v dohodě popsaném, tj. včetně avalování“, bance předána. Dle čl. 4 dohody byl remitent oprávněn doplnit za sjednaných podmínek směnečnou sumu, datum splatnosti a platební místo. Z prohlášení avalisty ze dne 17. 9. 2012 soud dále zjistil, že žalovaný 3) připojil svůj podpis pod prohlášení, že blankosměnku uvedenou v dohodě o vyplňovacím právu směnečném dobrovolně a ze svobodné vůle podepsal.

4. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že námitky žalovaného 3) jsou nedůvodné. Uvedl, že nedůvodnost námitek c) a f) byla prokázána dohodou o vyplňovacím právu směnečném, neboť směnka byla vystavena jako blankosměnka a mohla být remitentem doplněna o údaj platebního místa. Zajišťovala závazky ze smlouvy uzavřené v den vystavení směnky, tedy nikoli závazky, které měl výstavce vůči remitentovi přede dnem uzavření úvěrové smlouvy. Nedůvodnou shledal i námitku b) s poukazem na to, že ve směnce uvedené platební místo je dostatečně určité. Konstatoval, že bylo na výstavci, aby se v souladu s čl. I. § 87 odst. 1 ZSŠ dostavil do sídla remitenta v den splatnosti směnky či následujících dvou pracovních dnech připraven splnit směnečný závazek oproti předložení směnky. Stejně tak mohl učinit dle uvedeného ustanovení na kterékoli z pražských poboček remitenta. Jako nedůvodnou vyhodnotil soud i námitku a). Uvedl, že na obsah směnky, která má být platnou vlastní směnkou ve smyslu ust. čl. I § 75 ZSŠ, je nutno nahlížet z pohledu jeho souvislosti jako celku, nikoli pouze z pohledu jednotlivostí. K obligátním náležitostem platné směnky vlastní náleží i bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu (čl. I. § 75 bod. 2 ZSŠ). Jestliže uvedením směnečné sumy je uvozen závazek zaplatit za tuto směnku, jako je tomu v daném případě, jedná se o vyjádření odpovídající požadavkům ZSŠ pro platnou směnku vlastní.

5. Vzhledem k nedůvodnosti podaných námitek rozhodl soud prvního stupně o ponechání směnečného platebního rozkazu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni žádné náklady nevznikly.

6. Žalovaný 3) podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Napadený rozsudek označil za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů i věcně nesprávný. K námitce a) poukázal na závěr soudu prvního stupně, že uvedením směnečné sumy je uvozen závazek ji zaplatit, a jde tedy o vyjádření odpovídající požadavkům ZSŠ. Zdůraznil, že na předmětné směnce je vpravo nahoře po symbolu „Kč“ napsána číslice 313511,21, která není pojata do vlastního textu listiny. Dále je očividné, že text listiny předpokládá vepsání směnečné částky, která však vepsána není a místo pro její vepsání je prázdné. Dle názoru odvolatele nesplňuje listina náležitosti stanovené v čl. I § 75 bod 2 ZSŠ. Údaj o měně se podle všech obvyklých náležitostí píše až za číslici, nikoli před ní. Číslice „313511,21“ je na listině bezprizorní a dle názoru žalovaného 3) nelze učinit jednoznačný závěr, že se jedná o peněžitou sumu dle § 75 bod 2 ZSŠ. K námitce b) odkázal žalovaný 3) na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2352/2008, podle něhož, je-li určeno, u koho se má směnka zaplatit, komu se má k placení předložit, tedy u koho je splatná, je tím obvykle určeno i platební místo směnky. Je-li však na směnce údaj platebního místa i domicil, nesmí jít o údaje rozporné. Žalovaný 3) je i nadále přesvědčen, že jsou místo placení a domicil v listině uvedeny neurčitě, resp. rozporně, neboť místem placení má být kterákoli ze 49 poboček remitenta v [Anonymizováno]. K námitce c) zopakoval, že dle jeho názoru nebyl remitent oprávněn doplnit do směnky údaj o místu placení, ačkoli ho k tomu opravňovala dohoda o vyplňovacím právu, neboť je to dle jeho přesvědčení obecně nepřípustné. Lze si představit, že by remitent v daném případě jako místo placení doplnil např. [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno]. K námitce f) zdůraznil, že nenamítal, že by remitent doplnil do směnky částku odpovídající úvěrovým závazkům existujícím přede dnem vystavení směnky, ale to, že ke dni splatnosti směnky byl zůstatek dluhu ze směnkou zajišťované smlouvy o úvěru 0 Kč. Podle dohody o vyplňovacím právu byl remitent oprávněn doplnit do směnky částku odpovídající výši závazků ze smlouvy o úvěru ke dni splatnosti. Kauzální námitka tak byla vznesena relevantním způsobem a mělo k ní být provedeno dokazování.

7. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila s důvody napadeného rozsudku. Dále dodala, že po námitkovém řízení již nemůže žalovaný činit nová či doplňující podání. Navrhla proto, aby na ně odvolací soud nebral zřetel, odvolání posoudil jako nedůvodné a potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Uvedla rovněž, že žalovaný ve věci, která je naprosto jasná a evidentní, pouze zneužívá řádných i mimořádných opravných prostředků k průtahům k řízení. Žalobkyně proto zvažuje v tomto směru podání trestního oznámení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

9. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalovanému 3) jako rukojmímu za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 32 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 313.511,21 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1.045 Kč.

10. Své platební povinnosti se žalovaný 3) bránil především námitkami, vycházejícími z formálních náležitostí směnečné listiny. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tato obrana je nedůvodná.

11. Text směnečného prohlášení výstavce ve znění „V [Anonymizováno] dne 17. září 2012 bez protestu Kč 313 511,21 za tuto vlastní směnku zaplatím na řad [právnická osoba]., [adresa], IČ [IČO], datum splatnosti směnky: 3. listopadu 2014, splatno v (místo placení), u (domicil): v [Anonymizováno] u [právnická osoba].“ zahrnuje všechny náležitosti vyžadované pro vlastní směnku ustanovením čl. § I § 75 ZSŠ včetně podpisu výstavce, jímž je uzavřen. Není tedy opodstatněná námitka nesouvislosti údaje směnečné sumy s platebním slibem výstavce, ani výhrada, že „směnečná povinnost deklarovaná výstavcem k zaplacení nekryje napsanou sumu Kč 313511,21.“ Obstát nemůže ani námitka, že směnka neobsahuje žádnou sumu, neboť „kolonka směnečné částky je zcela prázdná.“ Směnečná suma je v daném případě vyjádřena číslem „313 511,21“, jemuž předchází označení měny zkratkou „Kč.“ Součástí směnečného slibu výstavce je tedy i určitý údaj sumy, jež má být zaplacena. Opakované vyjádření směnečné sumy slovním údajem, který se na předmětné listině nenachází, není ustanovením čl. I § 75 ZSŠ vyžadováno a jeho absence proto nemůže mít na platnost směnky žádný vliv.

12. Rovněž závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky neurčitého a rozporného místa placení shledal odvolací soud správným. Údaj „splatno v [Anonymizováno]“ předně vyjadřuje jediné na směnce uvedené platební místo, což neotvírá prostor k úvahám o jeho případném rozporu s jinou adresou. Závěr, podle něhož k naplnění požadavku určitosti platebního místa postačuje jeho vyznačení alespoň s přesností obce nebo města, je pak v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3922/2008, ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007 a ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009 a prosadí se i v situaci, kdy je na směnce vyznačen domicil podle ustanovení čl. I. § 4 ZSŠ (tj. učinil-li výstavce směnku splatnou u třetí osoby), je-li jím současně určeno i platební místo směnky (k otázce vztahu domicilu a platebního místa srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008).

13. K námitce, že remitent nebyl oprávněn doplnit do blankosměnky údaj o místě placení, soud prvního stupně správně odkázal na ustanovení čl. 4 dohody o vyplňovacím právu směnečném, které zakládalo oprávnění remitenta doplnit na listinu za sjednaných podmínek nejen směnečnou sumu a datum splatnosti, ale též údaj platebního místa, jímž mohlo být libovolné místo v České republice podle volby banky. Názor žalovaného 3), že vyplnění tohoto údaje je „obecně nepřípustné“ je nesprávný, neboť se míjí s ustanovením čl. I § 10 ve spojení s § 77 odst. 2 ZSŠ, které žádná omezení při uplatnění vyplňovacího oprávnění neobsahuje.

14. S ohledem na to, že o námitce nedostatku místní příslušnosti Městského soudu v Praze bylo pravomocně rozhodnuto usnesením téhož soudu ze dne 7. 9. 2016, č. j. 47 Cm 342/2014-115 a námitku nepravosti svého podpisu na směnce vzal žalovaný 3) v průběhu řízení zpět, zbývalo tedy posoudit námitku, že ke dni 17. 9. 2012 činil zůstatek dluhu 0 Kč. Se soudem prvního stupně je nutno souhlasit s tím, že námitku neexistence směnkou zajištěného závazku žalovaný 3) výslovně vztahoval ke dni vystavení směnky, tj. ke dni 17. 9. 2012, nikoli ke dni její splatnosti (tj. ke dni 3. 11. 2014). Podle zjištění soudu prvního stupně sporná směnka zajišťovala závazky výstavce ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi remitentem a výstavcem dne 17. 9. 2012, nikoli tedy závazky výstavce tomuto datu předcházející, které ke dni vystavení blankosměnky již případně zanikly. Rovněž tuto námitku proto soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedůvodnou.

15. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.