o zaplacení směnečného peníze ve výši 1 600 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 56 Cm 28/2021-38,

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku ze dne 12. 10. 2021, č. j. 56 Cm 28/2021-23. Usnesením ze dne 1. 11. 2021, č. j. 56 Cm 28/2021-30 vyzval soud žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 80 000 Kč, načež žalovaný požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání. Tu zdůvodnil nemožností soudní poplatek zaplatit byť zčásti. Na jeho majetek je vedeno exekuční řízení pro vymožení části směnky ve výši 2 500 000 Kč a částky 7 350 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit ve splátkách, a to v notářském zápisu s přímou vykonatelností. Exekuční řízení je vedeno pod sp. zn. 141 EX 00572/17. Majetek (pozemek s rozestavěným domem) nemůže zpeněžit bez souhlasu exekutora. V prohlášení o majetkových poměrech uvedl, že jako manažer společnosti [právnická osoba] má měsíční čistý příjem v průměru 60 000 Kč. Vlastní nezkolaudovaný rodinný dům, na kterém vázne hypotéka ve výši přibližně 5 000 000 Kč a exekuce ve výši 2 000 000 Kč. Na výživné na své dvě děti platí 20 000 Kč, na hypotéku 12 500 Kč a na nájemné 15 000 Kč. Má závazek z podnikání ve výši 2 000 000 Kč, který je po splatnosti. Neuvedl, že podniká, ani jaké má příjmy. Soud zjistil, že žalovaný je kromě výkonu funkce jednatele ve společnosti [právnická osoba] rovněž jednatelem společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. a je společníkem a jednatelem ve společnostech [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [Anonymizováno]. Žalovaný má vydáno několik platných živnostenských oprávněních. Soud postupoval podle § 138 o. s. ř. a zdůraznil, jaké podmínky musejí být pro úspěch žadatele splněny. Uzavřel, že odvolání žalovaného nelze považovat za svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva, a proto lze mít tuto podmínku za splněnou. Podstatné tak bylo splněný druhé z podmínek, a to zda osvobození od soudních poplatků odůvodňují jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry s tím, že podstatné je jejich úplné a pravdivé vylíčení. Tuto podmínku žalovaný nesplnil, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny. Žalovaný nesdělil, že je společníkem několika společností, že vykonává funkci statutárního orgánu i v dalších společnostech. O příjmech plynoucích jak z majetkové účasti ve společnostech, tak z výkonu funkce člena statutárního orgánu rovněž nesdělil ničeho. Soud si tak nemohl udělat ucelenou představu o majetkové situaci žalovaného. Stejně tak žalovaný nesdělil, že má platné živnostenské oprávnění a jaké příjmy z této podnikatelské činnosti má. Pokud žalovaný připouští možnost si na zaplacení soudního poplatku půjčit, neuvádí výši takové částky. Rozpor je i ve výši částky, která má být exekučně vymáhána (2 500 000 Kč nebo 2 000 000 Kč). Pokud je průměrný příjem žalovaného 60 000 Kč, je spravedlivé zaplacení soudního poplatku ve výši 80 000 Kč požadovat. S ohledem na uvedené soud osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

2. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl jeho změnu tak, že se mu přiznává osvobození od soudního poplatku v celém rozsahu, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně zapomněl rozhodnout o druhém návrhu žalovaného, aby řízení nezastavoval, protože je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla žalovanému vzniknout újma. Žalovaný vysvětlil, proč nemůže zpeněžit majetek. Dále poukázal na nejednoznačnost Prohlášení, jehož znění brání úspěšnému uplatnění práva na osvobození od soudních poplatků. Prohlášení je v praxi nepoužitelné a neobsahuje otázky, které soud požaduje. Pokud žalovaný nevyplnil bod V. Prohlášení o příjmech z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti, bylo to proto, že takové příjmy neměl. Na to zda je statutárním orgánem nebo společníkem v dalších společnostech se dotazník neptal. Společnost [Anonymizováno] je v insolvenci v důsledku pandemie. Ostatní společnosti nevykonávají téměř žádnou činnost a žalovanému z nich neplyne žádný příjem. Stejně tak je nejednoznačná formulace v rubrice „příjmy z pracovního (obdobného) poměru“. Částku 60 000 Kč, kterou žalovaný uvedl, je jeho čtvrtletním příjmem, nikoliv měsíčním. Pokud by nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků v celém rozsahu, žádá žalovaným alespoň o částečné osvobození. Soudní poplatek by byl schopen uhradit v rozmezí 8 000 až 40 000 Kč.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný podal proti rozsudku ze dne 12. 10. 2021, č. j. 56 Cm 28/2021-23 včasné odvolání. Usnesením ze dne 1. 11. 2021, č. j. 56 Cm 282/2021-30 soud žalovaného vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 80 000 Kč; usnesení bylo doručeno žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci dne 1. 11. 2021. Ve lhůtě stanovené k úhradě soudního poplatku požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků a zároveň navrhl, aby soud řízení nezastavoval z důvodů uvedených v § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaný uvedl, že ženatý, společnou domácnost tvoří 4 osoby, má dvě nezletilé děti, které jsou na něm finančně závislé. Zaměstnavatel [právnická osoba] žalovanému potvrdil průměrný měsíční čistý výdělek za kalendářní čtvrtletí ve výši 60 000 Kč. V současné době se rozvádí, s manželkou mají rozdělený majetek, výživné na děti činí 20 000 Kč. Splácí hypoteční úvěr ve výši 5 000 000 Kč měsíční splátkou 25 000 Kč. Z podnikání má závazek po splatnosti ve výši 2 000 000 Kč. Dále hradí hypotéku ve výši 12 500 Kč měsíčně a nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně. V žádosti žalovaný uvedl, že nedisponuje finanční hotovostí, neboť je proti němu vedeno exekuční řízení k vymožení částek 2 500 000 Kč a 7 350 000 Kč. Bez souhlasu exekutora nemůže zpeněžit svůj majetek (pozemek s rozestavěným domem v Praze). Dále se soudí s oprávněným z exekuce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. 15 EXE 819/2019. Zpeněžením majetku by porušil zákaz nakládat s majetkem a hrozí tudíž nebezpečí z prodlení.

5. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.

6. Pokud jde o úspěšnost odvolání, nelze ji předjímat. Je možné, že žalovaný v odvolacím řízení uspěje, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze tedy považovat tento předpoklad za splněný.

7. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (viz usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud ČR opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný v posuzované věci zjevně nesplnil. Byl přitom ze strany soudu vyzván, aby předložil vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž výslovně prohlásil, že údaje jím poskytnuté jsou pravdivé a že nezamlčel žádné okolnosti, které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků. Za takové okolnosti lze podnikání na základě živnostenského oprávnění či majetkovou účast v obchodních společnostech či výkon funkce statutárního orgánu jednoznačně považovat. Nepochopil-li žalovaný obsah Prohlášení či význam sousloví „nezamlčet žádné okolnosti mající vliv na rozhodnutí“, měl o vysvětlení požádat svého právního zástupce. Pokud by i poté zůstaly pochybnosti o obsahu Prohlášení a o tom, co se po žalovaném požaduje, postačilo sepsat vše týkající se jeho poměrů na zvláštní papír a zmínit, z čeho příjmy plynou a z čeho nikoliv. Odvolací soud zdůrazňuje, že není povinností soudu cokoliv o poměrech účastníka zjišťovat, a to ani z rejstříků veřejně přístupných. Naopak bylo výhradně povinností žalovaného tvrdit veškeré skutečnosti o svých poměrech, k čemuž mělo sloužit právě vyplněné Prohlášení, a pravdivost svých tvrzení prokázat příslušnými listinami či jinými žalovaným zvolenými prostředky. Tuto svou povinnost nesplnil žalovaný ani po vydání napadeného usnesení, ani v rámci odvolacího řízení, čímž zůstaly skutečnosti uvedené v Prohlášení v rovině ničím nepodložených tvrzení.

8. Pokud žalovanému neplynou z majetkové účasti v obchodních společnostech a z výkonu funkce statutárního orgánu žádné příjmy (podíl na zisku, odměna za výkon funkce jednatele), byť existenci takových příjmů lze předpokládat, měl prokázat opak. Totéž platí ve vztahu k tvrzené absenci příjmů z podnikání na základě živnostenských listů, když přerušeno bylo jen provozování některých živností. Korigoval-li žalovaný svou výši příjmu zhruba na třetinu oproti údaji uvedeném v Prohlášení (údajně nepochopeného), postrádá odvolací soud vysvětlení, z jakých zdrojů je žalovaný schopen hradit výdaje, které (nepočítaje v to běžné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb) v Prohlášení uvedl a které v součtu představují částku 92 500 Kč, když jednoduchou matematickou operací lze zjistit rozdíl v příjmech a výdajích ve výši 72 500 Kč ve prospěch výdajů. Za situace, kdy nebyly tvrzeny, natož doloženy skutečnosti o příjmech a výdajích v komplexní podobě, nelze považovat zejména výdělkové a majetkové poměry žalovaného za nejen úplné, ale ani za věrohodné.

9. Nedůvodnou je výhrada žalovaného týkající se absence rozhodnutí o návrhu podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Citované ustanovení vymezuje výjimky, při jejichž naplnění nelze řízení (v daném případě odvolací) zastavit, přestože nedošlo k zaplacení poplatku splatného podáním návrhu. Z odstavce 5 citovaného ustanovení však vyplývá, že soud o takovém návrhu poplatníka rozhodne pouze v případě, že podmínky uvedené v odstavci 4 písm. c) jsou splněny. Jinak řečeno, nejsou-li splněny, nevydává o tom žádné rozhodnutí. Existenci či neexistenci podmínek uvedených v odstavci 4 písm. c) posoudí soud prvního stupně před tím, než vydá rozhodnutí podle § 9 odst. 1 o. s. ř., přičemž s důvody, pro které shledal tyto podmínky nesplněné, se vypořádá v odůvodnění takového rozhodnutí.

10. Na základě shora uvedeného odvolací soud předpoklady pro změnu napadeného usnesení a přiznání osvobození od soudních poplatků žalovaného neshledal, když ani v odvolacím řízení nelze považovat zjištění o jeho poměrech za úplná a věrohodná, a to výhradně z jeho viny. Nebylo tedy možné přijmout závěr, že zaplacení soudního poplatku za odvolání není v jeho možnostech. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.