o určení neplatnosti rozhodnutí představenstva, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2023, č. j. 72 Cm 184/2022-34

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva [Anonymizováno] (dále jen „družstvo“), kterým byla navrhovatelka vyloučena z družstva a uložil navrhovatelce zaplatit družstvu náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobou ze dne 6. 4. 2022 se navrhovatelka domáhala jednak určení, že je členkou družstva, jednak vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva, kterým byla z družstva vyloučena. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 9. 2022, č. j. 72 Cm 184/2022-14 byl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva družstva vyloučen k samostatnému řízení. Navrhovatelka uvedla, že se až dne 12. 1. 2022 v souvislosti s řízením o vyklizení bytu, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 24/2021, dozvěděla o svém vyloučení z družstva na základě rozhodnutí představenstva ze dne 25. 3. 2020. Dne 5. 2. 2022 podala proti tomuto rozhodnutí námitky, o nichž nebylo dosud rozhodnuto. Družstvo navrhlo zamítnutí návrhu s tím, že navrhovatelka se nemůže domáhat vyslovení neplatnosti rozhodnutí jeho představenstva, neboť soud je oprávněn přezkoumávat pouze rozhodnutí členské schůze, která ovšem z důvodu nepodání námitek vůbec rozhodnutí představenstva nepřezkoumávala. Byt je pravomocně vyklizen.

2. Z provedeného dokazování (rozhodnutím ze dne 25. 3. 2020, dokladem o doručení) soud prvního stupně zjistil, že rozhodnutím představenstva družstva byla navrhovatelka dne 25. 3. 2020 vyloučena z družstva z důvodu neplacení nájemného a záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu. Navrhovatelce byla dána výstraha před vyloučením pro dluh ve výši 601 851 Kč a byla poučena, že proti rozhodnutí představenstva může podat ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení námitky ke shromáždění delegátů. Podle poštovní doručenky bylo napadené rozhodnutí navrhovatelce doručeno, zásilku si nepřevzala a ta byla dne 17. 4. 2020 vrácena účastníkovi. Další navrhované důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost.

3. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ustanovení § 617 odst. 1, § 618 odst. 1, § 620 odst. 1 a § 621 z. o. k. Uvedl, že navrhovatelka byla vyloučena z družstva rozhodnutím představenstva družstva. Vylučovaná osoba může podat k soudu návrh na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, a to v případě, že byly zamítnuty její námitky, nebo jestliže o vyloučení rozhodovala podle stanov členská schůze (§ 620 odst. 1 z. o. k.). V daném případě se však jednalo o rozhodnutí představenstva, které soud není oprávněn přezkoumávat. Na požadovaném určení by navrhovatelka musela mít naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Soud nepoučoval navrhovatelku k doplnění tvrzení o jejím právním zájmu na požadovaném určení, neboť není možné vůbec dovodit, že by nějaký naléhavý právní zájem mohla mít. Pochybnosti proti rozhodnutí představenstva se řeší v námitkovém řízení. Přestože navrhovatelka tvrdila, že námitky proti napadenému rozhodnutí podala, nebylo v řízení ani tvrzeno, že by o nich bylo rozhodnuto, resp. navrhovatelka tvrdila, že o nich doposud rozhodnuto nebylo. Soud proto návrh jako nedůvodný zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch družstva, které mělo ve věci plný úspěch.

4. Navrhovatelka podala proti usnesení včasné odvolání a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázala předně na souvislost shora označeného řízení s řízením vedeným u téhož soudu prvního stupně pod sp. zn. 72 Cm 75/2022, v němž byla zamítnuta žaloba o určení jejího členství v družstvu. Vyjádřila se k doručování písemností družstva, vytkla soudu neprovedení důkazu zjištěním obsahu písemnosti, kterou družstvo předalo k poštovní přepravě dne 27. 6. 2022, poukázala na skutečnost, že ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděla o svém vyloučení z družstva, podala dne 5. 2. 2022 proti rozhodnutí o svém vyloučení námitky, o nichž nebylo dosud rozhodnuto. V obou soudních řízeních rovněž tvrdila a prokázala, že od prosince 2012 do února 2023 uhradila všechny předepsané měsíční platbě vyjma jediné, dále uhradila anuitu a poplatek za převod jednotky do osobního vlastnictví. Dále tvrdila a dokládala, že jí nebyla doručena výzva před jejím vyloučením z družstva ani rozhodnutí o jejím vyloučení. Vyjádřila se rovněž k doručování zápočtových listů za roky 2021 a 2022 a připustila, že si od jara 2021 do konce roku 2021 nevybírala svou datovou schránku. Je přesvědčena, že je neakceptovatelné, aby občan, který je zodpovědný, kontaktní, řádně realizuje pravidelné měsíční platby, fakticky přišel o bytovou jednotku bez možnosti meritorního přezkoumání věci, a to jedině v důsledku nevyzvedávání datové schránky po dobu 9 měsíců. Stejně tak je neakceptovatelné, aby soudní moc a zákonná úprava poskytovala právní ochranu družstvu a podporovala necitlivé a sofistikovaně propracované postupy, které vykazují prvky nadřazenosti a arogance. Napadenému usnesení vytkla nepřezkoumatelnost s odůvodněním, že se soud nevypořádal s její námitkou, že jí nebyla doručena výstraha před vyloučením, ani s tím, že nebylo rozhodnuto o jejích námitkách ze dne 5. 2. 2022 proti rozhodnutí představenstva. Dle názoru odvolatelky je třeba obě tyto otázky v řízení řešit a pokud družstvo nevyvrátí veškeré pochybnosti, mělo by být v tomto řízení neúspěšné. Odvolatelka mnohokrát družstvo kontaktovala „o převod bytové jednotky“, přičemž tyto její žádosti zůstaly bez jakékoli reakce. Dle jejího názoru se v daném případě jedná o zneužití institutu fikce doručení, které by nemělo požívat právní ochrany. Nesouhlasí s konstatováním soudu, dle něhož byla vyloučena z družstva pro absurdní dluh ve výši 601 551 Kč a domnívá se, že družstvo mělo v takovém případě podat žalobu na zaplacení dluhu, kterou by vyargumentovalo a obhájilo při zachování rovnosti zbraní ve spravedlivém procesu. Rozporuje rovněž argumentaci soudu prvního stupně v bodě 17 napadeného usnesení a je přesvědčena, že má naléhavý právní zájem na prohlášení neplatnosti rozhodnutí představenstva ze dne 25. 3. 2020 o jejím vyloučení.

5. Družstvo navrhlo potvrzení napadeného usnesení. Uvedlo, že soud prvního stupně ve věci rozhodl zcela ve smyslu obecně závazných právních předpisů, po právu a v souladu s konstantní judikaturou. Odkázalo přitom na judikaturu Městského soudu v Praze (rozhodnutí sp. zn. 76 Cm 41/2016, 76 Cm 15/2015, 76 Cm 58/2015, aj.) i na závěry Nejvyššího soudu přijaté v rozhodnutích sp. zn. 29 Odo 896/2004, 29 Odo 1055/2004 a 29 Cdo 106/2008, podle nichž návrhem na vyslovení neplatnosti lze napadnout pouze rozhodnutí členské schůze a soud se nemůže od tohoto vymezení odchýlit, s tím, že skutečnost, že taková žaloba byla podána, není důvodem pro zastavení řízení pro nedostatek soudní pravomoci, nýbrž důvodem pro zamítnutí žaloby.

6. V replice ze dne 1. 6. 2024 navrhovatelka uvedla, že účastník se nikterak nevyjadřuje k jejímu odvolání, zejména nikterak nezpochybňuje její skutková tvrzení, neuvádí nic nového a dle názoru odvolatelky je hlavním smyslem tohoto podání zvýšení nákladů řízení. Jde tedy o úkon neúčelný, za něž by účastníkovi v případě jeho úspěchu ve věci neměla být přiznána náhrada nákladů právního zastoupení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

8. Podle ustanovení § 614 z. o. k., ve znění do 30. 6. 2020, člen může být z družstva vyloučen, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušil své členské povinnosti, přestal splňovat podmínky pro členství nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách.

9. Podle ustanovení § 617 odst. 1 z. o. k. o vyloučení člena z družstva rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami. Podle ust. § 617 odst. 3 z. o. k. rozhodnutí o vyloučení musí mít písemnou formu a obsahovat poučení o právu vylučovaného člena podle § 618.

10. Podle § 618 odst. 1 z. o. k. proti rozhodnutí o vyloučení může člen podat odůvodněné námitky k členské schůzi ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení oznámení o vyloučení; to platí i v případě, že o vyloučení rozhodla členská schůze; k námitkám podaným v rozporu s tím se nepřihlíží.

11. Podle § 619 z. o. k. členství vylučované osoby zaniká marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo dnem, kdy bylo vylučované osobě doručeno rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek.

12. Podle § 620 odst. 1 z. o. k. proti rozhodnutí členské schůze a) o zamítnutí námitek, nebo b) o vyloučení, jestliže o vyloučení rozhodovala podle stanov členská schůze, může vylučovaná osoba podat ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí návrh soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné (odstavec první). Podle § 620 odst. 2 z. o. k. Do doby uplynutí lhůty pro podání návrhu u soudu nebo do doby pravomocného skončení soudního řízení družstvo nemůže vůči členovi uplatnit žádná práva plynoucí ze zániku jeho členství (odstavec druhý)

13. Podle § 621 z. o. k. rozhodnutí představenstva o vyloučení člena a rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí o vyloučení se vylučovanému členovi doručí doporučeným dopisem do vlastních rukou na adresu člena uvedenou v seznamu členů.

14. Z citovaných ustanovení vyplývá, že obranou člena družstva proti jeho vyloučení z družstva jsou odůvodněné námitky, jež vylučovaný člen družstva musí podat ve lhůtě určené ustanovením § 618 odst. 1 z. o. k. O tomto právu musí být poučen (§ 617 odst. 3 z. o. k.), jinak lhůta k podání námitek nezačne běžet. Jde o lhůtu prekluzivní (§ 618 odst. 1 z. o. k.), jejímž marným uplynutím právo na přezkoumání souladu rozhodnutí o vyloučení s právními předpisy a se stanovami zaniká (§ 603 o. z.) Jestliže vylučovaný člen podá odůvodněné námitky proti svému vyloučení, jeho účast nezanikne dříve, než členská schůze rozhodne o podaných námitkách; zamítne-li je, zaniká účast člena dnem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek. Nesouhlasí-li vylučovaný člen s rozhodnutím členské schůze o jím podaných námitkách, může podat ve lhůtě určené ustanovením § 620 odst. 1 z. o. k. návrh na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné. Neučiní-li tak, nelze již platnost usnesení členské schůze přezkoumávat (§ 663 odst. 2 z. o. k.). Platnost usnesení členské schůze nemůže být posuzována v jiném řízení než v řízení o návrhu podle § 620 odst. 1 z. o. k. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017).

15. V posuzované věci bylo o vyloučení navrhovatelky z družstva podle čl. 13 odst. 2 písm. a) stanov rozhodnuto rozhodnutím představenstva družstva zn. [Anonymizováno] ze dne 25. 3. 2020. Rozhodnutí bylo vyhotoveno v písemné formě a obsahovalo poučení o právu navrhovatelky podat proti němu ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení odůvodněné námitky ke shromáždění delegátů (§ 617, § 618 z. o. k.). Navrhovatelce bylo doručováno poštou do vlastních rukou na adresu [adresa] (§ 621 z. o. k.). Protože nebyla při doručování zastižena, byla zásilka po uplynutí úložní doby vrácena odesílateli.

16. Závěr soudu prvního stupně, že soudní přezkum rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva není možný, neboť přichází v úvahu až v případě rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) vydaného na základě včasných a odůvodněných námitek, je v souladu s platnou právní úpravou, jak je výše citována, i s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. závěry rozsudku ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019, resp. závěry přijaté při výkladu obdobné právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. v rozsudku ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 104/2005, nebo v usneseních ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, či ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 218/2012).

17. K argumentaci odvolatelky, vztahující se k tvrzenému nedoručení výstrahy a rozhodnutí o vyloučení z družstva odkazuje odvolací soud na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2022, sp. zn. 27 Cdo 451/2022, z nichž vyplývá, že posouzením otázky, zda byla členovi družstva řádně doručena výstraha mající náležitosti právního jednání družstva vyžadované § 615 z. o. k., se primárně zabývá představenstvo družstva (popř. jiný orgán družstva ve smyslu ust. § 617 odst. 1 z. o. k.). Rozhodne-li představenstvo o vyloučení člena z družstva (v případech, v nichž podle zákona musí předcházet písemná výstraha), zahrnuje takové rozhodnutí též závěr o tom, že výstraha byla v souladu se zákonem udělena. Rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z družstva musí být členovi družstva řádně (v souladu se zákonem a stanovami) doručeno. Zda se tak stalo a zda rozhodnutí obsahovalo poučení podle § 617 odst. 3 a § 618 z. o. k., je oprávněn posoudit soud v řízení o vyklizení bytu nebo v řízení o určení členství v družstvu. V poměrech posuzované věci, kdy bylo o žalobě na vyklizení bytové jednotky rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, vydaným Obvodním soudem pro Prahu 6 dne 17. 5. 2021 pod č. j. 13 C 24/2021-18, se tak sama navrhovatelka svou neúčastí při jednání, při němž byl rozsudek vyhlášen, připravila o možnost soudního přezkumu postupu družstva při doručování rozhodnutí představenstva o jejím vyloučení, jakož i dalších okolností, jejichž neposouzení soudu prvního stupně vytýká.

18. S ohledem na nemožnost soudního přezkumu rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva se nebylo možné zabývat ani tím, zda byly v daném případě naplněny důvody vyloučení uvedené v rozhodnutí a za bylo rozhodnutí vydáno v souladu se zákonem a stanovami družstva. Provedení dalších důkazů, jimiž měly být prokázány platby nájemného a nákladů spojených s užíváním bytu, doručování písemností družstva adresovaných navrhovatelce, vývoj právních vztahů mezi družstvem a rodiči navrhovatelky či průběh jiných řízení, které jsou (byly) mezi navrhovatelkou a družstvem vedeny, bylo proto nadbytečné a soud prvního stupně nepochybil, když tyto důkazy neprovedl. Obstát nemohla ani výhrada týkající se nepřezkoumatelnosti usnesení soudu prvního stupně, neboť vytýkanou vadou není napadené rozhodnutí zatíženo. Soud prvního stupně dostatečně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázány a které nikoliv, z jakých důkazů čerpal svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc právně posoudil.

19. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Družstvo bylo v odvolacím řízení úspěšné, náleží mu tedy náhrada nákladů řízení v celkové výši 6 800 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm.d) a g) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a ze dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 téhož předpisu. Odvolací soud se neztotožnil s názorem odvolatelky, že náklady právního zastoupení družstva spočívající v písemném vyjádření k odvolání ze dne 23. 5. 2024 nelze považovat za účelně vynaložené. V nálezu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, přijal Ústavní soud závěr, že „za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu.“ Současně ovšem také uvedl, že „náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat“, s tím, že „tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem.“ Nepřiznání náhrady nákladů právního zastoupení tedy dle výše citovaného nálezu Ústavního soudu představuje výjimku z pravidla, odůvodněnou zneužitím práva ze strany zastoupeného účastníka. Také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp.zn. 30 Cdo 3190/2014 uzavřel, že „o účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka.“ V posuzované věci však žádné okolnosti zneužití práva účastníka na právní pomoc nenasvědčují, neboť obsahem vyjádření je stanovisko družstva k důvodům, na nichž je založeno napadené usnesení, včetně odkazů na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu. Náklady s tímto podáním spojené tak nelze považovat za neúčelně vynaložené.