o vydání seznamu delegátů Stavebního bytového družstva Krušnohor, k odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2023, č. j. 61 Cm 42/2019-152

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku uložil žalovanému povinnost vydat žalobcům za úhradu nákladů opis seznamu všech delegátů aktuálního volebního období, včetně těch, kterým případně zanikla funkce, včetně bydliště nebo doručovací adresy a dne vzniku jeho funkce, u bývalých dne zániku funkce, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost vydat žalobci a) za úhradu nákladů opis seznamu všech delegátů předchozího volebního období, včetně bydliště nebo doručovací adresy a dne vzniku jeho funkce, dne zániku jeho funkce, v bodě III. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 60 268 Kč a v bodě IV. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena následně poté, co bude ustanovené opatrovnici žalovaného přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování.

2. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je s odkazem na § 142 odst.1 o. s. ř. odůvodněn plných úspěchem žalobců ve věci. Přiznané náklady, které soud vyhodnotil jako náklady účelně vynaložené k vymáhání práva sestávají z náhrady soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a nákladů právního zastoupení za patnáct úkonů právní služby, dále v odůvodnění specifikovaných, spolu se 17 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen AT), náhrady za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, cestovného ve výši 1 600 Kč za cestu advokáta z [adresa] a zpět a náhrady za 21% DPH, celkem 60 268 Kč. Náhradu nákladů právního zastoupení v rozsahu odměny ve výši jedné poloviny za tři úkony právní služby, spočívající ve vyjádřeních ze dne 2. 7. a 23. 8. 2021 a 10. 10. 2022 soud žalobcům nepřiznal s odůvodněním, že nejde o úkony, které svým charakterem spadají pod úkony právní služby, vymezené v § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. Požadovanou náhradu jízdného ve výši ve výši 109 Kč a 162 Kč, zaplaceného žalobcem a) za cestu vlakem ČD do [adresa] a zpět dne 10. 3. 2020 v souvislosti s nahlédnutím do spisu přiznal soud ve výši 1/10, tj, ve výši 71 Kč, neboť tento den, jak vyplývá z rejstříku ISVKS, nahlížel do dalších devíti spisů a požadovanou náhradu jízdného ve výši 109 Kč, zaplaceného navrhovatelem a) za cestu vlakem ČD do [adresa] a zpět za den 25. 1. 2021 v souvislosti s nahlédnutím do spisu, přiznal soud ve výši 1/4, tj. ve výši 27 Kč po zaokrouhlení, neboť tento den, jak vyplývá z rejstříku ISVKS, nahlížel do dalších čtyř spisů.

3. Všichni žalobci výrok III. rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky, napadli včas podaným odvoláním. Vytkli soudu, že tarifní hodnotu věci, z níž se vypočítává odměna, stanovil nesprávně. Protože řízení bylo vedeno o dvou samostatných návrzích, z nichž byly také vyměřeny soudní poplatky, za tarifní hodnotu věci dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 12 odst. 3 AT se považuje součet jejich tarifních hodnot, který činí 100 000 Kč (2 x 50 000 Kč). Odměna za úkon (při snížení o 20% při společném zastoupení) tak činí 5 100 Kč. Soud však bez bližšího odůvodnění výši odměny za úkon stanovil na 2 480 Kč, v této části není jeho rozhodnutí přezkoumatelné. Z judikatury (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2023, čj. 8 Afs 27/2021-67) i komentářové literatury k tomuto ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb. vyplývá, že se použije nejen v případě, kdy soud spojí věci ke společnému projednání, ale také tehdy, pokud byly samostatné nároky uplatněny jednou žalobou, která byla projednávána ve společném řízení. Nesprávně nebyla žalobcům přiznána odměna ve výši jedné poloviny za úkony právní služby, spočívající v podaných vyjádřeních ze dne 2. 7. 2021, 23.8. 2021 a 10.10. 2022. Nepřiznání této odměny soud odůvodnil tím, že podle obsahu nejde o úkony, spadající pod § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle žalobců se však o takový úkon jedná. Vyjádření ze dne 2. 7. 2021 činili k výzvě soudu, další vyjádření ze dne 23. 8. 2021 a 10. 10. 2022 byla učiněna s ohledem na průtahy v řízení a podání těchto vyjádření byla méně invazivní než podání návrhů na určení lhůty. Navrhl, aby odvolací soud výrok III. rozsudku změnil tak, že při stanovení nákladů právního zastoupení bude vycházet z odměny 5 100 Kč za úkon právní služby a přizná navrhovatelům také právo na náhradu nákladů právního zastoupení v rozsahu odměny ve výši jedné poloviny za tři úkony právní služby za podaná vyjádření ze dne 2. 7., 23. 8. 2021 a 10. 10. 2022.

4. Odvolací soud z rozsudku zjistil, že zatímco ve výrokové části rozsudku jsou účastníci správně označeni jako žalobci a žalovaný, v záhlaví jsou nesprávně označeni jako navrhovatelé a účastník. Tato zřejmá nesprávnost v označení účastníků v záhlaví, kterou soud kdykoliv opraví postupem podle § 164 o. s. ř., však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Odvolací soudu proto v odvoláním napadeném rozsahu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).

5. Soud prvního stupně pochybil, pokud při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastníky nerozhodl o nákladech každého ze žalobců jednotlivě, když každý z nich je samostatným účastníkem řízení, tudíž ve vztahu ke každému z nich musí být samostatně také rozhodnuto o nákladech řízení. Žalobcům, kteří byli v řízení ve věci plně úspěšní, náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování a bránění práva.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobu původně podali kromě žalobců a) a b) také další dva žalobci, [Anonymizováno] a Jiří [Anonymizováno]. Ti v průběhu řízení zemřeli a soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 61 Cm 42/2019-96 řízení vůči nim zastavil a ve vztahu mezi nimi a žalovaným nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení. O přistoupení žalobce c) [Jméno žalobce C] do řízení na straně žalobců rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 1. 2021, č. j. 61 Cm 42/2019-78.

7. Žalobou byly uplatněny dva nároky, přičemž uložení povinnosti žalovanému vydat žalobcům za úhradu nákladů opis seznamu všech delegátů aktuálního volebního období, včetně těch, kterým případně zanikla funkce, včetně bydliště nebo doručovací adresy a dne vzniku jeho funkce, u bývalých dne zániku funkce, se domáhali všichni žalobci, uložení povinnosti žalovanému vydat za úhradu nákladů opis seznamu všech delegátů předchozího volebního období, včetně bydliště nebo doručovací adresy a dne vzniku jeho funkce, dne zániku jeho funkce, se domáhal pouze žalobce a). Všichni žalobci byli v řízení zastoupení stejným advokátem, proto při určení odměny za jednotlivé úkony právní služby, které advokát učinil, je nutno zohlednit § 12 odst. 4 AT, podle něhož, jde-li o společné úkony při zastupování, náleží advokátovi odměna za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

8. Jednotlivým žalobcům vznikly náklady v rozdílné výši. Žalobci c), o jehož přistoupení do řízení bylo rozhodnuto soudem až v lednu 2021, náleží náhrada nákladů právního zastoupení v rozsahu odměny za dva úkony (převzetí a příprava věci a účast na jednání dne 22. 6. 2023) ve výši po 3 100 Kč dle § 7 a 11 AT (tarifní hodnota věci ve věci společného návrhu činí 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) AT), dále odměna ve výši jedné poloviny za jeden úkon ( podání ze dne 2. 7. 2021 k výzvě soudu), přičemž odměna za uvedené úkony právní služby se snižuje o 20% dle § 12 odst. 4 AT, neboť se jednalo o společné úkony při zastupování týmž advokátem. Dále mu náleží tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 AT. Z nákladů cestovného ve výši 1 600,31 Kč za cestu právního zástupce navrhovatelů z [adresa] a zpět dne 22. 6. 2023 k jednání před soudem prvního stupně (vzdálenost 200 km celkem, osobní automobil [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ], průměrná spotřeba 6,8 l/100km, vyhl. cena PHM 41,20 Kč/l, základní sazba náhrady 5,20/km) a náhrady za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč dle §14 AT, náleží žalobci c) poměrná část v rozsahu jedné třetiny takto vzniklých nákladů, tj. částka 667 Kč a dále náhrada DPH, celkem 9 022,97 Kč.

9. Žalobci b) náleží náhrada nákladů právního zastoupení v rozsahu odměny za celkem pět úkonů (převzetí a příprava, podání žaloby, písemná podání ve věci ze dne 8. 7. 2020 a 29. 4. 2021, účast na jednání dne 22. 6. 2023) dle § 7 a 11 AT ve výši po 3 100 Kč (tarifní hodnota věci ve věci společného návrhu činí 50 000), odměna ve výši jedné poloviny za dva úkony (návrh na přistoupení dalšího žalobce do řízení, podání ze dne 2. 7. 2021 k výzvě soudu), přičemž odměna za uvedené úkony právní služby se rovněž snižuje o 20% dle § 12 odst. 4 AT (společné úkony při zastupování), sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 AT. Z nákladů cestovného ve výši 1 600,31 Kč za cestu právního zástupce žalobců z [adresa] a zpět dne 22. 6. 2023 (vzdálenost 200 km celkem, osobní automobil [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ], průměrná spotřeba 6,8 l/100 km, vyhl. ceně PHM 41,20 Kč/l, základní sazba náhrady 5,20/km) a náhrady za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč dle §14 AT, náleží navrhovateli c) alikvotní část v rozsahu jedné třetiny, tj. částka 666,77 Kč a dále náhrada DPH, celkem 20 602,67 Kč.

10. V případě žalobce a) je situace složitější v tom, že v řízení uplatnil dva nároky, přičemž jeden společně s ostatními žalobci a jeden zcela samostatně. Podle § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. při spojení dvou a více věcí, jejichž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet jejich tarifních hodnot a tarifní hodnota by v případě nároků, uplatněným žalobcem a), byla představována součtem obou tarifních hodnot, tedy částkou 100 000 Kč (2x 50 000 Kč) a výše odměny, jak správně uvedl právní zástupce žalobců, by činila 5 100 Kč za úkon právní služby. Aplikace citovaného ustanovení v této věci není možná vzhledem k tomu, že odměna za úkony právní služby, které advokát učinil společně za všechny žalobce ohledně jejich společného nároku, se snižuje o 20 %, zatímco za úkony, které advokát učinil za žalobce a) ohledně jeho samostatného nároku, náleží žalobci a) odměna v plné výši. Odvolací soud proto výši mimosmluvní odměny určil ve vztahu k nárokům žalobce a) jednotlivě. Ohledně společně uplatněného nároku žalobci a) náleží náhrada nákladů právního zastoupení v rozsahu odměny za celkem pět úkonů ( příprava a převzetí, podání žaloby, písemná podání ve věci ze dne 8. 7. 2020 a 29. 4. 2021, účast na jednání dne 22. 6. 2023) ve výši po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen AT), odměny ve výši jedné poloviny za dva úkony ( návrh na přistoupení dalšího žalobce do řízení ohledně společného nároku, podání ze dne 2. 7. 2021 k výzvě soudu), přičemž odměna za uvedené úkony právní služby se snižuje o 20% dle § 12 odst. 4 AT, neboť se jednalo o společné úkony při zastupování týmž advokátem. Ohledně samostatně uplatněného nároku žalobci a) náleží náhrada nákladů právního zastoupení v rozsahu odměny za celkem pět úkonů (příprava a převzetí, podání žaloby, písemná podání ve věci ze dne 7. 2020 a 29. 4. 2021, účast na jednání dne 22. 6. 2023) ve výši po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) AT, odměny ve výši jedné poloviny za jeden úkon (podání ze dne 2. 7. 2021 k výzvě soudu). Dále kromě odměny za úkony právní služby žalobci a ) náleží paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Toto ustanovení AT částku 300 Kč vymezuje jako paušální částku určenou ke krytí poštovného, místního hovorného a přepravného. Pokud advokát úkony právní služby za žalobce a) činil ohledně obou nároků v jednom podání, logicky mu hotové výdaje a náklady spojené s úkonem vznikly pouze jednou a jen v tomto rozsahu mu mohou být přiznány, tedy žalobci a) náleží sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Z nákladů, představovaných cestovným a náhradou za ztrátu času, náleží žalobci a) stejně jako žalobci b) jedna třetina, tj. částka 667 Kč. Žalobci a) rovněž náleží náhrada jím zaplacených soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč a dále náhrada DPH, celkem 45 233,17 Kč.

11. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neshledal důvody pro přiznání náhrady jízdného, které žalobci a) vzniklo v souvislosti s dvojím nahlížením do spisu ve dnech 10. 3. 2020 a 25. 1. 2021, neboť tyto náklady neshledal náklady nezbytnými a účelnými. Z § 142 odst. l o. s. ř. vyplývá, že soud může řízení úspěšnému účastníkovi přiznat pouze náklady potřebné a účelně vynaložené při uplatnění nebo bránění práva. Soud tak při svém posuzování musí zvážit všechna kritéria (zvláštnost případu, princip proporcionality, nezbytnost jednotlivých úkonů právní služby s ohledem na jejich význam, s vyloučením případných duplicitních či snad vícenásobně se opakujících úkonů), která spoluurčují účelnost vynaložených nákladů (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 25. 2. 2015, sp, zn. 30 Cdo 4084/2014) .V této věci, jak plyne z obsahu spisu, je sice záznamy o nahlížení do spisu doloženo, že žalobce a) skutečně do spisu v uvedené dny nahlížel, avšak v přímé návaznosti na to nebyl jím ani jeho právním zástupcem v řízení učiněn žádný úkon, umožňující přijetí závěru o tom, že nahlížení do spisu bylo pro věc a případné podání žalobce a) či jeho zástupce jakkoliv relevantní a že náklady s nahlížením spojené byly náklady účelnými a nezbytnými, jejichž náhradu lze přiznat.

12. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dále neshledal důvody pro přiznání náhrady nákladů právního zastoupení žalobcům v rozsahu odměny za dva úkony právní služby, spočívající v jejich společných písemných podáních soudu ze dne 23. 8. 2021 a 10. 10. 2023. Nikoliv však proto, že se jedná o úkony, které nelze podřadit pod úkony vymezené v § 11 AT, protože v takovém případě by musel soud postupovat podle § 11 odst. 3 AT a při určení výše odměny vycházet z výše odměny za úkony, které jsou svou povahou takovým nespecifickým úkonům nejbližší. Oba úkony, učiněné advokátem žalobců v uvedených podáních, se nijak netýkaly žalobou uplatněných nároků. Žalobci se v nich domáhali nařízení jednání ve věci. Oba úkony tak byly vyjádřením jejich výhrad k nečinnosti soudu, nikoliv podáními, týkající se věci samé a uplatněných nároků. Přiléhavou neshledal odvolací soud ani argumentaci žalobců, že takto postupovali, aby nemuseli podávat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. V případě, že by návrh na určení lhůty podali a byli úspěšní, náhradu nákladů, spojených s takovým návrhem by neplatil žalovaný, ale stát. Proto ani odvolací soud neshledal důvod pro přiznání odměny za uvedené úkony právní služby.

13. Odvolací soud odvoláním napadený výrok III. rozsudku proto změnil tak, že žalobci a) přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 45 233,17 Kč, žalobci i b) ve výši 20 602,67 Kč a žalobci c) ve výši 9 022,97 Kč, resp. žalovanému uložil povinnost zaplatit uvedené částky jednotlivým žalobcům na náhradu jim vzniklých nákladů řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. Z hlediska výsledku odvolacího řízení byli žalobci ve stěžejním rozsahu neúspěšní. Odvolání v části, v níž dovozovali, že soud při určení výše odměny vycházel z nesprávné tarifní hodnoty věci, je, jak bylo shora vyloženo, nedůvodné. Z požadované odměny za tři úkony právní služby (podání ze dne 2. 7. 2021, 23.8. 2021 a 10.10. 2022) byla žalobcům přiznána odměna pouze za jeden z těchto úkonů, a naopak žalobci a) nebyla přiznána náhrada nákladů jízdného v souvislosti s dvojím nahlížením do spisu. Žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků.