o zaplacení 6 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. září 2023, č. j. 38 Cm 162/2020-175

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 11. 5. 2021, č. j. 38 Cm 162/2020-53 a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 900 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný podal dne 23. 9. 2021 odvolání proti shora uvedenému rozsudku a spojil s ním návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Uvedl, že mu nebyla doručena žaloba, předvolání k jednání ani rozsudek pro zmeškání. V místě svého bydliště nebyl zastižen, a nebyla mu zanechána ani výzva k vyzvednutí zásilky. Jeho trvalé bydliště je na adrese [adresa], kam mu však nebylo nic doručeno, ačkoliv se jedná o místo, kde skutečně bydlí, tedy se i zdržuje. Žalovaný má též zřízenu i tzv. dosílku u provozovatele poštovních služeb, ovšem ani na tuto dosílku mu nebylo ničeho doručeno. V místě svého trvalého bydliště má poštovní schránku, která je poštovním doručovatelům přístupná. Nebyly proto splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Rovněž rozsudek nebyl žalovanému řádně doručen a tedy nemohl nabýt právní moci. O řízení se dozvěděl až ve chvíli, kdy do datové schránky společnosti [právnická osoba], byl doručen exekuční příkaz. Při jednání konaném dne 12. 7. 2022 žalovaný doplnil, že měl na adrese [adresa], zřízenu poštovní schránku, kterou měl označenu svým jménem. Schránka měla tvar kvádru a byla umístěna za vchodovými dveřmi. Následně, aniž se o tom žalovaný dozvěděl, byly všechny ostatní poštovní schránky kromě jeho přesunuty ke druhému vchodu a připojeny ke vchodovým dveřím tak, aby zásilky bylo možné vkládat bez otevření dveří. Poštovní schránka žalovaného byla pouze umístěna vně „starého zadního vchodu“ a na nátlak ostatních majitelů bytů v září 2021 žalovaným odstraněna.

2. Jak dále uvedl soud prvního stupně, návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání byl zamítnut usnesením ze dne 28. 4. 2023, č. j. 38 Cm 162/2020-155, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 12 Cmo 87/2023-166 a nabylo právní moci dne 4. 8. 2023.

3. Při právním posouzení věci vyšel soud z ust. § 204 odst. 1, § 208 odst. 1, § 158 odst. 2, § 46 písm. a) a § 49 odst. 2 o. s. ř. Provedl šetření k okolnostem doručování předmětného rozsudku na doručovací adresu žalovaného, kterou byla dle § 46b písm. a) o. s. ř. adresa jeho trvalého bydliště uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z prohlášení doručujícího orgánu (doručenky) zjistil, že napadený rozsudek byl žalovanému doručován do vlastních rukou dle § 49 o. s. ř. Doručující orgán uvedl, že „zásilka (písemnost) byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 8. 6. 2021 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku (písemnost) vyzvedl, 10. dnem od tohoto dne se považuje za doručenou.“ Dále se na doručence uvádí, že „protože zásilku (písemnost) nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, vrací se soudu dne 22. 6. 2021“ s poznámkou, že „není domovní schránka.“ Soud následně sdělením ze dne 24. 6. 2021 vyvěsil v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. doručovanou písemnost na úřední desce na dobu 30 dnů. Rovněž z dalších doručenek, které jsou součástí spisu, bylo zjištěno, že doručující orgán uvedl, že žalovaný nemá poštovní schránku, kam by bylo možné zásilku po uplynutí úložní doby vhodit. Každou z těchto tří písemností doručovala jiná doručovatelka, žádná z nich však poštovní schránku žalovaného nenalezla. Soud poukázal na tvrzení žalovaného ohledně umístění jeho poštovní schránky a schránek ostatních obyvatel bytového domu a uzavřel, že i pokud by prováděl další šetření a tvrzení žalovaného byla prokázána, nemělo by to žádný vliv na závěr o opožděnosti podaného odvolání. Další důkazy proto z důvodu procesní ekonomie již neprováděl.

4. Uzavřel, že žalovaný nijak nenapravil situaci, kdy byla jeho poštovní schránka oddělena od poštovních schránek ostatních obyvatel domu, a to tak, že ji nenalezly tři poštovní doručovatelky. Jedná se o pochybení, které je třeba přičíst na vrub žalovaného. Při zachování běžné péče a opatrnosti, kterou lze u žalovaného předpokládat, si měl zajistit, aby se jeho poštovní schránka nacházela na místě se všemi ostatními schránkami a byla dobře dostupná pro poštovní doručovatele. Dále soud doplnil, že i pokud by měl žalovaný zřízenu tzv. dosílku, nemělo by to vliv na platnost doručení podle § 49 o. s. ř., neboť ta se posuzuje podle adresy pro doručování dle § 46b o. s. ř. Zřízení dosílky je zcela na vůli adresáta a soud nemůže nijak možnost dosílky zásilky ovlivnit ani vyloučit. Proto i tvrzená pochybení ohledně dosílky nemohou změnit závěr ohledně platnosti doručení napadeného rozsudku.

5. V daném případě se rozsudek dostal do sféry dispozice žalovaného, byl mu tedy v souladu s § 49 o. s. ř. doručen, a to dnem, kdy nastala fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř., tedy dne 19. 6. 2021. Fikce doručení podle tohoto ustanovení nastane bez ohledu na to, jestli se adresát (žalovaný) o uložení dozvěděl. Podal-li žalovaný odvolání u soudu prvního stupně dne 23. 9. 2021, učinil tak po uplynutí patnáctidenní lhůty a soud proto odvolání žalovaného jakožto opožděné dle § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud analogicky podle § 142 o. s. ř. s ohledem na to, že v průběhu šetření bylo nařízeno dne 12. 7. 2022 jednání za účelem dokazování. Žalobkyni vznikly náklady řízení spočívající v účasti jejího zástupce na tomto jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 32 600 Kč, dále jí byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy částka 32 900 Kč.

7. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a protože rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zrekapituloval dosavadní průběh řízení a zejména zdůraznil, že při jednání konaném dne 12. 9. 2022 doplnil svá tvrzení ohledně průběhu doručování a k výzvě soudu zaslal důkazy prokazující existenci jeho poštovní schránky. Předpokládal proto, že důkazy, které si soud vyžádal, budou rovněž provedeny. Soud prvního stupně následně, poté, co zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty, aniž provedl důkazy, k jejichž předložení byl žalovaný vyzván, vydal napadené usnesení. Toto rozhodnutí proto žalovaný považuje za zcela překvapivé a nečekané. Namítl dále, že pokud poštovní doručovatel na doručence uvedl, že žalovaný nemá poštovní schránku, nemohl mu v místě bydliště zanechat ani výzvu k vyzvednutí zásilky. Soud proto nesprávně zhodnotil důkaz doručenkami. Žalovaný v místě svého bydliště schránku měl, což prokazoval fotografiemi a čestnými prohlášeními svých sousedů, resp. jejich svědeckými výpověďmi. Pokud ji poštovní doručovatelé nenalezli, měli písemnost podle § 49 odst. 2 o. s. ř. vrátit odesílajícímu soudu. Žalovaný dále obsáhle citoval judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 5.6.2014, sp. zn. 21 Cdo 1094/2014) i Ústavního soudu (nález ze dne 1.3.2017, II. ÚS 1738/16 a další tam odkazovanou judikaturu), jakož i důvody usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.10.2021, č. j. 0 Nc 1944/2021-36. Soudu prvního stupně vytkl, že se nedostatečně vypořádal s navrženými důkazy, když v odůvodnění svého rozhodnutí pouze uvedl, že jejich provedení nemohlo mít vliv na závěr ohledně opožděnosti odvolání. Tímto postupem soud řízení zatížil procesní vadou. Žalovaný se nemohl seznámit s žádnou z písemností, kterou mu soud adresoval, a to nikoliv z důvodu na jeho straně. V místě svého trvalého bydliště měl schránku a rovněž měl zřízenou i tzv. dosílku, což navržené důkazy prokazovaly. Pochybení tedy bylo na straně provozovatele poštovních služeb a nemůže být přičítáno k tíži žalovaného. Soud prvního stupně měl zkoumat, zda doručení rozsudku, resp. „kvalifikované výzvy“ bylo či nebylo účinné ve smyslu § 50d o. s. ř. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má žalovaný za to, že postup soud při vydání napadeného usnesení nebyl správný a byl pro žalovaného absolutně nepředvídatelný vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení.

8. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení. Označila za překvapivé, že žalovaný nadále brojí proti rozsudku, jehož právní moc v jiném řízení uznává a zakládá na ni svou obranu. V exekučním řízení, které je vedeno u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 18 EXE 1091/2021, se žalovaný jako povinný brání provedením zápočtu. Tvrdí, že mu v souvislosti s napadeným rozsudkem vznikla škoda (tj. vychází z toho, že se jedná o pravomocné a vykonatelné rozhodnutí). Rovněž ohledně svého užívání bytu na adrese svého trvalého bydliště v tomto řízení uvádí, že se zde zdržoval, zatímco ve svém trestním oznámení naopak tvrdí, že jednatel žalobkyně zneužil povědomí o tom, že se na adrese trvalého pobytu nezdržuje. Žalobkyně dále odmítla argumentaci žalovaného, že napadené rozhodnutí bylo nepředvídatelné a že ze strany soudu byly opomenuty navrhované důkazy. Uvedla, že soud vyšel vyšel ze svého předchozího rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty a napadené usnesení tak bylo pouze logickým důsledkem předchozího rozhodování. Soud prvého stupně se správně zabýval toliko otázkou doručení samotného napadeného rozsudku, nikoli písemností předcházejících. Věnoval se rovněž otázce zanechání výzvy doručovatelem. Vyšel přitom ze zjištění z dodejky, že výzva na místě zanechána byla. I s odkazem na judikaturu uváděnou žalovaným na věci nic nemění, zda byla vhozena do schránky či nikoli (přitom má žalobkyně vážné pochybnosti o tom, kdy byly předložené fotografie schránky skutečně pořízeny, jednatel žalobkyně si ověřil, že na místě nejsou stopy po vrutech, či hmoždinkách, či jiném připevnění schránky, a místo nemá ani jiný odstín barvy, jak by tomu bylo, pokud by zde byla schránka umístěna delší dobu). Žalovaný ke svému tvrzení o nezanechání výzvy žádné důkazy nenavrhl a přehlíží i skutečnost, že mu byla dána možnost seznámit se s rozsudkem na základě sdělení na úřední desce soudu. K rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.10.2021, č. j. 0 Nc 1944/2021-36 v souvislosti s argumentací žalovaného k neúčinnosti doručení písemností v nalézacím řízení poukázala žalobkyně na skutečnost, že soud, který ve věci vydal rozhodnutí, jímž se řízení končí, již nemůže o neúčinnosti doručení podle § 50d o. s. ř. rozhodovat.

9. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Jak se podává z obsahu spisu, zásilka obsahující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2021, č. j. 38 Cm 162/2020-53 byla žalovanému doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu jeho trvalého pobytu ve smyslu ust. § 46b písm. a) o. s. ř., tedy na adresu [adresa]. Podle doručenky, která je součástí spisu, nebyl žalovaný při doručování zastižen; zásilka byla proto dne 8. 6. 2021 uložena u pošty a žalovanému byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Po marném uplynutí úložní doby byla dne písemnost dne 22. 6. 2021 vrácena odesílajícímu soudu, neboť ji nebylo možné vložit do schránky adresáta. Soud následně vyvěsil na úřední desce sdělení podle § 49 odst. 4 o. s. ř.

11. Podle § 49 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Podle § 49 odst. 2 o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

12. V posuzované věci zpochybnil odvolatel správnost postupu doručujícího orgánu při doručování rozsudku, když uvedl, že mu nebyla doručena výzva k vyzvednutí této písemnosti. Tuto výtku neshledal odvolací soud důvodnou. Shodně se soudem prvního stupně přitom vyšel z údajů pošty na vrácené doručence, která v daném případě obsahuje všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 50g odst. 1 a 2 o. s. ř. a je tedy veřejnou listinou (§ 50f odst. 3 o.s.ř.). Protože žalovaný neoznačil žádný důkaz k prokázání opaku, je nutno údaje uvedené na doručence, včetně údaje o zanechání výzvy k vyzvednutí zásilky v místě doručení, považovat za pravdivé. S odvolatelem přitom nelze souhlasit v tom, že zanechání výzvy v daném případě bránila skutečnost, že doručující orgán na vrácené doručence uvedl, že žalovaný nemá v místě doručení poštovní schránku. Soudní praxe je ustálena v závěru, že výzva k vyzvednutí zásilky ve smyslu ust. § 49 odst. 2 o. s. ř. nemusí být vhozena do adresátem užívané schránky (jakkoli to v praxi bývá obvyklé), ale lze ji zanechat na kterémkoli jiném vhodném místě, například na dveřích bytové jednotky, domu apod. (srov. např. odvolatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1094/2014). Podle údajů pošty na vrácené doručence tomu tak bylo i v posuzované věci; nebyl proto dán důvod k vrácení písemnosti soudu prvního stupně podle ust. § 49 odst. 2 věty druhé o. s. ř., jak argumentuje odvolatel.

13. S ohledem na to, že zásilka byla uložena u provozovatele poštovních služeb dne 8. 6. 2021, uplynutím dne 18. 6. 2021 (pátek) tak podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. nastala fikce doručení rozsudku žalovanému. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání proto začala běžet dne 19. 6. 2021 a skončila dne 7. 7. 2021. Odvolání podané dne 23. 9. 2021 proto bylo opožděné, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

14. K polemice odvolatele vztahující se k umístění jeho poštovní schránky je nutno uvést, že s vložením zásilky, doručované do vlastních rukou adresáta, do poštovní schránky, nespojuje platná právní úprava žádné účinky. K řádnému doručení zásilky dochází již marným uplynutím destidenní lhůty, která běží ode dne, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, nikoli až následným vhozením (doručené) písemnosti do poštovní schránky adresáta (§ 49 odst. 4 o. s. ř.), jehož smyslem je umožnit adresátovi, aby se s doručenou písemností seznámil. Tohoto účelu bylo v daném případě dosaženo vyvěšením sdělení na úřední desce soudu, v němž byl žalovaný vyrozuměn o tom, kdy a kde si může zásilku vyzvednout. Další šetření ohledně existence a umístění jeho poštovní schránky by proto bylo nadbytečné a soud prvního stupně nepochybil, když je neprovedl.

15. Ohledně námitky, že žalovaný měl zřízenu službu tzv. dosílání zásilek (a to i přesto, že se podle svého tvrzení zdržuje na své zákonné adrese pro doručování), je nutno uvést, že platná právní úprava dosílání písemností na jinou než doručovací adresu neumožňuje a tedy s ním ani nespojuje žádné právní účinky (s výjimkou uvedenou v ust. § 46a odst. 1 o. s. ř.). Prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb je možné dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je předepsán pro doručování písemností občanským soudním řádem. Z ustanovení § 48 odst. 3 o. s. ř. je třeba současně dovodit, že účinné jsou pouze takové úkony provozovatele poštovních služeb, jenž převzal od soudu k doručení zásilku s písemností, jestliže odpovídají požadavkům, které předepisuje pro doručování písemností občanský soudní řád. To platí i tehdy, pokud by takový úkon byl sice v souladu s Poštovními podmínkami, avšak nevyhovoval by požadavkům občanského soudního řádu. Z uvedených důvodů nelze vycházet z úkonů (dosílky) na jiném místě, než v označené adrese pro doručování, neboť odporují postupu, který je pro doručování předepsán občanským soudním řádem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. 21 Cdo 1982/2009). To v poměrech posuzované věci znamená, že doručující orgán – oproti přesvědčení žalovaného – nepochybil, když doručovanou písemnost nedoslal žalovanému na jinou než zákonnou doručovací adresu.

16. Napadené usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo odvolání žalovaného podle ustanovení § 208 o.s.ř. odmítnuto z důvodu jeho opožděnosti, je tedy ve výroku I. věcně správné. Odvolací soud je proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

17. Soud prvního stupně správně rozhodl též o přiznání náhrady nákladů (odvolacího) řízení žalobkyni, nesprávně však aplikoval ustanovení § 142 o. s. ř., přestože za situace, kdy odvolání žalovaného bylo odmítnuto, mělo být použito ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., podle něhož odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. Rovněž výše náhrady nebyla soudem prvního stupně určena správně, neboť dne 12. 7. 2022 nebylo (a po vyhlášení rozsudku již ani nemohlo být) soudem prvního stupně konáno jednání ve věci, ale šlo o tzv. jiný soudní rok, při němž soud prováděl šetření k okolnostem doručování odvoláním napadeného rozsudku. Za účast právního zástupce žalobkyně na tomto úkonu mu tak náleží odměna podle ust. § 11 odst. 2 písm. g) a § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“) ve výši ½ dle § 7 AT určené z tarifní hodnoty představované součtem směnečné sumy a směnečné odměny, tedy částka 16 190 Kč spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, celkem tedy 16 490 Kč. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, jak je výše uvedeno.

18. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná, byla přiznána náhrada nákladů tohoto řízení ve výši 16 490 Kč, sestávající z ½ odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 16 190 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) AT a jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT.