o zaplacení 14819719,10 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2023, č. j. 30Cm 5/2019-436

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 14 819 719,10 Kč jako odpovídající náhradu představující finanční prospěch žalované z neúčinného právního jednání – smlouvy o převodu cenných papírů uzavřené mezi [Anonymizováno], narozeným [Anonymizováno] na straně jedné a žalovanou na straně druhé, na jejímž základě v souladu s pokynem [Anonymizováno] ze dne 20. 5. 2016 byly dne 25. 5. 2016 z majetkového účtu [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], uvedené pod č.[Anonymizováno] v souhrnné evidenci investičních nástrojů u

[Anonymizováno], investiční společnosti, převedeny následující cenné papíry:

3 111 239 ks zaknihovaných cenných papírů označených ISIN CZ [Anonymizováno] investičního [Anonymizováno] značek v hodnotě 4 348 578,75 Kč,

1 530 895 ks zaknihovaných cenných papírů označených ISN CZ [Anonymizováno] investičního [Anonymizováno] v hodnotě 2 503 931,86 Kč,

1 641 057 ks zaknihovaných cenných papírů označených ISIN CZ [Anonymizováno] investičního [Anonymizováno] v hodnotě 1 756 751,52 Kč,

2 696 940 ks zaknihovaných cenných papírů označených ISIN CZ [Anonymizováno] investičního [Anonymizováno] v hodnotě 1 772 428,97 Kč,

5 270 817 ks zaknihovaných cenných papírů označených ISIN CZ [Anonymizováno] investičního [Anonymizováno] v hodnotě 1 772 428,97 Kč,

3 480 953 ks zaknihovaných cenných papírů označených ISIN CR [Anonymizováno] investičního [Anonymizováno] v hodnotě 2 771 882,87 Kč,

2 628 779 ks zaknihovaných cenných papírů označených ISIN CZ [Anonymizováno] investičního Genereli Fondu živé planety v hodnotě 1 842 248,32 Kč

na majetkový účet žalované vedený v samostatné evidenci investičních nástrojů u [Anonymizováno] (výrok I.) a dále uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 740 986 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobou doručenou mu dne 24. 5. 2018 se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti právního jednání mezi [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] (dále jen „dlužník“) a žalovanou, na jehož základě došlo dne 25. 5. 2016 na základě pokynu dlužníka ze dne 20. 5. 2016 k bezúplatnému převodu výše uvedených cenných papírů, evidovaných na majetkovém účtu dlužníka č. [Anonymizováno] v samostatné evidenci investičních nástrojů u [Anonymizováno] (správně [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“) na majetkový účet žalované, vedený v samostatné evidenci investičních nástrojů u [Anonymizováno], „eventuálně finanční prostředky odpovídající hodnotě těchto zaknihovaných cenných papírů.“ Žalobkyně uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2016 čj. 48 T 6/2011-3074, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 27. 4. 2017, byla dlužníkovi uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu v celkové výši 19 202 787 Kč. V průběhu trestního řízení, probíhajícího od roku 2011, dlužník investoval své finanční prostředky v celkové výši 18 447 000 Kč do cenných papírů – podílových listů u [Anonymizováno]. Dne 25. 5. 2016 byly cenné papíry, resp. finanční prostředky v celkové hodnotě 18 371 253 Kč, na základě pokynu dlužníka převedeny na žalovanou, za níž při převodu jednal rovněž dlužník. Dlužník a žalovaná jsou osobami blízkými, protože dlužník byl v rozhodně době jednatelem žalované a v postavení svěřenského správce svěřenského fondu [Anonymizováno], jehož je též společníkem. Žalované musel být úmysl dlužníka zkrátit uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně znám, protože jak jemu, tak dalším jednatelům žalované [Anonymizováno] a jejímu otci [Anonymizováno] bylo známo uplatnění nároku na náhradu škody žalobkyní v trestním řízení, v němž byli vyslechnuti jako svědci. Z celkové výše soudem přiznané pohledávky byla pohledávka v rozsahu 24 043,45 Kč uhrazena formou jednostranného zápočtu provedeného žalobkyní vůči pohledávce dlužníka z titulu vedení běžného účtu. V průběhu řízení změnila žalobkyně se souhlasem soudu svou žalobu tak, jak je shora uvedeno.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že na ni nebyly převedeny cenné papíry bez přiměřeného protiplnění a dlužník neměl úmysl zkrátit pohledávku žalobkyně. Uvedla, že mezi ní a dlužníkem byla uzavřena komisionářská smlouva, na jejímž základě měla obstarat prodej cenných papírů za nejvyšší kurs a obdržet provizi, přičemž kupní cenu po odečtení provize měl obdržet dlužník. Podmínky transakce byly sjednány tak, aby nedošlo ke změně aktiv dlužníka, ale pouze ke změně jejich struktury. Od června 2016 do května 2017 dlužník postupně obdržel od [Anonymizováno] na svůj účet vedený u [právnická osoba], úplatu za prodej předmětných cenných papírů v celkové výši nejméně 8 109 277 Kč. K pokynu dlužníka dne 20. 5. 2016 došlo v průběhu jeho trestního stíhání, kdy byl přesvědčen o své nevině a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2014 zcela zproštěn obvinění. O jeho odsouzení bylo rozhodnuto pouze na základě výpovědi, kterou soud přes výhrady dlužníka shledal věrohodnou. Komisionářskou smlouvu se žalované nepodařilo dohledat. Ohledně majetku dlužníka a jeho zemřelé manželky [Anonymizováno], z něhož by bylo možné pohledávku žalobkyně uspokojit, žalovaná uvedla, že v letech 2016 – 2019 poskytla jmenovaným celkem částku 6 586 314 Kč z účtu vedeného u [právnická osoba] pod č. [č. účtu] a částku 13 666 145 Kč z účtu vedeného u [právnická osoba] pod č. [č. účtu] jako platby za nákupy pro jejich společnou domácnost. Dále se jednalo o platby nákladů soudních sporů dlužníka, platby dodavatelům elektřiny, plynu a vody, platby SIPO, platby poskytovatelům internetového připojení, pojištění a zdravotního pojištění. Žalovaná rovněž hradila výběry v hotovosti z jejího účtu na náklady léčby a zpříjemnění posledních chvil života [Anonymizováno]. Celkem tak za dlužníka a jeho manželku uhradila částku přesahující 20 000 000 Kč, což významně převyšuje hodnotu cenných papírů, jejichž převod žalobkyně zpochybňuje. Peněžní toky z bankovních účtů žalované do společného jmění dlužníka a [Anonymizováno] zcela vylučují úmysl dlužníka zkrátit uspokojení pohledávky žalobkyně.

3. Soud věc projednal podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované s odůvodněním, že žádost o odročení jednání z důvodu zániku zastoupení [Anonymizováno] byla odeslána z datové schránky dlužníka, který za žalovanou není oprávněn jednat.

4. Z provedeného dokazování (rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2016 čj. 48 T 6/2011-3074, podáním žalobkyně ze dne 15. 5. 2012, žádostí o registraci převodu cenných papírů, výpisem transakcí z majetkového účtu dlužníka za období od 1. 3. 2015 do 29. 8. 2017, výpisem transakcí z majetkového účtu žalované za období od 27. 12. 2016 do 27. 6. 2018, dopisy [Anonymizováno] ze dne 22. 3. 2019 a 30. 7. 2019, úplným výpisem z obchodního rejstříku žalované, úplným výpisem z evidence svěřenských fondů, dopisem [Anonymizováno] ze dne 18. 11. 2022 a usnesením tohoto exekutora ze dne 9. 7. 2020, č. j. [Anonymizováno], notářskými zápisy č. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno] ze dne 18. 1. 2016 a č. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2016, úmrtním listem [Anonymizováno] ze dne 17. 10. 2017, přehledem vlastnictví a jiných práv ČÚZK, výpisem z katastru nemovitostí, usnesením Policie České republiky, obvodního ředitelství policie Praha IV ze dne 16. 2. 2021, č. j. [adresa], zprávou Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 20. 3. 2023, zprávou žalobkyně ze dne 7. 12. 2022, zprávami [právnická osoba] ze dne 1. 12. 2022, 7. 12. 2022 a 3. 1. 2023, výpisy z účtů dlužníka u [právnická osoba]. č. [č. účtu] a [č. účtu], zprávou [právnická osoba] ze dne 6. 12. 2022, výpisem z účtu žalované u téže banky č. [Anonymizováno], výkazem zisku a ztáty žalované za roky 2015 a 2016, přiznáním žalované k dani z příjmů právnických osob za rok 2016) soud zjistil, že dlužník byl odsouzen spolu s [Anonymizováno] za zločin úvěrového podvodu, jehož se jmenovaní dopustili v době od 23. 3. 2008 do 13. 6. 2008, a žalobkyni tak způsobili škodu ve výši 19 952 187 Kč, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a byla jim uložena povinnost nahradit žalobkyni společně a nerozdílně škodu ve výši 12 500 000 Kč a dále společně a nerozdílně s [Anonymizováno] odsouzeným za pomoc ke zločinu úvěrového podvodu k podmíněnému trestu odnětí svobody nahradit žalobkyni škodu ve výši 6 707 787 Kč. Nárok na náhradu škody v celkové výši 22 610 094,29 Kč uplatnila žalobkyně v trestním řízení dne 15. 5. 2012. Dne 20. 5. 2016 požádal dlužník [Anonymizováno] o převod podílových listů specifikovaných výrokem I. napadeného rozsudku ze svého účtu ve prospěch majetkového účtu žalované. Za převodce i nabyvatele podílových listů je podepsán dlužník, K převodu došlo dne 25. 5. 2016 za cenu 15 599 370,63 Kč. V době od 27. 12. 2016 do 27. 6. 2018 došlo na základě pokynů žalované k postupným odkupům podílových listů, které nabyla od dlužníka, a to v souhrnné ceně „vyšší, než je uvedena při splnění pokynu [Anonymizováno] dne 25. 5. 2016.“ Jednotlivé platby byly poukazovány na účty, uvedené v pokynu žalované, a to na účet u [právnická osoba]. č. [č. účtu] a na účty u [právnická osoba]. č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu] a č. [č. účtu]. Žalovaná vznikla dne 16. 12. 2013, jejím jednatelem byl do 24. 5. 2017 dlužník a do 29. 9. 2017 [Anonymizováno]. Jediným společníkem byla do 20. 4. 2016 [Anonymizováno], od 20. 4. 2016 do 11. 1. 2018 byl zapsán jako podílník dlužník a [Anonymizováno] jako svěřenští správci [Anonymizováno]. [Anonymizováno] byl do evidence zapsán 25. 5. 2016 a jako svěřenský správce je od 25. 5. 2018 zapsán dlužník. Na pohledávku žalobkyně vůči dlužníkovi bylo v exekučním řízení vymoženo prodejem nemovitých věcí 34 000 Kč, v rámci zajištění účtů č. [č. účtu] a [č. účtu] celkem 30 423,56 Kč a dále dlužník nepravidelnými platbami po 500 Kč uhradil od února 2020 do 11. 11. 2020 částku 4 000 Kč. Od 18. 11. 2020, kdy byl propuštěn z výkonu trestu, nebylo ničeho uhrazeno. Dne 18. 1. 2016 založil dlužník [Anonymizováno], do nějž vložil nemovitý majetek, a to nemovitosti zapsané na LV č. [Anonymizováno] pro katastrální území a obec [adresa], na LV č. [Anonymizováno] pro katastrální území [Anonymizováno], obec [adresa], okres. [adresa], na LV č. [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], obec [adresa] a na LV č. [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], obec [adresa] – vše zapsané v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], a 100% obchodní podíl v žalované. Svěřenským správcem byl stanoven dlužník a [Anonymizováno], obmyšlenými osobami byli dlužník, [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Vlastnické právo k nemovitostem bylo zapsáno dne 12. 4. 2016. [Anonymizováno] dne [Anonymizováno] zemřela. Usnesením Policie ČR, obvodního ředitelství policie [adresa], Služby kriminální policie a vyšetřování, 1 oddělení hospodářské kriminality ze dne 16. 2. 2021 čj. [adresa], bylo zahájeno trestní stíhání dlužníka pro pokračující zločin poškození věřitele dle § 222 odst. 1, 4 tr. z., jehož se měl dopustit tím, že ve snaze vyhnout se svým závazkům vůči žalobkyni ve výši 14 819 719,10 Kč a společnosti [právnická osoba]. ve výši 249 972,09 Kč založil dne 18. 1. 2016 svěřenský fond [Anonymizováno] a na základě Smlouvy o správě svěřenského fondu ze dne 3. 3. 2016 uzavřené s [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vyčleněním ze svého majetku převedl na fond vlastnictví k nemovitostem v usnesení konkretizovaným a dále dne 25. 5. 2016 převedl bez jakéhokoli protiplnění na žalovanou vpředu uvedené cenné papíry. Soud prvního stupně dále zjistil, že dlužník je od 31. 8. 2005 vlastníkem a provozovatelem vozidla zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], poprvé registrovaného v ČR v 4. 11. 1997, od 3. 6. 2010 do 20.7.2016 byl vlastníkem a provozovatelem vozidla zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], poprvé registrovaného v ČR 3. 6. 2010 a od 4. 4. 2016 do 29. 3. 2017 byl vlastníkem a provozovatelem vozidla zn. [právnická osoba], reg. zn. [SPZ], poprvé registrovaného v ČR 23. 11. 2007. Soud vyšel rovněž z podrobných zjištění, týkajících se stavu a pohybů na účtech dlužníka a žalované specifikovaných v rozsudku, z výkazu zisku a ztráty žalované za roky 2015 a 2016 a z přiznání žalované k dani z příjmů právnických osob za rok 2016 včetně jeho příloh. Neprovedení důkazu výslechem dlužníka soud zdůvodnil tím, že „nebylo lze očekávat, že by vypověděl něco jiného, než tvrdí žalovaná, tj. že neměl úmysl zkrátit uspokojení pohledávky žalobkyně.“ Uvedený důkaz shledal nadbytečným i z důvodu nedostatku tvrzení žalované o tom, zda, případně kdy a v jakém rozsahu vzniklo společné jmění dlužníka a [Anonymizováno].

5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 589 odst. 1 a 2, § 594 odst. 1, § 595 odst. 1, § 590 odst. 1 a § 605 odst. 1 a 2 o. z. Uvedl předně, že k právnímu jednání dlužníka, v jehož důsledku byly převedeny předmětné podílové listy na žalovanou, došlo dne 20. 5. 2016. Lhůta k podání odpůrčí žaloby tedy začala běžet dne 21. 5. 2016. Řízení bylo zahájeno dne 24. 5. 2018, tedy včas. Aktivní legitimace žalobkyně je tak dána pouze ve vztahu k právnímu jednání učiněnému dlužníka v úmyslu zkrátit uspokojení její vykonatelné pohledávky, byl-li takový úmysl žalované znám. Existence a vykonatelnost pohledávky žalobkyně, která měla být jednáním dlužníka zkrácena, byla prokázána rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2016, čj. 48 T 6/2011-3074, který se vůči dlužníkovi stal pravomocným a vykonatelným dne 27. 4. 2017. Pro podání odpůrčí žaloby z důvodů uvedených v § 590 odst. 1 písm. b) a c) není aktivní legitimace žalobkyně dána, protože lhůta pro podání odpůrčí žaloby je v těchto případech dvouletá a žalobkyni uplynula 20. 5. 2018, resp. 21. 5.2018 v první pracovní den nejblíže následující po konci lhůty (§ 607 o. z.). Ohledně vzájemného vztahu právní úpravy obsažené v § 590 a § 591 o. z. soud uzavřel, že první z těchto ustanovení nelze aplikovat na bezúplatná právní jednání, neboť speciální právní úprava jejich neúčinnosti v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití obecnějšího ustanovení § 590 o. z. na případy zkracujících bezúplatných jednání. Ustanovení § 590 o. z. tak dopadá na úmyslná úplatná právní jednání dlužníka zkracující jeho věřitele. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o úplatnosti zkracujícího právního jednání dlužníka tak tížilo žalobkyni, která v tomto směru neučinila žádné tvrzení. Byla to žalovaná, kdo od počátku tvrdila, že nešlo o bezúplatný převod a k prokázání tohoto tvrzení navrhla důkazy. Soud proto od tohoto tvrzení a žalovanou navržených důkazů nemohl odhlédnout.

6. Dále soud uzavřel, že pohledávka žalobkyně vznikla již v roce 2018 v důsledku jednání dlužníka naplňujícího skutkovou podstatu zločinu, za který byl odsouzen, a stala se vykonatelnou dne 27. 4. 2017. Nejpozději po zrušení původního zprošťujícího rozsudku si dlužník musel být vědom toho, že je reálné jeho odsouzení za trestnou činnost i uložení povinnosti k náhradě škody, kterou žalobkyně uplatnila v trestním řízení podáním ze dne 15. 5. 2012. Notářským zápisem ze dne 18. 1. 2018, výpisem z evidence svěřenských fondů, úplným výpisem z obchodního rejstříku, výpisem z katastru nemovitostí a Přehledem vlastnictví a jiných práv Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního bylo prokázáno, že dlužník v první polovině roku 2016 znemožnil uspokojení pohledávky žalobkyně z jeho nemovitého majetku tím, že jej vložil do [Anonymizováno], tedy naložil s ním takovým způsobem, aby byl nadále osobou oprávněnou jednat samostatně jak za svěřenský fond jako svěřenský správce, tak za žalovanou jako jednatel a aby nebyl jako v úvahu přicházející obmyšlená osoba při zrušení svěřenského fondu majetkově zkrácen. Dopisem soudního exekutora [Anonymizováno] a jeho usnesením ze dne 9. 7. 2020 bylo prokázáno, že dlužník neměl od zahájení exekuce v roce 2017 majetek, z něhož by bylo možno v plné výši pohledávku žalobkyně uspokojit, nebyl ani vlastníkem nemovitostí (vyjma dvou drobných nemovitostí, jejichž cena byla stanovena částkou 66 000 Kč), ani cenných papírů či vozidel, které by bylo možné použít v rámci exekuce k uspokojení pohledávky žalobkyně. Žalovaná podle výkazů zisku a ztráty za roky 2015 a 2016 fakticky nevykonávala žádnou podnikatelskou činnost. Podílové listy, které získala od dlužníka dne 25. 5. 2016, byly postupně odkupovány a výtěžek zasílán dle pokynu žalované mimo jiné na účet dlužníka u [právnická osoba]. č. [č. účtu] a na účet žalované u [právnická osoba]. Dále bylo prokázáno, že ke dni udělení pokynu k převodu podílových listů, ke dni vyhlášení odsuzujícího rozsudku ani ke dni, kdy tento rozsudek nabyl vůči dlužníkovi právní moci a vykonatelnosti, neměl dlužník na účtu č. [č. účtu] dostatek prostředků k uspokojení pohledávky žalobkyně, neboť zůstatek na tomto účtu činil k uvedeným dnům pouze několik tisíc korun. Nedostatek peněžních prostředků prokazuje i výpis z jeho účtu č.[č. účtu]. Na účet [č. účtu] byla od června 2016 do listopadu 2016 poukázána s poznámkou „podílové fondy odkoupení“ z účtu č. [č. účtu] celkem částka 1 301 000 Kč. Od prosince 2016 do února 2017 byla na uvedený účet z účtu [Anonymizováno] s poznámkou „prodej podílu“ připsána celkem částka 452 200 Kč, s poznámkou „Akcie, prodej podílu“ částka v souhrnné výši Kč 3 740 000 Kč a s poznámko „vyplacení CP“ částka 907 276,54 Kč. V březnu 2017 byla za „prodej podílu“ připsána částka 200 000 Kč a za „prodej akcií, prodej podílu“ částka v celkové výši 750 000 Kč. V dubnu 2017 byla z účtu [Anonymizováno] připsána za „prodej podílu“ částka 2 x 100 000 Kč, v měsíci květnu 2017 za „prodej podílu“ částka 200 000 Kč a za „prodej akcii, prodej podílu“ částka 100 000 Kč. Od března 2017 do května 2017 tak byla na účet dlužníka připsána s poznámkou „prodej podílu“ částka 600 000 Kč. Podle pokynu k registraci převodu ze dne 20. 5. 2016 jednala za převodce i nabyvatele stejná osoba, a to dlužník, který byl do 24. 5. 2017 zapsán jako statutární orgán žalované. Jestliže k odkupům podílových listů nabytých žalovanou dne 25. 5. 2016 od dlužníka docházelo od 27. 12. 2016 a odkupem získané peněžní prostředky byly zasílány nejen na její účet ale i na účet dlužníka, jak prokazuje výpis z transakcí na majetkovém účtu žalované, byl to dlužník, kdo za žalovanou jako její jednatel oprávněný jednat samostatně poté, co byl odsouzen, uděloval pokyny k odkupům a směřování peněžních prostředků na konkrétní účty, mezi nimiž byl i jeho účet. Dne 20. 5. 2016 musel být dlužník srozuměn s ohledem na důvody zrušení původního zprošťujícího rozsudku v jeho trestní věci a pokyny udělené soudu prvního stupně, že může být odsouzen za zločin úvěrového podvodu a že mu bude uložena povinnost k náhradě škody způsobené jeho trestním jednáním. Jestliže dal dne 20. 5. 2016 pokyn k převodu výše uvedených podílových listů, jejichž cena v souhrnu (15 599 370,63 Kč) nedosahovala výše škody, jejíž náhrada mu byla uložena (19 202 787 Kč) a která byla od počátku trestního stíhání zjevná, přičemž v době udělení pokynu již nebyl vlastníkem nemovitého majetku, z něhož by mohla být pohledávka žalobkyně uspokojena, a na svých účtech neměl dostatek peněžních prostředků, byl dlužník veden úmyslem, aby v případě jeho odsouzení a povinnosti nahradit žalobkyni škodu nebylo možné uspokojit pohledávku žalobkyně z předmětných podílových listů. Tento úmysl byl žalované, za níž při převodu podílových listů dlužník rovněž jednal, jak prokazují pokyny k převodu, znám. Žalovaná, k 20. 5. 2016 fakticky ovládaná dlužníkem, v rozhodné době žádnou reálnou podnikatelskou činnost nevykonávala a negenerovala tudíž žádný zisk. Čerpala půjčku od společníka v částce vyšší, než byla její aktiva. Nebyl proto dán žádný rozumný ekonomický důvod pro to, aby předmětné podílové listy od [Anonymizováno] nabyla, aniž by obratem realizovala jejich prodej za účelem pokrytí své ztráty, či vrácení půjčky společníku. To se však nestalo. Platby připsané na účet [Anonymizováno] v době od 28. 6. 2016 do 24. 5 2017, kdy byl dlužník vymazán jako jednatel z obchodního rejstříku, soud s ohledem na personální propojení žalované a dlužníka vyhodnotil jako úplatu za převod předmětných podílových listů. Takto však soud nehodnotil platby připsané v různých částkách s poznámkou odkazující na prodej akcií či obsahující pouze údaj „prodej CP“, ani platby připsané po 24. 5. 2017, kdy dlužník přestal být jednatelem žalované. Soud tak uzavřel, že předmětné podílové listy byly na žalovanou převedeny úplatně v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky žalobkyně a že tento úmysl byl žalované znám, přičemž tato úplata v souhrnu zdaleka nedosahovala výše pohledávky žalobkyně a jednotlivé částky úplaty byly v podstatě obratem v téměř 100 % výši předisponovány na jiný účet. Zdůraznil rovněž, že je nerozhodné, zda a v jaké výši žalovaná hradila náklady za dlužníka (platby ve prospěch různých obchodních subjektů, platby inkasa, pojištění, daně z nemovitostí, aj.), neboť to ničeho nevypovídá o úmyslu dlužníka při udělení pokynu převodu předmětných podílových listů a navíc tato pohledávka, resp. její uspokojení, nemůže mít přednost před uspokojením pohledávky žalobkyně vzniklé v roce 2008. Z uvedených důvodů žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 740 986 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku.

7. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání a navrhla jeho změnu tak, aby byla žaloba zamítnuta, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Shrnula důvody napadeného rozsudku a soudu prvního stupně vytkla jeho nepřezkoumatelnost, s tím, že nezdůvodil svůj závěr, že žaloba byla podána včas. Soud dále uvedl, že žalobkyně nijak nedoložila bezúplatnost posuzovaného jednání žalované a musel proto přihlédnout k tvrzením žalované, aniž by toto blíže rozvedl. Neprovedl stěžejní důkaz výslechem [Anonymizováno], přičemž předjímal obsah jeho výpovědi. Takový postup je dle názoru žalované nezákonný a rovněž způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Namítla dále, že teprve poté, co byl původní trestní rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci, byl vypracován další z mnoha znaleckých posudků, který hodnotu zastavené nemovitosti stanovil nižší částkou, než která odpovídala výši škody, uplatněné žalobkyní. Je tedy nepochybné, že žalovaná, resp. dlužník se v době převodu cenných papírů nemohli domnívat, že tím znemožňují uspokojení pohledávky žalobkyně, neboť tato mohla být podle tehdejšího znaleckého posudku uspokojena z předmětné nemovitosti. Další trestní stíhání dlužníka, v němž je posuzováno obsahově totožné jednání, jako v tomto řízení, nebylo dosud pravomocně skončeno a nelze tak předjímat jeho výsledek. V rozsudku není rovněž řešeno, v jakém rozsahu bylo ze strany žalované poskytnuto protiplnění, čímž by bylo rovněž vyvráceno, že se dlužník, resp. jeho manželka, zbavovali majetku, z něhož by se mohla žalobkyně uspokojit. Odvolatelka uzavřela, že soud prvního stupně zatížil napadený rozsudek téměř totožnými vadami, jakými trpěl předchozí rozsudek ve věci, zejména tím, že neuvedl, z jakých skutečností dovozuje, že žaloba byla podána včas a že nevyslechl jako svědka dlužníka. Není rovněž řádně vyřešeno a odůvodněno, proč se v době převodu cenných papírů měl dlužník domnívat, že má vůči němu žalobkyně platnou pohledávku a mohl tak mít jakékoli povědomí, že by tímto převodem mohl žalobkyni poškodit při jejím uspokojení.

8. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Uvedla, že soud prvního stupně postupoval v souladu s pokyny odvolacího soudu, obsaženými v usnesení ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 12 Cmo 149/2021-335, řádně a úplně zjistil skutkový stav a věc správně právně posoudil. Převod předmětných cenných papírů vyhodnotil jako úplatné právní jednání a posuzoval jeho relativní neúčinnost podle § 590 odst. 1 písm. a) o. z. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání žaloby podle tohoto ustanovení je 5 let, soud správně dospěl k závěru, že žaloba je podána včas, když k napadenému jednání došlo v květnu 2016 a žaloba byla podána v květnu 2018. Námitky žalované, že je rozsudek je v tomto směru nepřezkoumatelný, jsou tedy zcestné. Z provedených důkazů soud zjistil, že dlužníkovi se za převod cenných papírů nedostalo ekvivalentního plnění, z něhož by mohla být pohledávka žalobkyně ve výši přes 19 000 000 Kč uspokojena a současně, že v době převodu cenných papírů nedisponoval dostatečným majetkem (když se navíc již dříve ostatního hodnotnějšího postižitelného majetku – nemovitostí a motorových vozidel – zbavil), z něhož by mohla být pohledávka žalobkyně uspokojena, tedy že dané právní jednání věřitele objektivně zkrátilo. Žalobkyně uplatnila svou pohledávku na náhradu škody v trestním řízení již v roce 2012. Dne 18. 1. 2016 byl do trestního spisu založen znalecký posudek, v němž byla objektivizovaná tržní hodnota zastavené nemovitosti určena v rozpětí od 22 100 000 Kč do 24 400 000 Kč. Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Olomouci ve svém zrušujícím rozhodnutí uvedl, že obžalovanými způsobená škoda je ve výši rozdílu mezi poskytnutým a dobrovolně nesplaceným úvěrem a objektivizovanou tržní hodnotou zastavených nemovitostí, dlužníkovi tak bylo zcela jasné, že bude odsouzen k náhradě škody. Začal proto ihned činit kroky k „odklonění“ svého majetku, aby nemohl být postižen exekucí. Nejprve vložil v březnu 2016 všechny své hodnotnější nemovitosti do [Anonymizováno] a následně pak v květnu 2016 převedl cenné papíry na žalovanou. K tomu ještě „pro jistotu“ převedl i svá dvě auta. Soud pak správně uzavřel, že dlužník věděl, že po provedených převodech nebude mít dostatečný majetek, aby nahradil škodu, jejíž náhradu požadovala žalobkyně v trestním řízení. Navíc, svůj majetek odstranil ze své majetkové sféry tak, aby si i nadále nad ním udržoval faktickou kontrolu, a to jako svěřenský správce (a zároveň jeden z obmyšlených) u [Anonymizováno] a jako jedntel žalované u převedených cenných papírů. Dle žalobkyně jde o ukázkový příklad úmyslu zkrátit věřitele a tento úmysl byl v řízení beze zbytku prokázán. Soud dále postupoval správně, když neprovedl důkaz výslechem dlužníka, neboť úmysl jako subjektivní stav mysli nějaké osoby lze prokazovat pouze z objektivních skutkových okolností. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že žalovaná o úmyslu dlužníka věděla. Žalobkyně tak nesouhlasí pouze se závěrem, že okamžikem, od kterého se počítá lhůta pro uplatnění neúčinnosti, je již samotné podání žádosti o převod cenných papírů. Odkázala v této souvislosti na judikaturu Nejvyššího soudu, v souladu s níž v případě právního jednání, které má za následek převod vlastnického práva, počíná běžet lhůta pro podání odpůrčí žaloby až ode dne, ke kterému k převodu vlastnického práv skutečně dojde, neboť do té doby je věc stále ve vlastnictví dlužníka. Vlastnické právo k zaknihovanému cennému papíru se nabývá až zápisem na účet vlastníka (§ 1104 o. z.), k němuž v daném případě došlo dne 26. 5. 2016. Žaloba podaná dne 23. 5. 2018 tedy byla podaná včas, i kdyby v daném případě byla lhůta pro podání žaloby dvouletá.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

10. Předně se odvolací soud zabýval otázkou věcné legitimace účastníků řízení.

11. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle odst. 2 téhož ustanovení se neúčinnost právního jednání dlužníka zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, k

12. Podle § 595 odst. 1 o. z. neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.

13.

14. Smyslem žaloby podle ustanovení § 589 o. z. (odpůrčí žaloby) je - uvažováno z pohledu žalujícího věřitele - dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že právní jednání dlužníka není vůči tomuto věřiteli účinné. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, představuje podklad k tomu, aby se věřitel mohl na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku (srov. ustanovení § 595 odst. 1 větu první o. z.), a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči některé z osob uvedených v § 594 o. z. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku a ze kterých by se věřitel mohl uspokojit, kdyby k tomuto právnímu jednání nedošlo.

15. K odpůrčí žalobě je aktivně věcně legitimován věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vykonatelná, jestliže právní jednání dlužníka zkracuje její uspokojení (srov. ustanovení § 589 o. z.). Vykonatelnou se rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci). Osobou pasivně legitimovanou je v řízení o odpůrčí žalobě podle ust. § 594 o. z. ten, kdo s dlužníkem právně jednal nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch.

16. V posuzované věci se žalobkyně odpůrčí žalobou doručenou soudu dne 24. 5. 2018 domáhala původně vyslovení neúčinnosti právního jednání dlužníka a žalované, spočívajícího v bezúplatném převodu zaknihovaných cenných papírů z dlužníka na žalovanou, eventuálně převodu finančních prostředků ve výši odpovídající hodnotě těchto cenných papírů, tj. ve výši 18 371 253,50 Kč, na majetkový účet žalované u [Anonymizováno]. Poté, co v průběhu řízení vyšlo najevo, že žalovaná již není vlastníkem předmětných cenných papírů, neboť došlo k jejich odkupu jednotlivými podílovými fondy a poté, co došlo k částečnému plnění na pohledávku žalobkyně, změnila žalobkyně svou žalobu se souhlasem soudu tak, že nadále požadovala po žalované zaplacení náhrady ve výši 14 819 719,10 Kč za to, co neúčinným právním jednáním ušlo z majetku dlužníka. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá z pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2016, č. j. 48 T 6/2011-3074, jímž byl dlužník uznán vinným pro zločin úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákoníku a byla mu spolu s dalšími obžalovanými uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu v celkové výši výši 19 202 787 Kč. Odporovaným právním jednáním byla v daném případě smlouva o převodu cenných papírů, na jejímž základě (a na základě žádostí o registraci ze dne 17. 5. 2016) se žalovaná stala vlastníkem předmětných cenných papírů. Žalovaná je tedy jak osobou, která s dlužníkem právně jednala, tak i osobou, která z tohoto právního jednání přímo nabyla prospěch, neboť nabyla cenné papíry značné hodnoty, které dále zpeněžila. Je tak dána i pasivní legitimace žalované ve shora označeném řízení. Ohledně vzájemného vztahu právní úpravy, obsažené v ustanovení § 590 a § 591 o. z., odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu, formulovaných v rozsudku ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 955/2018. V odkazovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že „zatímco ustanovení § 590 odst. 1 o. z. obsahuje skutkové podstaty, při jejichž naplnění se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, aniž by stanovilo, zda se tyto skutkové podstaty uplatní pro právní jednání úplatná nebo bezúplatná (ustanovení § 590 odst. 2 o. z. stanovuje speciální skutkovou podstatu pro dlužníkovo mrhání majetkem na základě kupní či směnné smlouvy uzavřené v posledním roce, musela-li druhá strana v jeho jednání mrhání majetkem poznat), ustanovení § 591 o. z. stanovuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání. Vzájemný vztah ustanovení § 590 a § 591 o. z. je nutné posoudit pomocí výkladového pravidla lex specialis derogat legi generali (tj. že zvláštní právní úprava vylučuje použití právní úpravy obecné), z čehož vyplývá, že ustanovení § 590 o. z. nelze aplikovat na bezúplatná právní jednání, neboť speciální právní úprava neúčinnosti bezúplatných právních jednání v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití obecnějšího ustanovení § 590 o. z. na případy zkracujících bezúplatných právních jednání. Osoba obohacená bezúplatným právním jednáním se proto nemůže úspěšně bránit tvrzením, že jí zkracující úmysl dlužníka nebyl znám a ani znám být nemusel. K závěru, že se ustanovení § 590 o. z. vztahuje pouze na úplatná právní jednání, se kloní také odborná literatura (srov. TICHÝ, L. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1500 nebo LEBEDA, M. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 2141). Vzhledem k účelu právního institutu relativní neúčinnosti (ochraně práv věřitelů) totiž nemůže být zájem třetí osoby obohacené bezúplatným právním jednáním zpravidla upřednostněn [srov. výjimky v ustanovení § 591 písm. a) – d) o. z.] před právem věřitele na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (srov. TICHÝ, L. In: ŠVESTKA a kol., op. cit. s. 1503).“

17. V daném případě posoudil soud prvního stupně zkracující právní jednání dlužníka a žalované podle ust. § 590 odst. 1 písm. a) o. z., podle něhož se věřitel může dovolat neúčinnosti (úplatného) právního jednání, které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožnil, neboť výsledky provedeného dokazování jeho přijetí neumožňují. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nejen uzavření dohody o ceně za převod předmětných cenných papírů mezi dlužníkem a žalovanou, ale ani zaplacení této ceny (případně poskytnutí jiné protihodnoty) žalovanou. Jinými slovy, nebylo prokázáno, že v důsledku vytýkaného právního jednání dlužník pouze změnil podobu svých aktiv, tj. že sice pozbyl majetek v podobě cenných papírů, ale současně získal přiměřenou (rovnocennou) náhradu, z níž by mohla být pohledávka žalobkyně uspokojena. Z provedeného dokazování vyplynulo, že výsledky hospodaření žalované se od roku 2014 pohybovaly v záporných číslech. Podle přiznání k dani z příjmů právnických osob žalovaná za rok 2016, kdy k právnímu jednání došlo, vykázala ztrátu ve výši 714 730 Kč při ročním úhrnu čistého obratu ve výši 819 801. Její základní kapitál činil 200 000 Kč, zákonný rezervní fond 0 Kč, statutární a ostatní fondy 0 Kč, nerozdělený zisk minulých let 0 Kč, neuhrazená ztráta – 1 128 636 Kč, vlastní kapitál – 1 643 366 Kč. Podle rozvahy činila celková výše jejích aktiv ke dni 31. 12. 2016 3 051 000 Kč a sestávala především z hmotného majetku, výše oběžných aktiv pak činila 48 000 Kč, peněžní prostředky v pokladně 38 000 Kč a zůstatky na účtech 9 000 Kč. Nejvýznamnější položkou pasiv společnosti pak byly cizí zdroje (závazky ke společníkům) ve výši 4 209 000 Kč. Žalovaná tak v době svého právního jednání s dlužníkem zjevně nedisponovala ani finančními prostředky, ani jiným majetkem, který by mohla poskytnout dlužníkovi jako protihodnotu majetku, který od něho získala a který by případně mohl sloužit k uspokojení pohledávky žalobkyně. O povaze smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovanou (ve smyslu, zda šlo o smlouvu úplatnou nebo bezplatnou) nic nevypovídá ani zjištění, že některé platby za převod cenných papírů byly dlužníkovi poukazovány z účtů č. [č. účtu] a [č. účtu] vedených pro [Anonymizováno] na jeho účet č. [č. účtu] (např. platby ze dne 14. 2. 2017 ve výši 2 490 000 Kč a 1 250 000 Kč, označené plátcem jako „Akcie – prodej podílu“, přičemž částka 3 540 000 Kč byla již dne 16. 2. 2017 dlužníkem poukázána na účet žalované č. [č. účtu], nebo platba ze dne 20. 2. 2017 ve výši 907 276,54 Kč poukázaná z účtu [Anonymizováno] č. [č. účtu] na účet dlužníka č. [č. účtu], z něhož byla ještě téhož dne rovněž převedena na účet žalované). Argumentace žalované, že v letech 2016 – 2019 ze svých prostředků hradila osobní výdaje dlužníka ve výši přesahující 20 000 000 Kč (jeho nákupy potravin a jiného zboží, náklady spojené s vedením domácnosti včetně plateb dodavatelům energií, plnění poskytovatelům internetového připojení, platby pojistného, náklady právního zastoupení, náklady na letenky, naftu a ubytování v hotelích, aj.) je irelevantní, neboť ani podle tvrzení žalované nebyla právním důvodem těchto plnění úplata za cenné papíry, které od dlužníka nabyla. Uvedená zjištění pouze dokládají, že dlužník nerozlišoval mezi svými vlastními prostředky a prostředky žalované společnosti, jejímž byl do 27. 4. 2017 statutárním orgánem a za níž současně jednal i při převodech cenných papírů, a z prostředků, které žalovaná získala zpeněžením cenných papírů, hradil svou osobní spotřebu. Tato praxe zjevně přetrvávala i poté, co dlužník ukončil výkon funkce jednatele žalované a jejím novým jednatelem se formálně stal [Anonymizováno], který podle vysvětlení podaného policejnímu orgánu ve věci vedené u Obvodního ředitelství policie [adresa] pod sp. zn. [adresa] vystupoval v pozici tzv. „bílého koně a po celou dobu ve společnosti nic nedělal.“ Jmenovaný neměl žádné informace ohledně majetku žalované včetně jejích peněz, účtů či účetnictví, neměl k ničemu přístup, nevěděl, kde se nachází účetnictví společnosti či zda a jaký má společnost majetek, atd. Nelze tak mít žádné pochybnosti o tom, že i po 27. 4. 2017 to byl dlužník, kdo fakticky rozhodoval o tom, na jaké účty mají být poukazovány částky získané z prodeje cenných papírů žalovanou a jak s nimi má být dále nakládáno.

18. Z výše uvedených důvodů vyhodnotil odvolací soud odporované právní jednání mezi dlužníkem a žalovanou jako jednání bezúplatné, které je nutno posoudit podle ust. § 591 o. z., podle něhož se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka věřitel může dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Citované ustanovení tedy stanoví pouze dvě podmínky, za nichž se věřitel může dovolat neúčinnosti bezplatného právního jednání svého dlužníka, a to skutečnost, že takové právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele (§ 589) a současně, že k němu došlo v posledních dvou letech. Jiné podmínky určení relativní neúčinnosti bezúplatného právního jednání - s výjimkami uvedenými v § 591 pod písmeny a) až d) - zákon nestanoví. Subjektivní stránka, tj. to, zda dlužník měl zkracující úmysl a zda byl nebo musel být takový úmysl znám druhé straně, se tudíž v takovém případě neposuzuje. Z tohoto důvodu bylo provedení důkazu výslechem dlužníka, jímž měl být vyvrácen jeho zkracující úmysl, nadbytečné.

19. V případě bezúplatného jednání je dále zcela bez významu, že druhou stranou právního jednání byla žalovaná jako osoba dlužníkovi blízká (§ 22 odst. 2 o. z.). Tato okolnost by byla relevantní pouze v případě skutkové podstaty upravené ustanovením § 590 odst. 1 písm. c) o. z., tedy při posuzování relativní neúčinnosti úplatného právního jednání. O takovou situaci se však v projednávané věci z důvodů, které jsou shora uvedeny, nejedná.

20. V posuzované věci má odvolací soud za prokázáno, že již v průběhu trestního řízení dlužník převedl veškeré své nemovitosti (vyjma dvou, které byly následně v exekuci zpeněženy za částku 34 000 Kč) i podíl ve společnosti [právnická osoba]. do nově založeného [Anonymizováno], jehož se stal svěřenským správcem a obmyšleným a současně vyčerpal prakticky veškeré prostředky ze svých účtů (na účet č. [č. účtu] byla od května 2016 do června 2017, kdy byl v exekuci zablokován, k počátečnímu zůstatku ve výši 502 086 Kč postupně připsána částka 8 651 505,23 Kč a odčerpána částka 9 141 117,99 Kč; konečný zůstatek účtu ke dni 30. 6. 2017 tak činil pouhých 12 473,24 Kč). Dále bylo prokázáno, že na základě žádosti o registraci převodu cenných papírů doručené [Anonymizováno] dne 20. 5. 2016 došlo dne 25. 5. 2016 k převodu všech cenných papírů dlužníka uvedených ve výroku I. napadeného rozsudku na žalovanou, která je v období od 27. 12. 2016 do 27. 6. 2018 dále převedla. Takto získané prostředky v celkové výši 21 295 676,32 Kč byly podle pokynů žalované jako převodce poukazovány na 5 různých bankovních účtů, mimo jiné i na výše uvedený účet dlužníka, z něhož byly prakticky okamžitě odčerpány. V průběhu exekuce tak bylo na pohledávku žalobkyně vymoženo pouze 68 423,56 Kč, a to částka 34 000 Kč z prodeje dvou nemovitostí, částka 30 423,56 Kč představující celkový zůstatek na účtech dlužníka č. [č. účtu] a [č. účtu] a částka 4 000 Kč, kterou dlužník uhradil ve splátkách. Odvolací soud tak nemá shodně se soudem prvního stupně žádných pochyb o tom, že smlouvou o převodu cenných papírů, kterou uzavřel se žalovanou, se dlužník připravil o majetek, z jehož prodeje mohla být pohledávka žalobkyně zcela uspokojena. Žalovaná jako osoba obohacená bezúplatným jednáním dlužníka by se mohla ubránit žalobě pouze v případě, že by nastala některá ze skutečností vymezených ustanovením § 591 písm. a) – d) o. z.; žádná z nich však nebyla v daném případě ani tvrzena, tím méně prokázána.

21. Zbývá tedy posoudit námitku žalované, že žaloba byla podána opožděně. Jak vyplývá z ustanovení § 1104 o. z., vlastnické právo k zaknihovanému cennému papíru se nabývá zápisem na účet vlastníka. Převod těchto cenných papírů se tedy řídí zásadou registrace, kdy nabývacím titulem je platná smlouva, způsobem pak registrace na účtu vlastníků. Právní účinky převodu vlastnického práva nastávají ke dni zápisu (nikoli tedy ke dni podání návrhu na zápis, jako je tomu při převodu nemovitostí). V posuzované věci byly převody cenných papírů z majetkového účtu dlužníka na účet žalované podle výpisu transakcí zaregistrovány dne 25. 5. 2016, kdy nastaly právní účinky těchto převodů. Žaloba byla podána dne 24. 5. 2018, tedy před uplynutím dvouleté prekluzivní lhůty stanovené § 591 o. z.

22. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud uzavírá, že smlouva o převodu cenných papírů uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou, je vůči žalobkyni právně neúčinná. Vzhledem k tomu, že žalovaná již není vlastníkem majetku, který získala od dlužníka, náleží jí podle ust. § 595 odst. 1 věty druhé o. z. odpovídající náhrada v rozsahu, v němž dosud nebyla její pohledávka za dlužníkem uspokojena. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto ve výroku I., jímž bylo žalobě o zaplacení částky 14 819 719,10 Kč vyhověno, podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, s tím, že odvolací soud provedl pouze korekci písařských chyb v jeho znění (označení investiční společnosti jako [Anonymizováno] namísto správného [právnická osoba], údaj o hodnotě 5 270 817 ks cenných papírů [Anonymizováno] částkou 1 772 428,97 Kč namísto správného 3 375 431,21 Kč, aj.).

23. Soud prvního stupně správně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. též o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch; přehlédl pouze, že kromě soudního poplatku za žalobu ve výši 740 986 Kč žalobkyně uhradila dne 10. 3. 2021 též soudní poplatek z návrhu na předběžné opatření ve výši 1 000 Kč. Z tohoto důvodu odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů ř

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni žádné náklady nevznikly.