o zaplacení 2 333 751,29 Kč a 2 623 389,38 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobce a žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023, č. j. 37 Cm 46/2021-93

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 14. 5. 2021, č. j. 37 Cm 46/2021-20 (výrok I.) a dále rozhodl o zastavení řízení (výrok II.), o zamítnutí návrhu žalobce na vrácení části soudního poplatku (výrok III.) a o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal zaplacení směnečných pohledávek ve výši 2 333 751,29 Kč a 2 623 389,38 Kč s příslušenstvím a odměnou. Žalobě bylo vyhověno směnečným platebním rozkazem, proti němuž žalovaní podali řádně a včas námitky. Následně vzal žalobce svým podáním ze dne 18. 5. 2023 žalobu v celém rozsahu zpět a požádal o vrácení části uhrazeného soudního poplatku. Soud proto postupoval podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř., směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil. Protože ve věci proběhlo dne 7. 9. 2022 první jednání, podle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zanikla možnost vrácení části soudního poplatku žalobci. Jeho žádost soud proto zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

2. Žalobce podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl, aby je odvolací soud zrušil a ve věci bylo nařízeno jednání. Uvedl, že zpětvzetí žaloby bylo podáno předčasně, v době, kdy žalobce [Jméno žalobce] ještě nebyl účastníkem řízení. Tento právní úkon je proto neplatný a hledí se na něj, jako by nebyl učiněn. Nemá žádné právní následky, soudem prvního stupně měl být odmítnut a v řízení mělo být pokračováno. Žalobce dále uvedl, že dne 20. 6. 2023 podala původní žalobkyně, společnost [právnická osoba], návrh na vydání rozhodnutí dle § 107a odst. 1 o. s. ř. Současný žalobce [Jméno žalobce] do řízení vstoupil až na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, č. j. 37 Cm 46/2022-89, které bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 11. 7. 2023. Zpětvzetí tedy bylo podáno v té době neoprávněnou osobou.

3. Rovněž žalovaní napadli usnesení včasným odvoláním a navrhli, aby bylo zrušeno a ve věci bylo soudem prvního stupně pokračováno. Uvedli, že právní zástupkyně žalobce podala zpětvzetí žaloby předčasně, kdy po nabytí právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, č. j. 37 Cm 46/2021-89, kterým soud připustil, aby na místo žalobce vstoupil do řízení nabyvatel práva [Jméno žalobce], právní zástupce žalovaných zahájil mimosoudní jednání s právní zástupkyní žalobce ve snaze vyřešit mimo jiné i náklady právního zastoupení. Součástí mimosoudního jednání bylo i upravení vztahů účastníků do budoucna, aby tento spor byl mezi stranami bez dalšího vyřešen. Žalovaní mají za to, že [Jméno žalobce] v době, kdy jeho právní zástupkyně podala zpětvzetí žaloby, nebyl osobou oprávněnou takový úkon učinit. Napadené usnesení považují žalovaní na překvapivé a předčasně vydané, neboť se žalobcem mimosoudně jednají. Žalovaní mají zájem na tom, aby ve věci bylo pokračováno a mezi stranami došlo k vyřešení všech sporných otázek.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

5. Z obsahu spisu se podává, že původní žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO [IČO]) se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 8. 4. 2021 domáhala proti žalovaným 1) a 2) zaplacení směnečných pohledávek ve výši 2 333 751,29 Kč s příslušenstvím a odměnou a 2 623 389,38 Kč s příslušenstvím a odměnou. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž žalovaní podali včasné námitky. Podáním ze dne 19. 5. 2023 vzal [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] věci v plném rozsahu zpět a navrhl, aby řízení bylo zastaveno a aby mu byla vrácena část soudního poplatku za žalobu. Následně [právnická osoba], podáním ze dne 20. 6. 2023 navrhla, aby jmenovaný do řízení vstoupil na její místo, s odůvodněním, že ke dni 19. 6. 2023 došlo k indosaci směnek. Soud tomuto návrhu vyhověl a usnesením ze dne 26. 6. 2023, č. j. 37 Cm 46/2021-89 vstup Pavla Bažanta do řízení na místo původní žalobkyně připustil.

6. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

7. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

8. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že právo disponovat s žalobou (tedy ji i případně vzít zcela nebo zčásti zpět) náleží v civilním sporném řízení pouze žalobci. V poměrech posuzované věci však bylo „zpětvzetí žaloby“ učiněno osobou, která se v době, kdy tento procesní úkon učinila, dosud účastníkem řízení na straně žalobce nebyla. Jednalo se tedy o úkon, který platná právní úprava nepřipouští, v důsledku čehož k němu nemělo být soudem prvního stupně podle ust. § 41a odst. 3 o. s. ř. přihlíženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 ICdo 17/2015). Napadené usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zrušení směnečného platebního rozkazu a o zastavení řízení, dále o nevrácení (části) zaplaceného soudního poplatku za žalobu a o náhradě nákladů řízení, tedy nemělo být soudem prvního stupně vydáno.

9. Z uvedených důvodů odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o. s. ř. napadené usnesení změnil tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.