o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2021, č. j. 23 Cm 477/2012-202

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 20. 12. 2012 se žalobkyně domáhala proti žalovaným zaplacení částky ve výši 25 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 23. 8. 2012 do zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši 83,33 Kč. Žalobkyně uvedla, že je majitelkou směnky vlastní vystavené žalovanou č. 1 dne 14. 10. 2009 v [Anonymizováno] na řad [Anonymizováno] na směnečnou sumu 100 000 Kč s platebním místem [adresa]. Směnka byla indosována na společnost [Anonymizováno], která ji dále indosovala na společnost [právnická osoba], která ji pak indosovala na žalobkyni. Jako směneční rukojmí se na směnku podepsaly žalované č. 2 a č. 3. Na směnku nebylo žalobkyni ničeho zaplaceno.

2. Žalovaná č. 1 ve svém vyjádření ze dne 26. 2. 2013 uvedla, že pohledávku není možné vymáhat, když [Anonymizováno] půjčku nikdy neposkytla. Vymáhání dluhu je v rozporu s dobrými mravy s tím, že částka 100 000 Kč byla na směnku dopsána a v době podpisu směnky nebyla vyplněna.

3. Žalovaná č. 2 ve svém vyjádření ze dne 19. 2. 2013 zejména uvedla, že platební místo na směnce je uvedeno neurčitě, když je směnka splatná u [Anonymizováno] v obci [adresa] a současně je splatná v [Anonymizováno]. Žalobkyni nesvědčí nepřetržitá řada in indosamentů, když první indosament není řádný, také další indosace nejsou řádně identifikovatelné. Směnka nebyla žalované č. 2 předložena k placení a po jejím vystavení došlo k neoprávněným zásahům do jejího textu s tím, že žalovaná č. 2 listinu avalovala v podobě blankosměnky. Právním podkladem směnky byla smlouva o půjčce na částku 48 000 Kč, jež měla být uhrazena ve prospěch společnosti [Anonymizováno], k jejímuž zajištění byla vystavena. Pokud byla do blankosměnky doplněna částka 100 000 Kč, pak se tak stalo v rozporu se směnečnou dohodou.

4. Žalovaná č. 3 se k žalobnímu návrhu nevyjádřila.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření doručeným soudu dne 8. 3. 2013 uvedla, že nabyla předmětnou směnku od předchozího majitele již úplnou a nejsou ji známy okolnosti, za kterých byla vystavena. Žalovaná č. 2 v daném vztahu nemůže uplatňovat jiné námitky než ty, které vyplývají z jejích vlastních vztahů k žalobkyni.

6. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 3. 2014, č. j. 23 Cm 477/2012-37 žalobu proti žalovaným č. 2 a č. 3 zamítl s odůvodněním, že žalobkyni nesvědčí nepřetržitá řada indosamentů a z tohoto důvodu nelze dovodit její aktivní legitimaci ve sporu.

7. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 24. 9. 2013, č. j. 5 Cmo 206/2013-71 rozsudek soudu prvního stupně zrušil s odůvodněním, že směnka obsahuje ucelenou řadu indosací od [Anonymizováno] jako remitenta směnky, přes [Anonymizováno], přes [právnická osoba] na žalobkyni, jež má aktivní legitimaci ve sporu. Z tohoto důvodu je třeba v dalším řízení se vypořádat s námitkami žalovaných a provést tomu odpovídající dokazování.

8. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 23 Cm 477/2012-202 žalobu proti žalované č. 2 zamítl s odůvodněním, že ji náleží námitka nesprávného vyplnění blankosměnky s tím, že každý nabyvatel směnky uvedený na jejím rubu si musel být vědom toho, že nabývá zajišťovací směnku a musel znát okolnosti a stav kauzálního zajištěného závazku. Soud měl za prokázané, že důvod k vyplnění blankosměnky nenastal, když žádná půjčka nebyla remitentem výstavci poskytnuta. Pokud došlo k vyplnění blankosměnky, pak v rozporu s dohodou o jejím vyplnění.

9. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné blanketní odvolání ze dne 21. 5. 2021, které doplnila písemným podáním ze dne 7. 6. 2021, ve kterém uvedla, že směnku nabyla v dobré víře od předchozího majitele jako úplnou a nejsou jí známy okolnosti, za kterých byla směnka vystavena. Vzhledem k několikanásobné indosaci nemůže žalovaná č. 2 uplatňovat vůči žalobkyni jiné námitky než ty, které vyplývají z jejích vlastních vztahů k žalobkyni. V dané věci žalovaná č. 2 nevystupuje jako podnikatel a vzhledem k označení remitenta směnky nelze ani hovořit o spotřebitelském vztahu.

10. Žalovaná č. 2 v písemném vyjádření ze dne 10. 1. 2022 k odvolání žalobkyně zejména uvedla, že se ztotožňuje se závěry rozhodnutí soudu prvního stupně a považuje uplatněný nárok za nedůvodný. Nad rámec dále uvedla, že na základě rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích bylo skončeno řízení o úpadku proti její osobě s tím, že byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se však také vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Výše uvedené se tak vztahuje i na předmětnou pohledávku žalobkyně, která nebyla přihlášena v insolvenčním řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl., § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Je třeba konstatovat, že se žalobkyně domáhá svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti podle čl. I. § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), ve které žalovaná č. 2 vystupuje v postavení směnečné rukojmí s tím, že listina byla původně blankosměnkou s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti s vyplňovacím právem směnečným dle Dohody o vyplňovacím právu. Tato zjištění a závěry učiněné soudem prvního stupně nebyly žalovanou č. 2 zpochybněny. Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] jako remitent směnku indosovala na společnost [Anonymizováno], která ji převedla indosamentem na společnost [právnická osoba]. a ta následně na žalobkyni, pak tato je subjektem ze směnky oprávněným dle čl. I § 16 ZSŠ, neboť mu svědčí nepřetržitá řada indosamentů. Rub směnky vedle výše uvedených nedatovaných indosamentů obsahuje i směnečné prohlášení ke směnce, podle kterého byla směnka vystavena k zajištění peněžitého závazku podle smlouvy o půjčce ze dne 14. 10. 2009 s tím, že uvedené prohlášení je podepsáno výstavcem směnky. Soudem prvního stupně bylo prokázáno, že směnka plnila zajišťovací funkci k závazkovému vztahu založeného smlouvou o půjčce mezi výstavcem a remitentem. Dle čl. I § 17 ZSŠ kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Z hlediska oprávnění žalované č. 2 jako směnečné rukojmí vznášet kauzální námitky vzhledem k omezením daným ust. čl. I § 17 ZSŠ odvolací soud vyšel z judikatury Ústavního soudu představované nálezy ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 a ze dne 19.6.2014, sp. zn. III. ÚS 980/13, ze dne 16.9.2015, sp. zn. I.ÚS 290/15. Ústavní soud v nich vyslovil závěr, že v případě spotřebitelů nelze odhlížet od jejich specifických zájmů a postavení a je nutno respektovat, že zákaz zneužití práva ve vztahu k poškození spotřebitele je silnější než dovolení obsažené v ust. čl. I § 17 ZSŠ upravující jen omezené možnosti k uplatnění kauzálních námitek v případě indosované směnky. Shodné závěry přijal v rozsudku ze dne 17.12.2015, č.j. 29 Cdo 1155/2014-15 také Nejvyšší soud ČR, který uvedl, že v případě indosované směnky zajišťující pohledávku remitenta za výstavcem směnky ze spotřebitelské smlouvy, náleží výstavci vůči nabyvateli směnky námitky zakládající se na jeho vztazích k remitentu bez zřetele k tomu, zda nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu výstavce.

13. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že směnka byla vystavena k zajištění nesměnečného vztahu a to závazku ze smlouvy o půjčce a to i s odkazem na rub směnky obsahující směnečné prohlášení potvrzené výstavcem, že směnka zajišťuje právě nároky z uvedené smlouvy o půjčce ze dne 14. 10. 2009 a prohlášení výstavce o tom, že chybějící splatnost směnky a směnečnou sumu je oprávněna do blankosměnky vyplnit [Anonymizováno] jako remitent směnky způsobem uvedeným v tomto prohlášení. Již v okamžiku nabytí směnky byla žalobkyně jako indosatář srozuměna o tom, že nabývá směnku zajišťovací a musela znát okolnosti zajištěného kauzálního vztahu, případně bylo na ni se s těmito okolnostmi seznámit, neboť směnečná smlouva připojená na směnce dostatečně určitým a nezaměnitelným způsobem konkretizuje kauzální vztah. Sama tato okolnost pak umožňuje učinit závěr o nepoctivosti nabytí směnky žalobkyní, neboť měla nebo musela mít představu o tom, že dlužníci ze směnky mohou proti ní uplatnit kauzální námitky. Na základě výše uvedeného lze proto dovodit zlý úmysl na straně žalobkyně při nabývání směnky, přinejmenším se pak provinila hrubou nedbalostí. V poměrech projednávané věci se proto neuplatní námitka originálního nabytí směnky, jak je vyjádřena v čl. I § 17 ZSŠ, a proto žalované č. 2 přísluší uplatnění kauzálních námitek. Bylo prokázáno, že remitent směnky [Anonymizováno] ve směnečném vztahu vystupovala „na oko“, když směnka po vystavení byla předána do dispozice společnosti [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že půjčka nebyla nikdy poskytnuta a svým charakterem naplňovala znaky spotřebitelského úvěru k úhradě lhůtního pojistného, svědčí žalované č. 2 kauzální námitky s ohledem na výše uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudek Nejvyššího soudu ČR. Spotřebitelský charakter zajištěného závazku musel být znám všem osobám, které nabyly směnku včetně žalobce. Z těchto výše uvedených důvodů bylo žalované č. 2 přiznáno právo k uplatnění kauzálních námitek.

14. Ve vztahu k námitce žalované č. 2 týkající se neplatnosti směnkou zajištěného závazku soud prvního stupně správně vyhodnotil, že tato námitka je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že smlouva o půjčce nevznikla, když půjčka jako taková nebyla ani poskytnuta, a směnka byla vyplněna excesivně na částku 100 000 Kč a to nikoli jejím remitentem [Anonymizováno]. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal podmínky pro další doplnění dokazování, neboť takový postup by nebyl účelný ani hospodárný, přičemž pro posouzení uplatněného nároku zcela postačí vycházet z listinných důkazů a z výsledků rozhodovací činnosti soudů v obdobných projednávaných věcech.

15. Nad rámec je třeba konstatovat a odvolacímu soudu je známo z jeho činnosti, že u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích bylo proti žalované č. 2 vedeno insolvenční řízení, v jehož rámci byla oddlužena a následně osvobozena od placení dosud neuspokojených pohledávek.

16. Vzhledem k důvodnosti námitek žalované č. 2 odvolací soud ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba proti žalované č. 2 zamítnuta, jako věcně správný ve shodě s 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Ve vztahu k výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně týkající se přiznané náhrady nákladů řízení, pak v této části postupoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve vazbě na § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci a změnil toto rozhodnutí s tím, že přiznal žalované č. 2 plnou náhradu právního zastoupení dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 4 úkonů právní služby po 2 140 Kč za převzetí zastoupení, 2 písemná vyjádření ze dne 12. 9. 2013 a 18. 12. 2013 a 1 účast na soudním jednání dne 24. 9. 2013, v rozsahu 4 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. a dále náhradu cestovného v celkové výši 628 Kč (původně přiznanou rozsudkem ze dne 14. 3. 2013, č. j. 23 Cm 477/2012-37), tj. celkem 10 388 Kč.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve vazbě na § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. a to v rozsahu 1 úkonu právní služby ve výši 2 140 Kč za písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne 16. 2. 2022 a dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za 1 paušální částku ve výši 300 Kč, tj. celkem 2 440 Kč.