o zaplacení 1 763 682 Kč s přísl., k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2018, č. j. 49 Cm 25/2018-23, o zpětvzetí žalobního návrhu

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 20. 4. 2017, č. j. 49 Cm 51/2017-30 ve vztahu k žalované v platnosti a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni. Proti němu podala žalovaná včasné odvolání. Soud s ohledem na zahájení insolvenčního řízení vůči původně žalovanému 1) [Anonymizováno] usnesením ze dne 25. 10. 2017 řízení vůči žalované vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Žalovaná na sebe následně u Krajského soudu v Brně podala insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. KSBR 45 INS 19445/2018-A-7 byl zjištěn úpadek žalované (dlužníka) a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Žalobkyně svoji směnečnou pohledávku za žalovanou v insolvenčním řízení přihlásila. Po splnění oddlužení byla žalovaná jako insolvenční dlužník usnesením insolvenčního soudu dne 7. 6. 2023, č. j. KSBR 45 INS 19445/2018-B-31 osvobozena od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

2. V návaznosti na rozhodnutí insolvenčního soudu vzala žalobkyně podáním ze dne 15. 11. 2023 žalobu v celém rozsahu zpět a navrhla, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Odvolací soud usnesením ze dne 5. 2. 2024, č. j. 12 Cmo 18/2024-88 vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila ke zpětvzetí žaloby s tím, že pokud tak neučiní, bude mít odvolací soud dle § 104 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř. za to, že se zpětvzetím souhlasí.

4. Protože žalovaná se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila, lze tak dovodit její souhlas se zpětvzetím žaloby.

5. Odvolací soud proto podle § 222a o. s. ř. zrušil soudem prvního stupně vydaný směnečný platební rozkaz a rozsudek a řízení zastavil.

6. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal odvolací soud žádnému z účastníků. Žalobce, který neuplatnil právo na náhradu nákladů řízení, vzal žalobu zpět z důvodu, že žalovaná byla usnesením insolvenčního soudu osvobozena od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž přiznané osvobození se vztahuje i na náklady řízení, které jako náklady spojené s uplatněním pohledávky patří mezi příslušenství pohledávky (§ 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Rozhodnutí o nákladech řízení má povahu konstitutivního rozhodnutí a o náhradě nákladů řízení rozhoduje odvolací soud až poté, co bylo žalované přiznáno osvobození od placení zbytků dluhů. Nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř., nelze dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení a o uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalované by tak bez ohledu na skutečnost, že žalobkyně žádné náklady neuplatnila, nebylo možno vůbec uvažovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017).