o zaplacení směnečného peníze ve výši 544 555 Kč s postižními právy, o odvolání tlumočníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2021, č. j. 30 Cm 119/2019-175,

1. Napadeným usnesením přiznal soud tlumočníku [Anonymizováno] odměnu ve výši 2 898 Kč. Uvedl, že jmenovaný byl ustanoven tlumočníkem z jazyka českého do polského. Za předklad vyúčtoval odměnu ve výši 6 normostran po 450 Kč/strana a odměnu za 2. a 3. vyhotovení ve výši 135 Kč za normostranu, náhradu za ztrátu času 2 x 50 Kč a poštovné ve výši 62 Kč. Tlumočníkovi náleží podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 507/2000 Sb. odměna za jednu normostranu překladu ve výši 450 Kč, tedy za celkem 6 normostran 2 700 Kč. Dále byla přiznána náhrada za ztrátu času ve výši 100 Kč (2 započaté čtvrthodiny x 50 Kč) podle § 17 odst. 2 citované vyhlášky a poštovné ve výši 62 Kč podle § 13 odst. 1 citované vyhlášky. Přiznána byla ještě paušální částka náhrady hotových výdajů podle přílohy bodu 1, a to 3 Kč za tisk strany formátu A4, ve výši 36 Kč (4 strany x 3 Kč x 3 vyhotovení). Nebyla přiznána částka 1 620 Kč za vyhotovené stejnopisy překladu, když § 5 citované vyhlášky na danou věc nedopadá. Citované ustanovení se uplatní v případech, kdy tlumočník dodatečně předkládá další vyhotovení dříve provedeného překladu.

2. Tlumočník napadl usnesení včasným odvoláním a navrhl přiznání odměny v celkové výši 4 482 Kč. Uvedl, že důvod, proč mu nebyla přiznána odměna za 2. a 3. vyhotovení, je v rozporu s dohledovým benchmarkem č. 1/2021 Ministerstva spravedlnosti ze dne 28. 5. 2021 k vyúčtování dalšího vyhotovení dříve provedeného překladatelského úkonu. Odkázal na bod 3. A., který se přímo týká aplikace § 5 vyhlášky č. 507/2020 Sb.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání tlumočníka je důvodné.

4. Vzhledem k tomu, že tlumočník byl ustanoven soudem prvního stupně po 31. 12. 2020, bylo třeba otázku odměny posoudit podle vyhlášky č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele, provádějící zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky náleží tlumočníkovi za tlumočnický úkon za každou hodinu při tlumočení z cizího jazyka do českého jazyka nebo naopak odměna ve výši 300 až 450 Kč a při tlumočení z cizího jazyka do cizího jazyka odměna ve výši 350 až 450 Kč. Podle § 5 citované vyhlášky pokud překladatel při výkonu překladatelské činnosti provádí kontrolu shody zdrojového projevu s překladem, který dříve provedl, za účelem vypracování dalšího vyhotovení překladatelského úkonu, hranice sazby odměny se snižují o 70 %.

5. Soud prvního stupně přiznal tlumočníkovi jím účtovanou odměnu za šest normostran překládaného textu v celkové výši 2 700 Kč (6 normostran x 450 Kč/normostrana) podle § 2 odst. 1, 2 citované vyhlášky, náhradu za ztrátu času v celkové výši 100 Kč (2 čtvrthodiny x 50 Kč) podle § 17 odst. 2 citované vyhlášky a náhradu hotových výdajů ve výši 62 Kč (poštovné) podle § 13 odst. 1 citované vyhlášky. Předmětem odvolání se tak stala tlumočníkem účtovaná a soudem prvního stupně nepřiznaná odměna ve výši 1 620 Kč za další vyhotovení překladu podle § 5 citované vyhlášky. Ze zmíněného ustanovení vyplývá, že odměna snížená o 70 % náleží tlumočníkovi ve všech případech, kdy je nucen před vypracováním dalšího vyhotovení překladu provést kontrolu shody zdrojového projevu s překladem jím dříve provedeného. Pojem použitý zákonodárcem „ překlad, který dříve provedl“ nelze vykládat výlučně z časového hlediska tak, že mezi překladem a jeho dalším vyhotovením musí uplynout určitá doba, tj. že další vyhotovení překladu je dodáno jeho objednateli s odstupem určité doby. Dle názoru odvolacího soudu dopadá citované ustanovení i na případy, kdy tlumočník obdrží k překladu určitý počet stejnopisů s tím, že je povinen vyhotovit tomu odpovídající počet vyhotovení překladu. Tlumočník totiž odpovídá nejen za překlad „prvního“ stejnopisu, ale i za to, že všechny další stejnopisy (zdrojové projevy) jsou shodné s „prvním“ a že tudíž jím provedený překlad „prvního“ stejnopisu je i překladem stejnopisů dalších. To, že tlumočník obdržel od soudu prvního stupně tři stejnopisy usnesení, které bylo předmětem překladu, vyplývá z doručenky do vlastních rukou připojené k usnesení o ustanovení tlumočníka. Lze tedy vyjít z toho, že před vypracováním každého dalšího vyhotovení předkladu musel tlumočník provést kontrolu dalšího (druhé a třetího) stejnopisu usnesení s již provedeným překladem. Tím došlo k naplnění § 5 citované vyhlášky, čímž tlumočníkovi vznikl nárok i na jím účtovanou odměnu ve výši 1 620 Kč.

6. Z důvodů, které jsou výše uvedeny, odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.