o zaplacení směnečného peníze 186 500 Kč s přísl. a směnečné odměny, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 53 Cm 69/2018-238 ze dne 1. 6. 2021

1. Shora uvedeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř.

2. Podle odůvodnění žalovaný, jemuž podáním odvolání vznikla dle § 4 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, poplatková povinnost, tuto poplatkovou povinnost nesplnil. Usnesením ze dne 10. 2. 2020 č. j. 53 Cm 69/2018-163, které bylo žalovanému doručeno dne 14. 2. 2020, byl proto soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů. Návrh žalovaného na přiznání osvobození od soudního poplatku, podaný v 15 denní lhůtě, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 4. 2020, č. j. 53 Cm 69/2018-173 zamítnut. V rámci odvolacího řízení proti tomuto usnesení, dříve než bylo odvolacím soudem o jeho odvolání rozhodnuto, žalovaný podal další návrh na přiznání osvobození do soudních poplatků. Usnesení soudu prvního stupně bylo následně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2021, č. j. 12 Cmo 178/2020-220. Žalovaný byl poté opětovně soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů. Výzva byla žalovanému doručena dne 29. 3. 2021. V soudem stanovené lhůtě žalovaný soudní poplatek nezaplatil. K dalšímu, v pořadí již třetímu návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků soud nepřihlížel, neboť v něm žalovaný, pokud jde o jeho majetkové poměry, uvedl tytéž skutečnosti, které uváděl ve svých podáních v průběhu rozhodování o jeho předchozí žádosti, o níž již bylo pravomocně soudem rozhodnuto.

3. Soud prvního stupně postupoval dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. a po marném uplynutí lhůty stanovené soudem k zaplacení poplatku odvolací řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodnutí vydané asistentem soudce je neprojednatelné, asistent rozhodl v rozporu s ust. § 11 písm. c) zák.č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících. Výzva k zaplacení soudního poplatku mu byla doručena dne 29. 3. 2021. V rámci 15 denní soudem stanovené lhůty podal žalovaný novou žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků, založenou na tvrzení o výrazném zhoršení svých majetkových poměrů v důsledku opakovaných lockdownů a uzavření horských středisek. Touto žádostí byl soud povinen se zabývat, což neučinil. Tvrzení odvolacího soudu, že lhůta k podání nové žádosti marně uplynula, je nesprávné. Nedostatky v soudní agendě, vedení spisu a v nedůsledné práci asistenta soudce nelze přičítat k tíži žalovaného. Takový postup soudu by zakládal nebezpečný precedens, že ze spisu lze bez jednání na základě rozhodnutí asistenta soudce odebrat kdykoliv jakýkoliv dokument, tím poškodit nebo zvýhodnit některého z účastníků a ovlivnit výsledek sporu.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání.

6. Tvrzení žalovaného, že rozhodnutí nebyl asistent soudce oprávněn vydat, resp. že ve věci rozhodoval nesprávně obsazený soud, shledal zcela nedůvodné. Podle ust. § 4 zák. č. 121/2008 Sb., zákon o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, který se dle ust. § 36a zák. č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích, vztahuje i na asistenty soudce, vykonává asistent soudce úkony soudu v rámci soudního oddělení, do kterého byl zařazen, na základě rozvrhu práce, který určuje, ve kterých věcech, typech řízení a při jaké činnosti soudu vyšší soudní úředník provádí jednotlivé úkony na základě pověření nebo bez pověření předsedou senátu, a který předseda senátu je oprávněn pověření udělit. Rozvrh práce Městského soudu v Praze k rozhodnému datu (datum vydání napadeného usnesení) stanovil v bodě XVIII, že asistenti vyřizují věci v rozsahu zákonného zmocnění a podle pokynu soudce. Podle rozvrhu práce byl Mgr. Jan Šípal přidělen jako asistent předsedkyni senátu 53 Cm Městského soudu v Praze JUDr. Petře Kotrlíkové. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že jmenovaný asistent byl oprávněn vydat napadené usnesení, spadající rovněž do rozsahu rozhodovací činnosti asistentů, vymezené zákonem v ust. § 11 zák. č. 121/2008 Sb. Podle tohoto ustanovení asistent soudce v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkami v citovaném ustanoveními vymezenými. Rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé a mezi výjimky upravené citovaným ustanovením nespadá.

7. Odvolání žalovaného v rozsahu, v němž uvedl, že je nesprávné tvrzení odvolacího soudu o marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku nebo podání žádosti, je nesrozumitelné. Odvolací soud v řízení naposledy rozhodoval o odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému. Poté byl spis výhradně u soudu prvního stupně. Odvolací soud má proto za to, že ze strany žalovaného se jedná o zjevnou nesprávnost, kdy namísto soudu prvního stupně v odvolání použil označení odvolací soud. Z napadeného usnesení ovšem ani při takto chápané souvislosti nelze dovodit, že by soud přijal závěr o opožděnosti žalovaným podané žádosti o přiznání osvobození. Soud v odůvodnění usnesení pouze konstatoval, že marně uplynula lhůta k zaplacení poplatku. Podle obsahu spisu v soudem stanovené lhůtě nebyl soudní poplatek skutečně zaplacen. Ve vztahu k v pořadí již třetí žádosti žalovaného o přiznání osvobození do soudních poplatků soud v odůvodnění uvedl, že se tak stalo 15. 4. 2021, což je datum uvedené na prezentačním razítku, jímž je podání opatřeno. Pokud by soud dospěl k závěru, že žádost byla žalovaným podána po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku, nemohl by se jí vůbec zabývat. Soud prvního stupně však vyložil, proč k této žádosti nepřihlížel. Výslovně uvedl, že žádost se zakládá na týchž skutečnostech, o něž žalovaný opíral svoji předchozí žádost, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto.

8. Poplatková povinnost, vzniká účastníkům řízení (poplatníkům) na základě zákona (zák. č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích) zcela nezávisle na jejich majetkové situaci. Výjimky z této poplatkové povinnosti, osvobození osobní nebo věcná, upravuje ust. § 11 citovaného zákona. V této věci žádná z výjimek není dána. Účelem moderačního práva soudu, upraveného v ustanovení § 138 o. s. ř., je zajistit těm účastníkům, kteří v důsledku své majetkové situace nejsou schopni poplatkovou povinnost splnit, realizaci jejich Ústavou a zákony garantovaného práva na přístup k soudu, z něhož by jinak byli vyloučeni. Předpoklady, za nichž lze účastníku přiznat osvobození od soudních poplatků, upravuje ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníku zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho nepříznivé majetkové poměry takový postup odůvodňují a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.

9. Soudní judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2017 ve věci sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 18. 9. 2013 ve věci sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 17. 7. 2017 ve věci sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016 ve věci sp. zn. I. ÚS 311/16) vychází především z povinnosti účastníka, který žádá o moderaci poplatkové povinnosti, řádně doložit majetkové poměry. To žalovaný dosud neučinil, neboť přes řádné výzvy soudu nedoložil své majetkové poměry v rozsahu a způsobem soudem ve výzvách specifikovaným. Žalovaný podával žádosti opakovaně, vždy v návaznosti na rozhodnutí soudu, kterým v prvním případě jeho návrhu na moderaci nevyhověl, poté v odvolání a konečně v návaznosti na rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Opakovanými žádostmi téhož účastníka o osvobození od soudních poplatků se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016). Usnesením, jímž rozhodne o žádosti účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.), nepřiznal-li mu osvobození od soudních poplatků, může nové žádosti vyhovět jen, změní-li se u účastníka majetkové poměry (pokud ovšem byly řádně doloženy), z nichž soud vycházel pro účely právního posouzení původní žádosti v původním rozhodnutí. Soudní judikatura k dané otázce se sjednotila na závěru, že opakované podávání návrhů na přiznání osvobození od soudních poplatků, ačkoliv na straně účastníka řízení nejsou tyto důvody dány, je zjevným zneužitím práva, majícím za cíl vytvořit procesní obstrukce a bezdůvodné průtahy v soudním řízení, přičemž jako takové nepožívá právní ochrany (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 21 Cdo 543/2015, 21 Cdo 958, 959, 960/2015).

10. Odvolací soud při přezkoumání závěru soudu prvního stupně, že k opakovanému návrhu na přiznání osvobození nemohl přihlédnout, neboť se zakládal na stejných skutečnostech, které byly uvedeny a posuzovány soudem při rozhodování o předchozí žádosti žalovaného, o níž již bylo pravomocně soudem rozhodnuto, vyšel z obsahu spisu. Posuzoval předchozí a nový návrh žalovaného stran jím tvrzených majetkových poměrů. V souvislosti s druhým návrhem a rozhodováním o odvolání žalovaného odvolací soud vyzval žalovaného dne 25. 9. 2020 k doložení jeho tehdejších aktuálních majetkových poměrů, resp. tvrzené změny těchto poměrů V usnesení přesně specifikoval skutečnosti, které je žalovaný povinen uvést, i listiny, které má doložit. Tak bylo mimo jiné žalovanému uloženo, aby doložil aktuální výpis z katastru nemovitostí a z registru silničních vozidel, výpisy z účtů, aby specifikoval výdělkové a majetkové poměry osoby, na níž je finančně závislý, a to způsobem přesně v usnesení vymezeným, výši dluhů a důvod jejich vzniku a výši případných placených splátek, výši dalších výdajů a jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození. V uvedeném rozsahu však žalovaný své majetkové poměry ani k pořadí druhé žádosti nedoložil. V majetkovém prohlášení vykázal příjem z dohod o provedení práce pro společnost [právnická osoba] ve výši 9 500 Kč měsíčně, mezi závazky uvedl výživné na syna [Anonymizováno] ve výši 8 526 Kč, dluh vůči [právnická osoba]. ve výši 1 000 000 Kč, dluh vůči [Anonymizováno] ve výši 28 537 Kč a dluh vůči [Anonymizováno] ve výši 30 000 Kč. Přes výzvu soudu doložil pouze výpis z účtu č. [Anonymizováno] u [právnická osoba]. ke konkrétnímu datu, nikoliv za požadované časové období. Výpis z katastru nemovitostí ani z registru vozidel nedoložil. Nedoložil tvrzení o dohodě s matkou svého syna o odkladu placení výživného. Zálohy na zdravotní pojištění podle předloženého vyúčtování [Anonymizováno] z 26. 8. 2020, neplatil žalovaný od podzimu 2019. V pořadí třetím návrhu ze dne 12. 4. 2021 žalovaný uvedl, že oproti jeho předchozímu návrhu se jeho ekonomické poměry výrazně změnily k horšímu v důsledku přijatých vládních opatření, jimiž byl i v předchozím období postižen. Ze stejných důvodů byl zakázán provoz lyžařských areálů a navazujících služeb a žalovaný tak přišel o příjem ze společnosti [právnická osoba] Rovněž další společnosti, podnikající v turistickém ruchu ([právnická osoba]) činnost nezahájily. Neměl možnost příjmu z práce lyžařského instruktora. Nyní má problém s úhradou základních životních potřeb. Ubytování mu poskytuje společnost [právnická osoba]., v pronajatém bytě ve [Anonymizováno], kdy ubytovala instruktory. Společnost pronájem udržuje z půjček. Jeho poměry úhradu poplatku ve výši 9 357 Kč neumožnují, zamítnutí osvobození by jej vyloučilo z práva na přístup k soudu. Výpis z katastru nemovitostí ani z registru vozidel nemůže doložit, když je nevlastní. Dávky nepobírá, neví, že by na ně měl nárok. Z majetkového prohlášení ze dne 20. 4. 2021, přiloženého k návrhu, odvolací soud zjistil, že žalovaný nevykazuje žádné příjmy, žádný majetek, není příjemcem žádné z dávek pomoci v hmotné nouzi. Mezi závazky vykazuje dluh vůči [Anonymizováno] ve výši 26 692 Kč na zdravotním pojištění a dluh z půjčky 2 000 EUR, věřitel [Anonymizováno]. Nevykazuje již v předchozím majetkovém prohlášení uvedený dluh vůči [Anonymizováno] ve výši 30 000 Kč. Pokud jej nevykazuje, musel být zaplacen či jinak zaniknout. O tom žalovaný nic neuvedl, natož aby doložil, z jakých prostředků dluh případně uhradil. Naopak dokládá další dluh z půjčky poskytnuté toutéž osobou. Podle výpisu z účtu u [právnická osoba] č. [Anonymizováno](bez data) jsou finanční prostředky na účtu ve výši 305 574,44 Kč blokovány. Důvod ani datum blokace z výpisu nevyplývají, natož zjištění, kdy byly tyto prostředky na účet připsány. Opětovně jde o výpis s nevypovídající hodnotou. Je však nutno zdůraznit, že se jedná o výpis ze zcela jiného účtu, než který byl přiložen k v pořadí druhému návrhu. Žalovaný tak zjevně existenci tohoto bankovního účtu v předchozím návrhu zamlčel. Z potvrzení ze dne 18. 4. 2021, podepsaného [Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že bývalá manželka žalovaného dočasně nebude požadovat platbu alimentů s ohledem na dopad vládních opatření. Podle písemných potvrzení společností [Anonymizováno] a [právnická osoba] tyto společnosti v zimní sezoně 2020/2021 žádné osoby, ani [Anonymizováno] nezaměstnávaly. Podle potvrzení společnosti [právnická osoba] je tato společnost nájemcem bytových prostor ve [Anonymizováno], využívaných instruktory, tedy také [Anonymizováno]. Zda a případně jak se [Anonymizováno] podílí na úhradě za pronájem z potvrzení neplyne. Podle předloženého vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění ze dne 23. 3. 2021 [Anonymizováno] od listopadu 2020 do března 2021 na zdravotním pojištění uhradil částky 1 971 Kč, 2 000 Kč, 3 971 Kč a 4 052 Kč. V majetkovém prohlášení ale v rozporu s tímto výpisem [Anonymizováno] uvedl, že zdravotní pojištění vůbec neplatí. Z jakých prostředků hradil tyto platby na zdravotní pojištění, když dle svých tvrzení neměl v tomto období žádný příjem, zůstalo nedoloženo, stejně jako to, z jakých prostředků žalovaný hradí všechny své další nezbytně vznikající životní náklady. Tvrzení, že k bydlení používá bytové prostory, pronajaté společností [právnická osoba], je sice potvrzením společnosti doloženo, nikoliv však rozsah, v němž se na nákladech podílí žalovaný. Pokud je uvedená společnost, jejímž je žalovaný jediným jednatelem, zcela bez příjmů a náklady pronájmu hradí z půjček, nejeví se tvrzení žalovaného o zcela bezplatném užívání věrohodné. Údaje, poskytnuté žalovaným o jeho majetku jsou zjevně neúplné a rozporné. Jeho tvrzení, že není schopen doložit výpis z katastru ani z registru vozidel je účelové. Taková potvrzení jsou standardně dokládána. Z výpisů z účtů vyplývá, že na žalovaný má minimálně dva bankovní účty, údaje však poskytl vždy jen o jednom, a to ještě údaje zcela nedostatečné, nemající vypovídající hodnotu. I kdyby účet, jehož výpis doložil k poslednímu návrhu, byl založen v mezidobí (předtím o něm nic neuvedl), musel by žalovaný osvětlit, kdy a z jakého důvodu na tento účet byly poukázány nyní blokované finanční prostředky přesahující 300 000 Kč. Za situace, kdy žalovaný, jak dokládají závěry předchozích rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího, není ochoten soudu vylíčit úplné a pravdivé údaje o svém majetku, je nutno uzavřít, že opakované podávání návrhů na moderaci představuje ze strany žalovaného zjevné zneužití práva, resp. procesního institutu osvobození od soudních poplatků, s cílem zabránit pravomocnému ukončení řízení. V postupu soudu prvního stupně, který k tomuto opakovanému návrhu nepřihlédl, neshledal odvolací soud pochybení.

11. Žalovaný nezaplatil soudní poplatek za odvolání, splatný již při podání odvolání (§ 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. b) ZSOP). Návrh žalovaného na osvobození od soudního poplatku v této věci byl pravomocně zamítnut, rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku bylo potvrzeno odvolacím soudem. Protože ani po té, přes opětovnou výzvu prvoinstančního soudu a dodatečně stanovenou lhůtu pro zaplacení soudního poplatku žalovaný soudní poplatek nezaplatil, neshledal odvolací soud ve smyslu § 212a odst. 6 o. s. ř. podmínky pro změnu či zrušení napadeného usnesení, které bylo vydáno v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb.

12. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal předpoklady pro změnu napadeného usnesení, které proto podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř. zastavení řízení procesně zavinil žalovaný a byl by povinen hradit náklady žalobce. Tomu však v tomto odvolacím řízení žádné náklady nevznikly a proto nebyla náhrada přiznána žádnému z účastníků.