o určení součásti pozůstalosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2022, č. j. 47 Cm 9/2021-211 ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. 47 Cm 9/2021-217,

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně určil, že směnka vystavená dne 10. 1. 2016 v Praze na směnečný peníz 1 127 000 Kč na řad žalobkyně [Anonymizováno], narozeným [Anonymizováno], zemřelým [Anonymizováno], náleží do pozůstalosti po zemřelém výstavci (bod I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit jednak žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 77 500,80 Kč (bod II. výroku), jednak státu náhradu nákladů řízení ve výši 17 568 Kč (bod III. výroku).

2. Uvedl, že žalobkyně jako bývalá manželka [Anonymizováno] (dále jen „výstavce“) se domáhala jako závětní dědička po zemřelém výstavci určení, že je dědičkou ze závěti nemovitostí v ní uvedených. V dědickém řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2571/2016 žalovaný zpochybnil závěť výstavce a pravost jeho podpisu na jím vystavené směnce, kterou žalobkyně uplatnila v pasivech dědictví. Jde o souhrn půjček, které výstavci, s nímž byla rozvedena, v průběhu času poskytla.

3. Věc o určení týkající se směnky byla vyloučena k samostatnému řízení a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. Ncp 746/2020-62 byla věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému.

4. Žalovaný se bránil tím, že otec nebyl v takovém psychickém stavu, aby měl v úmyslu cokoliv podepisovat. Vztah žalobkyně a výstavce byl komplikovaný, otec se cítil týraný, a jestliže směnku podepsal, učinil tak pod nátlakem.

5. Po provedeném dokazování (protokolem notářky [Anonymizováno] ze dne 14. 2. 2017, protokolem o předběžném šetření sp. zn. 34 D 22571/2016, Nd 293/2016, ze dne 14. 2. 2017, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 7. 2018, č. j. 34 D 2571/2016-123, znaleckým posudkem ze dne 14. 9. 2021, výslechem znalce, dodatkem znaleckého posudku ze dne 26. 2. 2022) soud uzavřel, že žalobkyni bylo uloženo podat žalobu na určení, že je dědicem výstavce, a to proti žalovanému jako závětnímu i zákonnému dědici výstavce. Žalovaný jako najisto postavený dědic zpochybnil pravost podpisu výstavce na směnce, a proto nebylo jisté, zda náleží směnečný závazek do pasiv pozůstalosti. Na straně žalobkyně je tak dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Znaleckým posudkem pak bylo prokázáno, že podpis na směnce je pravděpodobně pravým podpisem, rozsah srovnávacího materiálu nebyl takový, aby umožnil kategorický závěr. Nicméně i přes pravděpodobností závěr lze mít za prokázané, že výstavcem předmětné směnky je zůstavitel, a proto bylo žalobě vyhověno.

6. Soud neprovedl důkaz dopisy výstavce adresovanými žalovanému v době jeho pobytu ve vězení, protože tyto důkazy měly prokazovat psychický stav výstavce v době vystavení směnky, což je skutečností nemající žádný vliv na posouzení pravosti podpisu. Neprovedl ani důkazy navržené žalobkyní k prokázání toho, že léčba rakoviny výstavce omezovala ve způsobu běžného života až od června 2016.

7. Náhrada nákladů řízení byla přiznána ve sporu úspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a neúspěšnému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit státu jím vynaložené náklady ve výši 17 568 Kč (§ 148 o. s. ř.).

8. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázal na to, že závěr znaleckého posudku není jednoznačný, ale pouze pravděpodobnostní. Soud prvního stupně neřešil psychický a fyzický stav zemřelého, nevzal v úvahu, že žalovaný v době vystavení směnky již delší dobu trpěl onkologickým onemocněním plic, které bylo léčeno chemoterapií a ozařováním. Pokud je podpis skutečně výstavce, podepsal směnku pod psychickým nátlakem, hraničícím s týráním. Žalovaným navržené důkazy k prokázání uvedeného soud prvního stupně považoval za nadbytečné, byť z dopisů výstavce měl možnost jeho psychický a fyzický stav zjistit. Jedná se přitom o dopisy psané vlastnoručně výstavcem, v nichž podrobně popisuje vztah s žalobkyní a stěžuje si na psychický nátlak z její strany. Kvůli tomu výstavce navštěvoval i Intervenční centrum [Anonymizováno], které pomáhá obětem domácího násilí.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit. Uvedla, že žalovaný podal odvolání, které nijak neodůvodnil, pouze odkázal na nesprávný postup soudu prvního stupně. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek listinných důkazů, vyšel ze znaleckého posudku, jeho dodatku a výslechu znalce. K dispozici měl i spis Obvodního soudu pro Prahu 4 vedený pod sp. zn. 18 C 341/2018, jehož předmětem je určení platnosti závěti.

10. Odvolací soud svým rozsudkem ze dne 15. 3. 2023, č. j. 12 Cmo 173/2022-255 odvoláním napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl. Ač shledal na straně účastníků věcnou legitimaci, nehledal naléhavý právní zájem žalobkyně na určení. Vyšel přitom z § 173 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), podle něhož se ke sporným dluhům, kterým je i dluh z předmětné směnky v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. Zákonnou úpravu nelze obcházet tím, že se žalobkyně ve sporném řízení bude jako věřitel sporného dluhu domáhat určení, že sporný dluh do pasiv dědictví náležet.

11. Citovaný rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, č. j. 24 Cdo 2859/2023-286 z důvodu nesprávného právního posouzení věci postaveném na závěru, že „žaloba na určení, zda konkrétní mezi dědici (skutkově) sporné aktivum či pasivum do pozůstalosti náleží, je z hlediska existence naléhavého právního zájmu přípustná“. Uvedené platí za předpokladu, že žalobkyně i žalovaný budou společně přicházet v úvahu jako dědicové po zemřelém [Anonymizováno]. Pokud tedy žalobkyně neuspěje v probíhajícím řízení o dědické právo po zůstaviteli, bude mít postavení pouhého věřitele (dědiců) zůstavitele, který nebude mít naléhavý právní zájem na určení pasiv pozůstalosti. V posuzované věci bude podstatný výsledek řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 341/2018, v němž by mělo být rozhodováno o tom, který z účastníků přichází v úvahu jako dědic po zůstaviteli. Toto rozhodnutí postaví najisto jak věcnou legitimaci účastníků, tak podmínku naléhavého právního zájmu, jejíž existence je podmíněna tím, že v pozůstalostním řízení nebude vydáno pravomocné rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s.

12. Závěr o nedostatečném skutkovém základu pro posouzení jednak existence aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků, jednak existence podmínky naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neměl při svém rozhodování ani soud prvního stupně. Na něm tedy bude vyzvat žalobkyni podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k upřesnění žalobního petitu, tj. upřesnění, jakou konkrétní pohledávku ze směnky uplatňuje a z čeho se tato pohledávka skládá (zda jen ze směnečného peníze nebo i dalších postižních práv uvedených v čl. I § 48 z. s. š.). Vzhledem k tomu, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 341/2018, jehož předmětem je určení dědického práva žalobkyně a jehož výsledek je významný pro posouzení nejen legitimace účastníků, ale i existence podmínky naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení, nebylo dosud pravomocně skončeno, bude ze strany soudu prvního stupně na zvážení postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. V případě, že uvedené řízení bude pravomocně skončeno, soud prvního stupně v závislosti na jeho výsledku posoudí, zda jsou oba účastníci dědici po zemřelém [Anonymizováno], tj. zda jim svědčí aktivní a pasivní věcná legitimace, a následně, zda je splněna podmínka naléhavého právního zájmu na určení, že směnečný závazek patří do pasiv pozůstalosti po zemřelém.

13. Bude-li možné přijmout kladný závěr o všem shora uvedeném, bude na soudu prvního stupně zabývat se opětovně posouzením výhrad žalovaného k pravosti směnečné listiny; to samozřejmě za předpokladu, že dosud nebude pravomocně skončeno pozůstalostní řízení (§ 185 z. ř. s.). Žalovaný se bránil nejen tím, že podpis výstavce směnky není pravým podpisem zemřelého [Anonymizováno], ale i tím, že (v případě, že se ukáže podpis pravým) jmenovaný nebyl k právnímu jednání spočívajícímu ve vystavení směnky způsobilý (§ 581 obč. zák.) v důsledku zhoršeného zdravotního stavu.

14. Soud prvního stupně posoudil pouze první z obranných tvrzení žalovaného, a to namítaný nedostatek pravosti podpisu, když vyšel zejména z dodatku znaleckého posudku, v němž znalec revidoval původně přijatý závěr (nelze rozhodnout, zda sporný podpis výstavce na směnce vystavené dne 10. 1. 2016 je pravým nespontánním podpisem zemřelého [Anonymizováno] nebo nepravým podpisem typu napodobeniny s tím, že žádnou z verzí nelze prokázat, ani vyloučit) na závěr, že sporný podpis výstavce je pravděpodobně pravým podpisem zemřelého [Anonymizováno]. Důvodem upřesnění závěru ohledně pravosti podpisu bylo, že „řadu původně rozdílných znaků bylo možné přetransformovat na znaky shodné a podobné“. Při výslechu (provedenému před podáním dodatku znaleckého posudku) však znalec vypověděl, že sporný podpis by bylo možné znovu zkoumat, bylo-li by prokázáno, že zdravotní stav výstavce měl dopad na centrální nervovou soustavu a ovlivňoval jeho schopnost psaní. Z dodatku znaleckého posudku však vyplývá, že znalec sporný podpis znovu zkoumal, aniž by byly naplněny předpoklady, za nichž opětovné zkoumání připustil, a zůstalo tak nedostatečně vysvětleno (znalec nebyl opětovně vyslechnut), proč při absenci zjištění o vlivu zdravotního stavu na centrální nervovou soustavu výstavce směnky byl přesto důvod sporný podpis podrobit opětovnému zkoumání a dříve přijatý závěr změnit.

15. Druhým obranným tvrzením, že výstavce směnky nebyl k právnímu jednání spočívajícímu ve vystavení směnky způsobilý (§ 581 obč. zák.) v důsledku zhoršeného zdravotního stavu (dosud není zřejmé, zda zhoršeným zdravotním stavem [Anonymizováno] míní žalovaný výhradně stav fyzický nebo psychický, případně oba z nich) a užívání bolest tlumících léků, se soud prvního stupně nezabýval vůbec, byť ani nelze pochybovat o tom, že život ohrožující nemoc, kterou onkologické onemocnění nepochybně je, a užívání určitých léků by mohly výstavce směnky z některých právních jednání diskvalifikovat. Odmítl-li soud prvního stupně provést důkazy navržené žalovaným z důvodu, že neměly žádný vliv na posouzení pravosti podpisu [Anonymizováno] na směnce, nepostupoval správně, neboť tyto důkazy měly prokazovat tvrzení o nezpůsobilosti jmenovaného k vystavení směnky, nikoliv absenci pravého podpisu na směnce.

16. Odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc mu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně bude postupovat v souladu se shora nastíněným (viz body 12 až 15).

17. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (224 odst. 3 o. s. ř.).