o určení součásti pozůstalosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2022, č. j. 47 Cm 9/2021-211 ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. 47 Cm 9/2021-217,

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně určil, že směnka vystavená dne 10. 1. 2016 v Praze na směnečný peníz 1.127.000 Kč na řad žalobkyně [Anonymizováno], narozeným [Anonymizováno] zemřelým [Anonymizováno], náleží do pozůstalosti po zemřelém výstavci (bod I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit jednak žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 77.500,80 Kč (bod II. výroku), jednak státu náhradu nákladů řízení ve výši 17.568 Kč (bod III. výroku).

2. Uvedl, že žalobkyně jako bývalá manželka [Anonymizováno] (dále jen „výstavce“) se domáhala jako závětní dědička po zemřelém výstavci určení, že je dědičkou ze závěti nemovitostí v ní uvedených. V dědickém řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2571/2016 žalovaný zpochybnil závěť výstavce a pravost jeho podpisu na jím vystavené směnce, kterou žalobkyně uplatnila v pasivech dědictví. Jde o souhrn půjček, které výstavci, s nímž byla rozvedena, v průběhu času poskytla.

3. Věc o určení týkající se směnky byla vyloučena k samostatnému řízení a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. Ncp 746/2020-62 byla věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému.

4. Žalovaný se bránil tím, že otec nebyl v takovém psychickém stavu, aby měl v úmyslu cokoliv podepisovat. Vztah žalobkyně a výstavce byl komplikovaný, otec se cítil týraný, a jestliže směnku podepsal, učinil tak pod nátlakem.

5. Po provedeném dokazování (protokolem notářky [Anonymizováno] ze dne 14. 2. 2017, protokolem o předběžném šetření sp. zn. [č. účtu], [Anonymizováno], ze dne 14. 2. 2017, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 7. 2018, č. j. 34 D 2571/2016-123, znaleckým posudkem ze dne 14. 9. 2021, výslechem znalce, dodatkem znaleckého posudku ze dne 26. 2. 2022) soud uzavřel, že žalobkyni bylo uloženo podat žalobu na určení, že je dědicem výstavce, a to proti žalovanému jako závětnímu i zákonnému dědici výstavce. Žalovaný jako najisto postavený dědic zpochybnil pravost podpisu výstavce na směnce, a proto nebylo jisté, zda náleží směnečný závazek do pasiv pozůstalosti. Na straně žalobkyně je tak dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Znaleckým posudkem pak bylo prokázáno, že podpis na směnce je pravděpodobně pravým podpisem, rozsah srovnávacího materiálu nebyl takový, aby umožnil kategorický závěr. Nicméně i přes pravděpodobností závěr lze mít za prokázané, že výstavcem předmětné směnky je výstavce, a proto bylo žalobě vyhověno.

6. Soud neprovedl důkaz dopisy výstavce adresovanými žalovanému v době jeho pobytu ve vězení, protože tyto důkazy měly prokazovat psychický stav výstavce v době vystavení směnky, což je skutečností nemající žádný vliv na posouzení pravosti podpisu. Neprovedl ani důkazy navržené žalobkyní k prokázání toho, že léčba rakoviny výstavce omezovala ve způsobu běžného života až od června 2016.

7. Náhrada nákladů řízení byla přiznána ve sporu úspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a neúspěšnému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit státu jím vynaložené náklady ve výši 17.568 Kč (§ 148 o. s. ř.).

8. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázal na to, že závěr znaleckého posudku není jednoznačný, ale pouze pravděpodobnostní. Soud prvního stupně neřešil psychický a fyzický stav zemřelého, nevzal v úvahu, že žalovaný v době vystavení směnky již delší dobu trpěl onkologickým onemocněním plic, které bylo léčeno chemoterapií a ozařováním. Pokud je podpis skutečně výstavce, podepsal směnku pod psychickým nátlakem, hraničícím s týráním. Žalovaným navržené důkazy k prokázání uvedeného soud prvního stupně považoval za nadbytečné, byť z dopisů výstavce měl možnost jeho psychický a fyzický stav zjistit. Jedná se přitom o dopisy psané vlastnoručně výstavcem, v nichž podrobně popisuje vztah s žalobkyní a stěžuje si na psychický nátlak z její strany. Kvůli tomu výstavce navštěvoval i Intervenční centrum Viola, které pomáhá obětem domácího násilí.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit. Uvedla, že žalovaný podal odvolání, které nijak neodůvodnil, pouze odkázal na nesprávný postup soudu prvního stupně. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek listinných důkazů, vyšel ze znaleckého posudku, jeho dodatku a výslechu znalce. K dispozici měl i spis Obvodního soudu pro Prahu 4 vedený pod sp. zn. 18 C 341/2018, jehož předmětem je určení platnosti závěti.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.).

11. Žalovaný při jednání popsal nedobré vztahy zemřelého otce a žalobkyně hraničící s psychickým týráním i chování žalobkyně k němu samotnému v minulosti.

12. Žalobkyně v reakci uvedla, že o zemřelého až do jeho smrti pečovala, stejně jako o matku zemřelého.

13. V posuzované věci soud prvního stupně přijal závěr mimo jiné o naléhavém právním zájmu žalobkyně na určení, že směnka náleží do pozůstalosti zemřelého Adolfa Sompeka.

14. Předpoklad úspěšnosti žaloby na určení (po procesní stránce) spočívá v tom, že účastníkům svědčí věcná legitimace a na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci má v řízení o určení ten, kdo se účastní právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je remitentem (majitelem) směnky, ohledně které má být určeno, že náleží do pozůstalosti po zemřelém výstavci, a žalovaný je zákonným dědicem výstavce, lze uzavřít, že věcnou legitimaci v řízení mají oba účastníci. Naléhavý právní zájem žalobkyně na určení by byl obecně dán v případě, že by bez určení bylo ohroženo její právo nebo kde by se stalo její právní postavení nejistým. Současně platí, že žaloba na určení není opodstatněná, lze-li žalovat na splnění povinnosti. Při posuzovaní, zda je naléhavý právní zájem na určení v posuzované věci dán či nikoliv, nelze odhlédnout od úpravy řízení o pozůstalosti dle § 98 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.). Podle § 173 z. ř. s. přitom platí, že pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. Je-li zjišťování pasiv upraveno tak, že ke sporným dluhům, kterým je i dluh z předmětné směnky, se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží, nelze uvedenou zákonnou úpravu obcházet tím, že se ve sporném řízení bude jako věřitel sporného dluhu domáhat určení, že sporný dluh náleží do pasiv dědictví. Na takovém určení nemůže být dán nikdy naléhavý právní zájem (proto nebyl důvod vyzývat žalobkyni prostřednictvím poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu), neboť žaloba na určení neslouží k obcházení zákona, ani k eliminaci budoucí žaloby na plnění, s níž úprava uvedená v § 173 z. ř. s. ve svém důsledku počítá. Nepřihlíží-li se totiž v řízení o pozůstalosti k dluhu zůstavitele (v posuzované věci k dluhu ze směnky), má žalobkyně možnost domáhat se svých práv ze směnky žalobou na plnění po dědici (či dědicích) zůstavitele.

15. S ohledem na přijatý závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení bylo nadbytečné se zabývat obranou týkající se samotné směnečné listiny (pravostí směnky, tj. tím, že podpis výstavce směnky není jeho pravým podpisem, případně že směnka jím byla vystavena pod nátlakem, pod vlivem léčiv tlumících bolest, ve stavu, kdy nebyl schopen cokoliv podepisovat).

16. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu na určení zamítl.

17. Současně odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, tj. o nákladech účastníků i o nákladech vzniklých státu (§ 142 odst. 1 a § 148 o. s. ř.). O náhradě těchto nákladů rozhodl podle procesního úspěchu ve věci, resp. náhradu nákladů řízení přiznal ve sporu úspěšnému žalovanému a náhradu nákladů státu uložil zaplatit ve sporu neúspěšné žalobkyni.

18. V řízení byl úspěšný žalovaný (žaloba byla zamítnuta), a proto mu odvolací soud přiznal náhradu nákladů jím účelně vynaložených před soudy obou stupňů. Náklady řízení vynaložené v řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 79.680 Kč představují odměnu za šest úkonů právní služby v celkové výši 77.880 Kč (6 úkonů x 12.980 Kč/úkon - převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ze dne 12. 11. 2019, účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech 8. 10. 2019, 23. 1. 2020, 3. 12. 2021 a 8. 4. 2022) podle § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a náhradu hotových výdajů za šest úkonů právní služby v celkové výši 1 800 Kč (6 úkonů x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 AT. Náklady řízení vynaložené v řízení před odvolacím soudem v celkové výši 39 840 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby v celkové výši 38 940 Kč (3 úkony x 12 980 Kč/úkon - sepis odvolání proti meritornímu rozhodnutí, sepis žádosti o osvobození od soudních poplatků a účast na jednání před odvolacím soudem dne 15. 3. 2023) podle § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1) písm. d) a g) AT a náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 1.800 Kč (3 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 AT. Náklady řízení před soudy obou stupňů tak při součtu obou shora uvedených částek činí 119.520 Kč.

19. O náhradě nákladů státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Citované ustanovení upravuje právo státu na náhradu nákladů, které v řízení vynaložil. Pro závěr, který z účastníků je povinen státu náklady řízení nahradit, je určující výsledek řízení, tj. úspěch ve věci. Jinými slovy účastník, kterému byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení druhému účastníkovi, je povinen zaplatit i náklady státu. Tímto účastníkem je žalobkyně, a proto byla povinnost nahradit státu náklady jím vynaložené uložena jí. Náklady státu představují odměny vyplacené znalci, nekryté zálohami složenými žalobkyní, v souhrnné výši 17 568 Kč, jak vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně.