o zaplacení směnečného peníze ve výši 97 809 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaných č. 1 a č. 2 proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2022, č. j. 44 Cm 98/2020-159,

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaných č. 1 a č. 2 (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalovaní č. 1 a č. 2 podali odvolání proti rozsudku ze dne 18. 10. 2021, č. j. 44 Cm 98/2020-115. Na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 4 907 Kč reagovali nemožností jej zaplatit z důvodu nedostatku finančních prostředků. Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2022, č. j. 44 Cm 98/2020-153 nebylo žalovaným č. 1 a č. 2 osvobození od soudních poplatků přiznáno, načež byli k úhradě soudního poplatku vyzváni opětovně za současného poučení, že nebude-li soudní poplatek za odvolání ve lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Usnesení s výzvou k úhradě soudního poplatku bylo doručeno shodně dne 4. 8. 2022, posledním dnem lhůty byl den 19. 8. 2022. Soudní poplatek uhrazen nebyl. Soud postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZoSP) a odvolací řízení zastavil. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

2. Žalovaní č. 1 a č. 2 napadli usnesení včasným odvoláním, v němž navrhli „obnovení“ odvolacího řízení. Uvedli, že vzhledem ke zhoršení zdravotního stavu staršího dítěte a absolvování vyšetření, opomněli poslat papíry ohledně finančního stavu. Usnesení bylo uloženo na poště a vhozeno do schránky dne 15. 9. 2022, přestože úložní doba měla být do 12. 9. 2022. Zásilka byla na poště, aniž by měli ve schránce oznámení o zásilce.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných č. 1 a č. 2 není důvodné.

4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaní č. 1 a č. 2 podali odvolání proti rozsudku ze dne 18. 10. 2021, č. j. 44 Cm 98/2020-115. Usnesením ze dne 18. 2. 2022, č. j. 44 Cm 98/2020-132 byl každý z uvedených žalovaných vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 4 907 Kč, za současného poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Osvobození od soudních poplatků, o něž žalovaní č. 1 a č. 2 požádali, jim nebylo usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. 44 Cm 98/2020-153, které nabylo právní moci dne 12. 7. 2022, přiznáno. Usnesením ze dne 19. 7. 2022, č. j. 44 Cm 98/2020-156 byl každý ze z uvedených žalovaných opětovně vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 4 907 Kč a opětovně byl poučen o zastavení odvolacího řízení v případě, že soudní poplatek nebude uhrazen do 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalovaným č. 1 a č. 2 doručeno shodně dne 9. 8. 2022.

5. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Z citovaných ustanovení pro každého ze žalovaných č. 1 a č. 2 vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podali, tj. dne 14. 12. 2021. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnili, byli soudem usnesením ze dne 18. 2. 2022 vyzváni k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 4 907 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalovaným č. 1 a č. 2 v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku. Žalovaní č. 1 a č. 2 ani v této dodatečné lhůtě, ani v další lhůtě stanovené jim usnesením ze dne 19. 7. 2022 poté, co jim nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek za odvolání nezaplatili a vyvolali tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

6. Okamžik, kdy bylo napadené usnesení vhozeno poštovním doručovatelem do jimi užívané schránky, je nepodstatný, neboť odvolání bylo včasné (byť žalovaní č. 1 a č. 2 v odvolání označili usnesení č. j. 44 Cm 98/2020-156, podle jimi uváděného data, kdy jim mělo být vhozeno do schránky, jde vzhledem k údajům na doručenkách o usnesení č. j. 44 Cm 98/2020-159). Na posouzení splnění podmínky řízení, tj. skutečnosti, zda došlo k zaplacení soudního poplatku v soudem prvního stupně stanovené lhůtě, jsou bez vlivu listiny týkající se finanční žalovaných č. 1 a č. 2, neboť odvolací soud přezkoumává usnesení pouze z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně ve výroku řešil (§ 212a odst. 6 o. s. ř.).

7. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil.

8. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. 1 a č. 2 žádnému z nich právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalovaní č. 1 a č. 2 nebyli v odvolacím řízení úspěšní a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.