o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2025, č. j. 37 Cm 30/2021-429

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 37 Cm 30/2021-50 (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 210 337,60 Kč (výrok II.) a dále rozhodl o vrácení zálohy na náklady důkazu žalobci ve výši 1 235 Kč a žalované ve výši 1 200 Kč (výroky III. a IV.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce požadoval zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím ze směnky vlastní vystavené žalovanou dne 14. 11. 2016 a splatné dne 31. 7. 2018. Soud žalobě vyhověl shora označeným směnečným platebním rozkazem, proti němuž žalovaná podala včasné námitky. Uvedla v nich, že směnku ze své pravé a svobodné vůle nevystavila, žalobce jí směnku nepředložil k placení, žalobce není ze směnky aktivně legitimován, směnka nemá žádnou kauzu.

2. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaná vystavila dne 14. 11. 2016 v Praze na řad žalobce vlastní směnku, kterou se zavázala zaplatit žalobci dne 31. 7. 2018 částku 2 000 000 Kč. Dne 8. 2. 2020 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení směnečné sumy ve výši 2 309 790 Kč a upozornil ji na možnost vymáhání částky soudní cestou; současně odmítl požadavek žalované na zaplacení dlužného nájemného. Z kupní smlouvy ze dne 2. 9. 2014 bylo zjištěno, že žalovaná nabyla od společnosti [právnická osoba]. vlastnické právo k bytové jednotce v [adresa]. Podle smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 14. 6. 2016 se žalobce a žalovaná dohodli na podmínkách kupní smlouvy k výše uvedenému bytu s tím, že součástí smluvních ujednání je i dohoda o smluvní pokutě ve výši 2 000 000 Kč pro smluvní stranu, která způsobí nemožnost uzavření kupní smlouvy. Podle odborného vyjádření [právnická osoba] – [Anonymizováno] [Anonymizováno], odvětví ruční písmo ze dne 15. 9. 2020, č.j. [adresa]-[Anonymizováno], jsou podpisy vyhotovené na jméno [tituly před jménem] [Jméno žalované] na směnce ze dne 14. 11. 2016, na smlouvě o smlouvě budoucí kupní ze dne 14. 11. 2016 a dodatku k této smlouvě ze dne 14. 11. 2016 (správně ze dne 25. 11. 2016, pozn. odvolacího soudu) pravými podpisy žalované. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 20. 10. 2023 a z výslechu tohoto znalce bylo zjištěno, že sporná směnka byla vyhotovena jako kombinace laserového tisku a prvopisně vyhotoveného podpisu výstavce. Provedenou analýzou míst křížení bylo zjištěno, že způsob vyhotovení odpovídá logickému postupu – tištěný text a následně podpis. Ze znaleckého posudku ze dne 23. 12. 2024 č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], znalkyně z oboru písmoznalectví a z výslechu této znalkyně soud zjistil, že podpis na předmětné směnce je velmi pravděpodobně pravým podpisem žalované. Soud dále prováděl dokazování vztahující se k insolvenčnímu řízení, vedenému na základě dlužnického návrhu žalobce ze dne 3. 8. 2017 Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [č. účtu]. Zjistil, že žalobce v návrhu uvedl výši svých závazků částkou 2 435 647 Kč, v seznamu majetku ze dne 26. 7. 2017 nevykázal žádné pohledávky a tyto neobsahuje ani aktualizovaný soupis majetkové podstaty žalobce ze dne 5. 5. 2021. [právnická osoba] byli o soudních sporech vedených žalobcem jako dlužníkem informováni, v insolvenčním řízení nebyl zjištěn žádný jeho zatajený majetek ani nepoctivé jednání. V letech 2018-2021 probíhala mezi účastníky komunikace týkající se požadavků žalované na vyklizení bytu v [adresa] a žádosti žalobce o majetkové vypořádání. Žalovaná požadovala od žalobce rovněž úhradu nájemného ve výši 540 000 Kč, žalobce žádal o „písemné zpracování a evidenci majetku pořízeného v rámci společného soužití, které žalobce pořídil z vlastních finančních prostředků.“ Z důkazů výpisy z bankovních účtů, vedených pro žalovanou, soud dále zjistil, že z nich byly hrazeny platby týkající se pořízení a rekonstrukce bytu v [adresa], nájemné za „byt [adresa]“ (v období let 2009-2012), nájemné za „byt u Valu“ (v období let 2013-2014), nájemné v družstevním bytě (v období let 2010-2014), poplatky za prodloužení studia žalobce na vysoké škole, splátky hypotéčního úvěru, který žalovaná čerpala ve výši 1 800 000 Kč na základě smlouvy ze dne 14. 6. 2013 uzavřené s [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]., další platby související s bytovou jednotkou v [adresa] (daň z nemovitosti, pořízení kuchyně, pojištění bytu, služby). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že příjmy žalobce byly poukazovány na bankovní účty, vedené pro žalovanou. K předání bytu žalobcem došlo dne 9. 3. 2021.

3. Shora uvedená zjištění soud právně posoudil podle ust. čl. I § 75, § 48 odst. 1, § 77 odst. 1 a § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“).

4. Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující veškeré náležitosti uvedené v ust. čl. I § 75 ZSŠ. Námitka nepravosti směnky byla vyvrácena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], z něhož vyplynulo, že nejprve byl na listinu vytištěn směnečný text a teprve poté byl připojen podpis žalované. Neobstojí tedy výhrada, že směnečný text byl dotištěn na prázdný papír obsahující pouze její podpis. Současně bylo prokázáno, že podpis žalované na směnce je prvopisem, nebyl tedy na listinu nijak technicky přenesen. Znaleckým posudkem vypracovaným [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo prokázáno, že podpis na směnce je velmi pravděpodobně pravým podpisem žalované, přičemž skutečnost, že znalecký závěr nebyl kategorický, byla dána obtížnou zpracovatelností sporného podpisu. Podpis byl vyhotoven spontánně, bez příznaků nejistoty a nepřirozenosti. Soud rovněž zdůvodnil, že nepřistoupil k vypracování znaleckého posudku zkoumajícího vývoj podpisu žalované v čase, když i pro případ, že by bylo prokázáno, že směnka byla podepsána jindy, než je na ní uvedeno, nemělo by to na povinnost žalované plnit ze směnky žádný vliv.

5. Námitku nepředložení směnky k placení soud vyhodnotil jako nedůvodnou s poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, podle něhož práva majitele vůči přímým směnečným dlužníkům nejsou podmíněna žádnými dalšími úkony ani skutečnostmi. Aktivní legitimace žalobce je dána, neboť provedeným dokazováním, zejména směnkou a znaleckými posudky, z nichž vyplynula pravost směnky, bylo prokázáno, že směnka žalobci svědčí. K námitce, že žalobce směnku neuvedl v seznamu svého majetku ani ji nepředal insolvenčnímu správci ke zpeněžení, soud uvedl, že insolvenční správce byl o existenci směnečné pohledávky informován; (ne)uvedení směnečné pohledávky v insolvenčním řízení může mít dopad toliko právě v tomto řízení, na povinnost žalované však vliv nemá.

6. K námitce neexistenci kauzy směnky soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že z povahy věci nemůže být tato námitka založena na jiném tvrzení, než že směnka byla žalovaným vystavena, aniž pro to byl jakýkoli důvod. V projednávané věci žalovaná současně tvrdila, že směnku nevystavila a že kauza směnky neexistuje. Dle názoru soudu však jde o tvrzení vzájemně rozporná. Mezi účastníky bylo nesporné, že se jednalo o partnery, kteří spolu 17 let žili, sdíleli i domácnost a již proto nelze přijmout závěr, že mezi žalobcem a žalovanou nikdy neexistoval žádný vlastní mimosměnečný vztah. Žalobce tvrdil, že kauzou směnky bylo vypořádání právních vztahů, které mezi účastníky postupně vznikaly v důsledku jejich vzájemného soužití. Bylo prokázáno, že žalobcova odměna za práci byla poukazována na účet žalované, která hradila některé náklady na společný život i některé náklady směřující (toliko) k uspokojení potřeb žalobce. To však neprokazuje, že předmětná směnka nemá kauzu, tedy že mezi žalobcem a žalovanou nebyly (jiné) právní vztahy, které se měly vypořádat. Soud uzavřel, že žalovaná přes poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. námitku nedostatku kauzy neprokázala. Z uvedených důvodů rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalobce, který měl ve věci plný úspěch. Současně soud rozhodl výroky III. a IV. rozsudku o vrácení části nespotřebovaných záloh na náklady důkazů účastníkům řízení.

7. Žalovaná podala proti výrokům I. a II. rozsudku včasné odvolání, v němž navrhla jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že nebyly dostatečně rozptýleny pochybnosti o pravosti směnky, a to zejména s ohledem na umístění jejího podpisu s přihlédnutím k dalším listinám, kterými žalobce disponuje a jejichž pravost žalovaná rozporuje (zejména smlouvu o smlouvě budoucí kupní ze dne 14. 11. 2016 a dodatek ke smlouvě ze dne 25. 11. 2016) a na provedení podpisu, které neodpovídá způsobu, kterým se žalovaná podepisovala v době, ke které byla směnka datována. Poukazovala především na skutečnost, že její podpisy na všech výše uvedených dokumentech jsou v podstatě totožné a umístěné vždy zhruba ve stejné části stránky, v případě smluv navíc zcela nestandardně. Žalovaná je současně podepsána vždy celým jménem, a to i na jednotlivých stranách smluv. Přestože tyto skutečností vzbuzují důvodné pochybnosti o způsobu vzniku těchto listin, soud se jimi nezabýval a neposuzoval věc ve všech souvislostech. Dále žalovaná namítala, že v posledních letech se podepisuje pouze svým příjmením. Pokud by se v řízení prokázalo, že její podpis na směnce je sice pravý, ale nebyl učiněn k datu uvedenému na směnce, jednalo by se o důkaz na podporu tvrzení, že směnka je falzem a žalovaná žádnou listinu v tomto znění nepodepsala. I kdyby se jednalo o pouhé doplnění data bez vědomí a souhlasu žalované, nemohlo by se jednat o pravou směnku. Žalovaná proto navrhla doplnění znaleckého posudku o zkoumání vývoje jejího podpisu v čase; jejímu návrhu však soud nevyhověl s odůvodněním, že by takové zkoumání nemělo žádný vliv na výsledek řízení. Také tento postup soudu považuje žalovaná za nepřiměřeně formalistický a znemožňující její účinnou procesní obranu. Odvolatelka dále vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že námitka neexistence kauzy směnky je v rozporu s námitkou nepravosti směnky a s tím, že soud nepřípustně zúžil shora uvedenou námitku pouze na případy, kdy mezi dlužníkem a věřitelem nikdy neexistoval žádný vztah. Tento výklad však neodpovídá rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž je třeba se v takovém případě zabývat konkrétními důvody, pro které měla být směnka vystavena, resp. jejich absencí. Odkaz soudu na platby náležející žalobci a poukazované na účet žalované je v takovém případě zcela nedostatečný, a to s ohledem na výši těchto plateb. Žalobce uplatňuje proti žalované v tomto i v dalším řízení pohledávky v celkové výši 3 564 698 Kč, což odpovídá částce téměř 42 436 Kč za každý měsíc společného soužití. Takovými prostředky však žalobce nedisponoval. Soud se nezabýval jeho tvrzením, že kauzou směnky bylo vypořádání vzájemných právních vztahů mezi účastníky řízení vzniklých v důsledku jejich vzájemného soužití a neprováděl k nim dokazování, a to i přesto, že žalovaná doložila, že žalobce neměl dostatečné finanční prostředky k tomu, aby se podílel na platbách spojených s bydlením partnerů (nájemné, služby, koupě bytu, rekonstrukce bytu) alespoň stejnou měrou jako žalovaná, natož pak do výše, která by vedla k povinnosti žalované uhradit žalobci částku cca 3 500 000 Kč. Žalovaná uzavřela, že v řízení nebyla prokázána ani pravost směnky, ani existence žalobcem tvrzeného důvodu pro její vystavení.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. K argumentaci odvolatelky poukázal na skutečnost, že pro posouzení věci je zcela irelevantní otázka zkoumání pravosti i u žalovanou uváděných dalších listin, neboť i pokud by znalec dospěl k závěru o nepravosti podpisů žalované na těchto listinách, což žalobce popírá, nic by se tím neměnilo na závěru znalce o pravosti podpisu žalované na předložené směnce. Irelevantní je rovněž námitka, že provedení podpisu neodpovídá způsobu, kterým se žalovaná podepisovala v době datace směnky, i to, zda k podpisu směnky došlo přesně k datu, které je na předložené směnce uvedeno jako datum jejího vystavení. Podstatná je pouze skutečnost, že se jedná o pravý podpis žalované, který byl připojen k dříve předtištěnému směnečnému textu. Žalobce dále odmítl výtku žalované, že se soud prvního stupně nevypořádal s její kauzální námitkou v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná dlouhodobě žili v partnerském vztahu, v předmětné době byly příjmy žalobce poukazovány na bankovní účet žalované, v době vzájemného soužití došlo k pořízení nemovitosti (bytu), ve které oba účastníci společně žili. Je rovněž nesporné, že vlastnictví bytu bylo z ekonomických důvodů „vedeno pouze na jméno žalované“, i to, že hodnota předmětné nemovitosti se v průběhu společného soužití žalobce a žalované výrazně zvýšila. Mezi účastníky dále bylo nespornou skutečností, že před datem vystavení směnky došlo k ukončení jejich partnerského soužití, s čímž nepochybně vyvstala potřeba vzájemného majetkového vypořádání. Již jen tím je vyvrácena námitka žalované o neexistenci kauzy směnky. Hodnota vzájemného vypořádání vzešla nikoliv z částek, které žalobce a žalovaná každý měsíc přinášeli do společného soužití obou partnerů, ale zejména z hodnoty nemovitosti, která byla pořízena z prostředků obou partnerů, ale z důvodu exekučního řízení vedeného proti žalobci byla evidována pouze na žalovanou, v jejímž výlučném vlastnictví následně zůstala. Žalobce uzavřel, že otázka, zda výše částky, kterou by měla žalovaná žalobci v rámci vypořádání majetkových vztahů uhradit, je přiměřená, nemůže být předmětem zkoumání v rámci tohoto námitkového řízení. Rozhodující je pouze zkoumání, zda vůbec mezi žalobcem a žalovanou jakýkoli majetkový vztah existoval či nikoliv, přičemž existence takového vztahu byla jednoznačně prokázána.

9. V podání ze dne 3. 12. 2025 se žalovaná vyjádřila ke znaleckému zkoumání jiné směnky, uplatněné žalobcem v řízení vedeném pod sp. zn. 49 Cm 117/2022, v němž bylo zjištěno, že v tomto případě se podpis nachází pod laserovým tonerem. Argumentovala rovněž tvrzeními žalobce v řízeních sp. zn. 49 Cm 117/2022 a 26 C 303/2019 ohledně vzájemných majetkových vztahů mezi účastníky řízení i tím, že v roce 2019 žalobce nedisponoval žádnou z listin, uvedených ve vyjádření, včetně směnky uplatněné v tomto řízení. V dalším doplnění odvolání ze dne 23. 3. 2026 žalovaná uvedla, že proti žalobci podala další trestní oznámení, a to s ohledem na zjištění, že směnka předložená v řízení sp. zn. 49 Cm 117/2022 je padělek. Poukázala rovněž na rozporná tvrzení žalobce ohledně důvodu směnky, a to s ohledem na obsah smlouvy o smlouvě budoucí kupní a v ní sjednané finanční vypořádání stran sporu, přičemž nemovitost měl žalobce nabýt do svého výlučného vlastnictví a kupní cena měla být snížena právě z důvodu tvrzeného vyrovnání stran. Ve stejný den přitom měla žalovaná vystavit dvě směnky na vypořádání dalších vkladů do nemovitosti ve výši 2 000 000 Kč a 1 564 698 Kč, které by tak smlouva nezohledňovala a na kupní cenu je nezapočítávala. Žalovaná dále znovu zdůraznila, že pořízení nemovitosti a její provoz financovala výlučně z vlastních prostředků a namítla, že v některých případech sice byly příjmy žalobce poukazovány na její účet, žalobce však neprokázal, o jaké příjmy a v jaké výši se jednalo a tato skutečnost tak v řízení nebyla zjištěna.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

11. V posuzované věci založila žalovaná svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu především na tvrzení, že spornou směnku nevystavila a nemá žádné závazky vůči žalobci, které by měla směnka zajišťovat či které by měly být směnkou placeny (tj. že směnka nemá kauzu).

12. K argumentaci odvolatelky, uplatněné v odvolacím řízení, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvádí, že tvrzení žalobce o podpisu směnky žalovanou bylo prokázáno odborným vyjádřením [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. j. [adresa]-[Anonymizováno] ze dne 15. 9. 2020, znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 23. 12. 2024 i výslechem této znalkyně. Zpracovatelem odborného vyjádření byly v obou rovinách zkoumání nalezeny pouze shodné znaky, a to při zachování jistoty a dynamiky, plynulosti, navíc se všemi detaily a v předložené variabilitě. Identifikační hodnota nalezených shodných znaků ve vzájemném souhrnu umožnila stanovit kategorický kladný závěr zkoumání, a to jak ohledně podpisu žalované na sporné směnce, tak i ve vztahu k jejím podpisům na smlouvě o smlouvě budoucí kupní ze dne 14. 11. 2016 a jejího dodatku ze dne 25. 11. 2016.

13. Rovněž znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve svém posudku č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 23. 12. 2024 dospěla k závěru, že sporný podpis na předmětné směnce ze dne 14. 11. 2016 je velmi pravděpodobně pravým podpisem žalované. Znalkyně poté, co vyloučila možnost technických zásahů (předkreslení, kopírování, protlačení, obtahování, gumování, apod.) se vzhledem k vysoké míře optické podobnosti sporného podpisu ve vztahu k nesporným podpisům rozhodovala mezi variantami pravého podpisu a napodobeninou pravého podpisu od jiné osoby. Vzhledem k tomu, že analýzou a komparací sporného a srovnávacího materiálu byly nalezeny téměř výhradně shodné identifikační znaky (jediný rozdíl spočíval v tom, že srovnávací podpisy z doby blízké dataci sporné směnky neobsahovaly křestní jméno žalované), a to i v nenápadných znacích, rezistentních vůči nápodobě a příznačných pro vlastní podpisy a vzhledem ke způsobu provedení podpisu s absencí známek nepřirozenosti, nejistoty, nespontánnosti, přijala rovněž kladný závěr zkoumání. Zároveň vysvětlila, že tento závěr odráží hodnotu průkaznosti nalezených znaků, nikoli pochybnosti znalkyně o pravosti podpisu. Závěr posudku pak znalkyně potvrdila i při své výpovědi při jednání, které bylo soudem prvního stupně konáno dne 5. 5. 2025.

14. Posudek byl podán znalkyní jmenovanou pro základní obor písmoznalectví, specializace ruční písmo, a obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením § 28 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Znalkyně podrobně popsala a obrazově zdokumentovala všechny nalezené znaky v obou rovinách zkoumání a svůj závěr, k němuž po jejich vyhodnocení dospěla, podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnila. Vyjádřila se rovněž k výhradám žalované, podle nichž podpis na předmětné směnce neodpovídá způsobu, kterým se žalovaná podepisovala v době, ke které byla směnka datována. Znalkyně, která měla k dispozici dostatečné množství srovnávacího materiálu za období let 2003-2023, nejen, že popsala vývojové změny podpisu žalované, tj. častější výskyt formy se zjednodušenou koncovkou (zmenšené koncové „á“ v příjmení se zapojenou diakritickou čárkou) v době blízké dataci sporné směnky, ale zaznamenala i alternativní používání podpisů, které mírou textovosti odpovídají podpisu spornému. Uvedla rovněž, že do časové osy nezapadá pouze fakt neužívání křestního jména v rozhodné době; zároveň však poukázala na skutečnost, že zajištěný soubor ukázek podpisů nepředstavuje všechny podpisy z dané doby a nelze proto generalizovat, že křestní jméno v nich nebylo užito nikdy. I pokud by se však v případě směnky mělo jednat o výjimku, skutečností je, že i znaky křestního jména vykazují shody s touto částí nesporných podpisů žalované. Vedle zjištěných shod je významný též charakter provedení sporného podpisu, který je plně adekvátní charakteru psaní v podpisech nesporných (místa odlehčení a přítlaků, což je dáno kombinací držení psacího prostředku a pohybů píšící ruky, zejména rotací v zápěstí, tedy individuálními charakteristikami písemného projevu konkrétní osoby). Právě způsob provedení přitom hovoří proti eventualitě padělku nápodobou. Při své výpovědi znalkyně setrvala na svých závěrech o pravosti podpisu žalované na sporné směnce; nepřijetí kategorického závěru vysvětlila tím, že zkoumaný podpis neobsahuje příliš specifických znaků, které by jej odlišovaly od školní normy. Skutečnost, že mezi srovnávacími podpisy z pozdější doby se vyskytovaly pouze podpisy sestávající z příjmení, neznamená, že v jiných případech se žalovaná nemohla podepisovat jak svým příjmením, tak i jménem.

15. S ohledem na shora uvedené nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení, když neprováděl další znalecké zkoumání podpisu žalované, jímž mělo být zjištěno, zda podpisy na směnce, na smlouvě o smlouvě budoucí kupní a na dodatku této smlouvy, jejichž pravost žalovaná popírá, jsou ze stejného data; výsledek takového zkoumání, ať by již byl jakýkoliv, by na závěru o pravosti jejího podpisu na směnce nemohl nic změnit. Rovněž tak není podstatné, zda bylo na směnku dodatečně doplněno datum jejího vystavení „bez vědomí a souhlasu žalované“, neboť takové tvrzení nebylo součástí včas podaných námitek a s ohledem na zásadu koncentrace řízení, plynoucí z ust. § 175 o. s. ř., se jím nelze zabývat. Ani další zjišťování „vývoje podpisu žalované v čase“ by s ohledem na závěry odborného vyjádření i znaleckého posudku, vycházející z analýzy a komparace nalezených identifikačních znaků i charakteru podpisu, jeho spontánnosti, jistoty a dynamiky, nemohlo mít žádný vliv na výsledek řízení. Souhlasit nelze ani s argumentací, že zpochybnění časového zařazení podpisu na listině je způsobilé zpochybnit samotnou autenticitu směnky jako právního jednání a tím i její platnost. I pokud by bylo prokázáno, že sporná směnka byla vystavena v jiný den, než je na ní uvedeno, na její platnosti ani na závaznosti podpisu žalované jako jejího výstavce by se tím nic neměnilo, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Jinými slovy, pravdivost data vystavení směnky není podmínkou její platnosti; postačuje, že jde o údaj možný. Tato podmínka byla v daném případě nepochybně splněna.

16. Znaleckým posudkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 20. 10. 2023 znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], byla dále vyloučena možnost vzniku sporné směnky způsobem, uváděným žalovanou, tedy zneužitím jejího podpisu na prázdném listu papíru. Podle posudku bylo všemi analýzami zjištěno naprosto přesné postavení všech řádků směnečného textu i podpisové doložky odpovídající průběžnému tisku celé písemnosti při jednom založení do tiskového výstupu. Vlastní text je vytištěn laserovým tiskem v černé barvě v celém rozsahu. Podpis výstavce je v celém rozsahu vyhotoven jako prvopis, tedy přímým přenosem psací pasty kuličkového pera na plochu podkladového papíru. Provedenou analýzou míst křížení bylo u sledovaného podpisu zjištěno, že psací prostředek je až na tiskové tonerové vrstvě. Tato analýza byla provedena na několika místech podpisu, kde byla nalezena tonerová zrnka v nánosu psacího prostředku. Ve všech analyzovaných spojeních toneru s psacím prostředkem bylo zjištěno logické pořadí – tedy nejprve tiskový toner a teprve následně psací prostředek. Tyto závěry byly potvrzeny rovněž výpovědí znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] při jednání konaném dne 15. 5. 2024. Znalecký posudek byl podán znalcem z oboru kriminalistika, odvětví technického zkoumání písemností, má všechny zákonem vyžadované náležitosti, nález je podložen podrobně popsanými a obrazově zdokumentovanými zjištěními, je podrobně, logicky a přesvědčivě odůvodněn. Na výše uvedených závěrech s ohledem na jejich jednoznačnost a přesvědčivost nemůže nic změnit ani zjištění, že jiná směnka, uplatněná žalobcem v řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 49 Cm 117/2022 vznikla odlišným způsobem, tj. vytištěním textu na listinu, na níž se již nacházel podpis výstavce.

17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že provedeným dokazováním lze mít pravost sporné směnky i pravost podpisu žalované za dostatečně prokázanou

18. Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil jako nedůvodnou námitku neexistence kauzy směnky. Přisvědčit nelze pouze jeho názoru, že tvrzení žalované, že směnku nevystavila a že kauza směnky neexistuje, jsou vzájemně rozporná. V současném uplatnění obou těchto námitek nelze (bez dalšího) spatřovat jejich „obsahový rozpor“. Námitka neexistence kauzálního vztahu, z něhož měla směnka vzejít, totiž obsahově souvisí s námitkou, že směnka byla zfalšovaná (resp. byla podepsána pod nátlakem – nesvobodně). Unese-li žalovaný důkazní břemeno ohledně tvrzené nesvobody podpisu směnky (resp. zfalšování směnky), není potřebné zabývat se výhradou neexistence kauzálního vztahu zajištěného směnkou. V situaci, kdy žalovaný důkazní břemeno o tom, že směnku nepodepsal svobodně (resp. že směnka byla zfalšována), neunese, může prokazovat, že kauza směnky neexistuje a je povinností soudu se takovou kauzální námitkou zabývat (srov. důvody rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 347/2005, sp. zn. 29 Odo 1102/2005 a sp. zn. 29 Odo 818/2006).

19. V posuzované věci se soud prvního stupně zabýval věcným posouzením obou shora uvedených námitek, v důsledku čehož jeho nesprávný závěr o jejich vzájemné rozpornosti neměl žádný vliv na výsledek řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná dlouhodobě žili v partnerském vztahu, z toho nejméně 7 let ve společné domácnosti. V průběhu společného soužití získala žalovaná do svého vlastnictví bytovou jednotku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa]; koupě bytu byla zčásti hrazena z hypotéčního úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy uzavřené s Hypotéční bankou, a. s. dne 14. 6. 2013. Pro žalovanou bylo vedeno několik bankovních účtů, z nichž byly hrazeny náklady na rekonstrukci a užívání uvedeného bytu, nájemné za „byt [adresa]“ a „byt [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]“, splátky hypotéčního úvěru, poplatky za prodloužení studia žalobce na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], aj. Mezi účastníky bylo nesporné, že část příjmů žalobce byla poukazována na účty vedené pro žalovanou. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [č. účtu]-[právnická osoba] ze dne 8. 12. 2017 bylo k návrhu žalobce ze dne 3. 8. 2017 schváleno jeho oddlužení. V letech 2018-2021 žalovaná opakovaně vyzývala žalobce k vyklizení předmětného bytu a k úhradě nájemného ve výši 540 000 Kč, žalobce naopak žalovanou dne 4. 2. 2019 vyzval k plnění majetkového vyrovnání. Dne 4. 3. 2019 žalovaná podala proti žalobci trestní oznámení pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k bytu, domu nebo nebytovému prostoru. Při jeho prověřování byla orgánům činným v trestním řízení předložena smlouva o budoucí kupní smlouvě ze dne 14. 11. 2016 a dodatek k této smlouvě ze dne 25. 11. 2016, ohledně nichž bylo zjištěno, že jsou opatřeny pravými podpisy žalované. Mezi účastníky probíhaly rovněž spory o vyklizení bytu (řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 303/2019) a o zaplacení další směnečné pohledávky (řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 117/2022).

20. Jak odvolací soud uvedl již ve svém předchozím zrušujícím usnesení, soudní praxe je ustálena v závěru, že námitka neexistence kauzy směnky nemůže být z povahy věci založena na jiném tvrzení, než že směnka byla žalovaným směnečným dlužníkem vystavena, aniž by zde pro to byl jakýkoliv důvod (jinak řečeno, na tvrzení, že mezi dlužníkem a prvním majitelem směnky nikdy neexistoval žádný vlastní mimosměnečný vztah, na jehož základě by byla směnka vystavena). Jiné skutečnosti týkající se vlastních vztahů účastníků pak již nemůže směnečný dlužník v řízení o námitkách uplatňovat a takové skutečnosti nemohou být ani předmětem prováděného dokazování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1114/2010).

21. Zjištění, učiněná v posuzované věci, přijetí závěru o neexistenci kauzy směnky neumožňují; v řízení naopak vyšlo najevo, že mezi žalobcem a žalovanou existovaly kromě vztahu osobního i vzájemné majetkové nároky, které proti sobě uplatňovali; posouzení jejich důvodnosti či výše však nemůže být předmětem tohoto řízení. K argumentaci žalované, že žalobce v průběhu řízení neupřesnil jím obecně a neurčitě tvrzenou kauzu, kterou mělo být údajné vypořádání vztahů mezi účastníky vyplývajících z jejich společného soužití, a soud prvního stupně jej k takovému upřesnění ani nevyzval a neprováděl k jeho tvrzením dokazování, odvolací soud připomíná, že důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek tíží žalovaného, a to i v případě negativních tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 415/2018 a judikaturu v něm citovanou). Majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2001, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 299/2015, a ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 51/2015, důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 5999/2017, ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 415/2018 a ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 113/2020).

22. Poukaz žalované na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 5 Cmo 427/2011 není v poměrech posuzované věci přiléhavý. V odkazovaném rozhodnutí odvolací soud dovodil, že v případě, že jsou konkrétní námitková tvrzení žalovaného prokázána, je na žalobci, pokud je hodlá vyvracet, aby k tomu navrhl důkazy. V daném případě odvolatelka pomíjí, že její námitka neexistence směnečné kauzy prokázána nebyla, přičemž pouhé popření důvodu vystavení směnky nepostačuje k tomu, aby tento důvod tvrdil a prokazoval žalobce (tj. aby „prokazoval a dotvrdil vklady, které mají být dle jeho slov vypořádány“). Obdobně platí i ohledně jejího odkazu na důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3394/18, neboť i v tam řešené věci bylo postaveno najisto, že sporná směnka žádnou kauzu nemá, když svědkové shodně vyloučili existenci jakéhokoliv právního vztahu, k němuž by se měla vztahovat. O takovou situaci se však v posuzované věci z důvodů, které jsou shora vyloženy, nejedná.

23. Odvolací soud se ztotožnil i se závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti dalších námitek (nepředložení směnky k placení, neuvedení směnky v insolvenčním řízení, nedostatku aktivní legitimace žalobce) a odkazuje v tomto směru na skutková zjištění soudu prvního stupně i jejich právní posouzení.

24. Protože se žalovaná prostřednictvím podaných námitek neubránila povinnosti, která jí byla uložena směnečným platebním rozkazem, byl napadený rozsudek ve výroku I., jímž bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen. Výroky III. a IV. rozsudku nebyly odvoláním dotčeny a tedy již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

25. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobci, který měl v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 40 632 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 16 340 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 7 052 Kč.