o zaplacení 4 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, č. j. 53 Cm 43/2024-131

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně nepřiznal žalovanému 1) osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku ze dne 13. 1. 2025, č. j. 53 Cm 43/2024-90 a po výzvě k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 201 984 Kč požádal o osvobození od této poplatkové povinnosti s odůvodněním, že nemá žádný majetek ani příjem, neboť veškerý jeho majetek byl zpeněžen v konkursu vedeném pod sp. zn. KSHK 45 INS 8509/2021. Soud prvního stupně s poukazem na podmínky pro osvobození od soudního poplatku upravené ustanovením § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) předně uzavřel, že v daném případě se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. K výzvě soudu žalovaný 1) v podání ze dne 9. 6. 2025 doplnil svou žádost o vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V něm uvedl, že je ženatý, v domácnosti žije s manželkou a zletilou dcerou. Je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa] na pozici vrátný s průměrným měsíčním výdělkem 16 040 Kč za kalendářní čtvrtletí, a dále jako vrátný u společnosti [právnická osoba]. s průměrným měsíčním výdělkem 52 Kč. Nemá žádný majetek ani příjem, který by mu umožnil zaplatit soudní poplatek, veškerý majetek byl zpeněžen v konkurzu pod sp. zn. KSHK 45 INS 8509/2021. Je invalidním důchodcem, prodělal infarkt a mrtvici, pobírá invalidní důchod ve výši 11 770 Kč měsíčně. Manželka je zaměstnaná na [Anonymizováno] [adresa] s měsíčním příjmem 19 000 Kč, zletilá dcera žijící ve společné domácnosti a má vlastní měsíční příjem ve výši 17 000 Kč. Žalovaný 1) má dluhy ve výši 957 888,69 Kč u [právnická osoba]., ve výši 632 958,71 Kč u [právnická osoba]. a další dluh ve výši 391 653,03 Kč, všechny splatné dne 29. 7. 2023 jakožto zbylé částky k úhradě po konkursu, nejsou však vymáhány v exekuci. Další výdaje žalovaného 1) činí nájemné, služby a elektřina v celkové výši 19 698 Kč měsíčně. Žalovaný 1) nevlastní žádné motorové vozidlo ani nemovitosti, což doložil výpisem z katastru nemovitostí a výpisem z registru silničních vozidel. Dále doložil výpis z bankovního účtu u [Anonymizováno] za období 1. 11. 2024 do 31. 3. 2025, na nějž mu pravidelně chodí výplata invalidního důchodu od [Anonymizováno], je z něj placeno inkaso a drobné občerstvení. Žádný další výpis z účtu nedoložil. Celkový měsíční příjem domácnosti činí částku přes 50 000 Kč.

2. Soud poukázal na výjimečnost institutu osvobození od soudních poplatků a zdůraznil, že je třeba přihlédnout k výši příjmů a disponibilních prostředků žadatele a k možnosti opatřit si prostředky. Nelze dále upřednostnit úhradu jiných závazků před placením soudního poplatku, který má povahu daňového příjmu. Žadatel je povinen úplně a pravdivě vylíčit své majetkové poměry; tuto svou povinnost však žalovaný 1) v daném případě nesplnil, neboť nepředložil všechny potřebné listiny, zejména výpisy z bankovních účtů, na které mu chodí mzda a z nichž jsou hrazeny běžné výdaje domácnosti, tyto výdaje ani měsíčně nevyčíslil. Soud přihlédl rovněž k tomu, že žalovaný 1) žije ve společné domácnosti s manželkou a zletilou dcerou, které mají vlastní příjmy. Celkový měsíční příjem domácnosti tak přesahuje 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) neprokázal, že tyto příjmy nestačí na pokrytí nezbytných výdajů a soudního poplatku, dospěl soud k závěru, že má reálnou možnost poplatek za podané odvolání uhradit a jeho žádosti proto nevyhověl.

3. Proti tomuto usnesení podal žalovaný 1) včasné odvolání, v jehož následném doplnění nesouhlasil s tím, že by soudu vylíčil svou majetkovou situaci nepravdivě a neúplně; naopak má za to, že soud vyhodnotil jeho ekonomické možnosti nesprávně a svůj závěr opřel o nepředložení všech bankovních výpisů. Žalovaný 1) doložil soudu spoustu listin a prokázal svou nemajetnost a nemožnost zaplatit soudní poplatek. Má celkový měsíční příjem ve výši 27 862 Kč, jeho manželka 19 000 Kč a dcera 17 000 Kč, přičemž pouze za bydlení včetně služeb vynaloží všichni členové domácnosti částku 19 698 Kč. Pokud chtěl soud doložil další skutečnosti, měl k tomu žalovaného 1) vyzvat. Soud dále nezohlednil institut nezabavitelné částky, při jehož aplikaci by žalovanému 1) z jeho příjmu po odečtení nezabavitelného minima zbyla částka 7 718 Kč, jeho manželce 1 810 Kč a jejich dceři 2 648 Kč. Institut nezabavitelné částky má pokrýt pouze základní životní potřeby. Po sečtení zbylých částek má celá domácnost k dispozici volné prostředky ve výši 12 176 Kč. Žalovaný 1) dále doložil, že byl jeho veškerý majetek zpeněžen v konkursu. Soud však došel k absurdnímu závěru, že je schopen uhradit soudní poplatek ve výši 201 984 Kč ve lhůtě 15 dní. Závěr soudu postrádá logiku, údajné nedoložení bankovního výpisu, ze kterého jsou hrazeny běžné výdaje domácnosti, je pouze formální záminkou, soud žalovaného 1) ani nevyzval k jeho dodatečnému doložení. Soud tím zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný 1) proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se mu osvobození od soudních poplatků přiznává, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný 1) podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2025, č. j. 53 Cm 43/2024-90, aniž současně uhradil poplatek za odvolání ve výši 201 984 Kč. V reakci na výzvu soudu k zaplacení poplatku požádal o osvobození od této poplatkové povinnosti a přiložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Usnesením ze dne 22. 4. 2025 byl soudem vyzván k předložení tam uvedených podkladů (výpisy z účtů, výpisy z katastru nemovitostí a z registru vozidel, potvrzení o příjmech, případně potvrzení do zařazení evidence uchazečů o zaměstnání, potvrzení o přiznání příslušných dávek, rozhodnutí o případné vyživovací povinnosti, nájemní smlouvu a výši nájemného apod.) k posouzení majetkových poměrů, a dále k vylíčení výdělkových a majetkových poměrů manželky nebo osoby žijící ve společné domácnosti, nebo osoby, na níž je finančně závislý, k vylíčení dluhů, dalších výdajů, a jiných okolností (nepříznivý zdravotní stav apod.). Žalovaný 1) ke svému podání ze dne 9. 6. 2025 přiložil opětovně vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, dále výpis z katastru nemovitostí, z registru silničních vozidel, potvrzení o výši invalidního důchodu, smlouvu o nájmu bytu, platební doklad SIPO, potvrzení zaměstnavatelů [právnická osoba]. a [právnická osoba]. o příjmech, výpis z účtu u [Anonymizováno] za období 1. 11. 2024 a 31. 3. 2025.

6. Podle ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

7. Podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je kumulativní splnění dvou předpokladů, tedy že takové rozhodnutí odůvodňují poměry účastníka a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z obsahu spisu přitom odvolacímu soudu nejsou známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, tento předpoklad lze tedy pro účely rozhodování o osvobození od soudního poplatku považovat za splněný. Stejný závěr však nelze přijmout ohledně druhého předpokladu týkajícího se poměrů žalovaného. Odvolací soud podotýká, jak vyplývá rovněž z ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3426/2017, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 648/2017), že žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry a nese důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků pro zaplacení soudního poplatku. Odvolací soud se přitom ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalovaný dostatečně neprokázal, že by jeho majetkové poměry neumožňovaly zaplatit soudní poplatek.

8. V posuzované věci žalovaný 1) v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vykázal průměrné měsíční příjmy za kalendářní čtvrtletí v celkové výši 27 862 Kč a doložil je potvrzeními od zaměstnavatelů a od [právnická osoba]. Uvedl rovněž příjmy manželky a dcery ve výši 19 000 Kč a 17 000 Kč. Mezi výdaje zahrnul pouze nájemné včetně služeb v celkové výši 19 698 Kč, žádné další výdaje nepopsal (a to ani výdaje spojené s dalšími základními potřebami, např. stravování, doprava apod.). Vykázal dále své dluhy v celkové výši cca 1 990 000 Kč jako „zbylé částky k úhradě po konkursu“ s poznámkou, že v exekuci nejsou vymáhány z důvodu jeho nemajetnosti. Z dalších soudem požadovaných listin doložil výpis z katastru nemovitostí a z registru vozidel, z nichž vyplývá, že nemá žádné nemovité věci ani žádná motorová vozidla, a dále výpis z bankovního účtu, na nějž přijímá dávky invalidního důchodu a z něhož je placeno SIPO, dále pouze drobné občerstvení a nepojmenované transakce platební kartou v místě [Anonymizováno] [adresa] ve výši 9 000 až 10 000 Kč měsíčně. Se soudem prvního stupně je tak nutno souhlasit v tom, že není zřejmé, na jaký účet jsou žalovanému 1) poukazovány příjmy ze zaměstnání, z jakého účtu platí nájemné, případně, jak se na něm podílejí další dvě zletilé osoby v jeho domácnosti. Objasněno nebylo ani to, jaké další obvyklé výdaje a v jaké výši žalovaný 1) hradí. Manželka a dcera žalovaného 1) dle jeho tvrzení pobírají příjmy pod hranicí minimální mzdy; žalovaný 1) však neuvedl žádné skutečnosti (např. nepříznivý zdravotní stav, studium, apod.), které by jim bránily v dosažení vyšších příjmů. Na základě takto neúplných tvrzení nebylo možné získat přehled o celkových příjmech a výdajích žalovaného 1) a jeho domácnosti, a tedy ani přijmout závěr, že zaplacení poplatku za odvolání není v jeho možnostech.

9. K poukazu žalovaného 1) na výpočet nezabavitelných částek odvolací soud uvádí, že se jedná o institut upravený v § 278 a násl. o. s. ř. pro účely výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Žalovaný 1) ve svých podáních netvrdí ani nedokládá žádný výkon rozhodnutí či exekuci (naopak uvádí, že jeho značné dluhy nejsou vymáhány), nadto tento institut sám o sobě nesouvisí s rozhodováním soudu o žádosti o osvobození od soudních poplatků podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. a tedy ani s povinnostmi žadatele řádně, pravdivě a úplně vylíčit a prokázat své poměry.

10. Pokud žalovaný 1) dále argumentoval svou nemajetností s tím, že jeho majetek byl zpeněžen v konkursu, odvolací soud z veřejně dostupných zdrojů zjistil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 12. 2021, č. j. KSHK 45 INS 8509/2021-B-22 nebylo schváleno oddlužení žalovaného 1) jako způsob řešení jeho úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Z rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný 1) před podáním insolvenčního návrhu, v době, kdy již byl v úpadku, zbavoval svého majetku s cílem získat pro sebe výhodu spočívající v osvobození od placení dluhů a ve vyvedení významné majetkové hodnoty z dosahu věřitelů (darování bytu dceři, převod kmenových listů společnosti [právnická osoba], bez adekvátního protiplnění, ukončení funkce jednatele v této společnosti). Žalovaný 1) tedy v nadepsaném řízení jednak dostatečně neprokázal své majetkové poměry, jednak svou tvrzenou nemajetnost po zpeněžení majetku v konkursu zapříčinil tím, že se předtím sám značné části majetku zbavil. V této souvislosti lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3318/2014, podle něhož „žadatel nemůže právem po soudu požadovat přiznání osvobození od soudních poplatků, jestliže se předtím o své vůli zbavil majetku, s nímž mohl disponovat. Takové počínání nese znaky obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody.“

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

12. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 o. s. ř.).