o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2024, č. j. 38 Cm 124/2022-154,

1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele jakožto člena [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „sdružení“), členskou schůzí konanou dne 18. 6. 2021 (dále jen „členská schůze“, výrok I.), a uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníku na náhradě nákladů řízení 33 119,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu, jímž navrhovatel požadoval vyslovení neplatnosti svého vyloučení ze sdružení členskou schůzí. Tvrdil, že byl členem mysliveckých společností již od roku 1970, členem sdružení pak od roku 1992, a vždy řádně plnil své povinnosti. Dne 4. 11. 2020 v době řádného lovu lovil srnče v části obce [adresa], zvěř po výstřelu neznačila zásah a odešla, navrhovatel provedl řádný dosled, bohužel bezvýsledně. Navrhovatel prostřednictvím SMS vyrozuměl o takto uskutečněném lovu mysliveckého hospodáře. Navrhovatel rovněž tvrdil, že na místě samém mu z vozu vyskočila fena, kterou chytil a vrátil do vozu. Navrhovatel taktéž brojil proti tomu, že nebyl vyzván, aby se dostavil k obhlídce na místo lovu. Navrhovatel zásadně nesouhlasil s rozhodnutím členské schůze o jeho vyloučení ze sdružení, které mu bylo doručeno 28. 6. 2021, a požádal 15. 7. 2021 kontrolní komisi o přezkum tohoto rozhodnutí. Neporušil žádné ustanovení mysliveckého zákona a měl za to, že jeho vyloučení se opírá o nepravdivé, zkreslené a neúplné informace a není právně precizně, řádně a přesně odůvodněno, považuje je proto za nepřezkoumatelné.

3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval obranou účastníka, který s požadavkem navrhovatele nesouhlasil. Dne 6. 11. 2020 zaslal účastník navrhovateli žádost o vyjádření se ke střelbě dne 4. 11. 2020, navrhovatel se vyjádřil dne 12. 11. 2020 s tím, že popřel ulovení a odvoz srnčí zvěře, což nekoresponduje se skutečnostmi zjištěnými účastníkem. Účastník uvedl, že zemědělec [adresa]. 11. 2020 telefonicky oznámil, že někdo z členů sdružení poškodil při lovu jeho zaseté pole. Jmenovaný slyšel výstřel a poté viděl, jak z vozu vystoupila osoba, která naložila do kufru auta kus srnčí zvěře a poté odjela, následně bylo zjištěno, že předmětné vozidlo patří navrhovateli. Sdružení tentýž den provedlo na místě ohledání (primárně za účelem ověření případného vzniku škody na zemědělských pozemcích), přičemž z důvodu proti pandemických opatření souvisejících s pandemií covidu se jej mohly zúčastnit pouze dvě osoby (zástupci sdružení), takže navrhovatel nemohl být přizván. Důvodem nepřizvání byla také skutečnost, že podle hlavy V. odst. 4 provozního řádu sdružení je každý člen povinen předložit ulovenou spárkatou zvěř mysliveckému hospodáři nebo jeho zástupci nejpozději do 12 hodin od ulovení, sdružení tedy vyčkávalo, zda navrhovatel tuto povinnost splní. Při ohledání pole bylo zjištěno, že u stop motorového vozidla byl nalezen nástřel zvěře s ustřeleným koncem srnčí srsti a velkým množstvím krve, rovněž byly zjevné stopy umírající srnčí zvěře a tzv. záleh, tedy místo, kde zvěř zemřela. Z otisku zvěře ve vlhké zemině bylo zřejmé, že se jednalo o ránu do srdce, rovněž byly zřejmé stopy osoby, která vystoupila z vozidla a dále již nešla. Členové výboru sdružení tedy nemohli než dospět k závěru, že navrhovatel ulovil srnčí zvěř, dojel k ulovenému kusu vozidlem, naložil jej a odjel, výbor proto předal věc členské schůzi k posouzení, dne 11. 5. 2021 bylo navrhovateli zasláno vyrozumění o návrhu výboru na jeho vyloučení. Navrhovatel v reakci na toto vyrozumění uvedl, že své členství ve sdružení ukončí na vlastní žádost. Členská schůze se konala 18. 6. 2021, zúčastnilo se jí 21 členů z 27 a 14 hlasy „pro“ byl přijat návrh na vyloučení navrhovatele ze sdružení. Kontrolní komise dne 24. 9. 2021 rozhodnutí členské schůze potvrdila. Intenzitu porušení povinností navrhovatele hodnotil účastník jako zvlášť závažnou. Účastník taktéž poukazoval na změny obrany navrhovatele v průběhu doby, neboť nejprve 4. 11. 2020 připustil výstřel, 12. 11. 2020 tvrdil, že střílel přes střechu auta a srnče neznačilo zásah, vydal se na místo nástřelu a z vozu mu vyskočila fena, následně navrhovatel uvedl, že na místě byl uměle připravený nástřel, na členské schůzi již navrhovatel výslovně přičítá vytvoření umělého nástřelu [právnická osoba] a až v nyní projednávaném návrhu dokresluje příběh o tom, že mu vyskočila z automobilu fenka, jež vypadala jako kus srnčího, a on ji nakládal zpět do vozidla. Účastník dále tvrdil, že navrhovatel svým jednáním porušil § 49 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), když neoznačil ulovenou zvěř plombou, stejně tak do 12 hodin ulovenou zvěř nepředložil mysliveckému hospodáři k prohlídce původního stavu, tj. jednal v rozporu s hlavou V. odst. 4 provozního řádu účastníka. Ulovená zvěř se stává vlastnictvím uživatele honitby, o nakládání s ní proto rozhodne myslivecký hospodář. Takovéto porušení povinnosti představuje podstatné narušení důvěry mezi členy sdružení. Účastník dále poukazoval na § 304 trestního zákoníku a trestný čin pytláctví, dle kterého se může pytláctví dopustit i lovec se všemi platnými povolenkami, pokud by způsobil větší škodu.

4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že navrhovatel je myslivcem 50 let a členem spolku je přibližně 20 let, vždy byl bezproblémovým členem, který standardně plnil své členské povinnosti. Navrhovatel měl vydanou povolenku k lovu spárkaté zvěře, dne 4. 11. 2020 mezi 10:00 a 11:00 hodin jel po polní cestě v části obce [adresa], po spatření srnčí zvěře vystoupil z auta, střelil na ni, poté srnče na poli padlo a zahynulo. Navrhovatel vjel autem do pole, zastavil kousek od mrtvého kusu srnčí zvěře, vystoupil z auta a úlovek naložil do kufru auta. Následně odjel. Ulovený kus nenahlásil a neodevzdal spolku ve lhůtě 12 hodin. Navrhovatel následně uhradil vlastníku pole způsobenou škodu. Na střelbu a vjezd auta do svého pole upozornil telefonicky člena sdružení [právnická osoba] vlastník pole [Anonymizováno]. Jmenovaný byl ve svém domě, když uslyšel výstřel. Podíval se z okna a spatřil auto (malé stříbrné [Anonymizováno]), které zastavilo v poli, řidič z něj vystoupil, něco naložil do kufru, poté nastoupil a odjel. Další výstřely v ten den [Anonymizováno] neslyšel, tentýž den ještě viděl členy spolku, jak na místě provádějí šetření. Rovněž bylo prokázáno, že [právnická osoba] kontaktoval 4. 11. 2020 v souvislosti s výstřelem telefonicky navrhovatele, ten mu sdělil, že na [Anonymizováno] minul srnče, nic dalšího nebyl schopen vysvětlit. Jmenovaný o situaci telefonicky informoval mysliveckého hospodáře a jednatele sdružení. V 14:26 hodin poslal navrhovatel mysliveckému hospodáři SMS, že dopoledne za [Anonymizováno] minul ránu. Kolem 15:00 až 16:00 hodin téhož dne proběhlo na místě střelby ohledání. Prováděl je myslivecký hospodář a jednatel sdružení, navrhovatel na místo nebyl přizván z důvodu covidu a rovněž se čekalo, zda nahlásí úlovek. Na místě byla nalezena krev, srst srny a udusaná hlína v místě, kde zvěř „zalehla“, stejně tak jako stopy srnčí zvěře, stopy pneumatik a lidské stopy. Situace na místě ohledání byla zachycena na videozáznam a byly pořízeny fotografie. Soud prvního stupně měl taktéž za prokázané, že sdružení požádalo výzvou ze dne 6. 11. 2020 navrhovatele o vysvětlení, přičemž mu byla popsána situace a sděleno, že na místě byly stopy po zastřelené zvěři, že bylo prokázáno, že na místě v té době byl navrhovatel a že dosled ani úlovek nebyly oznámeny. Navrhovatel dne 12. 11. 2020 odpověděl, že v uvedený den skutečně střílel, vydal se k nástřelu, následně viděl odbíhat srnče směrem k lesu. Odmítl nařčení, že by srnče nakládal a odvážel. Výbor sdružení sdělil navrhovateli dne 9. 12. 2020, že se jeho vyjádření neshoduje se skutečnostmi zjištěnými na místě a že věc bude řešena na nejbližší členské schůzi, o které bude vyrozuměn. Dopisem ze dne 11. 5. 2021 sdělil výbor sdružení navrhovateli, že podá členské schůzi návrh na jeho vyloučení za hrubé porušení vnitřních předpisů, a vyzval jej k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. K dopisu byl připojen i návrh na vyloučení ze dne 11. 5. 2021, č. j. [Anonymizováno] (dále jen „návrh na vyloučení“), ve kterém byl popsán výše uvedený skutek ze dne 4. 11. 2020, kvalifikovaný jako hrubé porušení provozního řádu, konkrétně hlavy V. odst. 4, neboť navrhovatel nepředložil ulovenou spárkatou zvěř neprodleně po odlovu mysliveckému hospodáři, nejpozději do 12 hodin. Přivlastnil si tak kus, který mu nepatřil, a došlo k neoprávněnému obohacení na úkor ostatních členů. Dále bylo konstatováno, že byla naplněna také skutková podstata hlavy I. odst. 5 písm. c) provozního řádu. Navrhovatel se vyjádřil tak, že vše považuje za křivé obvinění, své členství ukončí na vlastní žádost, původně sice připustil krátké zalehnutí zvěře, kterého si nevšiml, nyní však vše přehodnocuje a má za to, že jde o uměle připravený nástřel, neboť on zvěř neulovil, nehledal, a proto si ji nemohl ani přivlastnit. Soud prvního stupně měl taktéž za prokázané, že dne 18. 6. 2021 se konala členská schůze, které se účastnilo 21 členů z celkem 27, účastnil se i navrhovatel. Každý člen byl seznámen s korespondencí mezi sdružením a navrhovatelem. K bodu programu „vyloučení navrhovatele“ byl zopakován skutek a označeny důkazy, na základě kterých sdružení dospělo k závěru o spáchání skutku, navrhovatel se mohl vyjádřit k veškerým skutečnostem. Členská schůze rozhodla o vyloučení navrhovatele 14 hlasy „pro“, 4 hlasy byly „proti“, 2 členové „se zdrželi“ a 1 hlas byl neplatný. Dopisem ze dne 28. 6. 2021 oznámilo sdružení navrhovateli, že dne 18. 6. 2021 rozhodla členská schůze o jeho vyloučení, navrhovatel byl rovněž poučen o možnosti podat opravný prostředek. Rozhodnutí o vyloučení bylo navrhovateli zasláno 29. 6. 2021, tento požádal 15. 7. 2021 kontrolní komisi o přezkum rozhodnutí o vyloučení. Dne 15. 9. 2021 podal navrhovatel návrh na přezkum rozhodnutí o vyloučení k soudu. Kontrolní komise dne 24. 9. 2021 přezkoumala napadené rozhodnutí členské schůze o vyloučení a shledala je souladné se zákonem.

5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně hodnotil možnost vyloučit člena podle § 239 odst. 1 o. z., postup předcházející vyloučení člena byl posuzován podle § 240 o. z., a včasnost podání návrhu k soudu podle § 242 o. z. Soud prvního stupně taktéž vyšel ze stanov sdružení a z jeho provozního řádu, a to z úpravy hlavy V. bod 4 ve spojení s hlavou I. bod 5 písm. c). Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel podal návrh k soudu sice předčasně, neboť kontrolní komise k datu podání nerozhodla o jeho žádosti na přezkum rozhodnutí členské schůze, avšak tato vada byla následně zhojena. Soud prvního stupně měl dále za to, že navrhovatel tím, že nejdéle do 12 hodin po ulovení neodevzdal ulovený kus srnčí zvěře mysliveckému hospodáři, postupoval v rozporu s hlavou V. bod 4 ve spojení s hlavou I. bod 5 písm. c) provozního řádu. Uvedeným jednáním rovněž narušil vzájemnou důvěru mezi členy sdružení a nutnou loajalitu, na kterýchžto principech sdružení ve smyslu zákona o myslivosti funguje. Za těchto okolností považoval soud prvního stupně sankci vyloučení ze sdružení za přiměřenou. Soud prvního stupně se také zabýval hodnocením procesu vyloučení, který shledal jako řádný. Měl za to, že v návaznosti na charakter navrhovateli vytýkaného skutku neměla výzva k nápravě význam, neboť sám fakt neoznámení a neodevzdání ulovené zvěře představuje nečestné chování člena vůči spolku, které nemohlo být na výzvu napraveno. Soud prvního stupně měl navíc za to, že již přípis ze dne 6. 11. 2020 a další navazující korespondence představuje z materiálního hlediska výzvu k nápravě, navrhovatel však žádné pochybení ze své strany nepřipustil, natož aby je hodlal napravit. Co se týče odůvodnění rozhodnutí o vyloučení, respektive jeho přezkoumatelnosti, dospěl soud prvního stupně k závěru, že již v dopise ze dne 6. 11. 2020, stejně tak jako ve veškeré následující korespondenci, byl navrhovatel seznámen s vytýkaným skutkem (který byl řádně popsán) a s tím, jak jej sdružení kvalifikuje, byl seznámen i s návrhem na vyloučení, to vše v dostatečném časovém předstihu před jednáním členské schůze. Tj. navrhovateli byl vytýkaný skutek dostatečně znám, mohl se vyjádřit ke všem skutečnostem, závěr o nepřezkoumatelnosti tedy nelze učinit. Za pochybení ze strany sdružení nelze podle názoru soudu prvního stupně považovat ani nepřizvání navrhovatele na místo ohledání. Ani právní předpisy, ani vnitřní předpisy sdružení neupravují postup při zjišťování porušení povinností členů, takže sdružení neporušilo žádné pravidlo, zjištění učiněná při ohledání byla navíc dostatečně zdokumentována, navrhovatel byl s jeho výsledkem seznámen a mohl se k němu vyjádřit. Na základě všech výše popsaných skutečností učinil soud prvního stupně závěr o nedůvodnosti návrhu a zamítl jej.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal plně úspěšnému účastníku. Za jeho účelně vynaložené náklady považoval soud prvního stupně odměnu zástupce po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za šest úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 1. 11. 2021, účast na jednáních dne 4. 6. 2024 a 20. 6. 2024, vždy trvajících přes dvě hodiny) a odměnu ve výši 1 550 Kč za jeden úkon právní služby (sepis námitky věcné nepříslušnosti), dále paušální náhradu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedené úkony, náhradu hotových výdajů na cestovné k jednáním ve výši 2 336,70 Kč a 1 734,81 Kč, náhradu za promeškaný čas na cestě po 100 Kč za celkem 12 půlhodin a náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 5 271,51 Kč, celkem částku 33 119 50 Kč.

7. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání navrhovatel. Namítal, že byl vždy řádným členem mysliveckých spolků, v minulosti dokonce zastával významné funkce, za svůj život ulovil nespočet kusů spárkaté zvěře a je zcela nesmyslné, že by snad měl potřebu a zájem de facto upytlačit jeden kus srnčete. Sice vjel svým vozidlem k místu nástřelu, tj. do pole [adresa], ale žádné stopy po zasažení zvěře tam nenalezl. Na místě mu vyskočila z vozu fenka, kterou chytil a naložil zpět do kufru auta. Navrhovatel dále uvedl, že není zřejmé, na jakých důkazních prostředcích založil soud prvního stupně závěr o tom, že navrhovatel usmrtil srnčí zvěř, tuto naložil do svého auta a odjel, když Svědek [Anonymizováno] pouze vypověděl, že navrhovatel na místě „něco naložil“. Navrhovatel měl za to, že jemu vytýkaný skutek nebyl prokázán a není na něm, aby prokazoval negativní skutečnosti, tj. že se takový skutek nestal. Navrhovatel navíc provedl řádný dosled (bezvýsledně) a zaslal mysliveckému hospodáři SMS s informací o uskutečněném lovu, splnil tak všechny povinnosti podle provozního řádu sdružení. Navrhovatel dále brojil proti tomu, že nebyl přizván k ohledání místa nástřelu, má za to, že situace na něm byla vytvořena uměle a on byl křivě obviněn. Navrhovatel vše řádně vysvětlil, vlastníku pole nadto uhradil škodu na porostu. Dále považuje za zavádějící a nesrozumitelnou část zápisu ze členské schůze, že „…lovil nelegálně srnčí zvěř…“. Navrhovatel měl dále za to, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou způsobení zvlášť závažné újmy, jakožto nezbytného předpokladu jak závažného porušení povinností člena sdružení, tak i k nezaslání výzvy k nápravě. Nadále setrval na stanovisku, že se vytýkaného skutku nedopustil a sdružení žádnou újmu nezpůsobil, a ve výsledku navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a jeho návrhu vyhověl.

8. Účastník se vyjádřil k odvolání tak, že zrekapituloval svá dosavadní tvrzení i průběh soudního řízení, zejména dokazování. Ohledně skutkového stavu měl za to, že tento byl zjištěn správně a úplně, stejně tak byly důkazy správně hodnoceny jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a tvoří ucelený logický řetězec. Za podstatné účastník mimo jiné považoval, že svědek [Anonymizováno] viděl, že navrhovatel na místě nástřelu něco nakládá do auta. Až nyní navrhovatel přichází s tvrzením, že mu z auta vyskočil pes. Při ohledání však žádné psí stopy nebyly zjištěny, naopak bylo zjištěno a zdokumentováno vše, s čím pracoval soud prvního stupně. Verze příběhu navrhovatele tedy nemůže obstát. Co se týče námitek o neurčitosti rozhodnutí členské schůze, považoval je účastník za nedůvodné, neboť nedostatek právní subsumpce nemůže být důvodem pro neplatnost takového rozhodnutí, pokud je z výzvy k nápravě či jiného jednání orgánu rozhodujícího o vyloučení zřejmé, proč je člen vylučován. Ohledně nepřizvání navrhovatele k ohledání účastník zcela souhlasil s argumentací soudu prvního stupně s tím, že k incidentu došlo v době největších omezení kvůli pandemii nemoci Covid-19. Účastník dále polemizoval s tvrzeními navrhovatele ohledně provedení řádného dosledu s tím, že navrhovatel je nikdy neprokázal, naopak bylo jednoznačně zjištěno, že zvěř byla navrhovatelem ulovena a odvezena. Rovněž poukazoval na povinnost zaplombování uložené zvěře. Ve výsledku účastník uvedl, že se navrhovatel dopustil de facto nejzávažnějšího porušení povinností v oblasti myslivosti, a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které vydání usnesení přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle § 239 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. o. z. neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu.

11. Podle § 239 odst. 2 o. s. rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu.

12. Podle § 240 odst. 1 o. z. neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán

13. Podle § 240 odst. 2 o. z. neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu.

14. Podle § 242 o. z. vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.

15. Odvolací soud považuje zjištění soudu prvního stupně za úplná a správná a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud se stejně tak ztotožňuje s právním posouzením věci provedeným soudem prvního stupně.

16. K jednotlivým odvolacím námitkám navrhovatele odvolací soud uvádí:

17. Na základě soudem prvního stupně provedených důkazů nelze než učinit závěr o jím popsaném skutkovém stavu ohledně děje, který je navrhovateli kladen za vinu. Soudy jsou podle § 132 o. s. ř. povinny hodnotit důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, stejně tak jako přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Soud prvního stupně uvedenou povinnost bezezbytku splnil a své úvahy v odůvodnění napadeného usnesení transparentně a srozumitelně popsal. Odvolací soud k tomu dodává, že pakliže bylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, že svědek [Anonymizováno] slyšel dne 4. 11. 2020 jediný výstřel, viděl navrhovatele vjet autem do svého pole, kde tento něco naložil do kufru auta, a bezprostředně poté myslivecký hospodář a jednatel sdružení na tomtéž místě nalezli nepochybné známky úhynu spárkaté zvěře v důsledku zastřelení (uhynulou zvěř však nikoliv), stopy pneumatik a jen jediné lidské stopy okolo místa zálehu, vymykalo by se základním zásadám logiky učinit jiný, než soudem prvního stupně přijatý skutkový závěr. Pokud navrhovatel de facto tvrdí, že namísto uloveného srnčete nakládal do kufru auta svého psa, tak při ohledání nebyly zjištěny žádné stopy psa, a i odvolací soud se přiklání k tomu, že navrhovatel v komunikaci se sdružením i v průběhu soudního řízení přizpůsoboval svá tvrzení vývoji situace.

18. V návaznosti na shora uvedené činí odvolací soud závěr, že námitky navrhovatele spočívající v tom, že situace na místě nástřelu byla uměle připravena a on byl křivě obviněn, jsou účelové. K ohledání došlo ve velmi rychlém časovém sledu po střelbě a je skutečně až na hranici sci-fi, že by někdo byl schopen opatřit prostředky nutné k inscenování situace na místě nástřelu – srnčí srst, krev, předmět pro vytvoření stop spárkaté zvěře a místa zálehu. Navíc, když ani navrhovatel nikdy netvrdil jakýkoli konfliktní vztah mezi ním a členy sdružení, tedy důvod pro vytvoření zdání situace v neprospěch navrhovatele.

19. Jak již bylo řečeno, i odvolací soud považuje skutkový stav za správně a nepochybně zjištěný, není zde tedy prostor pro důvodnost námitek navrhovatele ohledně toho, že by snad on měl prokazovat negativní skutečnosti, tj. že se vytýkaný skutek nestal. Naopak je naprosto nepochybné, že skutečnosti, na základě kterých byl podán návrh na vyloučení navrhovatele ze sdružení, nastaly.

20. Předchozí historie působení navrhovatele v mysliveckých sdruženích a výkon jeho pracovní nebo jiné činnosti pro subjekty působící na poli myslivosti jsou bez vlivu na nyní posuzovanou situaci. Respektive nelze jim přisuzovat váhu v tom smyslu, že by snad navrhovatel nebyl vytýkaného jednání objektivně schopen.

21. Odvolací soud má dále za to, že nepřizváním navrhovatele k ohledání místa nástřelu sdružení neporušilo žádnou obecně závaznou povinnost ani povinnost stanovenou jeho vnitřními předpisy. Za omezení panujících v době opatření proti nemoci Covid-19 byl jeho postup objektivně pochopitelný a nijak se negativně nepromítl do šetření předmětného skutku. Zjištění na místě byla zachycena na videozáznam a fotografie, navrhovatel i účastníci členské schůze byli se zjištěními seznámeni a všichni měli možnost se k nim vyjádřit, navrhovatel opakovaně.

22. Jestliže navrhovatel opětovně vytýká účastníku absenci výzvy k nápravě, má odvolací soud za to, že ani tato námitka není důvodná. Za takovou výzvu totiž lze jednoznačně považovat dopis ze dne 6. 11. 2020, jímž bylo po navrhovateli požadováno vysvětlení tam podrobně popsané situace, s upozorněním, že věc bude hodnocena podle vnitřních předpisů sdružení, a pro vyjádření mu byla poskytnuta lhůta 15 dnů. Byť uvedený dopis není nazván jako „výzva k nápravě“ apod., podle svého obsahu jí je, což je pro posouzení tohoto jednání stěžejní.

23. Odvolací soud má dále za to, že se soud prvního stupně zabýval hodnocením navrhovateli vytýkaného jednání i z pohledu způsobení zvlášť závažné újmy (byť navrhovatel v odvolání namítá opak), kterou spatřoval v zásadním narušení důvěry a loajality mezi členy sdružení a ve vztahu k zásadním principům myslivosti. Odvolací soud se s tímto hodnocením plně ztotožňuje, přičemž zatajení ulovení zvěře, tj. fakticky její upytlačení, považuje z pohledu dlouhodobě a obecně přijímaných a respektovaných pravidel na úseku myslivosti za jednu z nejzávažnějších forem jednání. Účastník tedy nepostupoval v rozporu s § 239 odst. 1 o. z.

24. Z veškeré korespondence mezi účastníky, stejně tak jako ze zápisu z jednání členské schůze, lze jednoznačně seznat, jaké konkrétní jednání sdružení navrhovateli po celou dobu vytýkalo. Popis tohoto skutku v dopise ze dne 6. 11. 2020 a zejména v návrhu na vyloučení ze dne 11. 5. 2021 je velmi podrobný, neumožňuje záměnu s jakýmkoliv jiným jednáním. Navrhovatel byl s těmito listinami prokazatelně seznámen, měl možnost a dostatečný časový prostor vyjádřit se k jejich obsahu, a to jak na členské schůzi, tak i v době před jejím konáním. Navrhovatelem v odvolání citovaná část zápisu z jednání členské schůze nemohla za popsaného stavu objektivně vyvolat jakékoliv pochybnosti o důvodu, pro který je navrženo a projednáváno vyloučení navrhovatele ze sdružení. Účastník tedy respektoval veškerá zákonná pravidla pro možnost vyloučení člena spolku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4173/2020, dostupné na www.nsoud.cz).

25. V návaznosti na shora uvedené hodnotí odvolací soud i obsah rozhodnutí o vyloučení, které bylo navrhovateli v době po konání členské schůze zasláno. Přes jeho stručnost se nepochybně váže na skutek projednávaný členskou schůzí, se kterým byl navrhovatel nepochybně, opakovaně a podrobně seznámen. Věděl tedy, proti čemu má brojit v případě, že hodlá podat návrh na přezkum rozhodnutí členské schůze kontrolní komisí, rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné. Skutečnost, že rozhodnutí neobsahuje právní kvalifikaci vytýkaného jednání, není za popsané situace vadou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4151/2009, dostupný na www.nsoud.cz).

26. Odvolací soud uzavírá, že má, stejně jako soud prvního stupně, za to, že za okolností tohoto případu nelze návrhu vyhovět, proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

27. Odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 navrhovateli, neboť byl i v odvolacím řízení zcela neúspěšný. Účastníku tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které spočívají v odměně zástupce 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 za sepis vyjádření k odvolání, v odměně ve výši 5 620 Kč za účast na jednání odvolacího soudu podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Dále účastníku náleží paušální náhrada hotových výdajů za první z úkonů ve výši 300 Kč a za druhý úkon ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v příslušném znění a náhrada za 21% sazbu daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce účastníka plátcem, ve výši 1 988,70 Kč, tj. celkem 11 458,70 Kč.

28. Lhůta k plnění ve výroku II. tohoto usnesení byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.