o zaplacení směnečného peníze ve výši 155 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. 37 Cm 47/2021-35

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 17. 5. 2021, č. j. 37 Cm 47/2021-14 (bod I. výroku) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady námitkového řízení ve výši 22 960,77 Kč (bod II. výroku).

2. Uvedl, že k návrhu žalobce bylo o žalobě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit směnečný peníz ve výši 155 000 Kč s postižními právy, z titulu třech splatných směnek znějících vždy na částku 50 000 Kč a jedné splatné směnky znějící na částku 5 000 Kč, vystavených žalovaným na řad žalobce.

3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, v nichž uvedl, že nemá žádný příjem vyjma částky 9 000 Kč v období ledna až prosince 2020, kterou mu žalobce hradil z titulu pronájmu. Směnky byly vystaveny pod nátlakem a v nouzi. Kdyby je nevystavil, ocitl by se bez příjmů. Proti směnce s datem 18. 6. 2020 nebylo žalobcem poskytnuto žádné plnění. Na směnku ze dne 18. 6. 2020 došlo k plnění ve výši 29 210 Kč. Žalobce zanechal dluh na službách a vybavení pokoje, který měl v pronájmu.

4. Žalobce ve vyjádření k námitkám učinil nesporným nájemní vztah, v němž vystupoval jako nájemce. Žádný dluh na nájemném a službách nevznikl. K nátlaku nedošlo, o něm nevypovídá ani komunikace z messengeru. Podpisem směnek nebylo podmiňováno prodloužení nájemní smlouvy. Žalovaným byl ujišťován, že vlastní pozemek, a že po jeho prodeji bude schopen dluh uhradit.

5. Žalovaný požádal o odročení jednání nařízeného na den 19. 1. 2022 z důvodu zhoršující se pandemické situace. Uvedl, že dne 18. 1. 2022 podstoupil očkování a je nezbytné dodržovat klidový režim. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný převzal předvolání k nařízenému ústnímu jednání 14. 10. 2021. Měl tedy tři měsíce na to, aby očkování podstoupil v jiném termínu. Nebylo doloženo, že by žalovaný čerpal dovolenou či neplacené volno na odpočinek po očkování.

6. Námitky ohledně nedostatečného příjmu, vystavení směnek pod nátlakem a v nouzi a námitky vztahující se k nájemní smlouvě, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, směřují do kauzální roviny směnky. Námitka nedostatečného příjmu není důvodná. Žalovaný neprokázal, že by byl invalidní osobou, která není schopna zajistit si vlastní příjem. Neuvedl, že by byl veden jako uchazeč o zaměstnání. Námitka nouze a vystavení směnky pod nátlakem je rovněž nedůvodná, když žalovaný neuvedl, jak tvrzený pandemický stav způsobil jeho nouzi. Nouze nebyla prokázána. Pandemický stav neznamená, že všechny osoby, které jsou schopny pracovní činnosti, přestanou pracovat. Pokud jde o tvrzený nátlak, z vyjádření žalovaného vyplývá, že byl pronajímatelem, žalobce nájemcem. Nájemní smlouva ze dne 8. 3. 2020 neobsahuje žádný článek, který by bylo možné hodnotit jako šikanózní. Žalovaný nájemní smlouvu podepsal, žádný spor se žalobcem ohledně jejího obsahu nevede.

7. Námitka, že žalobci poskytl částečné plnění, nebyla prokázána. Soud by ani zápočet na směnečnou sumu nemohl provést, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 nelze přihlížet k námitce započtení, pokud byla uplatněna až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Námitky ohledně dluhů žalobce na službách a vybavení pokoje jsou námitkami, které nelze řešit v námitkovém řízení. Ve směnečném řízení má žalobce důkazní břemeno pouze ohledně originálu směnky; důkazní břemeno k prokázání námitkových tvrzení jinak nese žalovaný; teprve v případě, že jsou konkrétní námitková tvrzení žalovaného prokázána, je na žalobci, pokud je hodlá vyvracet, aby k tomu navrhl důkazy (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. 5 Cmo 427/2011). Pokud jde o námitky, lze uvažovat pouze o takových námitkách, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a současně na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Z předložených námitek nikterak nevyplývá, z jakého důvodu je výše směnečné sumy napadána, natožpak aby uvedené bylo prokazováno listinnými důkazy.

8. Při právním posouzení vycházel soud z čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.).

9. Žádná z námitek žalovaného nebyla způsobilou přivodit zjištění, že směnečný platební rozkaz byl vydán, byť jen částečně, neoprávněně. Proto jej soud ponechal vůči žalovanému v platnosti v plném rozsahu. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji ve sporu úspěšnému žalobci.

10. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že bude směnečný platební rozkaz zrušen. Uvedl, že soud neodročil jednání, přestože doložil, že je po očkování a následný klidový a nenáročný režim je obecnou informací. V době vyrozumění byl zatížen nezákonnou exekucí a řešil tuto situaci. K očkování žalovaného vedl rapidní nárůst případů z počátku ledna 2022 a časté žádosti zájemců o podnájem. Vhodnost očkování si také musel nechat posoudit lékařem. Soud nevyhověním žádosti o odročení připravil žalovaného o možnost argumentace v rámci námitek. K nouzi žalovaný uvedl, že žalobce věděl o jeho životní situaci, tj. zdravotním stavu, exekuci, majetkovém sporu. Byl si vědom, že peníze jsou na úhrady elektrické energie, plyn a ostatní služby a léky. Část komunikace týkající se směnky vytrhl z kontextu. Jinak z ní vyplývá, že jiné varianty žalobce odmítl. Směnka byla vystavena v akutní nouzi a podmiňovala vyplacení finančních prostředků. Stav nouze byl doložen. Žalobce využil směnku k zajištění osobní půjčky/spotřebitelského úvěru, přestože si musel být vědom neplatnosti takového jednání. Žalobce zanechal na nájemném dluh 24 005 Kč za neplnění povinností údržby a úklidu společných prostor. Ty za něho po domluvě vykonával žalovaný. K zápočtu došlo prostřednictvím komunikace přes datovou schránku dne 14. 12. 2020, což bylo před vydáním směnečného platebního rozkazu.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek potvrdit. Uvedl, že důvody pro odročení uvedené žalovaným byly neopodstatněné. Lze souhlasit se soudem, že žalovaný mohl zvolit jiný termín očkování, když již od poloviny října věděl, na kdy bylo jednání nařízeno. Žádost o odročení zaslal žalovaný soudu až po absolvovaném očkování, ačkoliv o termínu očkování musel vědět podstatně dříve. Uvedené jednání má znaky obstrukčního jednání. Další důvod pro odročení uváděný žalovaným (probíhající exekuce) důvodem není. Jakákoliv nepříznivá situace žalovaného nemá vliv na jeho závazky ze směnek, které převzal dobrovolně. Žalovaný je osobou způsobilou právně jednat. Nátlak doložen nebyl. Vystavení směnek bylo nápadem žalovaného, žalobce opakovaně ujišťoval o tom, že směnka je nástrojem, který mu zajistí vrácení peněz. Žalovaný nepopírá, že by od žalobce finanční prostředky převzal. I kdyby nebyly vystaveny směnky, byly by uzavřeny smlouvy o zápůjčce, z nichž by závazek vrátit finanční prostředky vyplýval rovněž. Žalobce nikdy nebyl poskytovatelem spotřebních úvěrů, zajištění směnkou je v souladu s právním řádem. Žalobce plnil své závazky z nájemní smlouvy řádně a včas. Nemohla vzniknout žádná pohledávka, kterou by bylo možné na směnku započítat. Zdůraznil, že odvolací řízení je ovládáno zásadou neúplné apelace. Není tedy možné projednat nová skutková tvrzení, která nebyla uplatněna před soudem prvního stupně. Ve směnečném řízení nadto platí ještě zásada koncentrace, o které byl žalovaný ve směnečném platebním rozkazu poučen.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné; jednal přitom v jeho nepřítomnosti. Při posouzení v pořadí třetí žádosti žalovaného o odročení jednání vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, němž dovolací soud přijal názor, že „důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených“. V posuzované věci žalovaný ve své první žádosti o odročení jako důvod uvedl návaly úzkosti a nespavost a zesláblost způsobenou podvýživou. Ve druhé žádosti uvedl, že dosud nedošlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu, ale lze jej přepokládat do konce února 2023, kdy bude schopen se zařadit do běžného života. Ve třetí žádosti o odročení žalovaný odsunul předpoklad zlepšení svého zdravotního stavu do konce dubna 2023. Z připojené lékařské zprávy nevyplývá, že by zdravotní stav vylučoval účast žalovaného na jednání; doporučení se týkají zejména rehabilitace páteře, pravidelné životosprávy a zubní problematiky. Z potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání pak vyplývá, že žalovaný má povoleny dvouhodinové vycházky; evidentně tak může a je schopen pobytu mimo domov. Z procesního postupu žalovaného je zřejmé, že jím očekávanou schopnost účasti jednání záměrně posouvá tak, aby aktuálně odvolacím soudem nařízené jednání zmařil a oddálil tak pravomocné skončení věci. S ohledem na popsané tak odvolací soud již důvod pro odročení uváděný žalovaným neakceptoval a jednal v jeho nepřítomnosti.

13. Odvolací soud ze čtyř směnek zjistil, že všechny byly vystaveny žalovaným na řad žalobce v Praze ve dnech 13. 2. 2020, 18. 6. 2020 (dvě z nich) a 18. 6. 2020 na celkovou částku 155 000 Kč, splatných dne 30. 3. 2020 (směnka vystavená dne 13. 2. 2020) a dne 31. 12. 2020 (zbývající tři směnky).

14. Žalobce uplatnil právo ze čtyř platných směnek vlastních (mají čl. I § 75 z. s. š. vyžadované náležitosti), z nichž mu vznikl dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 1 z. s. š. vůči žalovanému jako jejich výstavci přímý nárok na zaplacení směnečných penízů spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).

15. Nejprve se odvolací soud zabýval tím, zda soud prvního stupně nepochybil, že nevyhověl žádosti žalovaného a jednání konané dne 19. 1. 2022 neodročil. Podle § 119 odst. 1 o. s. ř. může být jednání odročeno jen z důležitých důvodů. Za takový důvod žalovaný označil očkování podstoupené dne 18. 1. 2022. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvedený důvod za důležitý nepovažuje. Je pravdou, že po očkování je vhodný klidový režim, který však účastí na jednání nemohl být nijak narušen, neboť účast na jednání nevyžaduje žádné náročnější úkony. To, že by žalovaný měl na očkování negativní reakci spojenou se zdravotní indispozicí, která jediná by mohla možnost účastnit se jednání ovlivnit, z ničeho nevyplývá; nic takového žalovaný neuvádí ani v odvolání. Žalovaný o datu jednání věděl již od 14. 10. 2021 a nic mu tedy nebránilo termín očkování termínu konání jednání přizpůsobit. Skutečnost, že si očkování objednal na den předcházející jednání, o kterém byl dlouho dopředu informován, svědčí o určité účelovosti jeho jednání; o tom ostatně svědčí i následná žádost o odročení odůvodněná právě tímto očkováním. Je tedy třeba uzavřít, že žalovanému v účasti na jednání žádný důležitý důvod nebránil.

16. Dále bylo nezbytné posoudit, nakolik jsou námitky žalovaného odůvodněny a mohly se stát předmětem projednání. Za odůvodněné námitky jsou považovány ty, které jednoznačně a nezaměnitelně vymezují skutek, o které se obrana opírá (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010). V rozsudku ze dne 29. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2766/2017 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že „Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku), a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).“

17. V rozsahu, v němž se žalovaný bránil absencí příjmu, dluhem na službách a „vybavení pokoje“, vystavením směnek v rozporu se zněním českých zákonů, uplatněním směnek v rozporu s dohodou a neplatností směnek, neobsahují námitky žádná konkrétní skutková tvrzení, která by bylo možné považovat za obranu proti povinnosti směnku zaplatit, když absentuje uvedení důvodů neplatnosti směnek, obsahu dohody týkající se uplatnění směnek a konkrétní výše dluhu na službách a „vybavení pokoje“, za jaké období tento dluh vznikl a kdy se stal splatným, případně jakým způsobem vznikl dluh na „vybavení pokoje“. V uvedeném rozsahu tedy nebyly námitky způsobilé pro absenci odůvodnění projednání.

18. Pokud jde o námitku, že na jednu ze směnek ze dne 18. 6. 2020 žalobce neposkytl žádné plnění a na druhou z téhož dne pouze částečné ve výši 29 210 Kč, jde o námitky sice způsobilé projednání, avšak ze strany žalovaného neprokázané. Důkazní břemeno ohledně prokázání námitek, vyjma námitek týkajících se pravosti směnky, tíží vždy žalovaného, o čemž by měl být soudem prvního stupně při jednání ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen. Žalovaný se však k jednání nedostavil a dobrovolně se tak vzdal práva být ze strany soudu prvního stupně poučen o povinnosti svá námitková tvrzení prokázat. Soud prvního stupně současně osoby na jednání přítomné poučil podle § 119a o. s. ř. o nutnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání před skončením jednání, což neumožňuje, aby se takového poučení dostalo žalovanému ze strany odvolacího soudu.

19. Pokud jde o námitku vystavení směnek pod nátlakem a v nouzi způsobené pandemickým stavem a neplněním závazků vůči žalovanému ze strany třetí osoby, jde v podstatě o námitku existence okolnosti vylučující svobodu vůle jednajícího (psychický nátlak a tíseň) ve smyslu § 587 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Citované ustanovení řeší případy právních jednání učiněných pod hrozbou násilí (psychického) a chrání jednajícího, jehož vůle byla při uskutečnění právního jednání vážným způsobem negativně ovlivněna. Jednal-li jednající po uvedenou hrozbou, dává mu citované ustanovení právo namítnout neplatnost takového právního jednání. Jde o tzv. relativní neplatnost, protože se právní jednání stane neplatným až v okamžiku, kdy oprávněná osoba svého práva využije. To, že by žalovaný tohoto práva využil, tvrzeno nebylo. Nadto je odvolací soud názoru, že dovolal-li se žalovaný existence psychického nátlaku (bezprávné výhrůžky) až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, je to pozdě. Platí, že právní účinky dovolání se relativní neplatnosti nastávají okamžikem, kdy projev vůle dojde všem subjektům relativně neplatného právního jednání. V daném případě byl ve věci vydán směnečný platební rozkaz, proti kterému se žalovaný bránil včasnými, z části odůvodněnými, námitkami, které však vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se jimi odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Účelem námitkového řízení je přijetí závěru, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem a bude ponechán zcela nebo z části v platnosti, nebo zda jsou námitky důvodné a směnečný platební rozkaz bude nutné zcela či z části zrušit. Ze shora uvedeného vyplývá, že správnost směnečného platebního rozkazu se posuzuje podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Skutečnosti, k nimž by došlo až po této době, proto důvodem k jeho zrušení být nemohou. Byl-li projev vůle žalovaného, kterým uplatnil vůči žalobci důvody, které by mohly mít při splnění dalších podmínek za následek neplatnost právního jednání, učiněn až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, nemůže tato procesní obrana (i kdyby byla shledána důvodnou), zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu, když právní účinky dovolání se této neplatnosti by nastaly až po vydání směnečného platebního rozkazu (§ 41 odst. 3 o.s.ř.). Ve stručnosti lze uzavřít, že v době vydání směnečného platebního rozkazu bylo právní jednání žalovaného (vystavení směnek) považováno za platné a směnečný platební rozkaz byl z tohoto pohledu vydán právem (k tomu srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.7.2007, sp.zn. 29 Odo 63/2006).

20. S ohledem na shora uvedené bylo tudíž nadbytečným zabývat se posouzením existence a intenzity hrozby (psychického nátlaku) a tím, zda šlo o hrozbu protiprávní.

21. Odvolání je ve sporném řízení vybudováno na systému neúplné apelace, což znamená, že skutečnosti a důkazy uplatňují účastníci zásadně v řízení před soudem prvního stupně; v odvolacím řízení mohou být skutečnosti a důkazy před soudem prvního stupně neuvedené uplatněny pouze výjimečně, za podmínek stanovených v § 205a odst. 1 o. s. ř. Z pohledu řečeného jsou tvrzení žalovaného uvedená v odvolání o tom, že směnky zajišťovaly půjčku/spotřebitelský úvěr a že došlo k započtení dluhu ve výši 25 005 Kč, tvrzeními „novými“, přičemž nejde o žádnou z výjimek uvedených ve shora citovaném ustanovení. Proto se odvolací soud těmito tvrzeními nezabýval, ostatně ani zabývat nemohl.

22. Z důvodů shora uvedených byl napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 23 290 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši Kč (2 úkony x 7 340 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 15. 3. 2023) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkovém výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět v celkové výši 1 000 Kč (10 půlhodin jedna zpáteční cesta x 100 Kč/půlhodina) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky a náhradu cestovních výdajů za cestu [adresa] a zpět (408 km) ve výši 2 968 Kč, vykonanou automobilem s průměrnou spotřebou 5,03 l/100 km a cenou benzínu Natural 95 - 41,20 Kč. Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášek č. 119/1992 Sb. a č. 467/2022 Sb. Náklady řízení tvoří nakonec i 21% daň z přidané hodnoty z odměny, náhrady hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovních výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 4 042,10 Kč.