Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 12 Cmo 160/2024-226 ECLI:CZ:VSPH:2025:12.Cmo.160.2024.1 Rozsudek

o zaplacení směnečného peníze ve výši 812 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 47 Cm 103/2022-159,

Mgr. Kateřina Černá · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 12. 3. 2025

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudců Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci

žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce]

bytem [Adresa žalobce]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta A]

sídlem [Adresa advokáta A]

proti

žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného]

bytem [Adresa žalovaného]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta B]

sídlem [Adresa advokáta B] 1

o zaplacení směnečného peníze ve výši 812 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 47 Cm 103/2022-159,


I. Rozsudek soudu prvního stupně se v bodě I. výroku mění tak, že se směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2022, č. j. 7 Cm 145/2022-20 ponechává v platnosti.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 190 591,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 22. 11. 2022, č. j. 47 Cm 103/2022-16, v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 115 604,73 Kč a v bodě III. výroku vrátil žalobci nespotřebovanou část zálohy na náhradu nákladů znaleckého posudku ve výši 2 697 Kč.

2. Rozsudek odůvodnil tím, že na základě návrhu žalobce rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. V nich uvedl, že důvodem vystavení směnky byla Smlouva o zápůjčce (dále jen „Smlouva“) uzavřená mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem dne 9. 9. 2016, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 3 500 000 Kč, splatnou nejpozději dne 15. 9. 2022. Byl sjednán úrok ve výši 4 % ode dne poskytnutí zápůjčky do jejího vrácení. Zápůjčka měla být vrácena v šesti splátkách s tím, že každá ze splátek byla zajištěna směnkou. Každá jednotlivá splátka byla zajištěna směnkou. Dne 11. 4. 2019 byly uhrazeny úroky splatné v roce 2017 a 2018 dvěma platbami po 140 000 Kč. Následně byl uzavřen Dodatek č. 1 ke Smlouvě, kterým byla prodloužena splatnost dluhu do 15. 9. 2023 a sjednány nové splátky. K zajištění splacení splátek bylo dne 11. 4. 2019 vystaveno pět nových směnek; původní směnky byly vráceny. Dne 12. 12. 2019 byl ke Smlouvě uzavřen Dodatek č. 2, kterým byla splatnost posunuta do 15. 9. 2024 a stanoveny nové splátky. Téhož dne bylo vystaveno pět nových směnek; původní směnky byly žalovanému vráceny. K podpisu Dodatku č. 2 a vystavení směnky došlo u [tituly před jménem], která měla po ověření pravosti podpisu dát listinu podepsat žalobci. Dne 3. 1. 2021 byl k žádosti žalovaného uzavřen ke Smlouvě Dodatek č. 3, kterým byla splatnost dluhu posunuta do 15. 9. 2025 a sjednány splátky a jejich splatnost. K zajištění byly vystaveny nové směnky. Žalovaný podepsaný Dodatek č. 3 nemá. Zápůjčku ve výši 3 500 000 Kč žalobci vrátil dne 7. 7. 2021 a úroky uhradil platbou ve výši 140 000 Kč dne 21. 9. 2016, dne 22. 11. 2017 a dne 13. 1. 2020. [tituly před jménem] měla po zaplacení dluhu vrátit šest směnek vystavených dne 13. 1. 2021. Při vystavení potvrzení o vrácení směnek jmenovaná sdělila, že dluh zanikl splněním, proto měly být zlikvidovány i směnky. Předmětná směnka buď nebyla žalovanému vrácena, nebo se jedná o napodobeninu původní směnky. Podpis na směnce není pravý, případně byl jeho podpis napodoben žalobcem. Následně uvedl, že mu zřejmě byla vrácena zdařilá kopie originálu. Zápůjčku z roku 2015 splatil.

3. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že předmětná směnka slouží k zajištění jiné zápůjčky než ze dne 9. 9. 2016. Začátkem roku 2015 půjčil žalovanému částku 3 500 000 Kč za koupi chaty [Anonymizováno]. Smlouva byla uzavřena ústně. Zápůjčka měla být vrácena ve splátkách, jejichž zaplacení bylo zajištěno pěti směnkami vystavených dne 25. 3. 2015. Žalovaný splatil pouze 1 500 000 Kč a směnky č. 1 a č. 2 byly žalovanému vráceny. Žalovaný nadále dluží částku 3 210 000 Kč, která je zajištěna třemi směnkami č. 3, č. 4 a č. 5, přičemž směnka č. 5 je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 49 Cm 145/2022 u Městského soudu v Praze. Dne 9. 9. 2016 byla uzavřena písemná Smlouva, která byla rovněž zajištěna směnkami. Žalovaný slíbil zápůjčku z roku 2015 splatit penězi z prodeje nemovitosti [Anonymizováno], k čemuž nedošlo. Jelikož žalovaný nedodržel termín splátek sjednaný v Dodatku č. 1 ke Smlouvě a nevrátil ani zápůjčku z roku 2015 žalobce Dodatky č. 2 a č. 3 nepodepsal. K nepodepsaným dodatkům žalovaný vystavil jím uváděné směnky. Směnky vystavené k zamýšlenému Dodatku č. 3 byly žalovanému dne 14. 7. 2021 vráceny oproti potvrzení [tituly před jménem]. Protože k tomuto datu nebyl splněn dluh ze zápůjčky z roku 2015 zajištěný směnkami č. 3 až č. 5 a hrozilo promlčení, bylo účastníky ujednáno, že dluh ze zápůjčky z roku 2015 ve výši 2 310 000 Kč bude zajištěn i nadále směnkami č. 3 až č. 5, vystavenými dne 15. 3. 2015, a směnkami č. 1 a č. 2 vystavenými dne 12. 12. 2019. Žalovaný výslovně souhlasil s tím, že žalobci ponechá k zajištění pohledávky i ostatní tři směnky vystavené k Dodatku č. 2 a s tím, že dluh z důvodu prodlení činí 2 422 000 Kč. Byť byla dohoda uzavřena ústně, o její existenci svědčí to, že žalovaný nechal směnky žalobci, nežádal jejich vrácení, a proto nebyly předmětem potvrzení o vrácení směnek ze dne 14. 7. 2021. Směnky osobně předložil žalovanému na jeho žádost dne 7. 3. 2022, k úhradě nedošlo. Žalovaný uhradil pouze dluh ze Smlouvy, ale směnečný dluh ani dluh ze zápůjčky z roku 2015 dosud neuhradil. Následně žalobce doplnil, že u [tituly před jménem] dne 14. 7. 2021 se s žalovaným dohodl, že dojde k předání směnek za účelem zajištění staršího dluhu, s nímž neměla jmenovaná nic společného. Ve svém bydlišti v přítomnosti manželky obdržel od žalovaného směnky vystavené v souladu s Dodatkem č. 2. [tituly před jménem] bylo známo, že mezi účastníky existuje starší pohledávka a že žalovaný čeká na předložení směnek z trezoru, aby je mohl předat žalobci k novému účelu zajištění.

4. Po provedeném dokazování (prvopisem směnky, smlouvou o zápůjčce ze dne 9. 9. 2016, dodatkem č. 1 ze dne 11. 4. 2019 ke Smlouvě o zápůjčce ze dne 9. 9. 2016, dodatkem č. 2 ze dne 12. 12. 2019 ke Smlouvě o zápůjčce ze dne 9. 9. 2016, dodatkem č. 3 ze dne 13. 1. 2021 ke Smlouvě o zápůjčce ze dne 9. 9. 2016, potvrzením o vrácení originálů směnek, žalobou ze dne 27. 10. 2022, námitkami žalovaného uplatněnými v řízení vedeném pod sp. zn. 7 Cm 145/2022, Protokolem o jednání konaném dne 18. 7. 2023 ve věci sp. zn. 7 Cm 145/2022, znaleckým posudkem vyhotoveným [tituly před jménem], znaleckým posudkem vypracovaným [tituly před jménem] v řízení vedeném pod sp. zn. 7 Cm 145/2022, fotokopiemi listin označenými jako směnky č. 3, č. 4. a č. 5 vystavenými dne 25. 3. 2015, obsahem zpráv SMS a MMS doručených žalovanému manželkou žalobce a žalobcem z období od 16. 2. 2022 do 13. 3. 2022, žalobou ze dne 27. 10. 2022 ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 145/2022) má soud za prokázané, že předmětná směnka zajišťovala splacení splátky zápůjčky č. 5 podle Dodatku č. 2, která byla splatná dne 15. 9. 2021 a která byla dle Dodatku č. 3 nahrazena směnkou č. 3 vystavenou dne 13. 1. 2021 se splatností 15. 9. 2022 k zajištění splátky č. 6. Dnem vystavení nové zajišťovací směnky tj. dnem 13. 1. 2021 směnka, která je předmětem tohoto řízení, ztratila důvod své existence a měla být zlikvidována, což se nestalo, jak prokazuje znalecký posudek o pravosti směnky a podpisu žalovaného na ní. Stejné platí i pro směnku, která je předmětem řízení vedeném pod sp. zn. 7 Cm 145/2022 a byla vystavena k Dodatku č. 2. Potvrzení o vrácení originálů směnek prokazuje, že nejpozději k datu jeho vystavení, tj. k 14. 7. 2021 byla zápůjčka poskytnutá žalobcem žalovanému dle Smlouvy ve znění dodatků vrácena včetně sjednaných úroků, a to před splatností poslední splátky stanovené Dodatkem č. 3 na den 15. 9. 2025. Dodatky č. 1, č. 2 a č. 3 prokazují, že ve vazbě na prodlužování konečné splatnosti zápůjčky se zvyšovaly i úroky z ní. Smlouva i dodatky obsahují v závěru konstatování, že byly sepsány ve dvou stejnopisech, z nichž každá ze smluvních stran obdrží po jednom. Dodatky č. 2 a č. 3 však žalobcem podepsány nejsou, přestože k ním vystavené zajišťovací směnky obdržel, jak prokazuje protokol o výpovědi [tituly před jménem], žalobce i žalovaného, ale i manželky žalovaného. Mezi účastníky je nesporné a prokazují to i fotokopie směnek č. 3 až č. 5 vystavených dne 25. 3. 2015, že žalobce v roce 2015 poskytl žalovanému zápůjčku, která měla být vrácena ve splátkách, jejichž zaplacení bylo zajištěno směnkami, z nichž poslední byla splatná dne 21. 3. 2021. Komunikace vedená SMS a MMS na jaře 2022 a výpověď manželky žalobce, prokazují, že žalobce měl po zpřístupnění trezoru originály směnek č. 3 až č. 5 k zápůjčce v roku 2015 v dispozici a mohl je tak žalovanému předložit k placení dne 7. 3. 2022, což neučinil. Tvrzení žalobce, že 14. 7. 2021 došlo v jeho bydlišti při návštěvě žalovaného k ústní dohodě o tom, že směnky vystavené k Dodatku č. 2 budou nově zajišťovat nevrácenou část zápůjčky z roku 2015, nemá soud za prokázané. Žalobce při své výpovědi nebyl schopen uvést, kdy a kde došlo k jím tvrzené dohodě. Vypověděl, že když mu žalovaný směnky k Dodatku č. 2 předával, říkal, že se bude snažit vyřešit to tak, jak to je. To ale neprokazuje, že došlo k předání směnek jindy a k jinému účelu, než prokazuje Dodatek č. 2 ze dne 12. 12. 2019. To, že originály směnek měl žalobce ve své dispozici, prokazuje nejen jeho výpověď, ale i výpověď [tituly před jménem], ale i manželky žalobce. Výpověď manželky žalobce soud hodnotí jako nevěrohodnou pro její rozpornost. Nejdříve vypověděla, že žalovaný po splacení zápůjčky z roku 2016 je navštívil s tím, že jim nechá vrácené směnky, zřejmě k dodatku č. 2. Vzhledem k dataci Potvrzení ze dne 14. 7. 2021 by tato schůzka musela proběhnout v roce 2021. Následně však uvádí, že je žalovaný navštívil po splacení první části dluhu s tím, že jim nechá směnky ze splacení dluhu jako zajištění, pokud by ty původní byly po splatnosti. Jelikož Dodatek č. 2 konstatuje shodně s Dodatkem č. 1, že žalovaný úroky ve výši 140 000 Kč splatné dne 15. 9. 2017 a dne 15. 12. 2018 zaplatil, muselo by k této návštěvě dojít v roce 2019. Nelze přehlédnout, že směnky vystavené ke všem dodatkům Smlouvy nebyly uloženy u [tituly před jménem], ale měl je u sebe žalobce. Musel tak od žalovaného v souvislosti s Dodatkem č. 2 obdržet i směnku, které je předmětem tohoto řízení i řízení vedeného pod sp. zn. 7 Cm 145/2022. Manželka žalovaného oproti tvrzení žalobce k námitkám žalovaného vypověděla, že mají v držení všechny směnky k Dodatku č. 2. To odpovídá tomu, že byl žalovaným ke Smlouvě podepsán Dodatek č. 2 posouvající splatnost zápůjčky oproti Dodatku č. 1 ze dne 15. 9. 2023 na den 15. 9. 2024 a vystaveny nové zajišťující směnky a ty předány žalobci. Žalobce ani přes poučení, dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení, že předmětná směnka zajištovala jiný nesměnečný závazek, než tvrdí žalovaný.

5. Další důkazy (čestné prohlášení ze dne 2. 10. 2023) soud neprovedl, neboť byl proveden důkaz protokolem o jednání, jehož obsahem jsou výpovědi žalobce a jeho manželky. Neprovedl ani důkaz směnkou č. 1 vystavenou dne 12. 12. 2019 na 840 000 Kč, protože její existence nebyla účastníky zpochybněna a je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 7 Cm 145/2022. Nebyly provedeny ani důkazy týkající se vlastnictví nemovitosti žalovaného v [Anonymizováno] či lékařskou zprávou ze dne 19. 11. 2020 a propouštěcí zprávou dne 30. 6. 2021.

6. Protože soud shledal námitky žalovaného důvodné, směnečný platební rozkaz zrušil. O náhradě nákladů řízení vzniklých ve sporu úspěšnému žalovaného soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Rozsudek napadl v celém rozsahu žalobce včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně nevyhodnotil provedené důkazy správně. Z SMS zprávy vyplývá, že jejich předmětem nemohl být jiný dluh než z půjčky z roku 2015, neboť je nesporné, že jiný neexistoval, neboť dluh ze zápůjčky z roku 2016 byl splacen. Polemika se týkala předložení směnek, resp. toho, že nebyly předloženy tak, jak si žalovaný představoval. Ze zpráv z přelomu února a března 2022 plyne, že účastníci si domlouvali jednání u žalobce na chatě, jehož předmětem měly být směnky zajišťující dluh z roku 2015 a dluh samotný. Zprávy nepotvrzují přímo existenci dohody z roku 2021, ale ve spojení s ostatními důkazy vyvrací tvrzení žalovaného, že dluh z roku 2015 byl již splacen. Originál směnky se do rukou žalobce nemohl dostat jinak než přímo od žalovaného. Soud prvního stupně tak obsah zpráv nevyhodnotil správně. Poukázal na pravomocný rozsudek ve věci sp. zn. 49 Cm 145/2022, týkající se směnečného nároku ve výši 735 000 Kč. V tomto řízení žalovaný tvrdil, že dluh ze zápůjčky z roku 2015 jím byl splacen a že dohoda o změně účelu směnky na 812 000 Kč, vážící se k dodatku č. 2 Smlouvy neexistovala, přičemž soud toto tvrzení neměl za prokázané, tj. dal žalobci za pravdu v tom, že dluh ze zápůjčky z roku 2015 splacen nebyl. Rozsudek je pravomocný. Byť byl proveden důkaz výslechem žalobce a jeho manželky, neprovedení důkazů čestnými prohlášeními nebylo dostatečně odůvodněno. Tyto důkazy potvrzují další důkazy a prokazují dohodu stran o změně kauzy předmětné směnky na částku 812 000 Kč. Další neprovedené důkazy (týkající se vlastnictví nemovitosti žalovaného v [Anonymizováno] či jeho zdravotního stavu) byly předloženy v reakci na námitky a vysvětlení důvodů obou zápůjček a existenci prodlení s úhradou obou zápůjček, neuhrazení dluhu ze zápůjčky z roku 2015 a směnečných závazků. Soud prvního stupně sice dospěl ke správnému závěru, že předmětná směnka ztratila důvod své existence, nejde ale o závěr úplný, neboť k likvidaci směnky nedošlo z důvodu dohody účastníků o tom, že měla nadále zajišťovat část dluhu ze zápůjčky z roku 2015 (zbývající část byla zajištěna směnkou na 735 000 Kč, která byla předmětem řízení ve věci sp. zn. 49 Cm 145/2022). Správná jsou i skutková zjištěné ohledně dodatků č. 2 a č. 3, tj. že nedošlo k jejich podpisu ze strany žalobce. Soud ale opomněl, že Dodatkem č. 3 a výpovědí [tituly před jménem] bylo prokázáno, že směnky podle Dodatku č. 2 včetně předmětné směnky na 812 000 Kč byly žalovanému vráceny, což žalovaný před [tituly před jménem] potvrdil. Jedině žalovaný, který směnku držel, ji tak mohl opětovně předat žalobci za určitým účelem, který nemohl být jiný než zajištění dluhu ze zápůjčky z roku 2015. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný splatil žalobci pouze menší část zápůjčky, která byla zajištěna dvěma směnkami vystavenými na celkem cca 1,5 milionu Kč, které byly žalovanému vráceny. Zbývající část dluhu 2 310 000 Kč byla zajištěna směnkami splatnými dne 21. 3. 2018, 21. 3. 2019 a 21. 3. 2020; tu žalovaný nezaplatil. Před tím, než nastala splatnost těchto směnek, požádal žalovaný o další zápůjčku. Poslední osobní setkání proběhlo dne 7. 3. 2022 v [Anonymizováno], kterému byla vedle účastníků přítomna manželka žalobce. Žalobce předložil žalovanému směnky sloužící k zajištění dluhu ze zápůjčky z roku 2015 a žalovaný přislíbil přivézt dlužnou částku. To se nestalo. Na uvedené setkání navazovala SMS komunikace. To, že si žalobce při své výpovědi nevybavil, kdy a kde došlo k dohodě se žalovaným o tom, že směnky vystavené k Dodatku č. 2 budou nově zajišťovat nevrácenou část zápůjčky z roku 2015, neodůvodňuje závěr o neprokázání dohody. O existenci dohody a předání směnky žalovaným vypovídal jak žalobce, tak jeho manželka. V rozporu s Dodatkem č. 3 a výpovědí [tituly před jménem] je pak závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno, že by originály směnek vystavených podle Dodatku č. 2 byly žalovanému skutečně vráceny. Soud prvního stupně pomíjí i skutečnost, že sám žalovaný uvedl, že před vystavením nového dodatku žalobce předal [tituly před jménem] směnky dle dodatku předchozího. Důkaz výslechem manželky žalobce byl hodnocen nesprávně, některé části výpovědi byly vynechány. Žalobce vysvětlil držení originálu směnky na částku 812 000 Kč i důvod směnky. Žalovaný tvrzený důvod neguje, aniž by byl schopen to vysvětlit. Již z námitek žalovaného je zřejmé, že jsou vzájemně rozporné a v rozporu se skutečností. V posuzované věci nebylo o zápůjčce z roku 2015 sporu a bylo prokázáno, že nebyla uhrazena a že nebyl uhrazen ani směnečný dluh ze tří směnek (viz rozsudek ze dne 17. 4. 2024, č. j. 49 Cm 145/2022-132). Pokud jde o hodnocení námitek dlužníka odkázal žalobce na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek jako věcně správný potvrdit. Uvedl, že z listin a shodného tvrzení žalobce vyplývá, že předmětná směnka byla vystavena pro účely zajištění splátky části zápůjčky ve výši 3 500 000 Kč podle Smlouvy. Dodatky byla měněna splatnost dluhu a byl dopočten dlužný úrok. Na základě dodatků mělo dojít k vrácení původních směnek a vystavení nových. Žalovaný doložil listiny, z nichž vyplývá, že byla uhrazena celá dlužná částka včetně úroků. Zápůjčka byla z části zajištěna i předmětnou směnkou, a protože zápůjčka byla v celém rozsahu uhrazena, důvod vystavení směnky odpadl. Žalobce přišel s tvrzením o nové ústní dohodě účastníků a o novém účelu směnky. Tvrdil-li žalobce, že nebyly uzavřeny Dodatky č. 2 a č. 3, nemohly být podle těchto dodatků vystaveny ani směnky. Důvod, proč žalobce neuplatnil vůči žalovanému směnky č. 3 a č. 4, je ten, že v prosinci 2019 žalovaný žalobci ze zápůjčky z roku 2015 nic nedlužil. Žalobce u soudu uplatnil jen směnku na částku 735 000 Kč. V řízení vedeném pod sp. zn. 7 Cm 145/2022 byla slyšena svědkyně [tituly před jménem], která popsala situaci kolem vrácení směnek žalovanému s tím, že jí není nic známo o tom, že by směnky měnily účel zajištění po jejich vystavení a že neví o jiné zápůjčce. Žalovaný vrácené směnky zlikvidoval, byť s ohledem na průběh řízení muselo jít o zdařilé kopie, které nepoznal ani on, ani [tituly před jménem]. Z výpovědi manželky žalobce vyplynulo, že drží všechny směnky podle Dodatku č. 2 přesto, že měly být již všechny předány žalovanému. Je otázkou, jaké listiny byly žalovanému předány, nicméně nemohlo jít o originály. SMS komunikace je zavádějící a důkaz čestnými prohlášeními postrádá za situace, kdy byly osoby vyslechnuty v rámci řízení, smysl. Irelevantní pro spor jsou i lékařské zprávy týkající se zdravotního stavu žalobce. Žalobce v řízení sp. zn. 7 Cm 145/2022 se při svém účastnickém výslechu nevyjádřil k tomu, že mu měl směnky podle Dodatku č.2 předat žalovaný. Tím zpochybňuje své tvrzení. Žalobce již ve vyjádření k námitkám tvrdil, že si směnky vystavené dne 12. 12. 2019 k zajištění zápůjčky ze Smlouvy ponechal. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] a výslechu žalovaného vyplynulo, že mu všechny směnky měly být předány svědkyní poté, co je tato obdržela od žalobce. Žalobce netvrdil, že by mu předmětnou směnku žalovaný znovu po jejím vrácení předal, ale že si ji ponechal. Z jeho účastnického výslechu vyplývá, že měl mít směnku po celou dobu a nikdy ji nevrátil. Žalovaný nesouhlasil s tím, že má být předmětnou směnkou zajištěn starší dluh z roku 2015. Nadto, ke dni vystavení směnky žádný takový vůči žalobci neměl.

9. Žalobce v doplnění odvolání odkázal na související řízení sp. zn. 7 Cm 145/2022, jehož předmětem byl směnečný nárok ve výši 840 000 Kč ze směnky žalovaným vystavené dne 12. 12. 2019 původně k Dodatku č. 2 ke Smlouvě. Obě směnky po úhradě dluhu ze zápůjčky z roku 2016 obdržel žalovaný zpět od [tituly před jménem] a následně opětovně předal žalobci na zajištění dřívějšího, dosud nesplaceného dluhu. Rozsudkem vydaným v citovaném řízení byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, přičemž veškeré skutkové závěry v rozsudku soudem prvního stupně uvedené platí i v posuzované věci. Soud v související věci dal žalobci za pravdu i v otázce důkazního břemene ohledně prokazování námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a souvisejícího právního posouzení. Rozsudek dosud nenabyl právní moci.

10. K vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný stále tvrdí, že celý dluh z roku 2015 byl uhrazen, ačkoli v řízení vedeném pod sp. zn. 49 Cm 145/2022 byl prokázán opak. Proti rozsudku v řízení vydaném se žalovaný neodvolal a směnečnou sumu ve výši 735 000 Kč žalobci uhradil. Argumentace žalovaného, že mu byly vráceny kopie směnek, které nepoznal ani on, ani [tituly před jménem], se míjí s provedeným dokazováním znaleckým posudkem. [tituly před jménem] popsala podstatný sled událostí. Žalovaný účelově pojednává sled předávání směnek a vynechává podstatnou část výpovědi manželky žalobce. Podobně účelově se vyjadřuje i k výpovědi žalobce.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a ze skutkového stavu zjištěného z jím provedeného dokazování.

12. Obecně, důkazní břemeno v námitkovém řízení leží na žalovaném, který se námitkami brání směnečným platebním rozkazem uložené platební povinnosti (s výjimkou námitek popírajících pravost směnky). V posuzované věci žalobce unesl důkazní břemeno k prokázání pravosti směnky, žalovaný důkazní břemeno k prokázání uplatněných kauzálních námitek. Žalobce následně zpochybnil žalovaným tvrzenou a prokázanou kauzu směnky, když tvrdil, že se účastníci dohodli, že předmětná směnka bude zajišťovat jiný (starší) závazek, konkrétně závazek ze smlouvy o zápůjčce uzavřené v ústní formě v roce 2015, která nebyla dosud žalovaným uhrazena v celé výši. Proto byla žalovaným žalobci směnka předána. O tom, že tato zápůjčka byla žalobcem žalovanému poskytnuta, nebylo sporu, rozpor spočíval v tom, zda došlo k jejímu vrácení či nikoliv (žalovaný tvrdil, že tuto zápůjčku vrátil ještě před uzavřením písemné smlouvy o zápůjčce). Důkazní břemeno k prokázání obrany vyvracející námitky žalovaného se přeneslo na žalobce.

13. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování výhradně z listinných důkazů. Hodnotil-li soud prvního stupně výpovědi svědků a účastníků, které byly obsahem protokolů o jednání, tak jako kdyby provedl důkaz výslechem svědka sám, nepostupoval správně. I v případě, že obsahem protokolu z jednání je výpověď (svědka, účastníka, znalce), stále jde jen o listinný důkaz, který tak musí být i hodnocen. To vylučuje možnost hodnotit výpovědi z hlediska jejich věrohodnosti, jak učinil soud prvního stupně. Proto odvolací soud přistoupil k provedení důkazu výslechem žalobcem navržených svědků. Důkaz výslechem účastníků neprovedl, neboť na jeho provedení žalobce netrval.

14. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] (svědkyně byla mlčenlivosti zproštěna žalobcem, jehož byla v rozhodné době právní zástupkyní) bylo zjištěno, že byla právním zástupcem žalobcem. Znala i žalovaného, který byl žalobcův dobrý přítel. Žalobce ji požádal, aby vypracovala smlouvu o zápůjčce a dodatky k ní, stejně jako potvrzení o vrácení směnek. Dodatky byly sepisovány z důvodu prodloužení splatnosti zápůjčky, protože ji žalovaný nebyl schopen v dohodnutém termínu uhradit. Hradil v podstatě jen úroky. K dodatkům se vyhotovily vždy nové směnky, které žalovaný podepsal a předal jí je. Směnky vyhotovené k předchozím dodatkům mu vrátila zpět. Předmětná směnka zajišťovala závazek vyplývající z dodatku č. 2. Pak následoval dodatek č. 3, k němuž byly vystaveny nové směnky, a směnky vystavené k dodatku č. 2 byly vráceny žalovanému, včetně předmětné. Nebyla přítomna jednáním, která by se týkala jiného závazku, ani nevypracovávala takovou dokumentaci. Ale nějaké jiné závazky musely existovat, protože to vyplývalo z obsahu jednání. Po vydání směnek vystavených k poslednímu dodatku se žalobce zmínil, že se nemůže dostat do trezoru, kde měl mít další směnky. V důsledku svého zdravotního stavu zapomněl kód. Mluvila poté i se žalovaným, který říkal, že budou-li mu předloženy dokumenty, zaplatí; chtěl platit výhradně proti předložení směnky. Tohle bylo tak rok po sepisu protokolu o vrácení směnek. O tom, že by se měnila kauza směnek, jí není nic známo. Žalovanému byl určitě vrácen originál předmětné směnky.

15. Z výslechu [Anonymizováno], manželky žalobce, bylo zjištěno, že vztahy mezi manželem a žalovaným byly přátelské, proto také manžel žalovanému na jeho žádost půjčil peníze. Poprvé v roce 2015 se jednalo o pět směnek, první dvě žalovaný zaplatil. Se splácením pak byly problémy, potřeboval další peníze. To už se ke směnkám uzavřela smlouva o zápůjčce. Žalovaný tvrdil, že vše zaplatí po prodeji chalupy. V roce 2020 dostal manžel mrtvici a skoro rok strávil v nemocnicích a ústavech. Žalovaný prodal nemovitost a zaplatil směnky, k nimž byla smlouva. Zbytek slíbil zaplatit, až se dostanou do trezoru, ve kterém byly směnky k té první zápůjčce. Manžel zapomněl kvůli nemoci kombinaci, trezor se podařilo otevřít zhruba na jaře 2021 nebo 2022. Uhrazené byly jen dvě směnky a o dalších věděli, že se budou chýlit ke konci. Žalovaný řekl, že aby mohli být v klidu, dá jim směnky z té druhé zápůjčky. Žalovaný byl u [Anonymizováno] splatit druhou zápůjčku, pak přijel k nim a dal jim další směnky jako jistinu k předchozí zápůjčce. Byly to směnky k nějakému dodatku. Myslí, že jich bylo čtyři nebo pět. Byly na částky kolem sedm set, osm set tisíc Kč. Dohodli se, že není třeba uzavírat nové směnky. Když se jim po manželově nemoci podařilo dostat do trezoru, dvě směnky byly prošlé, jedna před splatností. Žalovaný řekl, že je zaplatí, že má peníze v bance. Pak přestal zvedat telefon. Předpokládá, že směnky k druhé zápůjčce byly u [Anonymizováno]. Žalovaného urgovala prostřednictvím zpráv. Pak u nich byl žalovaný na návštěvě, směnky mu ukázali. Řekl, že jede do banky a peníze přiveze. Dluh nikdy nezpochybnil. O dodatcích ke smlouvě o zápůjčce věděla, u jejich uzavírání nebyla. Zápůjčky byly zhruba na 2,5 a 3,5 milionu Kč. V době, kdy žalovaný předával manželovi směnky, dlužil ještě zhruba 2,4 milionu Kč. Detaily si nepamatuje, ale celý kontext a průběh událostí ano.

16. Na základě provedeného dokazování lze uzavřít, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž žalobci dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 z. s. š. vznikl vůči žalovanému jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).

17. Žalovaný se proti uplatněnému nároku bránil tvrzením, že předložená směnka není pravou směnkou, když podpis na ní uvedený není jeho pravým podpisem, případně jde o napodobeninu, a že směnkou zajištěný závazek zanikl splněním.

18. Soud prvního stupně při posouzení této obrany žalovaného správně vyšel ze závěru Nejvyššího soudu ČR formulovaného například v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ze dne 21. 12. 2009, podle nichž nositelem důkazního břemene ohledně pravosti podpisu dlužníka na směnce je žalobce, a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce jako předkladatel sporné směnky své důkazní břemeno ohledně její pravosti unesl. Znalkyně [tituly před jménem] dospěla po vyhodnocení sporného podpisu k závěru, že podpis výstavce na předmětné směnce je pravým podpisem žalovaného. Uvedla, že charakter vyhotovení odpovídá vlastním podpisům vznikajícím automatizovaně na základě zafixovaných dynamických stereotypů. Současně nezjistila nic, co by jakkoliv svědčilo pro padělání nápodobou. Odvolací soud považuje znalecký posudek nejen za formálně správný (vyhotovený v souladu s § 28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech), ale i za dostatečný důkaz k prokázání pravosti směnky, když nemá pochybnosti o použitých metodách zkoumání, a zjištění, která na základě nich znalkyně učinila, nevzbuzují žádné pochybnosti o jejich úplnosti a správnosti. Přijaté závěry pak zjištěním zcela korespondují. Nadto znalkyně vyslovila kategorický závěr zkoumání, který vylučuje přijetí závěru opačného.

19. Provedenými důkazy (a vyplynulo to i ze shodných tvrzení účastníků) bylo prokázáno, že žalovaný zápůjčku ve výši 3 500 000 Kč, kterou mu poskytl žalobce na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 9. 2016, spolu se sjednanými úroky uhradil, a že směnky vystavené žalovaným k zajištění závazku z této smlouvy byly žalovanému vráceny. Účastníci se shodli i na tom, že žalobce žalovanému poskytl peněžitou zápůjčku, která časově shora uvedené předcházela a která byla uzavřena v ústní formě. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda byla tato zápůjčka vrácena a zda směnka, jejíž zaplacení je předmětem řízení, zajišťovala závazek tuto zápůjčku vrátit, resp. zda se účastníci dohodli na změně kauzy směnky.

20. Předmětná směnka byla dle ujednání účastníků vystavena jako prostředek zajištění zápůjčky poskytnuté na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 9. 2016, resp. jako prostředek zajištění sjednaných splátek, jejichž výše a splatnost vyplývala z dodatku č. 2. Konkrétně, předmětná směnka zajišťovala závazek vrátit splátku ve výši 812 000 Kč, splatnou dne 15. 9. 2021, skládající se ze splátky jistiny ve výši 700 000 Kč a úroku ve výši 112 000 Kč. Výše splátky a splatnost korespondovala s výší směnečného peníze a datem splatnosti směnky. Smlouva o zápůjčce byla měněna (výše splátek a splatnost) dodatky. Na základě každého dodatku vystavil žalovaný jako prostředek zajištění nové směnky, přičemž ty jím vystavené v souvislosti s předchozím dodatkem mu byly vráceny. Uvedenou praxi potvrdila svědkyně [tituly před jménem] s tím, že vracela vždy originály směnek. Výpovědí svědkyně Vránové má odvolací soud za prokázané, že zápůjčka poskytnutá žalovanému v roce 2015, jejíž vrácení bylo zajištěno pěti směnkami, byla vrácena pouze zčásti. Vysvětlila, že třem směnkám, které měl žalobce jako prostředek zajištění této zápůjčky, hrozilo promlčení, a proto žalovaný předal žalobci směnky původně zajišťující závazky ze smlouvy ze dne 9. 9. 2016 ve znění dodatků k zajištění zápůjčky poskytnuté v roce 2015. Existenci nesplacené pohledávky potvrzuje nepřímo i svědkyně [tituly před jménem] (byť jí o dohodě, jejímž předmětem byla změna kauzy směnky, nebylo nic známo), která vypověděla, že mezi účastníky musely existovat i jiné závazky, neboť žalovaný jí zhruba rok po dni 14. 7. 2021 (den vyhotovení potvrzení o vrácení originálů směnek) řekl, že budou-li mu předloženy dokumenty, žalobci zaplatí. Neexistoval-li by mezi účastníky po červenci 2021 žádný závazek, jak tvrdil žalovaný, nedávala by svědkyní popsaná reakce žalovaného smysl. Pro existenci dosud neuhrazeného závazku svědčí i skutečnost, že žalobce měl (má) ve vlastnictví tři směnky vystavené žalovaným dne 25. 3. 2015, splatné vždy dne 21. 3. v roce 2018, 2019 a 2020. Lze stěží uvěřit, že by žalovaný žalobci tyto směnky nechal v držení, pokud by zápůjčku poskytnutou mu v roce 2015 vrátil ještě přede dnem 9. 9. 2016 (datum uzavření písemné smlouvy o zápůjčce), jak tvrdil. Vrácení směnek by v takovém případě nic nebránilo; k nemoci žalobce, v jejímž důsledku na přechodnou dobu zapomněl kombinaci k trezoru, došlo až v roce 2020. Uvedené platí tím spíše, že žalovaný byl velmi pečlivý a chtěl platit výhradně proti předložení směnky, jak vypověděla svědkyně [tituly před jménem]. Konečně, o existenci nesplacené pohledávky svědčí i komunikace svědkyně [Anonymizováno] se žalovaným prostřednictvím sms a WhatsAppových zpráv z února a března 2022, v nichž žalovaný na výzvy k úhradě směnek reaguje „stale čekám na vaše podklady jsem zklamán z vašeho jednání, že mi je nechcete ukázat až je budete mít připravené ozvěte se!“, případně „ahoj [Anonymizováno], opakovane jsem vas zadal o predlozeni prislusnych dokumentu. Dodrzim zavazky podlozene fakty.“ Jestliže ve zprávách sám žalovaný poukázal na to, že dodrží pouze závazky, k nimž budou existovat podklady, musel si být existence určitých, dosud neuhrazených závazků, vědom. Pokud by žádné nesplacené závazky neexistovaly (a s ohledem na jeho tvrzení žádné takové v roce 2022 existovat neměly), neměl by důvod žádat o podklady k nim. Naopak by se dalo předpokládat, že se jednoznačně proti úhradě neexistujících závazků vymezí. Ve světle uvedeného lze považovat vysvětlení svědkyně [Anonymizováno], jak se originál směnky, který byl prokazatelně žalovanému vrácen, dostal opět do rukou žalobce, za logické. Její výpovědí lze mít tudíž za prokázané i to, že v souvislosti s předáním originálu směnky došlo mezi účastníky k dohodě, že se stane prostředkem zajištění vrácení peněžité zápůjčky poskytnuté v roce 2015, když jiný důvod pro opětovné předání směnky žalobci se neobjevil ani v rovině tvrzení. Vysvětlení žalovaného, že jde o napodobeninu směnky, bylo vyvráceno znaleckým zkoumáním, stejně jako to, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem.

21. V posuzované věci, vzhledem k tomu, že k zápůjčce poskytnuté v roce 2015, neexistovaly žádné listiny, představovaly stěžejní důkaz výslechy jmenovaných svědkyň. Jejich výpovědi hodnotí odvolací soud jako věrohodné. Samozřejmě vzal v úvahu vztah svědkyň k žalobci, nicméně podstatnějším bylo, že výpovědi svědkyň nebyly ve vzájemném rozporu, v části týkající se existence staršího závazku se logicky doplňovaly, a byly v souladu s dalšími provedenými důkazy (zprávami, dodatky ke smlouvě o zápůjčce, potvrzením o vrácení originálů směnek). Jejich výpověď před soudem byla přesvědčivá, plynulá, nejevily neochotu se odpovědím na některé dotazy vyhnout. Pokud si svědkyně [Anonymizováno] nebyla jistá časovým sledem událostí (zda došlo k otevření trezoru v roce 2021 nebo 2022), lze to přičíst na vrub odstupu mezi událostmi a výpovědí, věrohodnost výpovědi to však nebylo způsobilé zpochybnit.

22. Uvedené umožnilo závěr, že žalobci se podařilo prokázat svou obranu proti uplatněným námitkám, tj. že směnka v řízení předložená sloužila na základě dohody účastníků k zajištění splnění povinnosti vrátit peněžní zápůjčku poskytnutou žalovanému v roce 2015, která dosud nebyla vrácena. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti.

23. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v řízení úspěšnému žalobci. Náklady řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 101 277,30 Kč představují odměnu za šest úkonů právní služby v celkové výši 69 480 Kč (6 úkonů x 11 580 Kč/úkon - sepis vyjádření k námitkám ze dne 25. 1. 2023, sepis vyjádření ze dne 27. 7. 2023, účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech 28. 7. 2023, 1. 11. 2023 a dne 22. 5. 2024 a sepis vyjádření ze dne 16. 5. 2024) podle § 7 bod 6 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za šest úkonů právní služby v celkové výši 1 800 Kč (6 úkonů x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas strávený cestou na shora uvedená jednání a zpět v celkové výši 2 400 Kč (8 půlhodin jedna zpáteční cesta x 100 Kč/půlhodina x 3 zpáteční cesty) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a náhradu cestovních výdajů za cestu [adresa] a zpět (412 km) v celkové výši 10 020,30 Kč (náhrada za jednu zpáteční cestu v roce 2023 - 3 313,60 Kč a v roce 2024 - 3 393,10 Kč), vykonanou automobilem s průměrnou spotřebou 6,9 l/100 km a cenou benzínu - 42,20 Kč v roce 2023 a 38,20 v roce 2024. Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášek č. 119/1992 Sb., č. 467/2022 Sb. a č. 398/2023 Sb. Náklady řízení před soudem prvního stupně tvoří nakonec i 21% daň z přidané hodnoty z odměny, náhrady hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovních výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 17 577 Kč.

24. Náklady řízení před odvolacím soudem v celkové výši 89 314,30 Kč představují soudní poplatek za odvolání ve výši 40 736 Kč, odměnu za tři úkony právní služby v celkové výši 34 740 Kč (3 úkony x 11 580 Kč/úkon - sepis odvolání proti meritornímu rozhodnutí, sepis vyjádření ze dne 12. 3. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 12. 3. 2025) podle § 7 bod 6 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 1 200 Kč (1 úkon x 300 Kč/úkon a 2 úkony x 450 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas strávený cestou na jednání a zpět ve výši 800 Kč (8 půlhodin jedna zpáteční cesta x 100 Kč/půlhodina) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a náhradu cestovních výdajů za cestu [adresa] a zpět (412 km) ve výši 3 407,30 Kč, vykonanou automobilem s průměrnou spotřebou 6,9 l/100 km a cenou benzínu - 35,80 Kč. Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášek č. 119/1992 Sb. a č. 475/2023 Sb. Náklady řízení před odvolacím soudem tvoří nakonec i 21% daň z přidané hodnoty z odměny, náhrady hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovních výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 8 431 Kč.

25. Náklady řízení vynaložené žalobce před soudy obou stupňů činí 190 591,60 Kč. O nákladech řízení vynaložených žalobcem před vydáním směnečného platebního rozkazu bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který byl ponechán v platnosti. Proto o nich nebylo (a ani nemohlo) být znovu rozhodováno.

Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.), nebude-li dovoláním napaden současně i bod I. výroku tohoto rozhodnutí.