o zaplacení směnečného peníze ve výši 11 007 862 Kč s postižními právy, k odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 47 Cm 6/2019-361,
Mgr. Kateřina Černá · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 25. 1. 2024
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Černou ve věci
žalobce: [Jméno žalobce], IČO: [IČO žalobce]
sídlem [Adresa žalobce]
zastoupen advokátem [Jméno advokáta]
sídlem [Adresa advokáta]
proti
žalovaným: 1) [Jméno žalované A]., IČO: [IČO žalované A]
sídlem [Adresa žalované A]
2) [Jméno žalované B], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalované B]
bytem [Adresa žalované B]
o zaplacení směnečného peníze ve výši 11 007 862 Kč s postižními právy, k odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 47 Cm 6/2019-361,
I. Směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2019, č. j. 47 Cm 6/2019-20 ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. 47 Cm 6/2019-160 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2023, č. j. 47 Cm 6/2019-361 se ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 zrušují a řízení se zastavuje.
II. Zpětvzetí žaloby vůči žalovanému č. 1 není účinné.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
1. Soud prvního stupně shora v záhlaví označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. 12. 2020, č. j. 47 Cm 6/2016-20 v rozsahu povinnosti žalovaných č. 1 a č. 2 zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz 11 007 862 Kč, 6 % úrok z částky 11 077 852 Kč ode dne 11. 12. 2018 do zaplacení a směnečné odměny a náhradu nákladů řízení, v bodě II. výroku uložil žalovaným č. 1 a č. 2 povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 477 908 Kč a v bodě III. výroku uložil žalovanému č. 1 zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 19 544 Kč. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 nabyl rozsudek právní moci dne 23. 8. 2023.
2. Žalovaný č. 2 napadl rozsudek včasným odvoláním.
3. Podáním ze dne 21. 12. 2023 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět z důvodu uzavření dohody o narovnání s tím, že se účastníci vzdali práva na náhradu nákladů řízení.
4. Žalovaný č. 2 vyslovil se zpětvzetím žaloby podáním doručeným odvolacímu soudu dne 2. 1. 2024 souhlas.
5. Podle § 96 odst. 5 o. s. ř. byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Protože v době, kdy byla žaloba vzata zpět, bylo již řízení vůči žalovanému č. 1 pravomocně skončeno (rozsudek vůči němu nabyl právní moci dne 23. 8. 2023), rozhodl odvolací soud, že zpětvzetí žaloby není vůči žalovanému č. 1 účinné.
6. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 odvolací soud postupoval podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. a ve vztahu mezi nimi zrušil jak směnečný platební rozkaz, tak odvoláním napadený rozsudek a řízení zastavil.
7. O náhradě nákladů, které vznikly v průběhu řízení státu, odvolací soud nerozhodoval, neboť povinnost k jejich náhradě byla pravomocně uložena žalovanému č. 1.
8. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s tím, že žádnému z nich právo na jejich náhradu nepřiznal, když se oba práva na jejich náhradu vzdali.
Proti tomuto usnesení lze ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Proti bodu III. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.), nebude-li dovoláním napaden i bod I. výroku tohoto usnesení.